Ukrajinská pomocná policie

Ukrajinská pomocná policie (, , zkratka UPP) nebo také Ukrajinský schutzmannschaft byla paramilitární jednotka založená Němci, která působila na území Generálního gouvernementu pod hlavičkou policie od 17. prosince 1939 a na území okupované Ukrajiny již pod názvem Schutzmannschaft od 27. července 1941 (poloviny srpna 1941).

Vznik

Organizace alt=Generální gouvernement|vlevo|náhled|Mapa administrativních oblastí Generálního gouvernementu Ukrajinská policie byla organizačně rozdělena na více částí, a to na mobilní jednotky Schutzmannschaft rozdělené do praporů, které se podílely na represivních akcích, a dále na místní policejní jednotky, které byly nazývány ukrajinskou policií a působily převážně Distrikt Galizien. Tyto jednotky nebyly mezi sebou propojeny a nepodléhaly stejnému velení. Ukrajinské policejní jednotky existovaly i ve velkých městech. Městská policie byla v každém městě podřízena veliteli Schutzpolizei. Policie působící v okolních oblastech a předměstích byla podřízena veliteli místního četnictva. Schutzpolizei i četnictvo byly podřízeny veliteli pořádkové policie. Další částí policie byla speciální složka pro požární ochranu.

Generální gouvernement Po okupaci Polska Německem dne 17. prosince 1939 na příkaz generálního guvernéra Hanse Franka k zajištění pořádku na Němci okupovaných územích byly vytvořeny policejní útvary z místních obyvatel. Vznikla tak polská policie přezdívaná granátová podle barvy stejnokroje a ukrajinská policie. Finanční zajištění fungování policie měly na starosti místní samosprávy, ale útvary podléhaly místně příslušné německé pořádkové policii ().

Pro výcvik ukrajinských policistů byla v Zakopaném v prosinci 1939 vytvořena policejní škola (akademie) pod vedením SS Hauptsturmführera Hanse Krugera. Do poloviny roku 1940 byly podobné akademie vytvořeny ve městech Krakov a Chelm. Absolventi těchto škol následně pomáhali vytvářet oddíly ukrajinské pomocné policie po napadení SSSR Německem na nově okupovaných územích, zejména na západní Ukrajině.

Říšský komisariát Ukrajina alt=Administrativní mapa Říšského komisariátu Ukrajina v září 1943. Na mapě jsou vyznačeny hranice Ukrajiny pro porovnání.|vlevo|náhled|Administrativní mapa Říšského komisariátu Ukrajina v září 1943. Na mapě jsou vyznačeny hranice Ukrajiny pro porovnání. UPP vznikla 27. července 1941 (podle jiných zdrojů v polovině srpna 1941) na příkaz Heinricha Himmlera. Zpočátku byla podřízena pořádkové policii na území Generálního gouvernementu. Území policejní odpovědnosti UPP v rámci Říšského komisariátu Ukrajina bylo ustaveno 20. srpna 1941.

Dne 27. července 1941 podepsal náčelník Hlavního ředitelství pořádkové policie Kurt Daluge v Krakově dekret o vytvoření policejních jednotek na územích obsazených německými jednotkami během operace Barbarossa. Významnější jednotkou byla posádka místní policie ve Lvově vedená majorem Vladimírem Pitulejem, kde také fungovala policejní škola pro výcvik budoucích policistů. Policejní jednotky měly za úkol udržovat pořádek, zatýkat marodéry a obecně bojovat s trestnými činy. Pod velením Pituleje zpočátku sloužilo 415 policistů a 10 vyšších důstojníků. Policisté plnili v rámci své každodenní činnosti typické úkoly hlídkové policie jako je hlídková služba v ulicích, regulace dopravy, provádění zatčení osob a jejich předání dalším složkám německých bezpečnostních složek. Mezi úkoly policie také patřil boj s černým trhem.

Do řad ukrajinské pomocné policie vstupovali dobrovolníci z řad OUN z milicí vzniklých v červnu 1941. Postupně policie na území Říšského komisariátu Ukrajina dosáhla počtu více než 35 000 osob rozčleněných do praporů podle místní příslušnosti. Typickým jevem bylo to, že veliteli jednotlivých praporů byli obvykle Volksdeutsche narození na Ukrajině. Významná část příslušníků ukrajinské policie od roku 1939 pracovala v sovětské milici po připojení západní Ukrajiny a části Běloruska k SSSR. Etnické složení příslušníků pomocné policie tak odráželo demografickou situaci na území Ukrajinské SSR. Do řad policie také vstupovali bývalí sovětští vojáci, kteří se stali válečnými zajatci. Taktické velení nad ukrajinskou pomocnou policií měla německá policie, případně SD a vojenská správa u frontových oblastí.

