Expedice 72 byla sedmdesátá druhá dlouhodobá mise na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Tvoří ji sedm astronautů a kosmonautů, kteří na stanici postupně přiletěli v kosmických lodích Boeing Crew Flight Test, Sojuz MS-26 a SpaceX Crew-9. Expedice začala 23. září 2024 a skončila 19. dubna 2025.
Posádka Expedice 72 na ISS začala 23. září 2024 v 08:36:20 UTC (10:36:20 SELČ), v okamžiku odpojení kosmické lodi Sojuz MS-25 od ISS. V ní opustila ISS americká astronautka Tracy Caldwellová Dysonová, která 25. března 2024 na její palubě na stanici také přiletěla. Na Zemi ji doprovodili ruští kosmonauti Oleg Kononěnko a Nikolaj Čub, kteří tak ukončili svůj více než roční pobyt na stanici, kam přiletěli 15. září 2023 v Sojuzu MS-24.
Velitelem ISS byla v okamžiku zahájení Expedice 72 už podruhé v kariéře Sunita Williamsová, která symbolický klíč od stanice převzala z rukou předchozího velitele Olega Kononěnka 22. září 2024 kolem 14:20 UTC, krátce před jeho odletem. Kononěnko byl velitelem stanice od 10. března 2024.
Kromě Williamsové bylo při zahájení expedice na palubě dalších 8 lidí. Američané Matthew Dominick, Michael Barratt, Jeanette Eppsová a Rus Alexandr Grebjonkin přiletěli jako posádka mise SpaceX Crew-8 už 4. března 2024 a po skončení Expedice 71 byli připraveni na návrat na Zemi. Původně měli odletět ještě před koncem své expedice, ale kvůli změnám v programu letů, způsobeným potížemi kosmické lodi Starliner při misi Boeing Crew Flight Test (Boe-CFT), odložila NASA jejich odlet až na říjen. Barry Wilmore přiletěl na ISS společně s Williamsovou 5. června 2024 právě ve Starlineru na misi CFT, ovšem při odpojení a odletu lodi od ISS 6. září 2024 ani jeden z nich nebyl uvnitř, ale ve stanici. Součástí řešení problému Starlineru totiž bylo jejich neplánované posunutí do Expedice 72. Zbylí tři lidé na palubě – ruští kosmonauti Alexej Ovčinin a Ivan Vagner a americký astronaut Donald Pettit – na stanici přiletěli 11. září 2024 v Sojuzu MS-26 jako část budoucí posádky Expedice 72.
Ke zkompletování týmu Expedice 72 tak chybělo už jen vystřídání posádky Crew-8 čerstvými silami posádky Crew-9. Rozhodnutí o prodloužení pobytu Wilmora a Williamsové přitom přineslo nutnost zredukovat původně plánovanou Crew-9 ze 4 astronautů na 2, aby zůstal zachován obvyklý počet 7 lidí ve standardní expedici na ISS. Z původní sestavy Crew-9, kterou tvořili Američané Zena Cardmanová, Nick Hague a Stephanie Wilsonová a Rus Alexandr Gorbunov, vypadly obě ženy. Gorbunov musel letět, protože byl součástí výměny křesel mezi agenturou NASA a Roskosmosem (recipročně v Sojuzu přiletěl Donald Pettit). A v případě velitele mise NASA nenašla odvahu svěřit narychlo vytvořenou a nesecvičenou posádku Cardmanové, kterou sice dříve vybrala za velitelku Crew-9, ale která je současně nezkušenou astronautkou chystající se na svůj první let. Proto agentura zvolila astronauta mířícího již na svou druhou misi. Hague a Gorbunov na stanici přiletěli 29. září, Crew-8 velitele Dominicka ji opustila 23. října 2024. Předání bylo o dva týdny delší než obvykle. Menší porci času si vyžádala potřeba překonfigurovat vnitřek odlétající lodi, v němž byla od odletu Starlineru instalována pohotovostní sedadla pro Wilmora a Williamsovou. Většinu zpoždění však způsobilo nevhodné počasí v možných místech přistání u pobřeží Floridy.
Výměna před zahájením Expedice 73 Podle původních plánů měl nejdříve v únoru 2025 přiletět Crew Dragon s posádkou SpaceX Crew-10 (Anne McClainová, Nichole Ayersová, Takuja Óniši a Kirill Peskov) a o několik dní později, 22. února 2025, odletět Crew-9 s Haguem a Gorbunovem i oběma astronauty přesunutými ze Starlineru, tedy Wilmorem a Williamsovou. NASA však v polovině prosince 2024 oznámila, že společně se SpaceX potřebuje více času na plnou přípravu zcela nové lodi Crew Dragon C213 k letu, a proto se mise Crew-10 odsouvá na konec března 2025 a návrat Crew-9 se uskuteční až poté. Nakonec ale bylo času potřeba ještě více, a tak NASA 11. února 2025 informovala, že místo C213 na misi Crew-10 poletí jiná loď, konkrétně Endurance (C210). Proto nebyl důvod setrvat u startu odloženého na konec března a start mise se změnil na „nejdříve 12. března 2025”. Termín ale týmy z technických důvodů zrušily necelou hodinu před jeho uskutečněním a naplánovaly nový čas startu na 14. března. Ten už proběhl v pořádku a loď se o 28 hodin později připojila ke stanici. Crew-9 zpět na Zemi odletěla 18. března 2025.
