Chrám svatých Apoštolů – (řec. Ἅγιοι Ἀπόστολοι, Agioi Apostoloi; tur. Havariyyun Kilisesi) byl pravoslavný chrám v Konstantinopoli a Imperial Polyándreion (císařské pohřebiště).
Po pádu Konstantinopole v roce 1453 se chrám stal na krátkou dobu sídlem pravoslavného ekumenického patriarchy. O tři roky později byla zchátralá stavba opuštěna a patriarchát byl přemístěn do chrámu Theotokos Pammakaristos. Osmané v roce 1461 chrám zbořili a na jeho místě postavili mešitu Mehmed II.Fatih.
Historie Původní chrám byl vysvěcen kolem roku 330 Konstantinem Velikým, zakladatelem Konstantinopole, nového hlavního města Římské říše, avšak nebyl zcela dokončen. Po jeho smrti v roce 337 se úkolu dokončit výstavbu chrámu ujal jeho syn a nástupce Konstantin II., který zde pohřbil ostatky svého otce. Chrám byl zasvěcen Ježíšovým dvanácti apoštolům a císařovým záměrem bylo v chrámu shromáždit všechny jejich relikvie. Povedlo se však pořídit pouze relikvie svatého Ondřeje, svatého Lukáše a svatého Timoteje (poslední dva jmenovaní patří do skupiny sedmdesáti apoštolů).
Za vlády císaře Justiniána I. byl chrám přestavěn na nový, tvar kříže zůstal zachován a bylo přidáno druhé mauzoleum. Obě mauzolea sloužila jako císařské pohřebiště až do roku 1028.https://www.thebyzantinelegacy.com/holy-apostles Nový chrám navrhli a postavili slavní architekti Anthémios z Trallu a Isidor z Milétu, kteří stáli i za přestavbou ústředního chrámu Hagia Sofia, a byl vysvěcen 28. června 550. Chrám svatých Apoštolů stál na velké dopravní tepně zvané Mese Odós (Hlavní ulice), a stal se nejrušnějším chrámem ve městě, kde byla pohřbena většina císařů, mnoho patriarchů a biskupů, jejichž ostatky byly po staletí uctívány věřícími.
Nejcennějším majetkem chrámu byly lebky svatých Ondřeje, Lukáše a Timoteje, ale také část „bičovacího sloupu“, ke kterému byl Ježíš přivázán a zbičován. V chrámové pokladnici se nacházely relikvie svatého Jana Zlatoústého a dalších církevních otců, světců a mučedníků. V průběhu let se v chrámu nakupilo obrovské množství zlata, stříbra a drahokamů – darů od věrných křesťanů.
Císař Basileios I. chrám obnovil a pravděpodobně rozšířil a v roce 874 byly ostatky historika a konstantinopolského patriarchy Nikefora I., který zemřel na počátku století, znovu uloženy v obnoveném chrámu, kde se staly místem každoroční císařské pobožnosti. V 10. století Konstantin z Rhodu sepsal veršovaný Popis stavby apoštolů, který věnoval Konstantinovi VII.
Bazilika vyplenili křižáci během čtvrté křížové výpravy v roce 1204. Historik Niketas Choniates uvádí, že křižáci vyplenili císařské hrobky kvůli zlatu a drahokamům. Ani Justiniánova hrobka nebyla ušetřena. Byla otevřena hrobka císaře Herakleia a ukradena jeho zlatá koruna, na níž byly stále připevněny vlasy zesnulého císaře. Některé z těchto pokladů byly převezeny do Benátek, kde jsou k vidění v bazilice svatého Marka, zatímco tělo svatého Řehoře z Nazianzu (Theolog) bylo převezeno do Říma.
Michael VIII. Palaiiologos dobyl město zpět od křižáků a na památku toho nechal u chrámu svatých Apoštolů postavit sochu archanděla Michaela. Chrám byl znovu částečně obnoven císařem Andronikem II Palaeologem na počátku 14. století, ale poté chátral, jak říše upadala a počet obyvatel Konstantinopole klesal. V roce 1420 si chátrající baziliku prohlédl Florenťan Cristoforo Buondelmonti.
Po pádu Konstantinopole do rukou Osmanů byl katedrální chrám Hagia Sofia zabaven a přeměněn na mešitu a sultán Mehmed II. přenechal pravoslavnému patriarchovi Gennadiu Scholariovi chrám svatých Apoštolů jako sídlo patriarchátu. Kvůli nevyhovujícím podmínkám Gennadios přesunul sídlo v roce 1456 do chrámu Theotokos Pammakaristos ve čtvrti Çarşamba. Steven Runciman o tom píše:
Chrám svatých Apoštolů Turci v roce 1462 zbourali a na jeho místě postavili mešitu Mehmed II. Fatih. Několik císařských sarkofágů bylo zachráněno. Chrám svatých Apoštolů se svým půdorysem ve tvaru kříže a pěti kupolemi podobal bazilice svatého Jana v Efezu– stejné schéma bylo později použito v bazilice svatého Marka v Benátkách.