Válečné zločiny

Útoky na Židy Na západní Ukrajině se v létě 1941 spustila vlna pogromů, kterých se příslušníci těchto útvarů aktivně zúčastnili. V důsledku toho zahynulo 28 000 Židů. Jednotky UPP se aktivně zapojily do pronásledování Židů a pomáhaly při etnických čistkách území. UPP se podílela na evidenci Židů žijících v říšském komisariátu, prováděla represivní operace, střežila ghetta, eskortovala vězně na popraviště a potlačovala odpor. V Krivém Rogu na podzim 1941 hrála ukrajinská policie aktivní roli při vyhlazování Židů. V září 1941 v Umani zastřelila ukrajinská pomocná policie pod vedením německých velitelů přibližně 6 000 Židů. V Radomyšli bylo pod vedením Einsatzgruppe a ukrajinské policie zabito 1 668 Židů. Ve dnech 6. až 7. listopadu v Rovně jednotky SS s pomocí ukrajinské policie vyhladily 15 tisíc Židů.Ve Volyni bylo na podzim 1941 vyhlazeno 30 000 Židů, na kterém se podílela i UPP. Dne 5. října 1942 Němci spolu s příslušníky UPP zastřelili v Dubně 5 tisíc Židů. Na západní Ukrajině bylo nejvíce Židů zabito během druhé vlny čistek po likvidaci ghett na konci roku 1942. Hlavní údernou silou čistek byla UPP, která se podílela jak na popravách, tak na vyhledávání uprchlých Židů. Útoky na Poláky 13. listopadu 1942 UPP v Obórkach, název vesnice nacházející se na území předválečného Volyňského vojvodství, zastřelila 33 osob (32 Poláků a 1 Žida) za podezření ze spolupráce se sovětskými partyzány. 16. prosince 1942 další oddíl policistů vedený Němci zabil 360 Poláků ve vesnici Jezerce.

Na přelomu února a března 1944 zatkla policie ve Lvově mnoho mladých Poláků, z nichž většina byla později zabita a jejich doklady byly ukradeny. Zemská armáda pak podnikla protiakci, při které bylo zabito 11 příslušníků UPP. Útoky na Poláky ve Lvově poté ustaly.

UPP a OUN Představitelé OUN na začátku války předpokládali, že z milicí bude za pomoci Němců organizována vojenská síla, která se stane mocenskou oporou nového ukrajinského státu a v budoucnu se stane páteří jeho ozbrojených sil. Němci však s tímto plánem nesouhlasili a tyto milice přeorganizovali na UPP. Značný počet vůdčích osobností z OUN, ale i řadových členů, byl z UPP odstraněn. Navzdory snaze německé bezpečnosti byly útvary UPP pod vlivem OUN.

UPP trpěla silnými dezercemi, kdy po deziluzi ze spojenectví s Němci prchalo mnoho jejích příslušníků do řad UPA. Na jaře 1943 došlo ve Volyni k hromadné dezerci ukrajinských policistů, po které následoval přechod do řad Ukrajinské povstalecké armády. Přechod policistů k UPA údajně vyvolala hrozba zatčení ze strany gestapa hrozící některým důstojníkům. Další verze událostí mluví o provokaci sovětské vojenské rozvědky. Začátkem března 1943 policisté dezertovali jak z malých policejních stanic, tak i z těch ve velkých městech. Záminkou k dezerci byly útoky UPA na stanice.

Celkem se na jaře 1943 stalo partyzány UPA 4 až 6 tisíc policistů, viz níže uvedené typické příklady:

Příslušníci UPP dne 9. března 1943 ve spolupráci s UPA zabili 10 Němců a přešli na stranu OUN. Dne 18. března 1943 ukrajinská policie zabila velitele a uprchla z policejní stanice ve vesnici Borjemel (, Rovenská oblast). V noci na 20. března (nebo 22. března) 1943 dezertoval z Lucku prapor hospodářské policie v počtu 320 lidí. Spolu s nimi přešly bezpečnostní složky a okresní policie (asi 200 osob). Dezertéři osvobodili z tábora nucených prací asi 40 vězňů. Z přeběhlíků pak vznikla partyzánská jednotka () UPA. Němci vyslali k pronásledování partyzánů 103. policejní prapor v počtu asi 220 osob. Ihned po opuštění města policie dezertovala a vytvořila partyzánskou jednotku UPA. Dne 6. dubna 1943 došlo v Kovelu ke vzpouře ukrajinské policie. Podle sovětských partyzánů UPP zabila 18 Němců, propustila zatčené z vězení a rozpustila tábor nucených prací.

