Josef Šmejkal (1. března 1879 Nusle – 8. dubna 1942 Mnichovice) byl český vzpěrač a zápasník. Byl nejúspěšnějším českým zápasníkem, stal se několikanásobným mistrem a vicemistrem Evropy a světa v zápase řeckořímském i ve volném stylu. Zápasil v amatérských i profesionálních soutěžích. Ve volném stylu porazil mistra světa v boxu v těžké váze. Během své kariéry porazil přes 2 000 borců mnoha národností. Ve výkladu České banky bylo vystaveno 7 kg zlatých mincí, které Šmejkal vydělal zápasením. Vytvořil i rekordy ve vzpírání. Na konci éry Rakousko – uherské říše rozvíjel povědomí o českém sportu i o českém národě. V období Československa se stal mecenášem českých sportovců, zejména pak v dobách hospodářské krize. Ve světě proslul jako „Big Joe“ či „český Goliáš“, na domácí scéně byl nejvýznamnějším soupeřem Gustava Frištenského. Ve své době patřil mezi nejpopulárnější české sportovce. Vlasta Burian ve slavné scénce Souboj se židlí předváděl právě Josefa Šmejkala.Josef Šmejkal porazil Frištenského, Večerní Praha, 17. prosince 1999

Životopis

Dětství Josef Šmejkal se narodil 1. března 1879 v Nuslích u Prahy do rodiny majitele restaurace. Ačkoli otec i oba dědové vynikali vzrůstem i silou, sám byl dítětem drobným a z těchto důvodu dokonce nastoupil do školy až o rok později. V Nuslích prožil celé dětství. Nuselská Fidlovačka mu jako chlapci poskytla podívanou na vystoupení černošského siláka Jamese Delawaryho, jehož kousky se pak snažil s úměrnou zátěží napodobit na nuselském dvorku i o školních přestávkách. Díky usilovnému cvičení udivoval spolužáky i učitele schopností vzít jednou rukou židli za horní okraj, zvednout k bradě, narovnat o devadesát stupňů a předpažit s ní.   střed|náhled|613x613pixelů|Josef Šmejkal na základní škole v Nuslích, označen vpravo křížkem

Sokolské období náhled|V barvách KA Žižka Vyučil se kolářem a v šestnácti letech jeho výkonnost silně narušil rozvoj plicního kataru. Vyhublý Šmejkal byl přesvědčen, že se jedná o tuberkulózu a odevzdaně čekal na svůj konec. Jeho bratranec ho v této době přesvědčil, aby se nemoci nepoddával a chmurné myšlenky zahnal cvičením v Sokole.  Po ustoupení nemoci začala rychle růst Josefova kondice a po roce cvičení již dokázal jednoručním nadhozem zvednou 64 kg. Tato dnes již nepoužívaná vzpěračská disciplína vyžaduje nejen sílu, ale i rychlost a dokonalou souhru různých svalových skupin, které jsou výhodné právě při rychlých změnách zápasnických chvatů. Po nástupu na žíněnky začal brzy zdolávat jednoho soupeře za druhým. V sále nuselského Sokola absolvoval první mezinárodní utkání se španělským mistrem Glorentou. Domácí okolí i nadále udivoval silou, která se často stávala předmětem sázek. Tuplák piva vyhrál po nadzvednutí koně i s částí vozu. Když přijel do Prahy cirkus Barnum & Bailey, vyžádal cirkusový silák obecenstvo, aby zkusilo napodobit jeho silácké kousky. Josef Šmejkal vystoupil z obecenstva a za řevu diváků zvedl nad hlavu 120 kg vážící činku.

