Státní pracovní zálohy tvořili mladí lidé, které stát zabezpečil po dobu učebního poměru či závodního výcviku. Po absolvování odborných učilišť a škol závodního výcviku byli povinni pracovat v určených podnicích po dobu od tří do pěti let. Tento závazek byl podle komunistických představitelů výhodný i pro zaučené a vyučené, protože nemohli být přeřazeni na jinou práci, než na jakou se vyučili.

V Československu byly po sovětském vzoru zřízeny zákonem v roce 1951.

Situace Po Únoru 1948 se československé hospodářství orientovalo na těžký průmysl. Důvodem bylo rozdělení Evropy železnou oponou, kdy se Československo stalo sovětským satelitem. Jako průmyslový stát s mnoha zbrojovkami, které už dodávaly zbraně armádě Rakouska-Uherska, a následně Wehrmachtu, mělo Československo zbrojní výrobu dál rozvíjet. Spolu se zbrojovkami se musel rozvíjet i těžký průmysl, který byl znárodněn už v roce 1945. Absence tržních mechanismů a centrální řízení si vyžádalo navyšování počtu pracovníků v těžkém průmyslu. Nedostatek pracovníků byl řešen jednorázovými akcemi jako Lánská akce, Akce 77 nebo Vojenskými báňskými oddíly. V rozporu se Zákonem č. 92/1949 Sb. (Branný zákon) zřídila komunistická moc Pomocné technické prapory. Řešení nedostatku pracovních sil a jejich stabilizaci mělo pomoci Ústředí pracujícího dorostu, zřízené při Ministerstvu práce a sociální péče. Účelem tohoto zákona bylo „umožniti šťastný a spokojený život pracujícímu dorostu". Se schválením Ústředí zřizovaly národní, státní a komunální podniky Střediska pracujícího dorostu zpravidla v závodech. Středisko se skládalo z pracoviště (učňovské dílny), základní odborné školy a domova pracujícího dorostu.

Po roce a půl bylo Ústředí pracujícího dorostu zrušeno Zákonem č. 110/1951 Sb. (Zákon o státních pracovních zálohách) a nahrazeno Hlavní správou učilišť a škol státních pracovních záloh.

Státní pracovní zálohy v SSSR Dne 2. října 1940 byl vydán výnos presidia Nejvyššího sovětu SSSR, kterým se zřídil systém státních pracovních záloh. Rada lidových komisařů SSSR ročně odvedla (mobilizovala) 800 tisíc až 1 milion mladých mužů ve věku 14–15 let pro výcvik v odborných a železničních školách a ve věku 16 let –17 let na školení v továrních učilištích. Všichni absolventi odborných učilišť, železničních škol a továrních učilišť byli považováni za mobilizované a byli povinni pracovat čtyři roky po sobě v určených státních podnicích.

Státní pracovní zálohy v Československu Po Únoru 1948 se Československo podřídilo velmocenským zájmům Sovětského svazu a navíc převzalo i sovětské metody řízení totalitní společnosti. Do Sovětského svazu byla vyslána studijní delegace. Systém státních pracovních záloh v SSSR byl adekvátní mentalitě sovětského lidu a válečné situaci po přepadení Polska Rudou armádou. Proto byl systém pro československé poměry upraven Zákonem č. 110/1951 Sb. (Zákon o státních pracovních zálohách). Zákon předvídal potřebu stálého přílivu nových pracovních sil do dolů, hutí a jiných důležitých hospodářských odvětví. Nových pracovních sil se nedostávalo; zákon to vysvětloval vymizením nezaměstnanosti a rolnické bídy. Tato argumentace byla opsána z Dekretu prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O státních pracovních rezervách SSSR“.

První Státní pracovní zálohy byly budovány v uhelném průmyslu. Po dobrých zkušenostech se komunistická vláda rozhodla 17. června 1952 zavést systém i v hutním, strojírenském, kovozpracujícím, naftovém, chemickém a dřevozpracujícím průmyslu a také v lodní a železniční dopravě, stavebnictví, energetice, telekomunikacích a polygrafii.

Jednotlivá odborná učiliště byla označena čísly (např.):

Provoz Ministerstvo pracovních sil vydalo jednotný Statut učiliště pracovních záloh.

Výchova Státních pracovních záloh se prováděla v odborných učilištích a školách závodního výcviku. Odborná učiliště školila mládež od věku 15 let po dobu dvou až tří let. Školy závodního výcviku školily mládež od věku 15 let po dobu s šesti až dvanácti měsíců. Nad odbornými učilišti a školami závodního výcviku vykonávalo vrchní dozor Ministerstvo pracovních sil. Ministerstvo pracovních sil převzalo vyučovací a ubytovací zařízení spravované doposud Ústředím pracujícího dorostu. Tato změna se projevila i v názvu časopisu pro výchovu pracujícího dorostu Pracující dorost. Od roku 1954 se časopis jmenoval Pracovní zálohy a v roce 1955 přibyl podtitul Časopis výchovných pracovníků učilišť SPZ, učňovských škol a ZŠP.

Žáci nebyli v pracovním nebo učebním poměru k podniku. Podnik byl povinen za práci, kterou žáci vykonali zaplatit podle příslušných předpisů. Výplata nebyla odevzdána žákovi, ale oblastnímu orgánu pro správu odborných učilišť a škol závodního výcviku.

Zařízení byla budována, aby bylo umožněno rozvinutí a prohloubení ideově politické výchovy mládeže. Žáci byli povinni se učit z velkých bojů a vítězství Komunistické strany Československa, ze života a z díla presidenta soudruha Klementa Gottwalda, ze slavných a hrdinských činů sovětské mládeže, zkušeností velikého SSSR a z práce hrdinů sovětské společnosti, stachanovců a novátorů.

V rámci kulturní výchovy vznikaly různé kroužky a divadelní soubory. Když se v odborném učilišti Státních pracovních záloh č. 16 Plzeň konala čtenářská konference o románu "Rozbřesk", dozvěděl o tom i Antonín Zápotocký, autor díla. Odborné učiliště státních pracovních záloh v Ostravě - Hrabůvce poslalo dělnickému prezidentovi pozvání na konferenci o knize "Rudá záře nad Kladnem".

Sportovní vyžití měla zajistit Dobrovolná sportovní organizace (DSO) Pracovních záloh. V tělovýchově se s názvem Pracovní zálohy lze setkat ještě v roce 1983.

Odkazy Reference

Externí odkazy Odborné učiliště státních pracovních záloh (1955) - Socialistické závazky - Archiv ČT24

Kategorie:Ekonomika komunistického Československa