Severokorejský jaderný program byl Severní Koreou oficiálně přiznán v roce 2009, kdy země prohlásila, že vyvinula jadernou zbraň. Země drží relativně malý jaderný arzenál. Země podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, od níž odstoupila v roce 2003. Tento krok zdůvodňovala tím, že Spojené státy selhaly v naplňování vzájemné dohody uzavřené v roce 1994, v niž se Severní Korea vzdávala nukleárního programu výměnou za normalizaci vztahů se Spojenými státy a jejich pomoc při budování jaderných elektráren.
9. října 2006 vydala severokorejská vláda prohlášení, ve kterém oznamovala úspěšné provedení prvního severokorejského jaderného testu. Jak Geologické středisko Spojených států, tak japonští seismologové detekovali v udané době zemětřesení o přibližné síle 4,2 Mw s epicentrem na území Severní Koreje. Síla výbuchu byla odhadována jako menší než kilotuna. 6. ledna 2007 severokorejská vláda oficiálně potvrdila, že Severní Korea vlastní atomové zbraně.
V dubnu 2009 byla Severní Korea, podle vyjádření ředitele MAAE Muhammada Baradeje, kvalifikována jako jaderná mocnost. 25. května téhož roku byl proveden další jaderný test, který měl za následek otřesy o síle 4,9 Mw.Severní Korea odpálila jadernou bombu, svět je zděšen
11. února roku 2013 detekovalo Geologické středisko Spojených států otřesy o síle 5,1 Mw, která byla ohlášena jako třetí podzemní jaderný test. Severní Korea oznámila, že provedla úspěšný jaderný test s lehčí hlavicí a vyšší silou. Neodhalila však přesnější údaje. Jihokorejští vědci odhadli sílu detonace na 6 až 9 kilotun, zatímco německý Spolkový institut přírodních zdrojů odhadl sílu na 40 kilotun.
6. ledna 2016 zaznamenalo Geologické středisko Spojených států otřesy o síle 5,1 Mw, které byly označeny za důsledek podzemního jaderného testu. Severní Korea tvrdila, že šlo o test termonukleární zbraně. Tvrzení nebylo ověřeno a Jižní Korea, Čína, Japonsko, Rusko a Spojené státy americké jaderný test odsoudily. 9. září 2016 Severní Korea provedla svůj pátý, a dosud nejsilnější jaderný test provázený otřesy o síle 5,3 Mw.
Pozadí Korea je rozdělena od roku 1947. Korejská válka oficiálně probíhala od 25. června 1950, do jakési dohody z 27. července 1953. I přes to, že oficiální mír nebyl nikdy vyhlášen, obě strany striktně odmítají, že válka stále probíhá. Tlak mezi oběma zeměmi však v průběhu let nadále stoupá. Rozmístění amerických jednotek na Korejském poloostrově, či jednání obou armád v blízkosti demilitarizované zóny této situaci rozhodně nepomáhá. Napětí vyvrcholilo v roce 1976, kdy Severní Korea zabila v Demilitarizované zóně dva neozbrojené americké vojáky, kteří káceli stromy. V 90. letech měla na stoupající tlak reagovat šestistranná konference mezi Ruskem, Japonskem, Jižní Koreou, Severní Koreou, USA a Čínou, která měla vyřešit problémy místního režimu. Žádná rozumná dohoda nebyla uzavřena.
19. listopadu 2006 prohlásil severokorejský tisk Minju Jonson, že Jižní Korea buduje armádu, určenou k útoku na zemi: „Jižní Korea otevřeně prohlašuje, že výzkum a představování nových zbraní, je zaměřeno na sever“. Pchjongjang obvinil Jižní Koreu, že chtějí, společně s USA, zaútočit na izolovaný a neozbrojený stát. I když podobné prohlášení slyší lidé v KLDR každý rok několikrát (a USA je vždy dementuje), poslední dobou agresivita vůči oběma zemím nebezpečně roste.
Plutonium náhled|vpravo|5MW reaktor v centru Jongbjon (GPS 39.795797,125.755015) Znepokojení se týká dvou reaktorů z výzkumného centra Jongbjon. Obě stanice jsou postavené na technice Magnox, což jsou staré typy jaderných reaktorů. Menší z nich (o výkonu 5 MW), byl dokončen roku 1986 a počítá se, že od té doby vytvořil okolo 8 tun jaderného odpadu. Konstrukce větší stanice (50 MW) byla zahájena v roce 1984, ale v roce 2003 nebyla ještě stále dokončena. Je založená na neutajeném principu anglické elektrárny Calder Hall, která sloužila jako výrobce plutonia pro program Velké Británie. Malá stanice produkuje dostatek materiálu k vytvoření jedné bomby ročně. Pokud je v provozu i druhá stanice, dokáže vyrobit 10 bomb ročně. Odbornicí také spekulují, že malé množství plutonia dodalo Severní Koreji Rusko z jaderného reaktoru IRT-2000, fungujícím na principu těžké vody.