Popis a vliv
Konstantinova budova V areálu prvního chrámu svatých Apoštolů se nacházelo rotundové mauzoleum. O vzhledu původního chrámu je známo jen málo, kromě toho, že měl tvar kříže, ale historik Eusebius (asi 263-339) uvádí následující popis chrámu dokončeného císařem Constantiusem II.:
náhled|284x284pixelů|Chrám svatých Apoštolů – křížový půdorys, K.Bulcinger Křížový půdorys byl přelomovým počinem v křesťanské architektuře, protože nahradil půdorys bazilikální půdorysem centralizované svatyně. Desítky církevních staveb křížového půdorysu z konce 4. a počátku 5. století byly hrubými napodobeninami chrámu svatých Apoštolů z doby Konstantinovy vlády, například Ambrožův chrám San Nazaro in Brolo v Miláně, martyrium svatého Babylase v Antiochii a kostel svatého Simeona Stylity v syrském Aleppu.
Justiniánova budova Druhý chrám, postavený za Justiniána I., měl zachován tvar kříže, ale byl zakončen pěti kupolemi: jedna nad každým ramenem kříže a jedna nad středovým výklenkem, kde se ramena kříže protínají. Západní rameno kříže se táhlo dále než ostatní a tvořilo atrium. O konstrukčních detailech se vedou spory. Chrám dobře popsal historik Prokopios z Kaisareie.
Chrámy jako bazilika svatého Jana v Efezu, bazilika svatého Marka v Benátkách, katedrála svatého Fronta v Périgueux a bazilika svatého Antonína v Padově byly údajně postaveny podle Justiniánova vzoru chrámu Svatých apoštolů, ale navzájem se výrazně liší.
Pohřebiště náhled|Porfyrové sarkofágy před Istanbulskými archeologickými muzei. V obou mauzoleích chrámu odpočívala většina východořímských císařů a členů jejich rodin po sedm století, počínaje Konstantinem I. (zemřel v roce 337) a konče Konstantinem VIII. (zemřel v roce 1028). Protože už nebylo k dispozici více místa, začali být císaři pohřbíváni v jiných chrámech a monastýrech v okolí města. Hroby v chrámu svatých Apoštolů jsou známy pouze ze seznamů v literárních pramenech, z nichž jeden je obsažen v De Ceremoniis. náhled|Konstantinopol 1420, Christophorus Ensenius/Bondelmontius Přestože sarkofágy císařů byly během čtvrté křížové výpravy v roce 1204 vyloupeny křižáky, některé z nejstarších porfyrových sarkofágů se dochovaly: dva v atriu Hagia Eiréné, čtyři před Istanbulskými archeologickými muzei a fragment sedmého v muzejním pavilonu „Istanbul v průběhu věků“; tento fragment pravděpodobně pochází ze sarkofágu Konstantina I.
V chrámu byli pohřbeni mimo jiné:
Konstantin I. Constantius II. Julián Apostata Jovianus a jeho žena Charito Valentinianus I. a jeho žena Marina Severa Theodosius Marcianus a Pulcheria Ariadne Anastasios I. Justinián I. a Theodora I. Ino Anastasia Herakleios Fabia Eudokia Fausta (žena Konstantina II.) Anastasia (žena Konstantina IV.) Anastasios II. Eudokia (žena Justiniána II.) Irena Athénská Leon VI. Moudrý a jeho tři ženy: Theofánie Martinakia, Zoe Zaoutzaina, Eudokia Baiané Eudokia Ingerina Nikeforos II. Konstantin VIII. Zoe Porphyrogenita Theodora III.
Galerie
Odkazy
Reference
Související články Hagia Sofia Monastýr Krista Pantokratora Theotokos Pammakaristos Chrám Bohorodice Farosské Chrám svatého Spasitele v Chóře Chrám Matky Boží Vlachernské Chrám svatého Polyeukta Chrám Matky Boží Životodárného pramene Lips monastýr (mešita Fenari Isa) Architektura starověkého Říma Byzantská architektura Byzantská říše Konstantinopol Kostel Bazilika
Externí odkazy
Kategorie:Křesťanská architektura Kategorie:Byzantská architektura Kategorie:Pravoslavné chrámy v Turecku Kategorie:Zaniklé kostely