První krok výměny se však odehrál už 7. března 2025 v 18:55 UTC, kdy Sunita Williamsová asi 10 dní před svým plánovaným odletem předala symbolický klíč od stanice a s ním i velení Alexeji Ovčininovi, který sice – stejně jako ona – svůj pobyt na stanici pomalu, ale jistě dokončoval, ale – na rozdíl od ní – se měl před odletem potkat s budoucím velitelem stanice pro Expedici 73, japonským astronautem Takujou Ónišim. K předání velení mezi Ovčininem a Ónišim došlo 18. dubna 2025 kolem 18:40 UTC.
Na ruské straně měl podle původních plánů v druhé polovině března 2025 přiletět Sojuz MS-27 (Sergej Ryžikov, Sergej Mikajev, Jonathan Kim) a 1. dubna 2025 měla odletět se svou posádkou Sojuz MS-26, čímž by Expedice 72 skončila a rozběhla se Expedice 73. Návazně na změny na americké straně ale Roskosmos plánovaný start Sojuzu MS-27 odložil na 8. dubna a návrat MS-26 na Zemi se měl uskutečnit 20. dubna 2025. Z informace NASA o dění na palubě však počátkem dubna 2025 vyplynulo, že odlétající posádka stanici opustí o den dříve, již 19. dubna. To se také odpojením v 21:57:33 skutečně stalo, čímž Expedice 72 skončila.
Návštěvní mise Pro období Expedice 72 nebyl naplánován přílet žádné návštěvní posádky. Vývoj obsazení Vývoj obsazení ISS během Expedice 72 shrnuje následující tabulka: kosmonaut/astronautV závorkách za jménem je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.loď 23. – 29. září 202429. září – 23. října23. října – 16. března 202516. – 18. března18. března – 8. dubna8. – 19. dubna Matthew Dominick (1)Crew-8 Michael Barratt (3)Crew-8 Jeanette Eppsová (1)Crew-8 Alexandr Grebjonkin (1)Crew-8 Alexej Ovčinin (3)MS-26velitel ISSSunita Williamsová předala velení Alexeji Ovčininovi 7. března 2025.velitel ISSvelitel ISSvelitel ISSAlexej Ovčinin předal 18. dubna, den před svým odletem ze stanice, velení Takujovi Ónišimu. Ivan Vagner (2)MS-26 Donald Pettit (4)MS-26 Barry Wilmore (3)Boe-CFT/Crew-9 Sunita Williamsová (3)Boe-CFT/Crew-9velitelka ISSWilliamsová převzala funkci velitelky ISS 22. září 2024.velitelka ISSvelitelka ISS Nick Hague (3)Crew-9 Alexandr Gorbunov (1)Crew-9 Anne McClainová (2)Crew-10 Nichole Ayersová (1)Crew-10 Takuja Óniši (2)Crew-10velitel ISS Kirill Peskov (1)Crew-10 Sergej Ryžikov (3)Sojuz MS-27 Sergej Mikajev (1)Sojuz MS-27 Jonathan Kim (1)Sojuz MS-27 Legenda:
Průběh expedice Na období expedice je naplánováno několik výstupů do volného prostoru, z toho nejméně 1 ruský a nejméně 3 americké (v prosinci a lednu). Uskuteční se také několik plánovaných manévrů ke zvýšení dráhy ISS, která se jinak vlivem brzdění způsobovaného nepatrnými stopami atmosféry Země pomalu, ale setrvale snižuje.
K první úpravě dráhy se motory Progressu MS-28 připojeného na zádi stanice spustily 4. října 2024 v 08:44 UTC. Pracovaly 20 minut a 7,6 sekundy, čímž vytvořily impuls 1,66 m/s a zvýšily střední výšku dráhy ISS o 2,9 km na 419,0 km. Šlo o celkem 366 úpravu dráhy za dobu existence stanice.
