Jan Aragonský a Kastilský (28. června 1478, Sevilla – 4. října 1497, Salamanca) byl španělský následník trůnu a dědic Kastilie a Aragonu, jakožto jediný syn katolických Veličenstev Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské.
V 18 letech se 21. srpna 1496 v Lieru oženil s dcerou císaře Maxmiliána I., Markétou Rakouskou. Markéta byla vzdělaná žena s politickým rozhledem. Své dětství strávila na francouzském dvoře, kde se připravovala na roli budoucí francouzské královny. Dauphin Karel, pozdější král Karel VIII., se však oženil s dědičkou Bretaně Annou a svou snoubenku poslal zpět k jejímu otci.
Maxmilián I. se v roce 1493 stal římským králem“ a pokračoval užších stycích s katolickými panovníky, Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským sňatkovou politikou: vyjednal dvojí svatbu, svého syna Filipa s jejich dcerou, infantkou Janou Kastilskou, a své třináctileté dcery Markéty s jejich synem Janem, dědicem korun Kastilie a Aragonska. Cílem bylo udržet spojenectví proti Francii.
Jakmile infantka Jana dorazila do Nizozemska, arcivévodkyně Markéta na konci roku 1496 odplula po moři do Španělska. Během plavby z Flushingu do La Coruñy její loď stihla silná bouře a princezna tehdy složila ironické dvojverší, které sloužilo jako její epitaf: „Zde leží Margot, něžná dívka, která měla dva manžely a přesto zemřela jako panna“.Claude Genoux, Histoire de Savoie. Montémélian, 1997, s. 245.
Svatba se konala 3. dubna 1497 v katedrále v Burgosu. Na španělském dvoře byla Markéta přijata dobře a Jan prožíval šťastné dny po boku své krásné, mladé manželky. Zemřel však již po půl roce manželství 4. října 1497 ve věku 19 let, zřejmě na tuberkulózu. Dva měsíce nato jeho vdova porodila mrtvou dcerku. Rod Trastámarů tím byl odsouzen k vymření po meči – smrtí Janova otce Ferdinanda II. roku 1516. Sjednocené španělské državy tak získal Janův synovec Karel V., syn jeho sestry Jany Kastilské, pro rod Habsburků.
Jan byl pohřben v novém královském klášteře bratří dominikánů sv. Tomáše v Ávile, založeném roku 1508 jeho otcem španělským králem Ferdinandem II. Aragonským, v chóru kostela před hlavním oltářem, do alabastrového sarkofágu s ležící figurou na desce. Sochu a reliéfy v renesančním stylu vytvořil italský sochař Domenico di Alessandro Fancelli v Janově v letech 1512–1513. Hrobka byla převázena po částech a sestavena až v Ávile.Adele Condorelli: Fancelli, Domenico. In: Fiorella Bartoccini (Ed.): Dizionario Biografico degli Italiani. Díl 44: Fabron–Farina. Istituto della Enciclopedia Italiana Trecani, Roma 1994, Oba Janovi rodiče syna přežili a byli pohřbeni v Královské kapli při katedrále v Granadě.
Vývod z předků
Reference
Literatura Leitner Thea, Prodané dcery Habsburků, Praha 1995 Sigrid-Maria Grössing , Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004,
Externí odkazy
Kategorie:Trastámarové Kategorie:Aragonští infanti Kategorie:Asturijská knížata Kategorie:Narození v Seville Kategorie:Úmrtí v Salamance Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Narození 28. června Kategorie:Narození v roce 1478 Kategorie:Úmrtí 4. října Kategorie:Úmrtí v roce 1497 Kategorie:Muži