Friedrich Adolf Paneth (také Fritz Adolf Paneth, 31. srpna 1887 – 17. září 1958) byl britsko-německý chemik rakouského původu. V roce 1933 utekl před nacisty do Velké Británie a v roce 1939 se stal naturalizovaným britským občanem. Po válce odjel Paneth do Německa, kde se v roce 1953 stal ředitelem Institutu Maxe Plancka pro chemii.
Byl považován za největší autoritu své doby v oblasti těkavých hydridů a také významně přispěl ke studiu stratosféry. Například Panethova koncepce chemického prvku platí dodnes jako oficiální definice IUPAC.
V roce 1957 se stal jedním z autorů deklarace proti plánovanému jadernému vyzbrojení Bundeswehru a za mírové využití jaderné energie, kterou podepsalo osmnáct jaderných vědců z Göttingenu. Je po něm pojmenován minerál panethit a měsíční kráter Paneth. V roce 1963 po něm byla pojmenována ulice Panethgasse ve Vídni-Donaustadtu.
Život
Studia náhled|175x175pixelů|Stará budova Vídeňské univerzity Friedrich Paneth se narodil jako syn fyziologa Josepha Panetha. Společně se svými třemi bratry byli vychováváni v protestantské víře, ačkoli oba rodiče byli židovského původu. Vzdělání získal na prestižním Schotten-gymnasiu ve Vídni.
Po absolvování střední školy nastoupil na obor chemie na Vídeňské univerzitě. Ještě během studia začal spolupracovat s Adolfem von Baeyerem na univerzitě v Mnichově. V roce 1910 získal doktorát pod vedením Zdenka Hanse Skraupa na katedře organické chemie Vídeňské univerzity.
V roce 1913 se oženil s Else Hartmannovou, se kterou měl syna a dceru.
Kariera náhled|159x159pixelů|Karlova univerzita - současnostV roce 1912 Friedrich Paneth opustil organickou chemii a připojil se ke skupině Stefana Meyera na Institutu pro výzkum radia při Rakouské akademii věd. V roce 1913 navštívil Fredericka Soddyho na univerzitě v Glasgow a Ernesta Rutherforda na univerzitě v Manchesteru. V roce 1913 po habilitaci se stal asistentem Otto Hönigschmida na Karlově univerzitě v Praze. náhled|160x160pixelů|Institut Maxe Planka pro chemii - současnostOd roku 1919 do roku 1933 pracoval na různých německých univerzitách: odborný asistent na Univerzitě v Hamburku (1919), vedoucí anorganického oddělení na Humboldtově univerzitě v Berlíně (1922), vedoucí chemického institutu na Univerzitě v Königsbergu (1929). V roce 1927 Friedrich Paneth a Kurt Peters publikovali své výsledky o transformaci vodíku na helium, nyní reakce známá jako studená fúze. Později výsledky odvolali s tím, že měřili helium ze vzduchu. Během převzetí moci nacisty v roce 1933 byl na přednáškovém turné po Anglii. Do Německa se již nevrátil. V roce 1938 byl lektorem atomové chemie na Imperial College London. V roce 1939 se stal profesorem chemie na univerzitě v Durhamu. V letech 1943 až 1945 byl vedoucím chemické divize společného britsko-kanadského týmu pro atomovou energii v Montrealu. Po válce se vrátil do Durhamu a založil Londonderry Laboratory pro radiochemii, kterou vedl až do roku 1953. V roce 1953 se stal ředitelem Institutu Maxe Plancka pro chemii v Mohuči v Německu. Založil zde Oddělení kosmochemie a inicioval výzkum meteoritů. V ústavu pracoval až do své smrti v roce 1958.
Výzkum Radiochemie, zejména stopovací metoda, kterou vyvinul společně s maďarským chemikem a nositelem Nobelovy ceny Georgem de Hevesym. Metoda detekce organických radikálů pomocí kovových zrcadel. Při této metodě se v křemenné trubici při zvýšených teplotách rozkládá tetramethylolovo na methylové zbytky a elementární olovo. Plynné methylové zbytky jsou transportovány do jiné části komory s nosným plynem. Tam reagují s kovovým zrcadlem z olova, které se tak postupně rozpouští. Fajanův-Panethův-Hahnův zákon (také Fajansovo pravidlo srážení, Fajans-Penethovo pravidlo srážení a adsorpce) je chemický zákon, který určuje množství jedné látky (indikátoru) přenášeného do sraženiny jiné látky přítomné v mnohem větším množství (nosiče), které způsobí koprecipitaci nebo adsorpci. Kosmochemie a výzkum meteoritů Těkavé hydridy Mikroanalýza plynů
Dílo Lehrbuch der Radioaktivität, 1923 Radio-Elements as Indicators and other Selected Topics in Inorganic Chemistry, 1928 The Origin of Meteorites, 1940 Georg V. Hevesy und Fritz Paneth: Die Löslichkeit des Bleisulfids und Bleichromats. In: Zeitschrift für anorganische Chemie. 82, 323–328 (1913). G. V. Hevesy and F. Paneth: Über die Darstellung von Radium D in sichtbaren Mengen und seine chemische Identität mit Blei. In: Ber. Dtsch. Chem. Ges. 47, 2784–2786 (1914). Fritz Paneth: Über Wismutwasserstoff und Poloniumwasserstoff. In: Ber. Dtsch. Chem. Ges. 51, 1704–1728 (1918).
Vyznamenání a ocenění Liebenova cena (1916) Liversidge Award od Královské chemické společnosti (1936) Člen Královské společnosti (1947) Liebigova medaile od Společnosti německých chemiků (1957) Jeho jméno nese kolokvium pro mladé vědce, které se pravidelně koná v Nördlingenu. Je po něm pojmenován minerál panethit a měsíční kráter Paneth.
Odkazy
Reference Paneth-Kolloquium (englisch) Fritz Paneth Universität Hamburg Fachbereich Chemie
Literatura H. J. Emeléus: Friedrich Adolf Paneth. 1887-1958, in: Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society, Vol. 6, (Nov., 1960), S. 227–246. Klaus Ruthenberg: Paneth, Kant, and the philosophy of chemistry, in: Foundations of Chemistry 11, 79-91 (2009).
Související články Jaderná chemie Atmosféra Hydridy
Kategorie:Rakouští chemici Kategorie:Britští chemici Kategorie:Němečtí chemici Kategorie:Chemici 20. století Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Členové Americké akademie umění a věd Kategorie:Židovští vědci Kategorie:Pedagogové na Durhamské univerzitě Kategorie:Pedagogové na Imperial College London Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Narození 31. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1958 Kategorie:Úmrtí 17. září Kategorie:Muži