Morgenröthe-Rautenkranz je část saské obce Muldenhammer a státem uznané letovisko v zemském okrese Fojtsko, v přírodním parku Erzgebirge-Vogtland.

Poloha Morgenröthe-Rautenkranz se nachází severovýchodně od Klingenthalu, jižně od Cvikova a jihozápadně od Aue v hřebenové oblasti Krušných hor. Okres zahrnuje obce Morgenröthe a Sachsengrund v údolí řeky Velká Pyra (Große Pyra), a obce Rautenkranz a Muldenhammer při ústí Velké Pyry do Cvikovské Muldy

Podnebí Klima je chladnější s vyšším objemem srážek. Siegfried Sieber ve své knize „Die Bergbaulandschaft von Schneeberg und Eibenstock“ z roku 1967 uvádí průměrný roční úhrn srážek naměřený v letech 1901–1950 v nadmořské výšce 625 m n. m. 1072 milimetrů (Lipsko 545 milimetrů). Měsíční maximum je v červenci se 139 milimetry (Lipsko 78 milimetrů). V obci je dlouhodobě umístěna meteorologická měřicí stanice. Protože se obec nachází v údolí, často poskytuje krajní hodnoty, například rekordní minusové teploty v noci, následnované poměrně vysokými denními teplotami. V lednu 2009 zde byla naměřena nejnižší teplota v Německu: minus 31 stupňů na začátku ledna 2009, nebo minus 24,6 stupňů v lednu 2010 a minus 24,2 stupňů v lednu 2017.

Znak Stříbrný oválný štít lemovaný zeleným routovým věncem; v patě štítu vycházející červené slunce, nad nímž jsou umístěna zkřížená hornická kladiva, doplněná hutnickou odpichovací vidlicí.

Historie Oba revíry Morgenröthe a Rautenkranz vznikly z hamrů, přičemž v Morgenröthe existoval starší stejnojmenný cínový důl.

Morgenröthe náhled|Historická vysoká pec v Morgenröthe Část Morgenröthe (cca 660 m n. m.) je starší částí obce na toku Velké Pyry. Počátky osídlení sahají k cínovým dolům na Velké Pyře, jež byly nazývány Morgenröthe, které kolem roku 1615 zakoupil Georg Pflugk starší (1569–1621), pán z Postersteinu, pocházející z Auerbachu. Když Georg Pflugk hodlal tento důl na vlastní náklady značně rozšířit a mimo jiné postavit nový cechovní dům a puchýrnu s mlýnem, obdržel 8. dubna 1618 od saského kurfiřta Jana Jiřího I. příslušné privilegium a vymezený revír,Listina z 8. dubna 1618 v Saském státním archivu což položilo základ obce.

Pflugkův cínový důl v Morgenröthe získala manželka Hanse Rüdigera von Feilitzsch auf Treuen, od kterého jej koupil Hans Hutschenreuther z Blauenthalu. Ten 15. července 1652 získal od saského kurfiřta Johanna Georga I. privilegium na stavbu hamru. V roce 1658 přešla stavba na Caspara Witticha z Wittigsthalu, kterému vévoda Moritz von Sachsen-Zeitz 1. prosince 1661 obnovil privilegium z roku 1652. Do roku 1798 změnil hamr celkem desetkrát majitele. V tomto roce připadl lipskému obchodníkovi Gottlobu Emanuelu Lattermannovi, který pověřil vedením hamru Morgenröth svého 22letého syna Heinricha Ludwiga Lattermanna.

Ještě v roce 1791 byla oblast pod ústím řeky Steinbächel v časopise Sächsische Meilenblätter označována jako „Zinn Wiese“ (Cínová louka).

V roce 1810 přešel do vlastnictví Lattermannů hamr Rautenkranzer, a o několik let později, v roce 1835, hamr Tannenbergsthaler.

V roce 1799 byla v Morgenröthe postavena nová vysoká pec, která byla spuštěna v červnu 1799 a fungovala až do roku 1820. Dne 30. dubna 1819 obdrželi majitelé koncesi „na stavbu vysoké pece a zřízení válcovny plechu a dalších železářských zařízení“. Tato pec, postavená v roce 1820 a v provozu až do roku 1874, je v Morgenröthe k vidění dodnes. Ve své době patřila k největším svého druhu v Sasku. Je jednou z mála dochovaných historických vysokých pecí v nových spolkových zemích. Srovnatelná zařízení se nacházejí pouze ve Schmalzgrube (dochovaná vysoká pec z roku 1659), Brausensteinu (dochovaná vysoká pec z roku 1693), Peitzu (dochovaná vysoká pec z roku 1809) a Schmalkaldenu (Neue Hütte; dochovaná vysoká pec z roku 1835).

Dne 24. července 1879 byla velká část železárny zničena požárem a poté znovu postavena. Od této doby se kuplovna používala k odlévání šedé litiny a zvonů.

Morgenröthe se proslavil výrobou různých druhů lisů a kostelních zvonů značky „Schilling & Lattermann“, které se v tomto tichém údolí Zwickauer Mulde odlévaly v letech 1918 až 1966. Slévárna zvonů Schilling v Apoldě zajišťovala výpočty a odlévání prováděla firma Lattermann ve speciální slitině (Klanghartguss-Klanghalbstahl) ve staré licí hale. Největší zvony vyrobené v Morgenröthe se nacházejí v rižské katedrále a v kostele Všech svatých. Byly vyrobeny v letech 1926–27, každý váží 8,5 tuny, mají průměr 2,5 m a jsou 3 m vysoké.

