náhled|Symbol míru (☮) navrhl Gerald Holtom v roce 1958 (zobrazuje písmena N a D ve vlajkovém semaforu – počáteční písmena výrazu Nuclear Disarmament) a je oficiálním symbolem britské organizace Campaign for Nuclear Disarmament.
Jaderné odzbrojení je akt omezení nebo odstranění jaderných zbraní. Jeho konečným stavem může být také svět bez jaderných zbraní, ve kterém jsou jaderné zbraně zcela eliminovány. Termín denuklearizace se také používá k popisu procesu vedoucího k úplnému jadernému odzbrojení.
Byly dohodnuty smlouvy o zákazu a nešíření z důvodu extrémního nebezpečí jaderné války a vlastnictví jaderných zbraní.
Zastánci jaderného odzbrojení říkají, že by to snížilo pravděpodobnost jaderné války, zejména co se týče nehod nebo odvetných úderů kvůli falešným poplachům. Kritici jaderného odzbrojení tvrdí, že by to podkopalo odstrašení a učinilo konvenční války běžnějšími.
Organizace Skupinami pro jaderné odzbrojení jsou britská Kampaň za jaderné odzbrojení (Campaign for Nuclear Disarmament), Peace Action, Pugwashské konference o vědě a světových záležitostech, Greenpeace, Soka Gakkai International, Lékaři proti jaderné válce, Starostové za mír (Mayors for Peace), Global Zero, Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní a nadace Nuclear Age Peace Foundation. Proběhlo mnoho velkých protiatomových demonstrací a protestů. 12. června 1982 demonstroval jeden milion lidí v Central Parku v New Yorku proti jaderným zbraním a za ukončení závodů ve zbrojení studené války. Byl to největší protijaderný protest a největší politická demonstrace v americké historii.Jonathan Schell. The Spirit of June 12 The Nation, July 2, 2007.1982 - a million people march in New York City
V posledních letech někteří starší američtí státníci také obhajovali jaderné odzbrojení. Sam Nunn, William Perry, Henry Kissinger a George Shultz vyzvali vlády, aby přijaly vizi světa bez jaderných zbraní, a v různých rubrikách navrhli ambiciózní program naléhavých kroků za tímto účelem. Ti čtyři vytvořili Nuclear Threat Initiative (NTI), aby prosadili tuto agendu. Byly také založeny organizace jako Global Zero, mezinárodní nestranná skupina 300 světových lídrů, kteří se věnují likvidaci všech jaderných zbraní.
Historie náhled|Hřib jaderného výbuchu nad Hirošimou po svržení atomové bomby přezdívané 'Little Boy' (Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1945). náhled|Hřibovitý mrak a vodní sloupec z podvodního jaderného výbuchu z 25. července 1946, který byl součástí operace Crossroads. náhled|Jaderný test se silou 21 kilotun v listopadu 1951 na Nevadské testovací střelnici, z operace Buster. Bylo to první americké cvičení v jaderném poli prováděné na souši; zobrazené jednotky jsou 6 mi (9,7 km) od výbuchu. V roce 1945 v poušti Nového Mexika američtí vědci provedli první test jaderných zbraní „Trinity“, který znamenal začátek atomového věku. Ještě před testem Trinity národní lídři diskutovali o dopadu jaderných zbraní na domácí a zahraniční politiku. Do debaty o politice jaderných zbraní byla zapojena také vědecká komunita prostřednictvím profesních sdružení, jako je Federace atomových vědců (FAS) a Pugwashské konference o vědě a světových záležitostech .
6. srpna 1945 na sklonku druhé světové války, byla jaderná puma „Little Boy“ odpálena nad japonským městem Hirošima. Se silou exploze ekvivalentní 12 500 tunám TNT výbuch a tepelná vlna bomby zničila téměř 50 000 budov (včetně velitelství 2. generální armády a páté divize) a zabila 70 000–80 000 lidí, přičemž celkový počet mrtvých byl asi 90 000. –146 000. Atomová bomba „Fat Man“ explodovala nad japonským městem Nagasaki o tři dny později 9. srpna 1945. Zničila 60 % města a přímo zabila 35 000–40 000 lidí a až k dalším 40 000 úmrtím mohlo dojít za nějakou dobu poté. Následně rostly světové zásoby jaderných zbraní.Mary Palevsky, Robert Futrell, and Andrew Kirk. Recollections of Nevada's Nuclear Past UNLV FUSION, 2005, p. 20.
