Oscar Huldschinsky (16. listopadu 1846, Vratislav – 21. září 1931, Berlín) byl německý podnikatel v oblasti uhlí a oceli, sběratel umění.
Rodina Oscar se narodil do rodiny Salamona a Mathildy Huldschinských. Otec byl spolumajitelem válcovny trubek „Hahn & Huldschinsky" založené v roce 1867 v Gliwicích. V roce 1873 se firma účastnila světové výstavy ve Vídni.
Dne 18. srpna 1889 se v Berlíně narodil manželce Oscara Huldschinského Idě Brandeis-Weikersheim syn Paul Oscar.
Podnikatel Po odchodu Alberta Hahna ze společnosti založil Salomon Huldschisky se svými syny a synovcem dne 26. září 1873 firmu S. Huldschinsky & Söhne, která byla zaregistrována v obchodním rejstříku pod číslem 4635. Sídlo firmy bylo v Gliwicích na Köpnickerstrasse 70a. Společníci firmy: Salomon Huldschinsky v Berlíně Edwin Elias Huldschinsky v Gleiwitz Oscar Huldschinsky v Berlíně.
Železárna S. Huldschinsky & Söhne vyráběla litinové roury a litinové armatury. Později začala firma vyrábět i parní kotle, systému J.G. Schmidt (císařský patentový úřad No. 609),https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/070968359/publication/DE609C?q=DE609C které inovovala.
Dne 19. ledna 1893 bylo v německém rejstříku společností změněno sídlo společnosti S. Huldschinsky & Söhne. Sídlem společnosti se stal Berlín a podnik v Gliwicích se transformoval na pobočku. Společnost vlastnil a vedl Oscar Richard Huldschinsky.
Dne 14. března 1893 byl u c. k. Zemského jako Obchodního soudu v Opavě zapsána do Obchodního rejstříku pobočka firmy S. Huldschinsky & Söhne, registrovaná u berlínského Královského pruského okresního soudu I. Pobočkou firmy S. Huldschinsky & Söhne byl závod válcoven trub ve Svinově.
V prosinci 1894 začala transformace firmy S.Huldschinsky & Sohne na akciovou společnost Huldschinskysche Hüttenwerke Aktiengesellschaft:
2. března 1895 byla zaregistrována s akciovým kapitálem 3 miliony marek 30. března 1896 byl navýšen kapitál na 5 milionů marek, který umožnil vyplacení Oscara Huldschinského 17. března 1898 byl navýšen kapitál na 20 milionů marek, aby byl umožněn odkup železáren v Sosnowci
Vzhledem k tomu, že akciová společnost, jejíž předseda byl Oscar Huldschinsky, koupila podnik od Oscara Huldschinského, objevily se názory, že management a správní rada nejednala v zájmu akcionářů.
Provozovny v Gliwicích byly od doby, kdy je společnost převzala, výrazně rozšířeny. Původně se skládaly z ocelárny se dvěma Martinovými pecemi a z továrny na trubky s veškerým zázemím pro výrobu natupo a patentově svařovaných trubek a tvarovek (trubkových spojů). Od té doby přibyla pudlovna a dva Bessemerovy konventory, které umožnily v kombinaci s pecemi Martin realizaci tzv. kombinovaného procesu, který byl v Horním Slezsku novinkou.
V roce 1900 označila firma informace o dovozu amerického surového železa za nepodložené. Ve svazu hornoslezských válcoven byly bez vlastní výroby železa pouze Huldschinského válcovny a Bismarckhütte. V Gliwicích byla vybudována továrna na výrobu bandáží (obručí) kol, dvojkolí, náprav a velkých výkovků.
Na konci roku 1904 byly zveřejněny informace o fúzi Huldschinsky’sche Hüttenwerke, A.G. a Oberschlesische Eisenbahn Bedarfs, A.G. (Hornoslezké železniční potřeby), zkratka Oberbedarfs. Fúze zajistila dodávky uhlí a plávkového železa z vysokých pecí Friedenshütte z Oberbedarfs pro Huldschinského železárny. Vkladem Huldschinských železáren byly akcie Sosnowických železáren, které měly upevnit pozice Oberschlesische Eisenbahn Bedarfs na ruském trhu. Objevily se i informace o rozdělení výroby: výroba bram, jakož i výroba nosníků a železa byla přidělena Friedenshütte; válcovna trubkových pásů popř. univerzální válcovací trať na válcování trubek, kolovou a nápravovou trať měla provozovat firma Huldschinsky.
Oscar Huldschinsky odstoupil z vedení společnosti z důvodu sloučení Huldschinsky Hüttenwerke s Oberschlesische Eisenbahnbedarf – Aktiengesellschaft.
