Lichtenštejnsko je malá alpská země (mikrostát) v Evropě. Jeho rozloha je 160,477 km². Na západě a jihu hraničí se Švýcarskem a na východě s Rakouskem. Je to jeden ze dvou (vedle Uzbekistánu) moderních dvojitě vnitrozemských států, což znamená, že žádná ze sousedních země nemá přístup k moři.

Zeměpisná poloha náhled|250x250pixelů| Poloha Lichtenštejnska na mapě Evropy. Lichtenštejnské knížectví se nachází v západní Evropě v údolí Horního Rýna na východním břehu řeky, v pohoří Rätikon ve východních Alpách.

Administrativně sousedí na jihu s obcemi Fläsch a Maienfeld ve švýcarském kantonu Graubünden a na západě s obcemi Altstätten, Sennwald, Buchs, Sevelen, Wartau a Sargans ve švýcarském kantonu St. Gallen. Na východě pak knížectví hraničí s obcemi Feldkirch, Frastanz a Nenzing v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko.

Krajní body území knížectví jsou následující:

nejsevernější bod – rakousko-lichtenštejnsko-švýcarský trojmezí (obec Ruggell) – 47°16'14" s. š. nejjižnější bod – vrchol Falknishorn (obec Triesen) – 47°02'58" s.š. nejvýchodnější bod – hraniční bod č. 29, horská louka Sareis (obec Triesenberg) – 9°38′34″E. nejzápadnější bod – hraniční bod č. 2, ohyb Rýna v Mäls (obec Balzers) – 9°28′16″E.

Zeměpisná šířka knížectví je přibližně 12,35 km (10 '18''), zatímco zeměpisná délka je 24,77 km (14 '10'').

Geometrický střed Lichtenštejnska vypočítal v roce 2000 místní matematik a nachází se poblíž vrcholu Bargälla v Gaflei v obci Triesenberg.

Hranice Celková délka lichtenštejnských hranic je 77,9 km, z toho 41,2 km se Švýcarskem a 36,7 km s Rakouskem. Přirozenou hranici na západní straně knížectví tvoří koryto Rýna, zatímco jižní a většina celé východní hranice s Rakouskem je vymezena hřebeny alpských štítů.náhled|326x326pixelů|left|Topografická mapa Lichtenštejnska|alt=barevná topografická mapa Lichtenštejnska (v češtině) náhled|250x250pixelů| Údolí Rýna v Oberland (pohled z Planken). náhled|250x250pixelů| Rovinatá část Lichtenštejnska v Unterlandu s tyčícím se kopcem Eschnerberg. náhled|250x250pixelů| Vysoká horská krajina Steg. náhled|250x250pixelů| Grauspitz (2 599 m n. m.) – nejvyšší vrchol Lichtenštejnska.

Geologie a povrchový reliéf Geologická strukura Lichtenštejnska je komplikovaná, což je způsobeno silným vlivem alpského vrásnění a neustále se zvedajících Alp. Proto zde existuje mnoho složitých forem (např. příkrovy). Geologickým základem naprosté většiny knížectví jsou mořské sedimenty (především dolomit, ale také vápence, opuky, pískovce a blátokry), které vznikly v druhohorách a třetihorách na dně oceánu Tethys a následně byly vyzdviženy a zvrásněny jako následek srážky africké a euroasijské desky.

Horské vrcholy

Nejvyšším vrcholem Lichtenštejnska je Grauspitz s nadmořskou výškou 2 599 m. Kromě toho je v knížectví 29 dalších vrcholů, jejichž výška přesahuje 2000 m nad mořem. Deset nejvyšších vrcholů je uvedeno v tabulce níže: pořadínázev vrcholuvýškasouřadniceobec1.Grauspitz (Vorder Grauspitz)2599 m n.p.m.47°03'09.8"N 9°34'52.6"ETriesen2.Schwarzhorn (Hinter Grauspitz)2573 m n.p.m.47°03'17.4"N 9°35'14.8"ETriesen3.Naafkopf2570 m n.p.m.47°03'38.8"N 9°36'25.4"ESchaan4.Falknis2560 m n.p.m.47°03'01.6"N 9°33'50.5"ETriesen5.Falknishorn (Mazorakopf)2451 m n.p.m.47°02'53.5"N 9°33'23.9"ETriesen6.Augstenberg2359 m n.p.m.47°04'56.6"N 9°36'36.4"ESchaan/Triesenberg7.Plasteikopf2356 m n.p.m.47°03'57.5"N 9°34'39.6"ETriesen8.Gorfion2308 m n.p.m.47°04'41.3"N 9°37'07.3"ETriesenberg9.Ochsenkopf2286 m n.p.m.47°06'52.9"N 9°37'28.8"ESchaan10.Rappastein2221 m n.p.m.47°04'36.6"N 9°33'57.5"EBalzers/Triesen náhled|250x250pixelů| Sněhová pokrývka ve Stegu. náhled|250x250pixelů| Rýn v Balzers. náhled|250x250pixelů| Samina na rakousko-lichtenštejnské hranici. náhled|250x250pixelů| Jezero Gampriner Seele.

Vodstvo Celá oblast Lichtenštejnského knížectví se nachází v rozvodí Severního moře, v povodí Rýna.

Největší řekou protékající územím Lichtenštejnska je Rýn, jehož prameny jsou ve Švýcarsku. Na úseku necelých třiceti kilometrů tvoří lichtenštejnsko-švýcarskou hranici. V celém hraničním úseku je řeka regulována a šířka koryta je konstantní a činí 100 metrů . Rýn se v minulosti systematicky rozléval a způsoboval povodně, ale po regulaci koryta a vybudování Liechtensteiner Binnenkanal byla tato hrozba eliminována . náhled|250x250pixelů| Vysokohorská krajina s vrstveným uspořádáním vegetace v údolí Saminy.

Ochrana přírody V Lichtenštejnsku je deset přírodních rezervací:

Äulehäg, obec Balzers – pozůstatek bývalého lužního lesa na Rýně. Birka, obec Mauren – rašeliniště. Gampriner Seelein, obec Gamprin – jezero Gampriner Seele. Matilaberg, obec Triesen – rozmanité louky s 15 druhy orchidejí. Ruggeller Riet, obce Schellenberg a Ruggell – komplex vlhkých luk, bažin a rašelinišť. Schneckenäule und Teilfläche in der Au, obec Ruggell – vzácný borový les s příměsí dubu. Schwabbrünnen/Äscher, obce Eschen, Planken a Schaan – lesní a rašelinný komplex. Triesner Heilos, obec Triesen – obnovené retenční nádrže. Wisanels, obec Mauren – rašeliniště. Mareewiesen, obec Vaduz – malá suchá louka.

Lichtenštejnská alpská oblast je navíc oblastí ochrany rostlin, kde je zakázáno ničení a sběr rostlin.

Reference

Literatura Encyklopedia Geograficzna Świata: Europa. Wydawnictwo OPRES, Kraków 1998, .

Externí odkazy

Liechtenstein, [w:] Encyklopedia PWN [online], Wydawnictwo Naukowe PWN [dostęp 2020-03-03] .