V roce 1946 zadala Trumanova administrativa Acheson-Lilienthalovu zprávu, která navrhla mezinárodní kontrolu jaderného palivového cyklu, odhalení technologie atomové energie Sovětskému Svazu a vyřazení všech existujících jaderných zbraní z provozu prostřednictvím nového systému Organizace spojených národů (OSN) – Komise OSN pro atomovou energii (UNAEC). S klíčovými úpravami se zpráva stala americkou politikou v podobě Baruchova plánu, který byl předložen UNAEC na jeho prvním zasedání v červnu 1946. S napětím studené války bylo jasné, že Stalin chtěl vyvinout vlastní atomovou bombu a že Spojené státy trvaly na donucovacím režimu, který by přehlasoval veto Rady bezpečnosti OSN. To brzy vedlo k patové situaci v UNAEC.
Operace Crossroads byla série testů jaderných zbraní, které provedly Spojené státy na atolu Bikini v Tichém oceánu v létě 1946. Jejím účelem bylo otestovat účinek jaderných zbraní na námořní lodě. Tlak na zrušení operace Crossroads přišel od vědců a diplomatů. Vědci z Projektu Manhattan tvrdili, že další jaderné testy jsou zbytečné a nebezpečné pro životní prostředí. Studie z Los Alamos varovala, že „voda poblíž nedávné povrchové exploze bude ‚čarodějnickým nálevem‘ radioaktivity“. Aby byl atol připraven na jaderné testy, byli domorodí obyvatelé Bikini vystěhováni ze svých domovů a přesídleni na menší neobydlené ostrovy, kde se nebyli schopni uživit.
Radioaktivní spad z testování jaderných zbraní se poprvé dostal do pozornosti veřejnosti v roce 1954, kdy test vodíkové bomby v Pacifiku kontaminoval posádku japonské rybářské lodi Lucky Dragon. Jeden z rybářů zemřel v Japonsku o sedm měsíců později. Incident vyvolal široké znepokojení po celém světě a „poskytl rozhodující impuls pro vznik hnutí proti jaderným zbraním v mnoha zemích“.Wolfgang Rudig (1990). Anti-nuclear Movements: A World Survey of Opposition to Nuclear Energy, Longman, p. 54-55. Hnutí proti jaderným zbraním rychle rostlo, protože pro mnoho lidí atomová bomba „zapouzdřila ten nejhorší směr, kterým se společnost ubírala“.Jim Falk (1982). Global Fission: The Battle Over Nuclear Power, Oxford University Press, pp. 96-97.
Hnutí za jaderné odzbrojení náhled|1952 Kongres Světové rady míru ve východním Berlíně ukazující Picassovu holubici míru nad jevištěm náhled|Women Strike for Peace během Karibské krize v roce 1962 náhled|Demonstace ve Francii v Lyonu v roce 1980 proti testům jaderných zbraní. náhled|12. prosince 1982 se 30 000 žen drželo za ruce kolem 6 mil (9,7 km) obvodu základny RAF Greenham Common na protest proti rozhodnutí umístit tam americké řízené střely s plochou dráhou letu. Mírová hnutí se objevila v Japonsku . V roce 1954 se sjednotila a vytvořila jednotnou „Japonskou radu proti atomovým a vodíkovým bombám“. Japonská opozice vůči testům jaderných zbraní v Pacifiku byla rozšířená a pod peticemi požadujícími zákaz jaderných zbraní bylo shromážděno odhadem 35 milionů podpisů. Ve Spojeném království se první Aldermastonský pochod organizovaný Direct Action Committee a podporovaný Kampaní za jaderné odzbrojení (Campaign for Nuclear Disarmament-CND) konal o Velikonocích roku 1958, kdy několik tisíc lidí pochodovalo čtyři dny z Trafalgar Square v Londýně k Ústavu pro výzkum atomových zbraní poblíž Aldermastonu v Berkshire v Anglii, aby demonstrovali svůj odpor k jaderným zbraním. CND organizovalo Aldermaston pochody do pozdních 60. let, kdy se desetitisíce lidí účastnily čtyřdenních akcí.
1. listopadu 1961, v době vrcholící studené války, asi 50 000 žen shromážděných organizací Women Strike for Peace pochodovalo v 60 městech Spojených států demonstrovat proti jaderným zbraním. Byl to největší národní ženský mírový protest 20. století.