Podnikání v okupovaném Polsku V červenci 1879 německá říše poprvé přijala zvýšené celní sazby, které byly v prosinci 1887 opět drasticky zvýšeny. Reakcí Ruska vznikla celní válka mezi Ruskem a Německem, která se dotkla i zájmů německých průmyslníků ve Slezsku, kteří své zboží dlouhodobě vyváželi do Kongresového království a Ruska. Rozhodnutí přestěhovat se přes rusko-německou hranici, aby se vyhnuli ničivým clům a zachovali si tak výrobu a zisky plynoucí z této činnosti bylo ekonomickou nutností. V roce 1880 zakoupila Oscar und Samuel Huldschinsky Hütten Werke Gleiwitz pozemky v Sosnowci. Ten ležel v tzv. Kongresovém Polsku, které bylo podřízeno Ruskému impériu. V roce 1881 založila rodina Huldschinských firmu Huldschinsky'sche Hüttenwerke, A.G., Röhrenwalzwerk Sosnowiec a postavila válcovnu trubek v Sosnowci. Výrobou „v Rusku" těsně u Trojmezí tří císařů byla firma zbavena povinnosti platit dovozní cla. V roce 1897 se podnik v Sosnowci transformoval na „Towarzystwo Akcyjne Sosnowieckich Fabryk Rur i Żelaza" (Akciová společnost sosnowieckých rouroven a železáren). Hlavními akcionáři byl Oscar Huldschinsky a jeho bratranec Edwin. Oscar Huldschinsky se stal prezidentem správní rady.
V Sosnowci se firmě nepodařilo koupit další pozemky potřebné pro rozvoj železáren, a proto v roce 1899 koupila spolu se společností Oberslesische Eisenbahn- Bedarfs A.G. pozemky v Zawiercie a začala s budováním vlečky a vysoké pece. V letech 1903-04 byly postaveny válcovny – střední a malá produkující kolejnice, úhelníky a ploché tyče. V roce 1908 byl zakoupen ve Švédsku patent na výrobu svařovaných trubek. Výrobky ze Zawiercie byly zasílány na východní trhy – ruský, čínský, mandžuský a japonský.
Firma se rozrostla: vznikly Martinovy pece, pece pro výrobu plynových a kotlových trubek, oddělení výroby spojovacího materiálu, slévárna, galvanovna, válcovna plechů a bezešvých trubek a tahárna. Na počátku 20. století měla továrna téměř 2000 zaměstnanců. Základní kapitál byl zvýšen po třech letech ze 3 milionů na 6 milionů rublů.
Akcionářům z Oberbedarfs bylo při fúzi zdůrazňováno, že železárny v Zawierze vyrábějí kvalitní svářkovou ocel.
Před 1. světovou válkou společnost využila příznivého vývoje ekonomiky v Rusku a výhodně prodala většinu akcií. Po vypuknutí 1. světové války Němci závod odstavili; stroje a zařízení zabavili a odvezli do Německa. Na konci roku 1915 zde pracovalo pouze 318 dělníků.
Atentáty, aféry, nepokoje a nehody V roce 1904 byl v Zawiercie spáchán atentát na vedoucího železáren Manweho. Po útoku dynamitem měl Manwe roztříštěnou nohu a utrpěl rozsáhlé popáleniny. Krátce předtím horník v Dąbrowe Górnicze vypálil tři rány na inženýra Livlanda, ale nezasáhl ho. V obou případech byli útočníci identifikováni a zatčeni.
V roce 1905 chtělo 2 tisíce dělníků z Dombrovy (Dąbrowa Górnicza) zastavit práci dělníků v Sosnowci. Pochod dělníků zastavila až armáda v místní části Sielec. V roce 1908 byl proveden pokus o atentát na staršího inženýra Brendela ze sosnowieckých Huldschinských závodů. Brendel byl těžce zraněn na hlavě a krku výstřely z revolveru.
V roce 1906 utekl ze Sosnowce do Katowic generální ředitel Preiss se svou rodinou, protože nad ním vynesli revolucionáři rozsudek smrti. Vedení bylo také přestěhováno. Podnik hlídalo 800 kozáků.
V roce 1912 byl proveden atentát na ředitele závodu v Sosnowci Gerhardta von Huldschinsky. Ředitel přežil, ale výbuch způsobil velkou zkázu jeho domu. Pachatelem byl propuštěný dělník.
V roce 1912 byli zatčeni pro podezření ze špionáže vedoucí nákupní kanceláře Huldschinského závodu v Sosnowci a jeho manželka a také inženýr kotelen firmy Fitzner & Gampel. Ruské úřady odmítly poskytnout jakékoli informace. Před zatčením došlo k odhalení sítě ruských špionů v blízké Wrocławi.
V roce 1913 došlo k výbuchu parního kotle. Devět dělníku bylo usmrceno, část dělníků měla vážná zranění, část dělníků zranění lehčí. Několik objektů železáren bylo zničeno.
