Antonín Rait (1. června 1891 Třebichovice – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl bývalý příslušník československých legií na Rusi. Za Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do protiněmeckého odboje. V roce 1941 byl v těsném kontaktu se členy paradesantního výsadku S1/R, pro které zajišťoval potravinové lístky a falešné osobní průkazy.
Život Antonín Rait se narodil 1. června 1891 v Třebichovicích. Absolvoval měšťanskou obchodní školu a před vypuknutím první světové války pracoval jako typograf. Byl členem místní sokolské organizace.
První světová válka V hodnosti svobodníka 8. zemského pěšího pluku rakousko-uherské armády na východní frontě padl v Lucku 30. srpna 1915 do nepřátelského zajetí. Do řad příslušníků československých legií na Rusi se přihlásil (neznámo kdy) ve stanici Žilevo – chemický závod – v Moskevské gubernii. Do 6. střeleckého pluku československých legií v Rusku byl zařazen od 15. září 1917 v hodnosti vojína. Svoji vojenskou karieru v legiích zakončil nezraněn v téže hodnosti a u téhož legionářského útvaru a navrátil se do nově ustaveného Československa.
Meziválečné Československo náhled|vpravo|Jindřich Klusák (1892–1967) Po návratu do Československa pracoval od roku 1918 až do roku 1938 ve funkci kancelářského správce zemského úřadu v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Tam se také seznámil s Ludvíkem Svobodou a jeho rodinou a stal se blízkým přítelem rodiny Svobodových. V roce 1931 se rodina Svobodova vrátila zpět na Moravu (do Hranic).
Antonín Rait pobýval se svojí manželkou Ludmilou Raitovou (* 2. března 1902 Studénka, okres Nový Jičín) – ženou v domácnosti – v Užhorodě až do jejich vynuceného odchodu z Podkarpatské Rusi v roce 1938. Po návratu na Moravu neměli Raitovi kde bydlet a nějaký čas žili (společně s rodinou dalšího legionáře Jindřicha Klusáka) v rodinném domě v Kroměříži, kde zůstala bydlet Irena Svobodová po ilegálním odchodu (5. června 1939) svého chotě Ludvíka Svobody do Polska. Později bydleli manželé Raitovi v Kroměříži v Divišově ulici 38 a Antonín pracoval jako obchodník.
Protektorát Po nastolení protektorátu (15. března 1939) a obsazení Čech, Moravy a Slezska německými vojsky se vlastenecky smýšlející Antonín záhy zapojil v rámci protiněmeckého odboje do pomoci rodin pronásledovaných gestapem (zásoboval je potravinami a pomáhal jim opatřovat falešné osobní průkazy). Obdobnou pomoc těmto lidem poskytovala i Irena Svobodová, která se navíc ještě podílela na organizování útěků bývalých důstojníků rozpuštěné československé armády do Polska.
Parašutistický výsadek S1/R – organizovaný Československou vojenskou misí v SSSR (ČsVM) – byl do protektorátu vysazen u Dřínova v noci z 9. na 10. září 1941, jeho čtyři členové se rozptýlili ale nakonec se jim podařilo sejít se v Kroměříži u Svobodů. Parašutisté se nějakou dobu ukrývali jak v Kroměříži u Svobodů, tak jim azyl poskytl i Irenin bratr mlynář Eduard Stratil mladší (1906–1942) v Uherském Brodě jakož i Irenin druhý bratr (rovněž mlynář) Jaroslav Stratil (1910–1942) v Nezamyslicích.
Antonín Rait se od samého počátku zapojil do účinné podpory členů výsadku S1/R především tím, že pro ně zajišťoval potravinové lístky a falešné průkazy totožnosti. Jeho žena Ludmila mu v jeho ilegální činnosti pomáhala a do podpory výsadku se zapojila i její sestra učitelka Marie Štěpánová.