12. března 1993 prohlásila Severní Korea, že hodlá opustit Mezinárodní dohodu proti šíření jaderných zbraní a odmítla vpustit mezinárodní inspektory k výše zmiňovaným reaktorům. V roce 1994 USA věřily, že KLDR má dostatek zpracovaného plutonia na výrobu 10 bomb. Pod diplomatickým tlakem a hrozby bombardování americkým letectvem, přistoupila vláda na zrušení plutoniového programu. Výměnou přislíbily USA a Jižní Korea, že dodají reaktory na principu lehké vody a do doby než budou hotové, zásobují zemi dostatkem ropy. Lehkovodní reaktory totiž potřebují pro funkci obohacený uran, který by se musel dovážet, což by znamenalo alespoň částečnou kontrolu nad spotřebou. Navíc je z odpadu těchto reaktorů daleko těžší vyrobit plutonium. Přesto, díky rostoucím sporům, měnících se požadavků ze strany Severní Koreje a dalším překážkám, nestihla organizace zabývající vývojem energie na korejském poloostrově (Korean Peninsula Energy Development Organization – KEDO), elektrárnu dostavět, a na konci roku 2002 se KLDR vrátila k používání svých starých reaktorů.
Obohacený uran Aby USA nemohly počítat s tím, že KLDR neumí obohacovat uran, byl pozastaven projekt na výrobu plutonia (který stejně museli zrušit nebo pozastavit na základě výše zmiňované dohody), a spuštěn projekt na obohacování uranu. Okolo roku 1997 byl vyslán do země Dr. Abdul Quadeer Khan, šéf pákistánského programu, aby dodal technologii a potřebné informace, výměnou za technologii raket vysokého doletu. Informace pocházejí z americké tajné služby. Tento program byl potvrzen v roce 2002, kdy USA oficiálně požádali o uvolnění informací a o jejich jaderném výzkumu. Na základě toho pozastavili USA všechny dodávky ropy, plynoucí z výše uvedené dohody, jakožto hrubé porušení jejich mírové dohody. Odpovědí KLDR bylo obnovení programu na výrobu plutonia, znovu otevření obou reaktorů blízko Pchjongjangu, vyhnání amerických inspektorů a vystoupení z Mezinárodní dohody o nešíření jaderných zbraní.
Vztah KLDR - USA I přes to, že George Bush po 11. září 2001 označil KLDR jakožto součást osy zla (Írán, Irák, KLDR), se ozbrojený útok neplánuje. Na blízku však není ani diplomatické řešení, protože, jak řekl John Faller, zástupce ministra zahraničí, USA žádnou dohodu nechce. Podle G. W. Bushe byl mírový program z roku 1994 chybou. Pokud KLDR nedodržela tuto dohodu, proč by měla uzavírat jinou a sponzorovat tak jaderný program. Navíc heslo "Se zlem nebudeme jednat, zlo porazíme", kterého se G. W. Bush drží, mluví jasně.
Trnem v oku není pro Ameriku jen jaderný program, ale taky vládou podporované pašování drog, praní peněz a falšování celosvětových informací jak do země, tak vně zemi. Diplomatické snaha na řešení situace v tomto regionu je velice komplikovaná. Diplomaticky se nechce dohodnout USA a vojensky zase nechtějí zasáhnout ostatní země v regionu. Nikdo z nich si určitě nepřeje aby KLDR vlastnila jaderné zbraně, ale pacifistické Japonsko a armádně slabá Jižní Korea, se obávají proti útokům na vlastním území v případě vojenské akce. Jižní Korea a hlavně Čína se také bojí, že pokud padne režim v KLDR, nebudou ekonomiky zemí schopny utáhnou takový ekonomický a sociální nápor.
Chronologický vývoj událostí
1989 Sovětský komunismus po celém světě začíná slábnout a Studená válka se blíží ke konci. S oslabující silou SSSR také upadá již tak slabá podpora KLDR, se kterou však mohli po celých 46 let počítat. Satelitní fotky USA ukazují výstavbu jaderného komplexu blízko města Jongbjon. Tajná služba USA předpokládá, že Severní Korea, která sice podepsala v roce 1985 Mezinárodní dohodu o nešíření jaderných zbraní, avšak nevpustila inspektory do jaderných elektráren, vyrábí atomovou bombu. Jako odpověď navrhuje USA, že pokud Severní Korea začne plně dodržovat Mezinárodní dohodu o nešíření jaderných zbraní, přehodnotí své vztahy a po 45 letech může dojít k dohodě.
