náhled|vpravo|300px|Mapa z poloviny 17. století zobrazující sedm poutních kostelů v Římě Sedm poutních kostelů v Římě (it. Le sette chiese) je označení římských kostelů, ve kterých je možné při pouti získat odpustky. Pouť „sedmi kostelů“, kterou původně vymyslel svatý Filip Neri v období kolem Svatého roku 1550, je jednou z nejstarších římských tradic. Jedná se o asi 25 km dlouhou poutní trasu, která se táhne celým městem, zasahuje do římské krajiny, katakomb a se zastávkami u některých velkolepých římských bazilik.

Jako sídlo papeže a římské kurie, jakož i místo, kde se nachází mnoho památek a relikvií spojených s apoštoly, světci a křesťanskými mučedníky, byl Řím dlouho cílem poutníků. Via Francigena byla starobylá poutní cesta mezi Anglií a Římem. Bylo zvykem zakončit pouť návštěvou hrobů svatých Petra a Pavla. Pravidelně se někteří nechávali strhnout k cestě do Říma kvůli duchovním užitkům, které získávali během jubilea Svatého roku. Tyto užitky – odpustky někdy vyžadovaly návštěvu konkrétního kostela nebo kostelů. Poutníci nemuseli navštívit každý kostel.

Původ trasy Tradici návštěvy všech sedmi kostelů zahájil Filip Neri kolem roku 1553, aby propojil pospolitost a sdílení společné duchovní zkušenosti prostřednictvím objevování dědictví prvních světců. Neri sestavil itinerář, který zahrnoval návštěvu baziliky svatého Petra, dále svatého Pavla za hradbami, svatého Šebestiána, svatého Jana Lateránského, Svatého kříže v Jeruzalémě, svatého Vavřince za hradbami a nakonec svaté Marie Větší. S několika přáteli a známými se scházel před svítáním a vydával se na pouť. V každém kostele se modlili, zpívali hymny a Neri pronesl krátké kázání.

V zahradách vily Mattei byla předem připravena jednoduchá večeře. Rodina Matteiových otevřela poutníkům své pozemky k odpočinku a poskytla jim chléb, víno, sýr, vejce, jablka a salám. Během těchto „pikniků“ hráli hudebníci a vystupovali zpěváci. Tyto poutě měly být protipólem k hlučnému chování o masopustu.

Kostely náhled|vpravo|Poutní kostel Panny Marie, Matky Božské lásky od roku 2000 V Římě je sedm kostelů Svatého roku (řazeno podle pořadí):

Bazilika svatého Jana Lateránského (hlavní arcibazilika); Bazilika svatého Petra (hlavní papežská bazilika); Bazilika svatého Pavla za hradbami (hlavní papežská bazilika); Bazilika Panny Marie Sněžné (hlavní papežská bazilika); Bazilika svatého Vavřince za hradbami (menší papežská bazilika); Bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě (menší bazilika); Bazilika svatého Šebestiána za hradbami (menší bazilika). Pro rok 2000 byla papežem Janem Pavlem II. bazilika sv. Šebestiána nahrazena Svatyní Panny Marie Božské lásky (svatyně).

Baziliku svatého Petra a baziliku svatého Pavla za hradbami určil papež Bonifác VIII. jako poutní kostely pro první Svatý rok v roce 1300. Papež Klement VI. přidal baziliku svatého Jana Lateránského ve Svatém roce 1350 a papež Řehoř XI. přidal baziliku Santa Maria Maggiore v roce 1375. To jsou čtyři hlavní papežské baziliky v Římě. Každá z nich obsahuje Svatou bránu, která se otevírá pouze během oficiálních jubilejních let. Svatyni Panny Marie Božské lásky přidal papež Jan Pavel II. k Velkému jubileu v roce 2000, kdy nahradila baziliku svatého Šebestiána za hradbami. Mnozí poutníci však stále dávají přednost sedmi bazilikám z doby před rokem 2000, a tak navštěvují kromě bazilik potřebných k získání odpustku nebo dokonce místo Santuária také baziliku svatého Šebestiána (vzhledem k tomu, že procházka od Santuária do vnitřního města Říma zabere jen sama o sobě nejméně půl dne a že za návštěvu kterékoli ze čtyř hlavních bazilik je tak či tak odpustek), někteří poutníci část trasy projdou pěšky a na zbytek použijí taxi nebo veřejnou dopravu. Pro připravovaný Svatý rok 2025 je opět zařazena mezi sedm poutních kostelů v Římě opět bazilika sv. Šebestiána.

Putování po sedmi kostelech se tradičně koná ve středu Svatého týdne.

V Turecku se také koná poutní trasa Sedm církví, která navštěvuje všech sedm křesťanských církví zmíněných v knize Zjevení (Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatiry, Sardy, Filadelfie a Laodikeia).

Klasických sedm poutních kostelů v Římě

Průvodci po Římě náhled|vpravo|San Paolo alle Tre Fontane Průvodci existují již od starověku. Periplus byl rukopis se seznamem přístavů a pobřežních pamětihodností v pořadí a s přibližnými vzdálenostmi, které mohl kapitán lodi očekávat podél pobřeží. Itinerarium byla starořímská silniční mapa ve formě mapy s vyznačením měst, vesnic (vici) a dalších zastávek s uvedením vzdáleností.

První průvodce po středověkém Římě vznikl ve 12. století pro potřeby cestovatelů do Říma. Sedm poutních kostelů v Římě je v průvodci od Franziniho (1595) uvedeno v následujícím pořadí: Giovanni Laterano, San Pietro, San Paolo fuori le mura, Santa Maria Maggiore, San Lorenzo fuori le mura, San Sebastiano a Santa Croce in Gerusalemme. Giovanni Baglione ve své knize uvádí devět hlavních římských kostelů, přičemž poněkud svérázně přidává kostel Santa Maria Annunziata dei Gonfalone a trojici kostelů známých kdysi jako alle Tre Fontane a nacházejících se na místě umučení svatého Pavla: Santi Vincenzo e Anastasio alle Tre Fontane, Santa Maria Scala Coeli a San Paolo alle Tre Fontane.

Průvodci před polovinou 18. století jsou určeni pro ty, kdo se vydávají na církevní pouť, zatímco ti pozdější zahrnují průvodce pro ty, kdo se zajímají o kulturu, antiku a umění, přičemž si zachovávají odstup od zaměření na zbožná hlediska.

Ty sice měly i nadále svůj význam, ale v 18. století přitahovaly jeho bohaté dějiny a poklady italského umění také kulturní poutníky na Kavalírské cesty po Evropě, které téměř vždy zahrnovaly Řím. K prvním zastáncům patřil Richard Lassels ve své knize o cestě do Itálie z roku 1670. Tyto spisy nyní slouží v odborné literatuře o dějinách Říma, současných i minulých.

Mezi předmoderní průvodce či itineráře po Římě patří například:

Odkazy

Reference

Související články Baziliky v katolické církvi Návštěva sedmi kostelů Stacionární kostely v Římě Svatá brána Svatý rok

Externí odkazy

The Seven Churches Pilgrimage

Kategorie:Svatý rok 7 poutních kostelů v Římě