Amatérské úspěchy Vzpírání i řecko-římský zápas začal trénovat v Klubu Atletů Žižka, později trénoval ve Spartě, která v té době ještě neměla fotbalový klub, a nakonec se vrátil zpět do Žižky, v jehož barvách začal zápasit pravidelně na mezinárodní amatérské scéně. Pod dojmem ze souboje Georga Luricha s Heinrichem Eberlem, který proběhl v roce 1902 v Praze, se začal věnovat již téměř výhradně zápasení. V roce 1903 vybojoval titul mistra Střední Evropy v zápase řecko-římském ve finále nad mistrem Rakouska Hansem Bauerem. Následně se v Nuslích u Josefových rodičů objevil německý borec Jakob Koch, který představoval absolutní špičku řecko-římských zápasníků na světě. O rok později se stal amatérským mistrem Evropy, výhru však neobdržel, jelikož se dříve zúčastnil soubojů profesionálů. Od té doby se objevuje již výhradně na scéně profesionální.

Profesionální dráha náhled|Šmejkal mezi finalisty Mistrovství světa v Paříži v roce 1906 (vlevo dole) Náborem do Kochova týmu začala úspěšná cesta Josefa Šmejkala ke světové slávě. Sám Šmejkal působení v této skupině popsal jako vysokou školu zápasení. Začal porážet borce zvučných jmen a vydělávat peníze. V případě vysokého procenta židovských obyvatel v některých městech (Kiel, Varšava) vystupoval jako Josua Šmejkal. V roce 1906 se na Mistrovství světa v Paříži probojoval do finálových soubojů, získal páté místo a začal se pravidelně objevovat na stránkách světového tisku. Turnaj vyhrál ruský šampion Ivan Poddubnyj a Šmejkal nastoupil do jeho „stáje.“ Procestoval Afriku a po návratu z jihoamerického turné přivezl v koženém opasku 7 kg zlatých mincí, které v arénách vydělal. „Šmejkalův poklad“ byl vystaven ve výkladu České banky na Václavském náměstí. V roce 1907 nastoupil v lisabonské koridě proti býkovi a dokázal ho povalit na zem. V roce 1911 vybojoval v Hamburku 2. místo na světovém turnaji. O rok později se v Severní Americe vítězstvím nad 54 borci propracoval do finále s mistrem světa Frankem Gotchem. V roce 1913 obsadil ve Vídni na mistrovství světa v zápase druhé místo za Němcem Schwarzem a téhož roku v Praze získal titul mistra Evropy, když si se Schwarzem vyměnil místo. V roce 1914 zvítězil ve volném stylu s mistrem světa těžké váhy v boxu, americkým černochem Jackem Johnsonem.

Pobyt v Mnichovicích Pro nadměrný vzrůst byl odvodní komisí zbaven vojenské povinnosti. V roce 1914 zakoupil v Mnichovicích u Prahy statek a pivovar. Ačkoli se vyučil kolářem, nejvíce ho lákalo sladovnické řemeslo a nyní si mohl splnit svůj sen, výrobu vlastního piva. Mnichovický pivovar vlastnil tradici vaření piva již od roku 1631, ve válečných podmínkách však byl sladovnický ječmen rekvírován pro výroby mouky a nahrazován sušenou řepou i pýrem. Takové pivo nemohlo být dostatečně kvalitní. Po válce Šmejkal provoz modernizoval a pivo získalo na popularitě nejen pro osobnost majitele, ale i pro kvalitu. Krize malých pivovarů v roce 1923 však postihla i Šmejkalův pivovar a jeho prostory byla přeměněny na sklad a plnírnu lahvového piva z Velkých Popovic.Další komerční Šmejkalovou aktivitou byl provoz Grandhotelu Šmejkal v Ledči nad Sázavou. Sport však nadále zůstal jeho největší zálibou. V roce 1919 byl při nehodě saní vymrštěn z povozu a utrpěl zranění úderem o mostní zábradlí. Došlo k poranění páteře, po nehodě zůstal delší čas ochrnutý a pohyblivost se mu navracela velmi pomalu. Vše vypadalo na to, že pokud bude chodit, do arény se již nevrátí. Přesto v roce 1923 v Praze získal další titul mistra Evropy a v rámci této soutěže porazil i věčného rivala Frištenského. náhled|S rodinou v Mnichovicích Doprovodným programem jeho zápasů byly i vzájemné souboje jeho synů, šestiletého Pepy s osmiletým Jirkou. Všechny tři syny přivedl k atletice, tenisu i fotbalu. V Mnichovicích byl ve středu sportovního dění. Byl zakladatelem a mecenášem atletického KA Šmejkal a fotbalového AFA Šmejkal. Jeho statek sloužil jako tréninkový tábor nejlepších amatérských sportovců. Zde se také připravovala naše amatérská reprezentace na olympiádu v Amsterdamu v roce 1928. Šmejkalova podpora byla zdrojem olympijského úspěchu Jindřicha Maudra.