Po dopadu na zem jeden z parašutistů – rotný František Brauner (falešné doklady na jméno František Vrzal) pověřený funkcí radiotelegrafisty – ukryl provizorně operační (výsadkový) radiotelegrafní komplet (vysílačka a radiový přijímač) pod hromadu listí v zámeckém parku v Dřínově. Tento fakt se Irena Svobodová dozvěděla cestou domácího odboje s nímž navázal (po 10. září 1941) František Brauner spojení. Spolu s manželkou Antonína Raita, paní Ludmilou Raitovou, se Irena Svobodová obrátila na místního řídícího učitele školy v Dřínově Stanislava Dedka s prosbou o „nenápadný“ průzkum místního zámeckého parku, protože v dřínovském zámku byla tou dobou ubytována německá ozbrojená jednotka SS. Pod záminkou sběru vzorků rostlin určených pro hodinu přírodopisu nalezl skutečně Stanislav Dedek v zámeckém parku ukrytou vysílačku. A byl to právě Antonín Rait, kdo spolu se Stanislavem Dedkem a s Irenou Svobodovou vysílačku vyzvedli (vlastní převoz stanice uskutečnili MUDr. Alois Dubovský z Kroměříže, četnický praporčík František Pavličík z Ratají, kde velel místní četnické stanici, a paní Irena Svobodová) a ukryli ji na relativně bezpečném místě. (Dne 16. září 1941 byl radiový komplet výsadku S1/R převezen z Dřínova do Kroměříže.) Vysílačka byla nejprve ukryta v altánu zahrady domu Svobodových v Kroměříži vede Květné zahrady. Odsud bylo navázáno první kontrolní radiové spojení s Moskvou. Zpočátku byla ilegální vysílačka převážena na kole (!) dvakrát týdně mezi Kroměříží a Ratajemi. Tuto riskantní činnost zajišťoval četnický praporčík František Pavličík (* 30. července 1898 Kroměříž – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen), rotný František Brauner a pro spolupráci s domácím odbojem získaný radiotelegrafista – rotmistr vládního vojska Ladislav Špidla (* 9. února 1910 Holice u Olomouce – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen). Později bylo ilegální radiové pojítko ukládáno u Emila Semeráda, který bydlel v Ratajích nedaleko četnické stanice. Dalším místem dočasného úkrytu (i místem pro pokusy o navázání spojení s Moskvou) byla četnická stanice v Ratajích, které velel František Pavličík. Německá zaměřovací radiová služba (Funkabwehr) vysílání z okolí Rataj detekovala a proto byla vysílačka odvezena autem MUDr. Miloslava Krajného zpět do Kroměříže, kde byla naposledy ukryta u Boženy Čočkové v Chobotě. Počátkem listopadu 1941 byla vysílačka dopravena Františkem Pavličíkem na vlakové nádraží a rotmistr Ladislav Špidla, který ji pomáhal zprovoznit, ji převezl do Brna, kde byla koncem roku 1941 (po prozrazení výsadku S1/R a brutálních výsleších jeho zatčených parašutistů a podporovatelů) odhalena německými bezpečnostními orgány.
Členy výsadku S1/R byli: Bohuslav Němec (velitel výsadku), František Ryš, František Brauner a Jan Kasík. Výsadek svoje cíle nesplnil a v důsledku zrady dvou parašutistů z výsadku Aroš – Ferdinanda Čihánka a Rudolfa Mišutky) byli členové S1/R německým protiparašutistickým referátem odhaleni a postupně pozatýkáni (většina z nich již v začátku listopadu 1941).
Prozrazeny, zatčeny a potrestány byly desítky osob, kteří se podíleli na pomoci parašutistům z výsadku S1/R. Na všech místech, kde se pohybovali členové výsadku S1/R probíhalo v listopadu 1941 rozsáhlé zatýkání jako výsledek intenzivního pátrání úředníků z Hlavní úřadovny státní policie v Brně spolupracujících s venkovními služebnami gestapa v Ostravě a Olomouci. V regionech Přerovska, Kojetínska, Kroměříšska, Ostravska a Brněnska bylo celkem zatčeno více než 160 osob, z nichž 91 bylo popraveno či umučeno v nacistických lágrech. (Mezi nimi i bratr rotmistra Ladislava Špidly – Arnošt Špidla).
V době, kdy se rozjíždělo zatýkání Antonín Rait doufal, že svým dobrovolným přiznáním na vyšetřovně gestapa zachrání svoji rodinu před perzekucí. Po svém zatčení byl vězněn v Brně. Německým stanným soudem v Brně byl 22. prosince 1941 odsouzen v nepřítomnosti (pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro přípravu sabotážního jednání a pro přípravu zločinu zemězrady) k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. Z brněnských Kounicových kolejí se mu podařilo odeslat moták, ve kterém varoval Irenu Svobodovou. Té a její dceři Zoe se podařilo uniknout zatčení gestapem. Nejprve se uchýlila do Hroznatína, pak se obě ženy dlouhá léta (od listopadu 1941 do května 1945) skrývaly na Českomoravské vrchovině a na různých místech Moravy (na jižní Moravě) – nejdéle (mezi léty 1943 až 1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova). Obě ženy druhou světovou válku přežily.
Dne 13. ledna 1942 byl Antonín deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl (spolu s dalšími 72 osobami) 7. května 1942 zastřelen. Tím se uzavřelo jeho věznění v nacistických káznicích a lágrech, které trvalo od 22. prosince 1941 do 7. května 1942.
Německé „spravedlnosti“ neunikla ani Raitova manželka Ludmila, která byla po zatčení gestapem vězněna rovněž v Brně. Byla také odsouzena německý stanným soudem v Brně dne 22. prosince 1941 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro přípravu sabotážního jednání a pro přípravu zločinu zemězrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku.
Připomínky Jeho jméno (Rait Antonín) je uvedeno (v sekci 7. května 1942) na pamětní desce věnované Obětem 2. světové války, která je umístěna na zdi v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho jméno (ANTONÍN RAIT) je umístěno i na památném místě věnovaném obětem 2. světové války, které se nachází v pietní místnosti u spalovacích pecí (tam jsou umístěny pamětní desky a podobné památky na mauthausenské oběti).
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura František Vašek a Zdeněk Štěpánek. První a druhé stanné právo na Moravě (1941–1942). Brno, nakladatel: Šimon Ryšavý, edice: Brněnský legionář, 2002; 178 stran; (Antonín Rait: strana 147); . Související články Anežka Stratilová Irena Svobodová Externí odkazy
Kategorie:Narození 1. června Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Narození v Třebichovicích Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Mauthausen Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku Kategorie:Spolupracovníci sovětských výsadků do Protektorátu Čechy a Morava Kategorie:Úmrtí 7. května Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Muži