Lázně Fořt (dříve také Lesní Lázně nebo německy Forstbad) jsou zrušené lázně na katastru obce Rudník (okres Trutnov). V roce 2024 však stálo několik lázeňských domů a existoval i sirný pramen.

Sirná voda s obsahem sulfanu (sirovodíku) splňujícím kritéria pro minerální vody se na území okresu Trutnov nachází jen zde.

Historie O zdejší léčivou vodu byl zájem již v 17. století, kdy se lesní studánka těšila tehdejší formě propagace v podobě pověsti o zázračně se uzdravivší nevidomé dívce. Církev v legendě vycítila šanci posílit víru v kraji a začala organizovat procesí poutníků k místu údajného zázraku. V roce 1754 byla na tomto místě postavena kaplička Panny Marie, jež se stala patronkou pramene. O výstavbu kaple oválného půdorysu se zasloužil majitel zdejšího malého panství – svobodný pán Ignác Dominik Chorinský z Ledské (Ignaz Dominik Chorinsky von Ledska), mimochodem bratr prvního brněnského biskupa. Chorinští (majitelé panství Fořt v letech 1727–1794) doufali, že se díky poutníkům stanou zdejší lázně věhlasnými, a tedy i ziskovými.

V roce 1794 fořtecké panství koupil od osiřelé dcery I. D. Chorinského Jan Václav Berger (1745–1820), kupec a velkoobchodník s plátnem z Hostinného. Tento velmi podnikavý člověk se dne 23. ledna 1811 stal šlechticem s přídomkem z Bergentalu („von Bergenthal“). V roce 1815 získal titul rytíře. Lázně se dočkaly drobných změn.

U zázračného sirného pramene vznikl počátkem 19. století hostinec a dřevěná tančírna, která byla přestavěná v roce 1864 na nový zděný hostinec (stavební propojení budov). V té době je doložena i první dřevěná koupel. náhled|Lesní zámeček, stav v roce 2012 Teprve ale až čtvrtý z rodu – Karel Bergera rytíře z Bergentalu – začal s větším rozvojem lázní, resp. s definitivní proměnou areálu kolem pramene na lázně. Stalo se tak v roce 1880/81, kdy původní stavby nahradil Lázeňský dům, Léčebný dům (místo hostince) a dřevěná kolonáda (místo kuželníku). Vznikly tu i další honosné budovy. U silnice byl postaven hostinec Myslivna (Gasthaus Forsthaus), poblíž kaple dům tzv. Kapellenhaus, a na druhé straně potoka tzv. Lesní zámeček. Obě posledně jmenované stavby dostaly podobu ve švýcarském romantickém stylu. Vybudován byl i park a lesopark a úpravy se dočkal také léčivý pramen. náhled|Vila Marie, stav v roce 2012 Nicméně přes velké investice Karel Berger již v roce 1886 lázně i celé panství prodal za 210 000 zlatých. Novým majitelem se stal továrník z dnešního Rudníku (tehdy Heřmanovy sejfy) Franz Kluge. Ten záhy nechal vybudovat největší stavbu v areálu – vilu Marie s dvojicí věží. Rozšířil i léčebnou budovu a opravil kapli.

Lázeňským hostům byl v sezoně (od 15. května do 30. září) k dispozici stálý lázeňský lékař a ve stejné době sloužila také poštovna. Od nádraží sem jezdil kočár. Pro hosty byly k dispozici čtyři lázeňské domy. Za sezonu bylo možné napočítat na 200 hostů.

Lázně nabízely kromě pití sirného pramene také klasickou vodoléčbu a parní koupele ve sprchách či vanách. Nechyběly ani koupele s jehličím s vůní pryskyřice.

Lázně Fořt se však jako lázeňské letovisko nikdy příliš neprosadilo. V 19. století se sem sice v sezoně sjíždělo kolem dvou set lázeňských hostů, ale od počátku 20. století se již lázně nerozvíjely. V provozu však zůstaly až do 30. let 20. století. Zásadní ránu zasadil lázním v roce 1921 chemický průmysl, když zde byla zřízena továrna na výrobu umělého hedvábí (První český chemický závod na výrobu umělého hedvábí), jejíž exhalace poškodily nejen ovzduší jako takové, ale i image panensky čistého místa. Malým lázním v Podkrkonoší neprospěla ani rychle rostoucí konkurence v podobě nedalekých krkonošských horských středisek Špindlerův Mlýn a Janské Lázně.

Během druhé světové války se z lázeňských budov staly ubytovny pro dělníky. Krátce po válce areál sloužil jako sběrný odsunový tábor a ubytovna pro osiřelé děti. Poté opět začaly sloužit jako dělnická ubytovna pro zaměstnance právě blízkého chemického provozu. Po druhé světové válce tedy nebyl provoz lázní obnoven, a budovy proto začaly postupně chátrat, až některé z nich zcela zanikly. Nejprve zmizela dřevěná kolonáda a v 80. letech 20. století i nejcennější stavba lázeňského komplexu: dokonce památkově chráněná kaple Narození Panny Marie.

V roce 1993 se objevila zpráva, že o obnovu lázní usilovalo hned několik společností. Nejvážnějším zájemcem byla společnost Ambra, která měla zájem o všech sedm původních budov. V nich mělo dojít k obnovení lázeňského provozu. Zároveň však mělo dojít k výstavbě nových budov včetně bazénu. Plánováno bylo i využití alternativního léčitelství.

Současnost Většina zbylých budov stojí stále (2024), ale původní hrázděné domy byly upraveny tak, že hrázdění je ukryto pod opadávající omítkou. Byly přeměněny na činžovní domy.

Pramen je volně přístupný.

Zajímavosti Ve sbírkách Krkonošského muzea ve Vrchlabí se nachází skleněný půllitrový korbel s cínovým víčkem.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Zaniklé lázně v Královéhradeckém kraji Kategorie:Stavby v okrese Trutnov Kategorie:Rudník