Izumo no Okuni (, vlastním jménem Kuni, přibližně 1572–1613) byla japonská kněžka, tanečnice a pouliční herečka aktivní na začátku Období Edo, která je považována za zakladatelku divadelní tradice kabuki.

Z období 1604–1624 se dochovala tzv. Kjótská kniha (Kunidžo kabuki ekotoba), původně ve formě ilustrovaného svitku, která o jejím osudu vypráví formou představení na pomezí nó a kabuki. Okuni pocházela z města Izumo, kde byla chrámovou kněžkou (miko), patrně ve svatyni Izumo, a na přelomu 16. a 17. století putovala do hlavního města Kjóta. Tam si na břehu řeky Kamo vydělávala pomocí tance nenbucu odori spojeného s pronášením buddhistické mantry. Ačkoliv před koncem 16. století nebylo zakázáno ženám hrát divadlo, všichni profesionální herci byli muži a záznamy o ženských nebo smíšených souborech jsou z dřívějších období ojedinělé. Ke konci Období Muromači se začala rozvíjet kultura prostého obyvatelstva, tedy i amatérské divadlo, tance a karnevaly.Gabrovska (2015), s. 393, 395 V době míru po konci období Sengoku se ještě zvýšil hlad po radostnějších hrách a tancích.Rumánek (2013), s. 104–105

S rostoucím publikem začala v roce 1603 Okuni na dočasně zbudovaném pódiu se souborem žen z okraje společnosti, většinou prostitutek, napodobovat ve smyslných představeních, plných sexuálních dvojsmyslů,Rumánek (2013), s. 108, 113 maskulinní chování výstředních sebestředných členů pouličních gangů, složených z nízko postavených samurajů, kterým se říkalo kabukimono. Ženy tedy ve veselém „tanci kabuki“ (kabuki odori) hrály mužské role v mužských šatech a muži plnili vedlejší role a obstarávali hudební doprovod.Gabrovska (2015), s. 393 Podle socioložky Eiko Ikegamiové byla subverze genderových rolí jedním z lákadel kabuki odori.Gabrovska (2015), s. 390 Oblíbeným námětem jejích představení byla návštěva samuraje v čajovně a flirtování se společnicí čaja asobi.Gabrovska (2015), s. 389 Jedním z mužských členů souboru měl být rónin Sanzaburó Nagoja, který byl zabit během duelu v roce 1603 nebo 1605.Gabrovska (2015), s. 391 Není známo, byl-li jejím manželem nebo milencem a rozsah jeho podílu na vzniku kabuki je sporný.Gabrovska (2015), s. 391–392 Okuni i Sanzaburó se krátce po smrti stali námětem her a legend, je proto složité oddělit osobu Okuni od její dramatizace nebo dokonce úplné fabulace.Rumánek (2013), s. 107, 114 Jako rok jejího úmrtí se uvádí roky 1607 nebo 1613. Japonská spisovatelka Sawako Arijošiová v roce 1969 vydala román Izumo no Okuni inspirovaný jejím životem.

Kvůli povaze představení kabuki odori, která měla kazit morálku a působit jako reklama na nevěstince, šógun zakázal v roce 1629 ženám vystupovat v divadle a v roce 1652 byl zákaz rozšířen i na dospívající chlapce. Kabuki v tradiční podobě známé z vrcholu jeho popularity v 19. století vzniklo až v 90. letech 17. století.Gabrovska (2015), s. 388

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kjótská kniha na fotografiích Kjótské univerzity

Kategorie:Japonské herečky Kategorie:Japonské tanečnice Kategorie:Kabuki Kategorie:Narození v prefektuře Šimane Kategorie:Narození v 16. století Kategorie:Úmrtí v 17. století Kategorie:Ženy