Pokusy o zběhnutí nebyly vždy úspěšné. Ve městě Zdolbuniv se Němcům podařilo útěku policistů zabránit. Poté, co odmítli uposlechnout rozkaz, je Němci odzbrojili, 12 policistů zastřelili a zbytek odeslali do Německa. Vlna zběhnutí na jaře 1943 byla důsledkem rozčarování z německé okupační politiky. Podobným procesem prošla i Běloruská pomocná policie. Paradoxním znamením doby bylo to, že příslušníci UPP, kteří bojovali a zabíjeli příslušníky OUN zatčené gestapem, končili v řadách svých bývalých nepřátel.

Prapory UPP Bezpečnostní prapory Schutzmanschaft tvořily pouze asi třetinu celkové policejní síly. Policie používala černé stejnokroje všeobecných SS převzaté z předválečných německých skladů, které Němci nepoužívali. Z černé uniformy byly odstraněny všechny insignie a předány UPP k připevnění vlastních insignií. Mobilní jednotky měly šedé polní stejnokroje. Problémy se zajištěním stejnokrojů byly až do konce roku 1942.

Podle plánu měl mít každý prapor sílu asi 500 mužů, rozdělených do tří rot po 140 až 150 mužích a jednotek velitelství po asi 50 mužích. Policistům byly vydávány německé i sovětské ukořistěné zbraně (pušky a pistole). Většina praporů měla svá vlastní čísla a rozlišovací znaky pro snadnější identifikaci. Prapory operující na jihu Ruska a Ukrajiny měly čísla od 101. do 200., ve středním Rusku a Bělorusku měly čísla od 51. do 100. Výjimku představovaly prapory s číslem přes 200., které byly zformovány pro specifické úkoly.

Říšský komisariát Ukrajina v sobě zahrnoval oblasti obývané mnoha národy, proto prapory UPP nemusí být nutně složeny jen z Ukrajinců.

Prapory umístěné ve středním Rusku a Bělorusku +Č.NázevInformace51.Schutzmannschaft Bataillon 51 (ukrainische)Rozpuštěn v květnu 1943.53.Schutzmannschafts Bataillon 53 (ukrainische)Zformován v srpnu 1942 v Mogilevu z etnických Ukrajinců. Personál čítal 331 lidí, včetně 12 německých důstojníků. Hlavním úkolem byla ostraha vojenských objektů. Dne 11. února 1943 jeho příslušníci ve spolupráci se sovětskými partyzány pobili své německé důstojníky a přešli na sovětskou stranu. 54.Schutzmannschafts Bataillon 54 (ukrainische)Zformován v září 1942.55.Schutzmannschafts Bataillon 55 (ukrainische)Zformován v srpnu 1942.57.Schutzmannschaft Wacht Bataillon 57 (ukrainische)Zformován počátkem roku 1942 v Bělorusku velitelem Hansem Sieglingem. Jeho úkolem byl boj proti partyzánům, při kterém se dopustil mnohých válečných zločinů. Prapor tvořilo 80 Němců a 300 až 400 Ukrajinců, Rusů a Bělorusů. Velitelský kádr tvořili Němci. Kromě dvou rot měla jednotka jízdní divizi a obrněnou průzkumnou četu tvořenou ukořistěnými ruskými tanky. Účastnil se operace Hornung. V létě 1944 ustoupil do Německa a zbytek byl podřízen 30. granátnické divizi SS (2. ruské).61.Schutzmannschaft Wacht Bataillon 61 (ukrainische)V srpnu 1944 byl zařazen do 30. granátnické divize SS (1. běloruské).62.Schutzmannschaft Wacht Bataillon 62 (ukrainische)V srpnu 1944 byl zařazen do 30. granátnické divize SS (1. běloruské).63.Schutzmannschaft Wacht Bataillon 63 (ukrainische)V srpnu 1944 byl zařazen do 30. granátnické divize SS (1. běloruské).

Prapory umístěné v jižním Rusku a Ukrajině Všechny prapory mají německý název Schutzmannschaft Bataillon XXX (ukrainische), kde XXX je číslo útvaru, proto v přehledové tabulce není uveden.