Městská knihovna Rakovník

Městská knihovna Rakovník byla založena v roce 1841. V témže roce byly založeny knihovny v Písku, Rokycanech, Zdicích nebo Novém Strašecí. V Rakovníku tehdy žilo téměř 2500 obyvatel.

Založení a první léta knihovny Výraznými rakovnickými vlastenci předbřeznové doby byli lékař Matěj Dobromír Štembera a malíř pokojů František Hovorka. První impulz k založení knihovny dal Matěj Dobromil Štembera již v roce 1840, když požádal o darování knih a časopisů pražské vlastence. Dopisoval si s pražským lékařem Antonínem Staňkem, členství budoucí rakovnické knihovny projednával také v Matici české. Štembera získal na nákup knih pro knihovnu od jejích budoucích členů 34 zlatých, další knihy darovali pražští vlastenci. Zahájení půjčování knih bylo oznámeno při bohoslužbě v kostele sv. Bartoloměje 28. února 1841, tento den je považován za den založení knihovny. Knihovna byla umístěna v budově děkanství.

Ve svých Pamětech František Hovorka (ve Státním okresním archivu v Rakovníku je zachován pouze jejich opis) uvádí, že nápad na založení knihovny byl jeho nápadem, který sdělil M. D. Štemberovi.HARTL, Roman. Měl bych nápad, pane Štembero. Raport. 2021, roč. 31, č. 12, s. 7.ČERNÝ, Jan (ed.). Rakovnické paměti 19. století: zápisky Františka Hovorky : kronika Ferdinanda Malce. Edice vyprávěcích pramenů. Praha: Státní oblastní archiv Praha, 2010. . Ferdinand Malec ve své Rakovnické kronice uvádí "Přišel malíř František Hovorka k náhledu, že by bylo žádoucno zaopatřiti knihy ke čtení ve větším množství, lepšího druhu a poučné. Však jakým způsobem? Ti, jenž milovali svůj jazyk mateřský, neměli prostředkův k zakoupení kněh, zámožnější (patriciové) drmolili více němčinu, řeč povznesenou u nich. K těm si netroufal. Svěřil se s myšlenkou tou ranhojiči panu Matěji Štemberkovi, který se ukázal co upřímný vlastenec, návrh Hovorkův schválil a přijal za svůj."

Hovorka do nově založené knihovny daroval několik svých knih. V Pražských Květech vyšla již 11. února 1841 zpráva od rakovnického dopisovatele, že "konečně se zdejšímu panu doktorovi Štemberovi nemalým přičiněním povedlo zříditi u nás českou knihovnu a divadlo."

Štembera byl prvním ředitelem knihovny. Společně s vikářem Josefem Jermanem založili čtenářský spolek, jehož členy byli rakovničtí měšťané a za jejich příspěvky byly nakupovány knihy a časopisy (mj. Pražské noviny, Česká včela a Květy). Kaplan Jerman brzy onemocněl a knihovna přestala fungovat. František Hovorka, který byl také zakladatelem rakovnického divadelního spolku a především zachránce cenného rakovnického archivu, získal nového knihovníka Josefa Hanzlíka a knihovna byla z děkanství přestěhována v roce 1843 do jeho domu čp. 111, ve kterém jí vyhradil zvláštní místnost. V ní se scházela také společnost divadelních ochotníků a dalších měšťanů, z nichž někteří byli členy Matice české. Podle smlouvy všechny knihy, které si pro sebe kupovali, věnovali knihovně. V budově reálky byl vyložen aktuální tisk, zájem mezi měšťany byl velký. Bylo to považováno za nejstarší rakovnickou čítárnu.

V roce 1848 všechny aktivity ustaly, i když současně teprve v tomto roce knihovna získala zásluhou Štemberovou oficiální povolení.

Po Štemberově odchodu do Prahy je František Hovorka nejaktivnější postavou rakovnických vlastenců, v roce 1849 byl jedním ze zakladatelů Měšťanské besedy. Po Františku Hanzlíkovi přebírá knihovnu a stěhuje ji do sídla Řemeslnické besedy. V té době měla knihovna 322 svazků knih a časopisů, revizí bylo zjištěno, že z původního množství chybí nejméně 80 knih.

František Hovorka v čele knihovny (1851-1873) náhled|František Hovorka František Hovorka nakupoval stále knihy za členské příspěvky nebo dary, Štemberu požádal o pomoc při získání německo-českého slovníku, slovník objednal v Praze v domě U Halánků.

