Andreas svobodný pán Melczer de Kellemés ( kellemesi báró Andor Melczer, Andreas Freiherr Melczer von Kellemes) (30. listopadu 1800 Miskolc – 5. září 1873 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakouský generál. Od mládí sloužil v rakouské armádě, jako vyšší důstojník se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách. V roce 1853 dosáhl hodnosti polního podmaršála a svou kariéru završil jako městský a pevnostní velitel v Praze (1861–1866). Po prusko-rakouské válce odešel do penze a při této příležitosti získal titul barona.
Životopis náhled|vlevo|Zámek Melczer kastély v obci Kéked (Maďarsko) Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Horních Uher,Historie rodu Melczerů dostupné online narodil se do početné rodiny dvorního rady a člena uherského sněmu Lászla Melczera (1755–1823),Rodina Lászla Melczera na webu geni.com dostupné online po matce Marii (1770–1833) byl vnukem státního ministra hraběte Josefa Mailátha.Rodokmen rodu Mailáth de Szekhély na webu euweb.cz dostupné onlineGenealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1836; Gotha, 1836; s. 325 dostupné online Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a po jejím absolvování vstoupil do armády. V roce 1826 byl poručíkem u 60. pěšího plukuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1826; Vídeň, 1826; s. 579 dostupné online a v roce 1830 byl povýšen na nadporučíka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1831; Vídeň, 1831; s. 232 dostupné online Krátce působil jako pobočník Napoleona II., kterého učil maďarsky. Po jeho úmrtí (1832) se vrátil k 60. pěšímu pluku v hodnosti kapitána a v roce 1838 byl povýšen na majora.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 153 dostupné online Delší dobu strávil u 19. pěšího pluku ve Vídni a od roku 1845 byl jako plukovník velitelem tohoto regimentu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 58 dostupné online
náhled|vlevo|Erb rodu Melczerů V revolučních letech 1848–1849 se pod velením generála Weldena zúčastnil bojů v Itálii, kde dosáhl několika úspěchů. Ještě v průběhu roku 1848 byl povolán do Uher, kde dočasně zastával funkci zástupce uherského ministra války Lászla Meszárose. V další fázi uherské revoluce ale zachoval loajalitu k císařskému domu a vrátil se ke svému pluku do Vídně. V září 1848 doprovázel do Uher generála Lamberga, který byl hned po příjezdu do Pešti zavražděn, Melczer se poté zúčastnil bojů proti maďarským povstalcům.
K datu 9. dubna 1849 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1850–1853 zastával funkci náměstka na ministerstvu války.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 34 dostupné online Po odchodu z tohoto úřadu byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1853) a stal se velitelem divize u 5. armádního sboru v Itálii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 53 dostupné online Ve válce se Sardinií v roce 1859 byl šéfem štábu generála Benedeka. V letech 1861–1866 byl velitelem v Praze.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 89, 534, 543 dostupné onlinePřehled velitelů města a pevnosti Praha na webu valka.cz dostupné online Z titulu této funkce byl zároveň zástupcem zemského velitele v Českém království generála Eduarda Clam-Gallase.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 74 dostupné online Za prusko-rakouské války v roce 1866 byla Praha dočasně obsazena německými jednotkami a Melczer krátce poté požádal o uvolnění z funkce. K datu 1. ledna 1867 byl penzionovánSlužební postup Andrease Melczera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online a od té doby žil na rodovém sídle v Kékedu v Uhrách.
Zemřel náhle ve Vídni 5. září 1873, kam doprovázel své dcery na světovou výstavu a nakazil se cholerou.
Tituly a ocenění Od narození užíval prostý šlechtický titul, který rodině náležel již od 16. století, predikát de Kellemés byl odvozen od maďarského názvu obce Ľubotice. V roce 1859 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 109 dostupné online Po odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů (1866).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1870; Gotha, 1870; s. 579–581 dostupné online Během služby v armádě se stal nositelem několika vysokých státních vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Andrease Melczera in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 89 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1864) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849)
Zahraničí 60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy s meči (Rusko) 60x60pixelů komandér Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko-Altenbursko) 60x60pixelů komandér Konstantinova řádu sv. Jiří (Parma)
Rodina V roce 1828 se oženil s Irenou Fischerovou (1802–1848).Rodina Andrease Melczera na webu geni.com dostupné online Z manželství se narodily tři děti, dcery Georgina (1833–1908) a Malvína (1836–1917) byly aktivní ve společenském a kulturním životě v Košicích, jediný syn Andreas (Andor, 1841–1889) žil v soukromí na zámku Kéked.Gothaisches genealogisches taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1884; Gotha, 1884; s. 563 dostupné online Zemřel bez potomstva a dědičkou velkostatku se pak stala starší sestra Malvína, která byla jeho majitelkou do první světové války. K velkostatku kromě zámku patřilo přibližně 1000 hektarů půdy.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 33, 70 ISBN 978-80-254-9315-1
V různých sférách veřejného života se uplatnili i jeho sourozenci, nejvýznamnějším z nich byl nejmladší bratr Štěpán (István, 1810–1896), který se uplatnil v uherské politice a byl prezidentem nejvyššího správního soudního dvora Uherského království.
Odkazy Reference
Literatura TARABA, Luboš: Krve po kolena: Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie; Praha, 2011; 316 s. ISBN 978-80-7425-062-0 TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie; Praha, 2019; 312 s. ISBN 978-80-7557-189-2 URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové; Praha, 1986; 430 s.
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Narození 30. listopadu Kategorie:Narození v roce 1800 Kategorie:Narození v Miskolci Kategorie:Úmrtí 5. září Kategorie:Úmrtí v roce 1873 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Zemřelí na choleru Kategorie:Muži