Podnikání v Rakousku-Uhersku Společnost koupila pozemky ve Svinově, na kterých zahájila výstavbu válcovny bezešvých trub.
Dne 11. listopadu 1892 dopoledne se konstrukce střechy, kterou montovala firma Elbertzhägen a Glassner z Moravské Ostravy, zřítila a strhla lešení s dělníky. Na lešení se nalézalo asi 20 dělníků, kteří byli konstrukcí střechy zasypáni. Došlo k usmrcení jedné osoby, k těžkému zranění tří osob a lehkému zranění jedenácti osob. Telegraficky povolaný železniční lékař z Vítkovic poskytl poraněným první pomoci, načež byli dopraveni do hutní nemocnice ve Vítkovicích. Havárie měla soudní dohru u okresního soudu v Opavě. Dvě osoby byli obžalovány z nedbalosti, ale soudu se nepodařilo prokázat jejich vinu.
V rámci výstavby válcovny trub ve Svinově byla postavena obytná kolonie sestávající z obytných domů a vily pro potřeby ředitele. Soubor domů a vily obytné kolonie tažíren trub byl prohlášen dne 19. května 2008 za kulturní památku rejstříkové číslo ÚSKP 103000, katalogové číslo 1175846965.
Příchod techniků a kvalifikovaných dělníků z Pruska přiměl Oscara Huldschinského postavit ve Svinově školu s německým vyučovacím jazykem. Na to reagovaly české národovecké kruhy, které měly obavu z germanizace. Obavy vyvolával také větší vliv německého obyvatelstva, které mělo velkou účast ve volbách do obecního výboru.
Dne 7. června 1893 se objevily spekulace o výstavbě 15 pudlovacích pecí ve Svinově.
Dne 14. srpna 1895 se objevily spekulace o zamýšlené výstavbě železáren S. Huldschinsky & Söhne společně s Guidem Henckel von Donnersmarck resp. Donnersmarckhütte, Eisen- und Kohlwerke AG ze Zabrze. V souvislosti s tím měly být vydány Donnersmarckhütte 3% dluhopisy. Huldschinského válcovna trub byla závislá na dodávkách surového železa z nedalekých Vítkovických železáren, které využívaly situaci i s ohledem na to, že část výrobků Huldschinského železáren konkurovala jejich produktům. V úvahách o umístění železáren zazněla i lokalita ve středu karvinské uhelné pánve. Nakonec byl vybrán Bohumín z důvodu blízkosti Severní dráhy císaře Ferdinanda a Košicko-bohumínské dráhy. V prosinci téhož roku opět referoval tisk o výstavbě železáren v Bohumíně, pro kterou již byly zakoupeny pozemky. Jen o pár dní později byla zpráva dementována s tím, že hornoslezské společnosti po jednání s Anglobankou, která vlastnila uherské železárny Hernadthaler Eisen-Industrie-Gesellschaft (Pohornádský železářský průmysl, a. s.) od výstavby železáren v Bohumíně ustoupily. Projekt Anglobanky stavěl na blízkých železnorudných dolech a stávajících vysokých pecích ve městě Krompachy. Záměr (skutečný nebo předstíraný) hornoslezských společností postavit železárny v Bohumíně byl proti zájmům Anglobanky. Výsledkem jednání byl kapitálový vstup do Pohornádského železářského průmyslu, kterému získaný kapitál umožnil okamžitou výstavbu nových válcoven. Součástí dohody bylo i zásobování slezských hutí železnou rudou a odběr slezského uhlí a koksu. Krompachy leží v blízkosti Košicko-bohumínské dráhy, a tak „výměna" surovin byla snadno proveditelná. Akcionáři varovali na valné hromadě před optimismem. Byli však umlčeni informací, že ředitel Sczole z Huldschinského ocelárny v Gliwicících se přestěhoval se do města Krompachy a vykonává tam práci poradce firmy Hernadthaler Eisen Industrie. Po zahájení výroby se ukázalo, že místní železné rudy nejsou vhodné a Huldschinský ze společnosti odstoupil.
Pohornádská železářská akciová společnost koupila dokonce válcovnu ve Svinově, ale přecenila své finanční možnosti a musela válcovny prodat zpět původním vlastníkům, tj. S.Huldschinsky & Sohne und der Donnersmarkhütte. Po zpětném převzetí železáren si majitelé požádali o registraci v Rakousku a zřídili firmu "Röhrenwalzwerk Schönbrunn Actiengesellschaft" se sídlem ve Svinově (Schönbrunn) a pobočkou ve Vídni.
Situace svinovské válcovny trub (Röhrenwalzwerk Schönbrunn, A. G.) v roce 1900: Kapitál 2 100 000 korun v 10 500 akciích po 200 korunách. Předseda správní rady Oscar Huldschinsky; technický ředitel (Svinov) Geisler Ad.; obchodní ředitel (Vídeň) Skali Dětřich.