1991 Američané v prosinci oficiálně stahují jaderné zbraně z Jižní Koreje. Není jasné zda to ale opravdu udělali. Kolují fámy, že několik zbraní v zemi stále zůstalo ještě z ledna 1958 či roku 1967, kdy země disponovala neuvěřitelnými 950 hlavicemi.
1992 V květnu, dovolila KLDR mezinárodnímu týmu z Agentury Atomové Energie (International Atomic Energy Agency – IAEA), pod vedením Hanse Blixe, poprvé navštívit zařízení v Jongbjonu. Blix a USA se domnívají, že Severní Korea tajně používá zmiňované 5MW reaktory. Inspektorům se moc nedaří přinášet pozitivní zprávy. V průběhu 6 měsíců jim je opakovaně zakazováno navštívit dva podezřelé reaktory a místa na zpracování jaderného odpadu. IAEA inspektoři také nachází, že evidence o zpracování jaderného odpadu, nezahrnuje celou produkci. V interview pro The Faily Show s Johnem Stewartem (Zakladatel státního sekretariátu Jamese Bakera pro výzkum mezinárodních záležitostí) proniklo, že KLDR měla základy pro jadernou bombu už v letech, kdy vedl tento institut a dnes je velmi pravděpodobné, že udělali další kus práce na její výrobě. (Státní sekretariát vedl od roku 1989 do roku 1992).
1993 V březnu hrozí Korea vystoupením z Mezinárodní dohody o nešíření jaderných zbraní (Nuclear Non-Proliferation Treaty). I přes tlak republikánů, kteří nestojí o dohodu se Bill Clinton schází s Rebertem Galluccim a jmenuje ho hlavním vyjednavačem s korejským režimem. Po 89 dnech prohlašuje Severní Korea, že odstupuje od plánu opustit NPT. (Pro opuštění NPT je dána lhůta 3 měsíců) V prosinci prohlašuje ředitel IAEA Blix, že Severní Korea vyrábí atomovou bombu. 12. října 1994 Podepisují USA a Severní Korea korejsko-americkou rámcovou dohodu o řešení krize mírovou cestou. Severní Korea se zavazuje k pozastavení produkce plutonia výměnou za dodávky ropy, ekonomickou spolupráci a výrobu 2 moderních lehkovodních reaktorů. Korea rozebírá existující reaktor a spotřebovaný odpad je odvezen ze země. IAEA se stahuje z KLDR. 26. října 1994 Ředitel IAEA Hans Blix se nechává slyšet, že jeho agentura není nakloněna uzavřené korejsko-americké dohodě, protože dává KLDR spoustu času na zamaskování druhého reaktoru. 18. března 1996 Hans Blix připomíná, že Severní Korea stále nespecifikovala kolik vlastně vlastní plutonia, jak zavazovala dohoda a varoval, že bez IAEA ztratí USA přehled, jestli náhodou Korea přece jen nepoužívá plutonium k výrobě atomové zbraně. Říjen 1997 Opotřebované atomové palivové tyče byly pod dohledem IAEA uzavřeny do ocelových krytů. 31. srpna 1998 Severní Korea vypálila modifikovanou raketu Tepodong-1 na údajný cíl – severokorejský satelit Kwangmyongsong. Experti předpokládají, že sestřelení satelitu byla jen záminka, jak vyzkoušet raketu s velmi dlouhým dostřelem. Raketa přeletěla přes Japonsko, což způsobilo, že Japonsko zastavilo svou finanční pomoc na výrobu lehkovodních reaktorů.
2002 7. srpna Začátek stavby lehkovodní elektrárny. Stavbu provádí KEDO, pod dohledem amerických expertů na základě mírové dohody. Konstrukce má velké zpoždění oproti plánovanému dokončení. 3-5. října – James Kelly, zástupce ministra zahraničí na návštěvě hlavního města Pchjongjangu vyjádřil své podezření, že Severní Korea začala opět pracovat na atomové zbrani a výzbroji raket. Navíc dodal, že mají důkazy, že KLDR nevyvezla všechen jaderný odpad na základě mírové smlouvy z roku 1994. 16. října – KLDR se přiznává, že tajně pracují na výrobě jaderné zbraně. Chtějí se však vrátit k plánu lehkovodních reaktorů výměnou za ropu. 17. října – KLDR začíná být smířlivá – Kim Čong-Il povoluje mezinárodním expertům kontrolu jaderných elektráren, aby se přesvědčili, že jsou opravdu mimo provoz.