náhled|Ukázka terakoty Akanů z 16. až 17. století, Metropolitan Museum of Art, New York Území moderní Ghanské republiky (tehdejší Zlaté pobřeží) vešlo v Evropě a Arábii ve známost jako Ghanská říše. Název dostala podle titulu místního vládce, Ghany. Zeměpisně se starověká Ghanská říše rozkládala 800 km severozápadně od moderní Ghany a ovládala území sahající od řeky Senegal východně až k řece Niger, tedy ležela na území moderního Senegalu, Mauritánie a Mali. Podle dostupných informací se Ghanská říše rozpadala v roce 1076 poté, co byla dobyta almorávidským generálem Abú Bakr ibn Umarem. Zmenšené ghanské království pokračovalo ve své existenci i poté, co skončila vláda Almorávidů. Později se stalo součástí různých sahelských říší, jako byla například Malijská říše.Supplementum Epigraphicum GraecumBosporos. Aspects of The Bosporan Kingdom in the later Roman empire". Supplementum Epigraphicum Graecum Dostupné online Přibližně ve stejné době jižně od Malijské říše vzniklo na území moderní severní Ghany Království Dagbon. Decentralizované státy ovládané tindaambou byly sjednoceny do království. Z Dagbonu později povstalo mnoho podříší, včetně Mossijského království (dnešní Burkina Faso), a království Bouna (dnešní Pobřeží slonoviny). Dagbon byl v této části Afriky průkopníkem v oblasti vzdělávání. Založil univerzitní město a ještě před příchodem Evropanů vyvinul vlastní písmo.Kea, Ray (February 2018). "Science and Technology in 18th Century Moliyili ) Dagomba) and the Timbuktiu Intellectual Tradition" Dostupné online
Ke konci klasické éry se v západní Africe vytvořila větší regionální království, jedním z nich bylo Ghanské království, které leželo severně od moderní Ghany.Baafi, Ernest; Carey, Edward E.; Blay, Essie T.; Ofori, Kwadwo; Gracen, Vernon E.; Manu-Aduening, Joe (20 June 2016). "Genetic incompatibilities in sweetpotato and implications for breeding end-user preferred traits". Australian Journal of Crop Science. 10 (6): 887–894. doi:10.21475/ajcs.2016.10.06.p7618. ISSN 1835-2693 Dostupné online Před svým pádem na začátku 10. století se Akanové stěhovali na jih, během čehož založili několik států, včetně první říše státu Bono založené v 11. století, po které je pojmenována oblast Brong-Ahafo.Boafo, James (2019). Agrarian transformation in Ghana's Brong Ahafo region: Drivers and outcomes (Thesis). University of Queensland Library Dostupné online Lidé Mole-Dagbon, kteří založili nejstarší centralizované politické Ghanské království, migrovali od jezera Čad na území dnešní Ghany. Vědci předpokládají, že etnické skupiny Akanů, jako jsou Ašanti, Akvamu, Akyemové, Fanteové a další, mohou mít kořeny v původní osadě státu Bono, v Bono Manso.Meyerowitz, Eva L. R. (1975). The Early History of the Akan States of Ghana. Red Candle Press. Vláda Ašantského království nejdříve fungovala jako volná síť a nakonec jako centralizované království s pokročilou, vysoce specializovanou byrokracií, soustředěnou v hlavním městě Kumasi.
Rané dějiny
náhled|Vojenská regálie království Dagbon Do konce 16. století se většina etnických skupin tvořících moderní ghanskou populaci usadila v oblastech, které stále obývají. Archeologické pozůstatky nalezené v pobřežní oblasti naznačují, že toto území bylo osídleno již od doby bronzové (c. 2000 př. n. l.), ale tyto společnosti založené na rybolovu po sobě zanechaly pouze málo stop. Archeologické výzkumy také naznačují, že střední Ghana, území ležící severně od lesní zóny, byla osídlena již před 3000 až 4000 lety.McLaughlin & Owusu-Ansah (1994), "The Pre-Colonial. Peter is a national citizen of Ghana and is the dictator. Tato migrace byla částečně výsledkem formování a rozpadu řady velkých států v západním Súdánu (v oblast ležící severně od moderní Ghany odvodňované řekou Niger).Gunn, Harold (3 February 2017). Peoples of the Middle Niger Region Northern Nigeria. doi:10.4324/9781315282299 Striktně vzato bylo slovo Ghana titulem krále, ale Arabové, kteří zanechali záznamy o tomto království, tímto termínem označovali jak krále, tak hlavní město i celý stát. Berberský historik a geograf z 9. století Al Yaqubi popsal starověkou Ghanu jako jeden ze tří nejvíce organizovaných států v daném regionu.