V roce 1958 Linus Pauling a jeho manželka předložili OSN petici podepsanou více než 11 000 vědci, kteří požadovali ukončení testování jaderných zbraní. "Baby Tooth Survey", vedená Louise Reissovou, v roce 1961 přesvědčivě prokázala, že nadzemní jaderné testování představuje značná rizika pro veřejné zdraví kvůli radioaktivnímu spadu šířeného do potravního řetězce především mlékem od krav, které požily kontaminovanou trávu. Tlak veřejnosti a výsledky výzkumu následně vedly k moratoriu na nadzemní testování jaderných zbraní, po němž následovala Smlouva o částečném zákazu zkoušek, podepsaná v roce 1963 Johnem F. Kennedym a Nikitou Chruščovem.Jim Falk (1982). Global Fission: The Battle Over Nuclear Power, Oxford University Press, p. 98. V den, kdy smlouva vstoupila v platnost, udělil výbor pro Nobelovu cenu Paulingovi Nobelovu cenu za mír ,popisujíce ho jako „Linus Carl Paulinga, který od roku 1946 nepřetržitě bojuje nejen proti testům jaderných zbraní, nejen proti jejich šíření, nejen proti jejich vlastnímu použití, ale proti veškerému válčení jako prostředku řešení mezinárodních konfliktů.“Jerry Brown and Rinaldo Brutoco (1997). Profiles in Power: The Anti-nuclear Movement and the Dawn of the Solar Age, Twayne Publishers, pp. 191-192. Pauling založil Mezinárodní ligu humanistů (International League of Humanists) v roce 1974. Byl prezidentem vědeckého poradního sboru Světové unie pro ochranu života (World Union for Protection of Life) a je také jedním ze signatářů Dubrovnicko-filadelfského prohlášení.
V 80. letech hnutí za jaderné odzbrojení opět nabylo na síle ve světle hromadění zbraní a prohlášení amerického prezidenta Ronalda Reagana. Reagan měl jako svou osobní misi „svět bez jaderných zbraní“Giuliani's Obama-Nuke Critique Defies And Ignores Reagan , Huffington Post 04- 7-10President Reagan's Legacy and U.S. Nuclear Weapons Policy , Heritage.org, July 20, 2006 a byl za to v Evropě z velké části opovrhován. Reaganovi se podařilo zahájit diskuse o jaderném odzbrojení se Sovětským svazem."Hyvästi, ydinpommi", Helsingin Sanomat 2010-09-05, p. D1-D2 Změnil název „SALT“ (Strategic Arms Limitation Talks-Rozhovory o omezení strategických zbraní) na „START“ (Strategic Arms Reduction Talks).
3. června 1981 zahájil William Thomas ve Washingtonu D.C. Mírovou vigilii u Bílého domu (White House Peace Vigil) . Později se k němu na vigilii připojili protijaderní aktivisté Concepcion Picciotto a Ellen Benjamin.
12. června 1982 demonstroval milion lidí v Central Parku v New Yorku proti jaderným zbraním a za ukončení závodů ve zbrojení ve studené válce. Byl to největší protijaderný protest a největší politická demonstrace v americké historii. Protesty Mezinárodního dne jaderného odzbrojení se konaly 20. června 1983 na 50 místech po celých Spojených státech.Harvey Klehr. Far Left of Center: The American Radical Left Today Transaction Publishers, 1988, p. 150.1,400 Anti-nuclear protesters arrested Miami Herald, June 21, 1983. Velké demonstrace a přerušení návštěv amerického námořnictva vedly vládu Nového Zélandu k tomu, že v roce 1984 zakázala plavidlům s jadernými zbraněmi a pohonem vstup do teritoriálních vod země. Statisíce lidí se zúčastnily protijaderné demonstrace Palm Sunday (Květná neděle) a dalších demonstrací za mír a jaderné odzbrojení v Austrálii v polovině 80. let. V roce 1986 šly stovky lidí z Los Angeles do Washingtonu, D.C. na Velký mírový pochod za globální jaderné odzbrojení.Hundreds of Marchers Hit Washington in Finale of Nationwide Peace March Gainesville Sun, November 16, 1986. Proběhlo mnoho Nevada Desert Experience protestů a mírových táborů na Nevada Test Site během 80. a 90. let.Robert Lindsey. 438 Protesters are Arrested at Nevada Nuclear Test Site New York Times, February 6, 1987.493 Arrested at Nevada Nuclear Test Site New York Times, April 20, 1992.