Kosmická loď Crew Dragon s kompletní posádkou Crew-9 na palubě se 3. listopadu 2024 přesunula z předního portu modulu Harmony, k němuž zakotvila při příletu ze Země 29. září 2024, k hornímu portu téhož modulu, uvolněnému 23. října 2024 odletem mise Crew-8. U předního portu tak vzniklo místo pro připojení nákladní lodi Cargo Dragon na misi SpaceX CRS-31, která dorazila o 2 dny později a už 8. listopadu ji čekal další klíčový úkol v plánu mise – jako první Dragon za celou dobu jejich používání provedla korekci dráhy stanice. Čtyři motory Draco v zadní části lodi se v 17:50 UTC zapálily na 12 a půl minuty a impulsem 0,3 m/s zvýšily dráhu ISS o 1,126 km (0,7 míle) v perigeu a o 112 metrů (0,07 míle) v apogeu. Celá stanice se kvůli tomu musela na dobu manévru otočit o 180 stupňů kolem svislé osy, aby se Dragon připojený na přídi dostal na záď. SpaceX tak pro budoucnost otestovala možnosti využití Dragonu pro plánované i mimořádné úpravy dráhy, která do té doby pravidelně prováděly kosmické lodi Progress a v poslední době také kosmické lodi Cygnus.
Jen o pár dní později, 13. listopadu 2024 v 16:47 UTC, následovala další úprava dráhy, tentokrát zřetelnější, o 4,9 km střední výšky nad Zemí, na 417,23 km. Motory Progressu MS-28 se zapálily na 16 minut a 34,4 sekundy a předaly tak stanici impuls 2,82 m/s. A ještě jednou se spustily po dalších šesti dnech, 19. listopadu 2024 ve 20:09 UTC, aby pracovaly 5 minut a 30,9 sekundy, čímž daly ISS impuls 0,5 m/s a zvýšily střední výšku její dráhy na 417,35 km. Tentokrát však nešlo o plánovaný, ale mimořádný manévr kvůli zajištění dostatečné vzdálenosti při míjení s vesmírným odpadem, částí nefunkční obranné meteorologické družice, která se rozpadla v roce 2015.
Po příletu a připojení nákladní kosmické lodi Progress MS-29 k modulu Poisk posádka po otevření průlezu mezi lodí a modulem zaznamenala neočekávaný zápach a kapky neznámé kapaliny a kvůli možnému nebezpečí kontaminace atmosféry stanice průlez okamžitě uzavřela. Uzavřen prozatím zůstal i poté, co astronauti a kosmonauti na palubě ISS aktivovali různé systémy k čištění vzduchu a tři členové posádky ruského orbitálního segmentu si také z preventivních důvodů nakrátko oblékli osobní ochranné prostředky. NASA sice později v prohlášení potvrdila problém se „zápachem” a „drobnými kapkami” pozorovanými po otevření průlezů, ale současně informovala, že letoví dispečeři zjistili normální kvalitu vzduchu uvnitř stanice. To potvrdila i její informace z 25. listopadu, že zápach, který pravděpodobně pocházel z materiálů uvnitř nákladní kosmické lodi, se rozptýlil, takže přístup do Progressu byl otevřený a vykládka lodi postupovala podle plánu.
Pětadvacátý listopadový den kromě toho přinesl také další neplánovaný manévr kvůli riziku kolize s vesmírným smetím. Motory Progressu MS-28 se zapnuly v 09:49 UTC a pracovaly 3 minuty a 32 sekund. Vytvořený impuls 0,3 m/s zvýšil oběžnou dráhu ISS přibližně o 500 metrů na střední výšku 416,99 km.
Alexej Ovčinin a Ivan Vagner se 19. prosince 2024 vydali do volného prostoru, aby instalovali rentgenový spektrometr, který bude po tři roky v periodách trvajících 72 dní, pozorovat vždy celkem 84 procent nebeské sféry. Kromě toho demontovali aparaturu jednoho staršího experimentu, vyměnili čtyři propojovací panely elektrických konektorů na modulu Zvezda a sesbírali testovací vzorky z dvou vědeckých experimentů umístěných na povrchu stanice a zaměřených na zkoumání vlivu vesmírného prostředí na vlastnosti různých materiálů, které později dopraví k prozkoumání na Zemi. Výstup původně plánovaný na 6 hodin a 43 minut se protáhl o 34 minut, přestože kosmonauti neprovedli závěrečný úkol, přemístění ovládacího panelu pro Evropské robotické rameno (ERA), které je připojeno k víceúčelovému laboratornímu modulu Nauka. Výstup začal v otevřením poklopu modulu Poisk v 16:36 UTC a skončil jeho uzavřením v 22:53. Šlo o teprve třetí výstup z ISS v roce 2024, bezmála půl roku po předchozím, navíc neúspěšném výstupu 24. června 2024.
Také další dvě úpravy dráhy zajistily motory Progressu MS-28. K první z nich, celkem 371. v historii ISS, se spustily 22. prosince 2024 ve 01:10:00 UTC a pracovaly 13 minut a 31,3 sekundy. To vytvořilo impuls 1,3 m/s, který zvýšil střední výšku dráhy stanice o 2,3 km na 416,43 km. Další úprava následovala 11. ledna 2025, motory se zažehly v 17:45 UTC a za 19 minut a 15 sekund dodaly stanici impuls 1,8 m/s. Ten přidal ke střední výšce dráhy ISS 3,2 km, takže dosáhla 416,71 km nad povrchem Země.