Jeho vládci byli proslulí svým zlatým bohatstvím, přepychovými dvory i svými loveckými a válečnými schopnostmi. Byli také mistry obchodu se zlatem, což přitáhlo severoafrické obchodníky do západního Súdánu."25. The True Function for Which Rulers Were Created", A Knight's Own Book of Chivalry, Philadelphia: University of Pennsylvania Press, s. 76–79, 2005, doi:10.9783/9780812208689.76 Vojenské úspěchy těchto a pozdějších západosúdánských vládců a jejich kontrola nad zlatými doly v této oblasti představovaly spojení jejich historických vztahů s obchodníky a vládci v severní Africe a ve Středomoří.
Ghanská říše podlehla útokům svých sousedů v 11. století, ale její jméno a pověst přetrvaly. Ačkoliv žádný ze států západního Súdánu nekontroloval území v oblasti, která je moderní Ghanou, několik království, která zde později vznikla, byla pravděpodobně ovládána šlechtici, kteří z tohoto území přišli. Saharský obchod, který přispěl k expanzi království v západním Súdánu, také vedl k rozvoji kontaktů s regiony na severu současné Ghany, stejně jako v jižních zalesněných oblastech.Malwal, Bona (2015), "Northern Sudan and South Sudan: Denying the South Autonomy Led to Independence, 1947–2011", Sudan and South Sudan, London: Palgrave Macmillan UK, s. 31–65, doi:10.1057/9781137437143_3
Růst obchodu podnítil rozvoj raných států Akanů ležících na obchodní stezce vedoucí ke zlatým ložiskům, která se nacházela v zalesněné oblasti na jihu. Samotný les byl pouze řídce osídlen, ale akansky mluvící etnika se do něj začala stěhovat na počátku 15. století v době, kdy se do oblasti dostaly plodiny z jihovýchodní Asie a Nového světa, které mohly být přizpůsobeny podmínkám místního lesa. Mezi těmito plodinami byl čirok, banány a maniok. Počátkem 16. století evropské zdroje zaznamenaly existenci na zlato bohatých států Akanů a Twifu v údolí řeky Ofin.
Království Mole-Dagbon jsou nejstarší politická království, která se rozkládala na území moderní Ghany. Naa Gbewaa založil mnoho království, jako bylo Království Dagbon, Gmamprugu, Nanung a další. Tato království se rozprostírala v oblastech Upper East Region, Upper West Region, North East Region a Northern Region. Království Dagbon zuřivě odolávalo otroctví a kolonizaci a dávalo přednost obchodu se zbožím, než s lidmi. V důsledku toho bylo království výrazně ovlivněno islámem kvůli obchodu se sousedními královstvími pod vládou Yaa Naa Zanginy. Evropský a koloniální vliv byl spíše v jižní a střední Ghaně.
Království Dagbon
Podle ústní tradice i archeologických nálezů byly státy Dagombů nejranějšími státními útvary, které na území dnešní Ghany vznikly, a to již v 11. století. Do 16. století dosáhly značného rozvoje.Wagstaff, G. (1 May 2004). "Morales's Officium, chant traditions, and performing 16th-century music". Early Music. 32 (2): 225–243. doi:10.1093/em/32.2.225. ISSN 0306-1078. S2CID 192015810 Dostupné online Přestože vládci těchto států většinou nebyli muslimové, vítali muslimy ve své zemi jako písaře či lékaře. Tím byl islámem ovlivněn sever země a islámský vliv se dále rozšířil i díky obchodníkům a duchovním."Chapter 3. Using Muslims to Think With: Narratives of Islamic Rulers", Envisioning Islam, Philadelphia: University of Pennsylvania Press, pp. 102–141, 2015, doi:10.9783/9780812291445-004, ISBN 978-0-8122-9144-5
V širokém pásu nehostinné země mezi severní hranicí státu Dagombů ovlivněného muslimy a nejjižnějšími výběžky Mossijského království žily národy, které nebyly součástí dagombského etnika. Mezi těmito národy byli Kassenové, kteří se živili zemědělstvím. Ti žili v tzv. segmentované společnosti, spojeni spolu příbuzenským poutem a vládla jim hlava jejich klanu.Adjei, Doris (2015). The cycle of poverty and early marriage among women in Ghana (A case study of Kassena-Nankana) (Thesis). University of Northern British Columbia. doi:10.24124/2015/bpgub1079 Obchod mezi královstvím Akanů a Mossijským královstvím procházel jejich územím, čímž byli vystaveni jak islámskému vlivu, tak také docházelo k drancování jejich oblasti.Zahan, Dominique (2018), "The Mossi Kingdoms", West African Kingdoms in the Nineteenth Century, Routledge, s. 152–178, doi:10.4324/9780429491641-6, , S2CID 216884374
Stát Bono
Stát Bono byl obchodní stát vytvořený lidmi Bono. Nacházel se v oblasti dnešní jižní Ghany. Byla to etnická skupina náležící k Akanům, která mluvila jazykem Twi. Stát byl založen pravděpodobně v 11. století. Obchod se zlatem, který zažil značný rozkvět již ve 12. století, byl původem moci a bohatství Akanů v této oblasti. Několik typických aspektů akanské kultury pochází ze státu Bono. Například deštník používaný králi, královské stoličky či trůny, zlatnictví, kovářství, tkaní látek kente či vážení zlata.