Josef Šmejkal zemřel po dlouhé nemoci 8. dubna 1942. Na jeho pohřeb přijely stovky sportovců a tisíce lidí ze širokého okolí. Pochován je v Mnichovicích.

Vzpírání náhled|V začátcích profesionální cesty Vzpírání bylo disciplínou, které se Šmejkal věnoval jako první. Pro svět jeho dětství byla charakteristická vystoupení siláků, která se vyznačovala vysokým diváckým zájmem. Kromě zvedání břemen v podobě činek, docházelo i ke zvedání zvířat či pódia s celým orchestrem, borci po sobě házeli čtyřicetikilovými koulemi. Zvládání nároků na podobné výkony představovalo i možnost výdělku i samotného živobytí. V souladu s pestrostí estrádních výkonů se vyvíjely i disciplíny sportovního vzpírání. Než vzpírání dospělo k pouhému obouručnímu nadhozu a trhu, vznikaly rekordy ve značném množství disciplín, později nepoužívaných. Tyto rekordy brzy začal vytvářet i Josef Stejskal, a to v národním i světovém měřítku. Soutěže ve vzpírání doprovázely většinou i soutěže v zápase. Potom co se Šmejkal stal mistrem střední Evropy následovala i soutěž ve vzpírání, kde v soupažném tahu získal 2. místo výkonem 113 kg a v soupažném nadhozu 3. místo výkonem 135 kg. Vynikal silou v levé ruce a v roce 1904 levou rukou nadhodil 98 kg. Maximální zdolaná hmotnost byla 146 kg obouručním nadhozem. Ve vzpírání na výdrž zvedl tahem soupažně 17 x 70 kg a 10 x 100 kg. Světového rekordu dosáhl v disciplíně levou rukou od ramene hodnotou 20 x 50 kg. Díky vzpírání si pak mohl záhlavním chvatem přehodit přes záda 140kilového francouzského borce Doumase.

Lisabon 1907 vlevo|náhled|Šmejkal v lisabonské koridě V roce 1907 se Šmejkal dostal v lisabonské kavárně do sporu s místními toreadory. Ti tvrdili, že je těžší postavit se býku než člověku. Šmejkal naopak tvrdil, že by se styděl, kdyby měl stát proti býku s kopím a mečem v ruce. Spor nakonec vyvrcholil soubojem Šmejkala s býkem holýma rukama. Nejdříve českého borce vozili pro reklamu po městě na alegorickém voze v toreadorském obleku, speciálně pro něj ušitém. 27. července 1907 José Šmejkal vstoupil do hučící arény s 30 000 diváky. Krátce před tím sepsal závěť, na ochozu čekali lékaři v bílých pláštích, kněz nabízel svátost poslední zpovědi. Když vběhl býk do arény, zápasník se dlouho nerozmýšlel a dal se na útěk končící přeskokem ohrady. Za hukotu davu a pod sprškou nejrůznějších předmětů přiběhli ke Šmejkalovi zoufalí pořadatelé a přesvědčili ho k návratu do arény. Býk se na českého toreadora ihned vrhl, nabral ho na rohy a značný kus nesl po aréně. Šmejkalovi se podařilo býku zatlačit prsty do očí, oslepené zvíře chytit za rohy a povalit nakonec na zem. V té chvíli přiběhli ostatní a zvíře zabili. Josef Šmejkal byl za nadšených ovací i přes svou váhu nesen na ramenou podél celé ohrady. Druhý den odjížděl na Mistrovství Anglie (kde vyhrál první cenu) a špalír jásajícího obecenstva stál od hotelu až k nádraží.

Spojené státy 1911 - 1912 náhled|Na stránkách amerického tisku