František Hovorka byl knihovníkem až do své smrti v roce 1873, tj. více než dvacet let. Současně v 60. letech 19. století zachránil před zkázou historický městský archiv nevhodně uložený ve Vysoké bráně. Všechny archiválie postupně z věže snesl, očistil a zpracoval. Díky jeho úsilí z něho mohli a mohou čerpat historici, prvním byl za svého desetiletého rakovnického působení (1874-1884) na rakovnické reálce spisovatel Zikmund Winter.

V roce 1851 zpracoval Hovorka první Stanovy rakovnické měšťanské knihovny, která zároveň fungovala jako čítárna. Knihy si za poplatek mohli půjčovat nejen členové Měšťanské besedy a Řemeslnické besedy, ale veškerá rakovnická veřejnost. V roce 1853 Hovorka zpracoval Seznam kněh Měšťanské besedě společně přináležících, který obsahoval přes 500 knih a časopisů. Mezi nimi byla všechna tehdy významná díla: Čelakovského Ohlasy, Máchův Máj, Komenského Labyrint světa a Orbis pictus, Erbenova Kytice (první vydání), všechny spisy Boženy Němcové, také staré kroniky a kalendáře, časopisy Lumír, Květy, Světozor, Česká včela či Čechoslovan. Několik nejstarších a vzácných knih z této doby se zachovalo a jsou uloženy v rakovnickém archivu nebo muzeu.

V roce 1852 se knihovna přestěhovala do domu čp. 161 na náměstí, v roce 1853 do hostince U černého orla. V domě vypukl požár, ale knihovna byla zachráněna a měla být přemístěna do hostince U Bílého lva. Tam se nevešla, proto ji Hovorka umístil do vlastního domu na náměstí čp. 162. V roce 1861 požádal o možnost jejího přemístění do budovy radnice, kde byl uložen městský archiv, který stále zpracovával. Pro knihovnu byla v budově radnice uvolněna a rekonstruována jedna místnost i s regály vyrobenými na míru. Knihovna byla sloučena s archivem.

V roce 1864 byl Štembera ve funkci ředitele knihovny vystřídán rakovnickým notářem Aloisem Pravoslavem Trojanem, dozor a rozhodující právo nad knihovnou a archivem vykonávala městská rada. František Hovorka knihovnu spravoval z pověření města vedle své hlavní náplně, kterou bylo zpracování archivu a jeho úředních knih, dobrovolně. Vypracoval nový soupis knih: v roce 1872 bylo v knihovně 2356 českých a 428 německých knih. Dle statistiky, kterou Hovorka po celou dobu svého působení vedl, bylo v letech 1851-1872 půjčeno 61 325 knih a časopisů. V časopise Světozor Hovorka uveřejnil článek o knihovně 11. října 1872. Následujícího roku pořádal městskou radu o ustavení svého nástupce. Zemřel 7. listopadu 1873, pochován je v Rakovníku.KREJČÍ, František. 130 let od smrti zachránce rakovnického archivu. Rakovnický deník. 2003, roč. 6, č. 277, s. 20. ISSN 1212-5857.

Léta 1873-1919 Po smrti Františka Hovorky požádal městsku radu o místo knihovníka a archiváře knihař Antonín Láska (1813-1879), 1. prosince na místo nastoupil, knihovníkem byl až do své smrti. Jeho zástupcem byl Václav Knobloch s odměnou 40, později 60 zlatých. Dozor nad knihovnou měl knihovní výbor s dlouholetým předsedou děkanem Josefem Kuchynkou. V roce 1866 založil děkan František Stangler další čtenářský spolek, později sloučený s Měšťanskou řemeslnou besedou. O knihovně v době knihovníka Antonína Lásky se mnoho neví. Ředitel chlapecké školy v té době poslal stížnost na závadnost knih půjčovaných mládeži.

Jeho zástupce Václav Knobloch knihovnu nově uspořádal, protože po Láskově působení byla shledána ve velkém nepořádku a nefungovala. Pro veřejnost byla otevřena znovu 3. srpna 1879, stále zůstávala spojena s archivem. Z té doby jsou zachovány výpůjční deníky (uloženy se Státním okresním archivu Rakovník), mezi jejími uživateli byl v letech 1880-1884 i profesor rakovnického gymnázia spisovatel Zikmund Winter.

Ze zachované účetní knihy z let 1874-1891 je patrné, že bylo nakupováno mnoho beletristických knih zejména od českých autorů, ale i knihy naučné a časopisy vydávané Maticí českou. Finance na nákup knih by stále získávány především z čtenářských příspěvků a od městské rady.

V roce 1897 byla ustaven nový čtyřčlenný výbor. Ve stejném roce místní Sokol založil druhou veřejnou čítárnu v místnostech tehdejšího hotelu Jerie (dnes Tylův dům).

