Jozafata, rodným jménem Mychajlyna Hordaševská (20. listopadu 1869 Lvov – 7. dubna 1919 tamtéž), byla ukrajinská řeckokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Sester služebnic Panny Marie Neposkvrněné. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.
Život Narodila se 20. listopadu 1869 ve Lvově do ukrajinské řeckokatolické rodiny. V 18 letech uvažovala o tom, že zasvětí svůj život Bohu v kontemplativním klášteře baziliánek, v té době jediné ženské řeholní kongregace východního obřadu. Navštěvovala duchovní cvičení, která vedl baziliánský mnich Jeremiáš Lomnyckyj. Ten se stal jejím zpovědníkem a s jeho svolením složila dočasný soukromý slib čistoty, který pak pravidelně obnovovala.
V té době se její duchovní vůdce Jeremiáš Lomnyckyj rozhodl pro založení nové ženské řeholní kongregaci, jejíž členky by uspokojovaly sociální potřeby chudých a potřebných. V uskutečňování této vize s ním spolupracovala a rozhodla se do budoucí kongregace vstoupit. Při zakládání kongregace s nimi spolupracoval mj. kněz Cyril Sieleckij. Poté, co s Lomnyckým kongregaci Sester služebnic Panny Marie Neposkvrněné ve Lvově spoluzaložila a sama do ní také vstoupila, načež se věnovala jejímu rozšiřování o nové členky i řeholní domy v dalších městech.
Dne 24. srpna 1892 přijala řeholní hábit nové kongregace a řeholní jméno Jozafata, na počest arcibiskupa a mučedníka sv. Josafata Kunceviče. Věnovala se poté plnění apoštolátu nové, tehdy ještě vznikající, kongregace.
V roce 1902 čítala jí spoluzaložená kongregace 128 sester ve 26 řeholních domech po celé zemi. V srpnu téhož roku byla kongregace dostatečně velká nato, aby mohla uspořádat svoji první generální kapitulu, na níž byla zvolena první generální představenou kongregace. Brzy se však dostala do rozporů s Jeremiášem Lomnyckým, který kongregaci doposud vedl, načež podala rezignaci lvovskému arcibiskupu Andreji Šeptyckému. Novým vedením kongregace bylo jí a její sestře, která rovněž do kongregace vstoupila, odepřeno složení doživotních řeholních slibů.
Vzhledem ke svému kanonickému stavu, kdy složila pouze dočasné sliby, se nemohla zúčastnit příští generální kapituly své kongregace. Přesto na ní byla v nepřítomnosti zvolena generální vikářkou kongregace, přičemž jí poté bylo povoleno složit doživotní řeholní sliby, které také 11. května 1909 složila, načež se ujala úřadu.
O tři roky později jí byla diagnostikována kostní tuberkulóza. Na ni zemřela, stižena velkými bolestmi 7. dubna 1919 ve LvověDle jiných zdrojů zemřela v Krystynopoli.. Roku 1982 byly její ostatky exhumovány a uloženy v mateřském domě jí spoluzaložené kongregace v Římě.
Úcta Její beatifikační proces započal 18. února 1992, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 6. dubna 1998 ji papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou.
Blahořečena pak byla 27. června 2001 na stadionu ve Lvově papežem sv. Janem Pavlem II. během jeho návštěvy Ukrajiny. Spolu s ní byli také blahořečeny další osobnosti, včetně ukrajinských novomučedníků.
Její památka je připomínána 20. listopadu. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Ukrajinští blahoslavení Kategorie:Řeholnice Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Narození 20. listopadu Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí ve Lvově Kategorie:Pohřbení v Římě Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Ženy