Guido svobodný pán Novak von Arienti ( Guido Giacomo Freiherr Novak von Arienti) (21. ledna 1859 Milán – 15. srpna 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v roce 1878 a sloužil u různých posádek v Haliči a Tyrolsku. V hodnosti generálmajora se za první světové války zúčastnil bojů v Srbsku a Itálii. Byl dvakrát zraněn a za zásluhy získal v roce 1917 prestižní Vojenský řád Marie Terezie, zároveň byl povýšen na barona. Jako polní podmaršál zastával v letech 1917–1918 funkci velitele Tereziánské vojenské akademie. Po zániku monarchie byl penzionován a žil v soukromí.
Životopis náhled|vlevo|Udílení Řádu Marie Terezie císařem Karlem I. ve vile Wartholz (14. srpna 1917) Pocházel z moravské, byl vnukem ostravského okresního hejtmana Johanna Novaka (1799–1894).VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 200–201 ISBN 978-80-7286-183-5 Narodil se jako syn Arthura Novaka (1835–1865), úředníka u c. k. námořnictva, matka Josefína (1839–1913) byla dcerou milánského architekta Abrama Arientiho.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 483–484 dostupné online Vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Králově Poli (dnes Brno) a do armády vstoupil v roce 1878 jako poručík u 45. pěšího pluku. Později sloužil u 80. pěšího pluku ve Lvově a zúčastnil se potlačení povstání v Dalmácii (1880). V roce 1883 byl povýšen na nadporučíka, jako kapitán (1890) byl přeložen k 74. pěšímu pluku, ale již o rok později se vrátil do Lvova. V roce 1901 byl povýšen na majora a stal se velitelem praporu u 2. pluku tyrolských myslivců v Tridentu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s 225 dostupné online U polních myslivců sloužil později v Klagenfurtu a v roce 1907 byl povýšen na podplukovníka.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 239 dostupné online V roce 1910 dosáhl hodnosti plukovníkaGenerale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 12 dostupné online a v letech 1910–1914 byl velitelem 1. pluku císařských myslivců v Innsbrucku.Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
náhled|vlevo|Hrob Guida Novaka na hřbitově v Hietzingu Na začátku první světové války byl povýšen do hodnosti generálmajora (1. srpna 1914)Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 9 dostupné online a jako velitel brigády povolán na srbskou frontu v rámci armády generála Potiorka.Přehled velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online V září 1914 byl zraněn do hlavy a odeslán na dovolenou. Do aktivní služby se vrátil v lednu 1915 a znovu převzal velení brigády, s níž byl v květnu 1915 přeložen na italskou frontu.Přehled velení rakousko-uherské armády na italské frontě 1915 na webu austro-hungarian army dostupné online V bojích na Soči byl znovu zraněn (srpen 1915), ale již v listopadu byl znovu v aktivní službě. Krátce byl velitelem 50. pěší divize a 62. pěší divize,Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online dočasně byl pověřen také velením 17. armádního sboru. Za mimořádné nasazení získal v roce 1917 rytířský kříž prestižního Řádu Marie Terezie. Řád převzal osobně z rukou císaře Karla I. při 180. řádové promoci 14. srpna ve vile Wartholz.MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii Praha, 1990; s. 86 Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online K datu 22. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála,Generale und Obersten 1917; Vídeň, 1917; s. 7 dostupné online zároveň stažen z fronty a do konce války zastával funkci ředitele Tereziánské vojenské akademieve Vídeňském Novém Městě.Přehled velitelů Tereziánské vojenské akademie na oficiálním webu milak.at dostupné onlinePřehled velitelů rakousko-uherských vojenských škol na webu austro-hungarian army dostupné online Koncem roku 1918 bylo jeho jméno spojeno s pokusem uchovat monarchistické zřízení v Rakousku. V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919Služební postup Guido Novaka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 128 dostupné online a dožil v soukromí ve Vídni. Je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hietzing.
Rodina Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v Zoločivi v roce 1886 s Olgou Langnerovou von Granthal (1862–1893), dcerou majora Julia Langnera. Podruhé se oženil v roce 1897 v Brodech s Marthou Hirschovou von Duinofels (*1876), dcerou generálmajora Maximiliana Hirsche. Z prvního manželství se narodil syn Guido (*1887), s druhou manželkou měl syny Maximiliana (*1897) a Augusta (*1901). Všichni tři synové se jako nižší důstojníci zúčastnili první světové války, později působili v civilních službách a ekonomické sféře.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 364–365 dostupné online
Tituly a ocenění V roce 1910 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Arienti s využitím příjmení matky. Jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie byl na základě řádových stanov v roce 1917 povýšen do stavu svobodných pánů.ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 78–79 ISSN 0036-5246 Během své služby získal řadu dalších ocenění v Rakousku-Uhersku, za příkladnou účast na vojenských manévrech s mezinárodní účastí obdržel také dvě vyznamenání v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Guido Novaka in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 330 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Guido Novaka in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 25 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1882) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1900) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1913, Německo) 60x60pixelů Řád meče II. třídy (1913, Švédsko)
Odkazy
Reference
Literatura Guido Novak von Arienti in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, díl 8; Vídeň, 1978; s. 168 dostupné online
Externí odkazy
Guido Novak von Arienti na webu austro-hungarian army Guido Novak von Arienti na webu rodinnyerb
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Narození 21. ledna Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození v Miláně Kategorie:Úmrtí 15. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1928 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Hietzingu Kategorie:Muži