V Novém zákoně se pod pojmem sanhedrinský soud s Ježíšem rozumí proces s Ježíšem před sanhedrinem (židovským soudním orgánem) po jeho zatčení v Jeruzalémě a před soudem s Pilátem Pontským. Jde o událost, o níž referují všechna tři synoptická evangelia Nového zákona, zatímco Janovo evangelium se zmiňuje o předběžném vyšetřování před Annášem., , a Evangelijní zprávy se liší v řadě detailů.
Ježíš je většinou zamlklý, nebrání se, na obvinění reaguje jen zřídka a je shledán vinným: z porušení sobotního zákona (tím, že léčil v sobotu), z vyhrožování zničením židovského chrámu, z čarodějnictví, z vymítání lidí mocí démonů a z tvrzení, že je Mesiáš. Poté je odveden k Pontskému Pilátovi, místodržiteli římské Judeje, aby byl souzen za tvrzení, že je židovským králem.
Večerní vyšetřování v Kaifášově paláci Ve vyprávění synoptických evangelií je Ježíš po zatčení odveden do soukromého sídla velekněze Kaifáše. Matouš – uvádí, že Ježíš byl odveden do domu izraelského velekněze Kaifáše, kde byli shromážděni zákoníci a starší. Marek – , že Ježíš byl té noci odveden „k veleknězi“ (bez uvedení jména kněze), kde se shromáždili všichni velekněží a starší.
Podle Janova evangelia nebyl Ježíš odveden ke Kaifášovi, ale k Annášovi, který ho vyslýchal pouze soukromě. Annáš, bývalý velekněz a Kaifášův tchán, byl stále velmi vlivný. Skutečnost, že Ježíš nebyl odveden ke Kaifášovi, ale k Annášovi, se vysvětluje tím, že palác druhého jmenovaného byl blíže místu zatčení než palác prvního. Petr a další učedníci však o stavu věcí nevěděli a v noci se vydali do Kaifášova domu.
Ve všech čtyřech evangeliích se Ježíšův soud před kněžími a zákoníky prolíná s vyprávěním o Petrově zapření, kdy apoštol Petr, který Ježíše následoval, třikrát zapírá, že ho zná. Prokládané vyprávění o Ježíšově rozhodnosti nabízí kontrast k rámcovému vyprávění o Petrově rozhořčeném zapírání – ; . uvádí, že když byl Ježíš svázán a stál u kněze, Petr byl na nádvoří. Ježíš se „obrátil a pohlédl přímo na něj“ a Petr si vzpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Než dnes kohout zakokrhá, třikrát se mě zřekneš.“
V 18. kapitole Janova evangelia – je Ježíš poslán od Annáše k veleknězi Kaifášovi. Matouš i Marek říkají, že další porada mezi kněžími se konala následujícího rána. Druhý rozhovor s Ježíšem se „zřejmě konal spíše v Kaifášově domě než v Kamenné síni“.
Podle Lukáše – je Ježíš v Kaifášově domě urážen a bit. Je obviněn z toho, že se prohlašuje za Mesiáše a Božího Syna. Ačkoli se evangelijní zprávy liší v některých detailech, shodují se v obecném charakteru a celkové struktuře Ježíšových procesů.
Marek – uvádí, že velekněží hledali svědky, kteří by svědčili proti Ježíšovi, ale žádné nenašli. Matouš je charakterizuje jako falešné svědky. Mnozí proti němu falešně svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. Nakonec se přihlásili dva a obvinili ho, že řekl: „Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ Teolog Eckhard J. Schnabel upozorňuje, že kdyby si sanhedrin chtěl vymyslet falešné svědectví, připravil by svědky tak, aby se jejich výpovědi spíše potvrzovaly, než aby si odporovaly.
V evangeliích Ježíš mluví velmi málo a na otázky kněží odpovídá velmi zřídka a nepřímo, což podle Jana – přimělo jednoho z úředníků, aby mu dal políček. V Matoušově evangeliu – Ježíšova nedostatečná odpověď přiměje velekněze, aby se ho zeptal: „Nic neodpovídáš?“. V evangelijních vyprávěních se muži, kteří Ježíše drží ve veleknězově domě, Ježíšovi posmívají, zavazují mu oči, urážejí ho a bijí, někdy ho políčkují a žádají ho, aby uhodl, kdo ho uhodil., , a
Marek – uvádí, že velekněz se Ježíše zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Ano,“ odpověděl Ježíš. Ježíš odpověděl: „Já jsem.“ V tu chvíli velekněz ve vzteku roztrhl své roucho a obvinil Ježíše z rouhání. V Matoušově evangeliu – velekněz řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl“ a dodal: „Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ To přimělo velekněze, aby si roztrhl své vlastní roucho, čímž porušil Mojžíšův zákon – , a obvinil ho z rouhání.
Podle Lukáše byl Josef z Arimatie poradcem, členem sanhedrinu, který nesouhlasil s rozhodnutím. Podle Jana byl Nikodém s Josefem z Arimatie při vyzvedávání a pohřbívání Ježíšova těla, z čehož lze usuzovat, že také nesouhlasil.
Ranní obžaloba a soudní proces Lukáš – uvádí, že „jakmile nastal den“, sešli se velekněží a zákoníci a odvedli Ježíše do své rady. Jan – uvádí, že brzy ráno byl Ježíš odveden od Kaifáše k Pilátovi Pontskému do pretoria.
V Lukášovi – se Ježíše ptají: Říkají: „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Ale on jim odpověděl: „I když vám to řeknu, neuvěříte.“ V však na otázku: „Jsi tedy Syn Boží?“ Ježíš odpovídá: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ Tím potvrzuje titul Boží Syn. V té chvíli kněží říkají: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst“, a rozhodnou se Ježíše odsoudit.
Na Pilátově soudu pak židovští starší žádají Piláta Pontského, aby Ježíše soudil a odsoudil, a obviňují ho, že se prohlašuje za židovského krále. Takové tvrzení by bylo považováno za velezradu, protože by bylo přímou výzvou římským úřadům.
Komentář Historicita evangelijních vyprávění je zpochybňována vědci, kteří se domnívají, že evangelisté ve svých vyprávěních odrážejí pozdější antagonismus, který vznikl mezi církví a synagogou. Vykazují tendenci zlehčovat Pilátovo jednání a zdůrazňovat odpovědnost Židů. Pilátova činnost jako místodržitele závisela na spolupráci s aristokratickým židovským vedením. Provinční guvernéři „měli plnou jurisdikci nad případy smrti, i když pracovali ve spolupráci s místními soudy“.
Srovnání Narativní srovnání
Chronologické srovnání
Odkazy Reference
Literatura
Související články Ježíš na Herodově dvoře Ježíšova chronologie Ježíšův život Jidášův polibek Pašije Petrovo zapření Pilátův soud Třicet stříbrných
Externí odkazy
Kategorie:Pašije Kategorie:Křížové cesty