Joseph Hall byl v německých zemích působící britský železniční inženýr, manažer a vynálezce. V letech 1839 až 1857 působil jako strojmistr a inženýr u firmy J. A. Maffeie v Mnichově a poté do roku 1860 jako technický ředitel lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě. Je mu připisován vynález Hallovy (nebo hallské) kliky, součásti pohonu a rozvodu parní lokomotivy.
Život O vlastním Hallově životě je známo jen málo. Začínal údajně jako spolupracovník Roberta Stephensona v Newcastlu, do Bavorska přibyl po roce 1837 jako doprovod prvních dvou lokomotiv, zakoupených v Newcastlu pro společnost Mnichovsko-aukšpurské dráhy (MAE). U prvních lokomotiv dráhy z dovezených v rozebraném stavu z Anglie dohlížel na montáž a uváděl je do provozu. Získal si tak důvěru předsedy společnosti Josepha Antona von Maffeie, který ho angažoval jako prvního strojmistra a roku 1839 i jako inženýra pro svoje železárny v Hirschau u Mnichova. Roku 1852 tu měl řídit lokomotivní oddělení. vlevo|náhled|167x167pixelů|Der Münchner, první Hallova lokomotiva (Maffei Hirschau 1/1841) Hall u Maffeie ještě podle anglického vzoru a zčásti s použitím dovezených dílů r. 1841 postavil první bavorskou parní lokomotivu „DER MÜNCHNER“ (Mnichovan).. Lokomotiva při zkouškách projela trať Mnichov – Aukšpurk (62 km) za něco málo přes hodinu a dosáhla tak průměrné rychlosti přes 50 km/h. R. 1851 se firma Maffei zúčastnila soutěže o nejvhodnější lokomotivu pro Semmeringskou železnici, kterou vyhrála s lokomotivou „BAVARIA⁽ᴵᴵ⁾" (Bavorsko). I když se její technické řešení ukázalo jako nepraktické, tento úspěch vedl k obchodnímu průlomu společnosti, zejména ve stavbě horských lokomotiv.BÄHR, J. ... str. 36–47. Do Hallova odchodu bylo v Hirschau vyrobeno přes 300 lokomotiv, vedle řady dalších strojírenských výrobků.
V roce 1858 byl Hall najat bankou Österreichische Credit-Anstalt a působil jako technický ředitel lokomotivky Günther ve Vídeňském Novém Městě. Místa se vzdal roku 1860, aby převzal řizení válcovny kolejnic ve Štýrském Hradci.
Hallská klika Hall roku 1852 nebo 1853 navrhl pro lokomotivy Bavorských státních drah a patentoval po něm pojmenované řešení konstrukčního uzlu pro přenos trakční síly z ojnic a spojnic na nápravy parních lokomotiv s vnějším rámem. Tehdy obvyklé řešení nápravové kliky, sestavované z jednotlivých, na hřídel postupně nalisovávaných dílů z různých materiálů, které výrazně zvětšovalo šířku lokomotiv a tím i rozteč válců parního stroje. Pro nedostatek místa v průjezdném profilu tak byly u vnějších rámů používány komplikovanější a dražší konstrukce s válci uvnitř rámu a náhonem na zalomenou hnací nápravu. Místo toho navrhl Hall kliku kompaktní, kde klikový list, čepy tyčoví a kotouče excentrů rozvodu byly z jednoho kusu martinské oceli. Namáhaná místa byla dodatečně zakalena. Typicky šlo např. o lokomotivy typu Crampton. Podle patentu z roku 1856 ji významně vylepšil, když nápravové hrdlo kliky využil jako sedla náboje nápravového ložiska. Stačilo tak jediné přesné nalisování kliky na osu nápravy a příčná vzdálenost přes vnější čepy tyčoví a tedy i válců parního stroje mohla být užší.. To napomohlo i ke klidnějšímu chodu lokomotivy za jízdy. Na druhé straně to bylo řešení náročnější z hlediska výrobního, při montáži vyžadovalo přesné nalisování tlakem až 100 tun. Nevýhodou byly i větší jízdní odpory na účet větších průměrů ložiskových čepů, nemožnost výměny jednotlivých opotřebených čepů tyčoví, častější lámání klik a komplikovanější, destruktivní demontáž kliky.Hallské kliky se běžně používaly společně s vnějším rámem až do 70. let 19. století, kdy se spolu s technickým vývojem začal ve stavbě lokomotiv prosazovat vnitřní rám. Po delší dobu se z prostorových důvodů udržely v konstrukci úzkorozchodných lokomotiv. Krátkou renesanci zažily ještě s prvními elektrickými lokomotivami s vnějším rámem a nápravami poháněnými přes ojnice a spojnice, v novější době byly použity i u lokomotiv motorových s pohonem přes jalovou hřídel.
Hallské kliky lze vidět například na muzejních lokomotivách ČSD 252.008 (NTM Praha), ČSD 324.391 (Železniční muzeum ČD Lužná u Rakovníka), Sä I K č.54 (Preßnitztalbahn – Přísečnická muzejní železnice), KEB 106, SB 17c č.372 či elektrické ÖBB 1080/1180 (Železniční muzeum Strasshof) EEG č.4 „GMUNDEN“ (muzeum Jižní dráhy Mürzzuschlag), nebo u ČSD 310.433 (Železničné múzeum Bratislava-východ).
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura GÖLSDORF, Karl. Lokomotivbau in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 320 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). . STOCKKLAUSNER, Johann. Dampfbetrieb in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 296 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). .
Související články Joseph Anton von Maffei
Externí odkazy
Kategorie:Konstruktéři lokomotiv Kategorie:Vynálezci 19. století Kategorie:Angličtí vynálezci Kategorie:Angličtí inženýři Hallské kliky Kategorie:Muži