Leopold hrabě Bolesta-Koziebrodzki ( Leopold Justin Maximilian Graf von Bolesta-Koziebrodzki, Leopold Justyn Maksymilian hrabia Koziebrodzki z Koziebród Boleścic) (16. listopadu 1855 Vídeň – 24. února 1939 Lvov) byl polský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil ve službách ministerstva zahraničí, zastával nižší diplomatické posty v různých evropských zemích. Jako vyslanec působil v Argentině (1900–1903) a Maroku (1905–1909), z funkce vyslance v Portugalsku odešel do výslužby (1909) a poté žil na svých statcích v Haliči.Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 391–392 dostupné onlinePersonální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
Biografie náhled|vlevo|Erb rodu Bolesta-Koziebrodzki Pocházel ze staré haličské šlechtické rodiny,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 102–103 dostupné online byl nejstarším ze tří dětí hraběte Justina Bolesty-Koziebrodzkiho (1822–1885), c. k. generálmajora a člena Panské sněmovny.Justin Bolesta-Koziebrodzki na webu Rakouského parlamentudostupné onlineLeopold Bolesta-Koziebrodzki na webu sejm-wielki.pl dostupné online Matka Rosa (1828–1899) pocházela z rodu Wallisů a díky tomu Leopold pobýval v dětství mimo jiné na wallisovském zámku Budíškovice. V roce 1881 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí a začínal jako atašé v Istanbulu, další nižší posty vystřídal v Paříži, Kodani, Bruselu a Bukurešti, od roku 1890 byl vyslaneckým sekretářem v Bělehradu.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1892; Vídeň, 1892; s. 198 dostupné online V letech 1893–1894 během střídání vyslanců v Rio de Janeiru Ladislause Hengelmüllera a Ernsta Schmita dočasně vedl diplomatické zastoupení v Brazílii.Nowości Illustrowane; Krakov, 1909; č. 15; s. 3–4 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 202 dostupné online Po návratu do Evropy byl velvyslaneckým radou, respektive legačním radou II. kategorie ve VatikánuHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 213 dostupné online a v Madridu.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1898; Vídeň, 1898; s. 39 dostupné online
V letech 1900–1903 byl rakousko-uherským vyslancem v Argentině,Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1901; s. 37 dostupné online z Buenos Aires vedl zároveň diplomatické zastoupení pro Paraguay a Uruguay.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 238 dostupné online Po návratu do Evropy byl dočasně mimo aktivní službu a v letech 1905–1909 zastával post generálního konzula, respektive vyslance a zplnomocněného ministra v Maroku.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 256 dostupné online Spolu s velvyslancem v Madridu Rudolfem Welsersheimbem byl v roce 1906 rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci ve španělském Algecirasu, kde se projednávaly zájmy evropských mocností v Maroku.Závěrečný protokol konference v Algecirasu na webu history.state.gov dostupné online Nakonec byl v roce 1909 krátce vyslancem v Portugalsku.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1909; Vídeň, 1909; s. 50 dostupné online V prosinci 1909 odešel na dovolenou, v roce 1910 byl ještě veden s titulem zplnomocněného ministra a vyslance ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 282 dostupné online ale ještě téhož roku odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí.
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Manželka Marie, rozená von Stillfried (1912) Byl nositelem šlechtického titulu hraběte, který byl po prvním dělení Polska uznán v roce 1781 pro Halič jako součást habsburské monarchie. Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1881 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 217 dostupné online a po odchodu do výslužby obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1913).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 55 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1895) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo) 60x60pixelů komandér Řádu Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů rytíř Danebrožského řádu (Dánsko) 60x60pixelů rytíř Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád rumunské koruny IV. třídy (Rumunsko)
Rodinné a majetkové poměry Po otci byl dědicem několika velkostatků v Haliči (dnes v Polsku a na Ukrajině).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 515–516 dostupné online Rodina sídlila na zámku Podhajczyki postaveném v 19. století (po Leopoldovu otci Justinovi nesla obec název Podhajczyki-Justynowe).Historie obce Podhajczyki dostupné online
Před odjezdem do Argentiny se v roce 1900 oženil ve Vratislavi s hraběnkou Marií von Stillfried-Rattonitz (1870–1937), která se později stala dámou Řád hvězdového kříže. Z manželství se narodili čtyři potomci, dvě dcery a dva synové, kteří po roce 1918 žili v Polsku.
Jeho bratranec Tadeusz Bolesta-Koziebrodzki (1860–1916) byl také rakousko-uherským diplomatem, vyslancem v Egyptě a Württembersku.
Odkazy Reference
Literatura KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1 SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Polští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Narození 16. listopadu Kategorie:Narození v roce 1855 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 24. února Kategorie:Úmrtí v roce 1939 Kategorie:Úmrtí ve Lvově Kategorie:Muži