Počátkem 20. století byl v knihovně zaměstnán stále jen jeden úředník, až do roku 1919 fungovala nepravidelně, občas bývala uzavřená. V roce 1909 bylo ustaveno Kuratorium veřejné čítárny zajišťující nákup časopisů a novin a její provoz, předsedou byl lékař Jan Černý. Čítárna se několikrát stěhovala. V roce 1911 byly zavedeny čtenářské legitimace. Před rokem 1918 probíhaly diskuze o spojení knihovny a čítárny.

1919 - 1931 (od knihovnického zákona do nástupu Vendelína Punčocháře) V roce 1919 byl přijat Zákon o veřejných knihovnách, který stanovil, že v obec v každé politické obci musí řídit a financovat veřejnou knihovnu a v městech také čítárnu. Městská rada v roce 1920 rozhodla o nové organizaci knihovny: převzala do své správy i čítárnu a knihovnu se sídlem v budově radnice. Byly stanoveny pevné půjčovní hodiny. Městským knihovníkem byl František Vodrážka (1860-1926). Inspekce Úřadu státního instruktora knihovnického konstatovala nedobrý stav knihovny, její zprávou se městská rada se zabývala. Dalším knihovníkem se stal zaměstnanec městského úřadu romanopisec František Markup (1902-1970). V knihovně pracovali dva zaměstnanci – půjčovní agendu zastával František Vodrážka, František Markup knihovnu vedl, zajišťoval akvizici a katalogizaci, nadále byl stále především úředníkem městského úřadu. To bylo kritizováno při další inspekční návštěvě Úřadu státního instruktora. František Markup v roce 1924 nastoupil vojenskou službu, město vypsalo na místo knihovníka konkurz.

Vybrána byla Amálie Kožminová, učitelka domácích nauk a ručních prací na měšťanské škole. 24. září 1924 byla zvolena do čela knihovny, pomocníkem se stal František Hornof. Za necelý rok požádala o odchod z knihovny a na místo vedoucího knihovny se vrátil po vojenské službě František Markup. Snahou knihovní rady bylo, aby byl Markupovi úvazek v knihovně zvýšen a nebyl současně úředníkem městského úřadu. Ačkoliv období druhé poloviny dvacátých let bylo pro knihovnu obdobím určité stability, trvalým problémem zůstávaly prostory knihovny, protože knihovna i čítárna sídlily stále jen v jedné velké místnosti v budově radnice. Teprve v roce 1929 se knihovna přemístila do tzv. Mayerova domu (čp. 188) do pěti místností (v dalších byla mateřská škola a jedna třída dívčí obecné školy). V roce 1930 knihovní rada vydala nový knihovní a čítárenský řád. Knihovna změnila název na Veřejná knihovna královského města Rakovníka a prezentovala se novým logem. náhled|Knihovna v letech 1929 - 1942 František Markup se vzdal svého místa v roce 1930 a na jeho místo byl přijat v roce 1931 Vendelín Punčochář (1910-1977),

Léta hospodářské krize, válečné období a poválečné roky (do roku 1960) Vendelín Punčochář nastoupil na místo knihovníka 26. ledna 1931 a v této funkci, později funkci ředitele zůstal více než čtyřicet let. Byl absolventem rakovnické reálky a již v roce 1933 složil knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze. Celý svůj profesní život byl velmi aktivní, kromě práce knihovníka a později ředitele Okresní knihovny se zapojil trvale do kulturní činnosti města – byl organizátorem mnoha kulturních akcí, ochotnickým hercem, odborným publicistou a básníkem, v letech 1953-1960 spoluorganizoval hudební a literární večery Divadla hudby a poezie. Byl jedním ze spoluautorů Průvodce po Rakovníku vydaném roku 1966.GÖRTLER, Miroslav a PUNČOCHÁŘ, Vendelín. Rakovník. Rakovník: Městský národní výbor, 1966.

Za éry Vendelína Punčocháře se knihovna rozrostla, několikrát stěhovala, trvale prosperovala, vedla přesné statistiky o počtu knih, čtenářů a výpůjček. Počet knih, čtenářů a výpůjček trvale stoupal, i když ve třicátých letech v době hospodářské krize situace nebyla snadná: někdy chyběly finance nejen na nákup knih ale i na platy pracovníků Vendelína Punčocháře a Františka Hornofa. Zájem o půjčování knih trvale rostl i z řad chudších obyvatel – knihovna byla nejlacinější zábavou, byť její hmotné zabezpečení bylo velmi nedostatečné.