Rychlíkové parní lokomotivy s vlečným tendrem řady Ic a Id byly pro Rakouskou severozápadní dráhu vyrobeny v letech 1881 a 1884 v počtu 17 kusů. Nasazovány byly především na tratích v českém Polabí. U rakouských státních drah dostaly po roce 1907 řadové označení 301. Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie všechny připadly ČSD jako řada 252.0. Z provozu byly vyřazeny do roku 1931.

Vznik a výroba vlevo|náhled|Lokomotiva Ic 87 ÖNWB (VNM 2581/81), později 301.04 kkStB a 252.003 u ČSD Stoupající nároky na dopravu přiměly na počátku 80. let 19. století Rakouskou severozápadní dráhu k objednávce lokomotiv výkonnějších, které by zvládaly vozbu spěšných vlaků o hmotnosti až 120 t ve sklonově i směrově náročném úseku Znojmo – Havlíčkův Brod – Kutná hora.BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1860-1900, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1979, str. 35-36. Počet stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (2.), 31-045-79.BEK, Jindřich, BEK, Zdeněk: Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD 1. Vydáno: 1999, Corona, Počet stran: 168 (česky), Edice: Encyklopedie železnice (1.), ISBN 80-86116-13-1. Konstrukčně to byly lokomotivy koncepce „Rittinger“ uspořádání 2’B s velkými koly a nízko uloženým kotlem s topeništěm mezi spřaženými nápravami, přímo pak vycházely z řady Ib (kkStB 201); některé funkční celky přitom byly společné i s řadou IIIa (u ČSD 232.0).

Devět strojů dodala lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě roku 1881. Společnost jim dala řadu Ic a inventární čísla 84-92. Dalších 8 obdobných strojů druhé série bylo doobjednáno u lokomotivky Společnosti státních drah ve Vídni. Dodány byly roku 1884 jako řada Id s čísly 93–100.

S lokomotivami výrobci dodali tendry pozdější řady 26 kkStB (u ČSD 310.0). Později se využívaly i tendry řady 29 kkStB (412.0 ČSD).(a) BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv (6) - Lokomotivy let 1945-1958, NADAS 1982, 31-028-82. (b) BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv (7) - Náčrtky parních lokomotiv a tendrů, NADAS 1984, 31-049-84.

Technické provedení vlevo|náhled|Rozměrový náčrtek lokomotivy řady Ic ÖNWB Rám lokomotivy byl vnější, vpředu byl nesen Kamperovým výkyvným podvozkem, za ním bylo uloženo hnací a spřažené dvojkolí. Jejich kola o průměru téměř 2 metry podstatnou částí zasahovala nad ochoz i do budky a byla tak kryta blatníky. Takové uspořádání umožňovalo lokomotivám dosahovat dobově špičkových rychlostí 80 km/h a bezpečný průjezd oblouky o poloměru menším než 300 m.vlevo|náhled|Tyčoví pohonu a rozvodu na hallských klikách u lokomotivy Ic ÖNWB (252.008, NTM Praha 2012)Obě série se od sebe mírně odlišovaly v rozměrech a velikostí kotle. Lokomotivy řady Id měly o ca. 10 cm delší skříňový kotel na úkor válcového, tedy i větší topeniště a přímou výhřevnou plochu. Regulátor umístěný před rozměrným parním dómem byl ovládán táhlem vně kotle. Nápadné a pro tyto lokomotivy charakteristické bylo nezakrytované masivní přítokové a výfukové potrubí parních válců, vedené po kotli. Dvojčitý parní stroj byl umístěn vně rámu, tyčoví pohonu i Stephensonova rozvodu bylo na hallských klikách náprav.

Vzhled dotvářela budka lokomotivní čety s dobrým výhledem velkými čelními okny přes nízko položený kotel. Podlaha uvnitř byla rozčleněna na tři pole blatníky spřažených kol. Ssací brzda byla jednoduchá pro lokomotivu i vlak. Stroje byly jako jedny z prvních vůbec vybaveny mechanickým registračním rychloměrem "Haushälter".

Provoz Pět lokomotiv (č. 84 a 97-100) bylo dodáno do vídeňské výtopny ÖNWB, kde vozily rychlíky v úseku Vídeň-Znojmo. Stroje byly později osazeny spalovačem kouře systém Langer a přiděleny do výtopny mateřské společnosti SNDVB v Jaroměři. Další byly určeny pro tratě tzv. doplňovací sítě v Čechách. Nakonec všechny přešly do českých služeben. Ponejvíce sloužily na polabské dráze mezi Děčínem a Kolínem. Po zestátnění ÖNWB označily Rakouské státní dráhy všechny lokomotivy řad Ic a Id jedinou řadou 301 a ponechaly je v dosavadních působištích. V červnu 1918 se tak nacházely lokomotivy 301.01 a 02 ve výtopně Děčín a lokomotivy 301.03 až 301.17 ve výtopně Nymburk.

ČSD převzaly v roce 1918 všech 17 lokomotiv, přeznačení na řadu 252.0 po roce 1924 se ale dočkalo jen patnáct z nich. Přiděleny byly ve výtopnách Nymburk, Střekov a Děčín a nasazovány i nadále na dopravu osobních vlaků. Jako zastaralé a neperspektivní nebyly modernizovány a postupně rušeny. Posledních pět strojů bylo vyřazeno v roce 1931, když hlavním důvodem byl přechod ze sací na tlakovou brzdu u osobních vlaků.vlevo|náhled|Lokomotiva 252.008 ČSD, původně ÖNWB Ic 92 (VNM 2586/81) v dopravní hale NTM na Letné (2012) Zachované lokomotivy Lokomotiva 252.008 se v děčínské výtopně od roku 1928 využívala pro potřeby dráhy jako mobilní vytápěcí kotel K5. ČSD ji v roce 1932 darovaly Národnímu technickému muzeu v Praze. Je to u nás jediná, a jedna z mála vůbec dochovaných rychlíkových lokomotiv „klasického“ uspořádání 2‘B a jedna ze dvou zachovaných lokomotiv Rakouské severozápadní dráhy.ZOUBEK, Dieter. Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich. 1. vyd. [s.l.]: Eigenverlag, 2004. . S. 93-94. (německy)

Odkazy Reference

Literatura Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, 400 stran, Eigenverlag, 2004, . (www.dampflok.at). Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918. Verlag Slezak, Wien 1978, . Alfred Horn: Die Österreichische Nordwestbahn. In: Die Bahnen Österreich-Ungarns. Band 1. Bohmann Verlag, Wien 1967. Johann Blieberger, Josef Pospichal: Die kkStB-Triebfahrzeuge, Band 1. Die Reihen 1 bis 228. bahnmedien.at, 2008, .

Související články Lokomotiva řady Ia, Ib ÖNWB Rakouská severozápadní dráha Lokomotivka Vídeňské Nové Město Seznam českých a slovenských lokomotiv Seznam lokomotiv VNM a Sigl v Československu

Externí odkazy

Kategorie:Parní lokomotivy v Rakousku Kategorie:Parní lokomotivy v Československu Kategorie:Technické památky Kategorie:Lokomotivy StEG Kategorie:Lokomotivy VNM/Sigl