Lattermannův podnik byl vyvlastněn v roce 1946. Výroba pokračovala až do požáru 30. listopadu 1968, po kterém však již továrna nebyla obnovena.

V době NDR se v Morgenröthe nacházel rekreační dům německých říšských drah.

Koncem prosince 1990 poskytl jednatel společnosti Geophysik GmbH Leipzig Ulrich Stötzner deníku Die Welt dosud utajovanou informaci, že v obci Morgenröthe-Rautenkranz je, v důsledku dřívější těžby uranové rudy v okolí, zvýšená radioaktivita.Radioaktivität in Sachsen seit Jahren bekannt. Morgenröthe-Rautenkranz bis in den Ortskern verseucht. In: Freie Presse vom 28. Dezember 1990.

Rautenkranz náhled|Kostel v Rautenkranzu (2007) náhled|Zimní nálada (2004) náhled|Rautenkranz s hamrem a válcovnou na mapě z roku 1791 Obec Rautenkranz vznikla z hamru, o jehož stavbu požádal v roce 1679 směnový mistr Elias Steiniger. Stejně jako v případě Morgenröthe zde však zřejmě existovalo hornické osídlení již o několik desetiletí dříve. Zakladatel obce Elias Steiniger si název vypůjčil od routové koruny ze saského erbu.Ernst Eichler, Hans Walther (Hrsg.): Historisches Ortsnamenbuch von Sachsen, Band II. Berlin 2001, ISBN 3-05-003728-8, S. 262. Název obce je někdy mylně spojován se žluťuchou orlíčkolistou (Akelei-Wiesenraute), kterou lze v okolí také nalézt.

Sloučení Morgenröthe a Rautenkranz byly v roce 1852 sloučeny do jedné obce. Hohehaus, Sackhaus, Muldenhammer a Sachsengrund byly připojeny v roce 1939. Dne 1. října 2009 se Morgenröthe-Rautenkranz a sousední obce Hammerbrücke a Tannenbergsthal sloučily do nové jednotné obce Muldenhammer.

Bašta SAPD Morgenröthe-Rautenkranz bylo jediné místo ve Výmarské republice, kde se levicové Socialistické dělnické straně Německa (SAPD), založené v roce 1931, podařilo dosáhnout absolutní většiny; v komunálních volbách 13. listopadu 1932 získala 8 ze 13 mandátů.

Doprava Přes Rautenkranz vede spolková silnice 283.

Z Morgenröthe-Rautenkranz jezdí do Schönecku, Muldenbergu a Tannenbergsthalu každé dvě hodiny linka 22 TaktBus dopravního sdružení Vogtland. V Jägersgrünu můžete přestoupit na linku PlusBus 20 do Klingenthalu a na linku TaktBus 23 do Falkensteinu.

Železniční trať Chemnitz-Adorf (trať CA), která vede přes Rautenkranz, byla otevřena v roce 1875. Výstavbou přehrady Eibenstock byla tato trať přerušena a 27. září 1975 byl ukončen nepřetržitý provoz. Na zbývajícím úseku trati CA Muldenberg-Schönheide Süd (Wilzschhaus)-Schönheide Ost byla v letech 1979 až 1982 po částech ukončena osobní doprava a v roce 1996 nákladní doprava. Po modernizaci bodového spojení v Muldenbergu na konci 90. let již trať nemá žádné spojení se zbytkem sítě DB a je takříkajíc ostrovní tratí. Od roku 2008 provozuje rozvojové sdružení turistickou a výletní dopravu s motorovým vozem mezi Schönheide Süd a Hammerbrücke.

Obec leží na dálkové cyklotrase Euregio Egrensis a dálkové turistické trase Eisenach-Budapešť.

Pamětihodnosti náhled|Budova expozice věnované prvnímu německému kosmonautovi Sigmundu Jähnovi náhled|MiG-21, s kterým létal S. Jähn Expozice s tématem vesmíru a vystaveným letounem MiG-21 4,5 metru vysoká stéla na památku prvního letu německého kosmonauta do vesmíru v roce 1978, Sigmunda Jähna, rodáka z Rautenkranzu Místní historický salón Klasicistní farní kostel postavený v letech 1838–1842 Vysoká pec bývalé slévárny

Osobnosti Morgenröthe Heinrich Ludwig Lattermann (1776–1839), kovář a politik Hermann Lattermann (1809–1867), kovář a politik Gottfried Lattermann (1879–1950), kovář a lidový básník Carl Friedrich Zimmermann (1817–1898), vynálezce, autor německé koncertiny

Rautenkranz Alwin Gerisch (1857–1922), předseda SPD Sigmund Jähn (1937–2019), první německý kosmonaut

Odkazy Reference

Literatura Margarete Schattner, Karlheinz Paul, Konrad Stahl: Festschrift zum 350-jährigen Ortsjubiläum der Gemeinde Morgenröthe-Rautenkranz. Gemeindeverwaltung, Morgenröthe-Rautenkranz 2002.

Související články Zemský okres Fojtsko

Externí odkazy

Morgenröthe-Rautenkranzv Historickém adresáři saských měst Morgenröthe v Historickém adresáři saských měst Rautenkranz v Historickém adresáři saských měst

Kategorie:Zemský okres Fojtsko