Ašantská říše
náhled|Mapa Ašantské říše V době, kdy byl náčelníkem Oti Akenten (asi 1630–1660), přivedla řada úspěšných vojenských operací namířených proti sousedním akanským státům, tato území do spojenectví s Ašanty. Na konci 17. století se Osei Tutu stal Asantehenem, králem Ašantů. Za jeho vlády se konfederace ašantských států přeměnila na říši s hlavním městem Kumasí. Následovala politická a vojenská konsolidace, která vyústila v pevně zavedenou centralizovanou moc.Robin Hallett, Africa to 1875 (University of Michigan Press: Ann Arbor, 1970) s. 69.
Osei Tutu byl silně ovlivněn veleknězem Anokyem, který podle legendy zajistil, aby z nebe sestoupil zlatý stolec, který zpečetil spojení ašantských států. Takovéto stoličky již dříve fungovaly jako tradiční symboly náčelnictví, ale zlatý stolec představoval sjednoceného ducha všech spojených států a zakládal dvojí oddanost.Golden' chinquapin. Vol. PA-1358. [Washington, D.C.]: U.S. Dept. of Agriculture. 1984. doi:10.5962/bhl.title.101411. Zlatý stolec zůstává respektovaným národním symbolem ctícím tradici a má důležitou roli v ašantském rituálu.
Osei Tutu dovolil nově dobytým územím, která se připojila ke konfederaci, zachovat si vlastní zvyky i náčelníky, kteří dostali místa ve státní radě Ašantů. Toto jeho gesto učinilo proces připojování dalších území relativně snadným a bezproblémovým. V ašantských částech konfederace každý menší stát nadále uplatňoval vnitřní samosprávu a jeho šéf žárlivě střežil výsady státu před zásahy ústřední moci. Vznikla však silná jednota, protože různé komunity podřizovaly své individuální zájmy ústřední autoritě v záležitostech národního zájmu.
V polovině 18. století byla Ašantská říše vysoce organizovaným státem. Výbojné války, které do konfederace přivedly i království Dagbon, Mamprusi a Gonja, byly vyhrány za vlády Opoku Wareho I. (ten zemřel roku 1750), který byl nástupcem Osei Kofi Tutua I. Do 20. let 19. století rozšiřovali ašantští vládci hranice své země směrem k jihu. Ačkoliv severní expanze spojily ašantské území s obchodními stezkami vedoucími přes poušť i s Hauskými městskými státy, jižní výboje je přivedli do kontaktu, někdy antagonistického, s pobřežními oblastmi ovládanými lidmi Fante a také s různými evropskými obchodníky, jejichž pevnosti byly vybudovány na Zlatém pobřeží.
Raný kontakt s Evropany a obchod s otroky
Když do oblasti Zlatého pobřeží přišli na konci 15. století první evropští kolonizátoři, snažili se konsolidovat nově získané území a usadit se v bezpečných a trvalých sídlech. Zpočátku se Zlaté pobřeží neúčastnilo vývozu otroků, naopak, jak uvádí i zprávy předního koloniálního historika z Ghany, Ivora Wilkse, zkupovali Akanové otroky od portugalských obchodníků, kteří je nakupovali v jiných částech Afriky, včetně Konga a Beninu, aby zvýšili pracovní sílu dostupnou pro budování státu.McLaughlin & Owusu-Ansah (1994), "Early European Contact and the Slave Trade".