Pavel hrabě Esterházy z Galanty ( Maria Paul Peter Graf Esterházy von Galántha, galántai Esterházy gróf Pál Pétér) (19. července 1861 Trouville-sur-Mer, Francie – 29. října 1932 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Ve službách rakousko-uherského ministerstva zahraničí působil od mládí, ve Velké Británii, Francii a Rusku. V letech 1907–1912 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zahraničí, byl též členem Sněmovny magnátů. Po roce 1918 žil v soukromí na zámku Szigliget.
Životopis náhled|vlevo|Zámek Szigliget, sídlo Pavla Esterházyho od roku 1912 Pocházel z významného šlechtického rodu Esterházyů, patřil k hraběcí linii Esterházy-Forchtenstein.Rodokmen Esterházyů na webu euweb.cz dostupné online Narodil se ve Francii jako třetí syn hraběte Pavla Esterházyho (1805–1877) a jeho manželky Ilony, rozené hraběnky Esterházyové z Galanty (1835–1896). Od mládí působil v diplomatických službách, začínal jako atašé v Londýně.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 6 dostupné online Několik let pak na stejné pozici pobýval v Petrohradu a delší dobu strávil jako legační rada I. kategorie v Paříži.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 238 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1902; s. 38 dostupné online V letech 1907–1912 byl sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí s titulem velvyslance.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 271 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 38 dostupné online Patřil k blízkým spolupracovníkům ministra Aehrenthala. Spolu s ním se v roce 1908 zúčastnil schůzky s ruským ministrem zahraničí Izvolským na zámku v Buchlovicích.SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 104 ISBN 978-80-278-0059-9 Po nástupu nového ministra zahraničí Berchtolda v roce 1912 odešel do výslužby.
Zemřel ve věku 71 let v roce 1932 ve Vídni, kde rodina žila v domě na ulici LöwelStraße 12. Pohřben byl v rodinném mauzoleu u kostela sv. Kříže ve vesnici Ganna poblíž hlavního rodového sídla v Pápě.Pohřebiště hraběcí linie Esterházy-Forchtenstein na webu royaltyguide.com dostupné online
Majetkové a rodinné poměry Jako čtvrtý syn nezdědil po otci žádný majetek, ale pobíral apanáž z výnosu rozsáhlých velkostatků ve vlastnictví nejstaršího bratra. Po odchodu ze státních služeb koupil v roce 1912 od zadluženého barona Gézy Puteaniho velkostatek Szigliget v župě Zala na břehu Balatonu. K velkostatku patřilo 1200 hektarů půdy,KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech, České Budějovice, 2011; s. 37 ISBN 978-80-254-9315-1 zříceniny starobylého hradu nad vesnicí a zámek. Pavel Esterházy nechal zámek nákladně přestavět a učinil z něj své sídlo.Historie zámku Szigliget na oficiálním webu zámku dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 299 dostupné online
V roce 1905 se ve Vídni oženil s hraběnkou Isabelou Deymovou ze Stříteže (1877–1968), dcerou dlouholetého rakousko-uherského velvyslance v Londýně Františka Deyma (1838–1903).Isabela Deymová ze Stříteže na webu geni.com dostupné online Isabela byla později c. k. palácovou dámou. Manželství zůstalo bezdětné. Isabela jako vdova žila na zámku Szigliget až do konce druhé světové války,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 131 dostupné online kdy odtud uprchla před Rudou armádou a dožila v Salcburku.
Jeho starší bratři Mořic (1856–1900) a František (1859–1909) zastávali také veřejné funkce, zasedali ve Sněmovně magnátů a vlastnili rozsáhlé velkostatky v Uhrách. Nejmladší bratr Alexander (1868–1925) zastával před zánikem monarchie funkci nejvyššího hofmistra císařovny Zity. Díky svému sňatku získal Pavel Esterházy příbuzenské vazby na další osobnosti, jeho švagry byli František Deym ze Stříteže (1871–1925) nebo německý politik a velkostatkář Anton Magnis (1862–1944).
Tituly a ocenění V roce 1893 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 194 dostupné online a jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1907).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 234 dostupné online Byl také dědičným členem uherské Sněmovny magnátů. Během diplomatické služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Pavla Esterházyho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1911; Vídeň, 1911; s. 45 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Pavla Esterházyho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 269 dostupné online
60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1908, Rakousko-Uhersko) 60x60pixelů důstojník Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů Řád koruny I. třídy (Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko) 60x60pixelů Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů velkokříž Řádu Gryfa (Meklenbursko-Zvěřínsko)
Odkazy Reference
Externí odkazy Pavel Esterházy na webu esterházy.net
Pavel Esterházy (1861–1932) Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Isabely Katolické Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu gryfa Kategorie:Narození 19. července Kategorie:Narození v roce 1861 Kategorie:Úmrtí 27. října Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži