Soudní proces s vlasovci byl trestní proces vedený před Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR proti velitelům ROA bojujících na straně Třetí říše. Jednání vojenského soudu probíhalo ve dnech 30. až 31. července 1946 v Moskvě. Vojáci ROA získali název vlasovci podle generála Vlasova.
Pozadí alt=Leták ROA (1943)|vlevo|náhled|Leták ROA (1943) Po napadení SSSR se velké množství sovětských občanů, emigrantů a dalších zúčastnilo boje proti SSSR v řadách německých vojenských jednotek. Jednou z nejvýznamnějších sil bojujících proti SSSR byla skupina důstojníků kolem generála Vlasova. Jejich politickou proklamací bylo Smolenské provolání a kolem nich se začala formovat Ruská osvobozenecká armáda (ROA).
Jako reprezentant nového nesovětského Ruska byl na ustavujícím zasedání konaném 14. listopadu 1944 v Praze utvořen tzv. KONR. Politickým programem byl Pražský manifest, který vyslovil nové zásady pro budování nestalinského ruského státu. KONR byl Němci zamýšlen jako vrcholný orgán zastupující národy SSSR spolupracující s Třetí říší. Byly zformovány dvě divize ROA, které se do bojů druhé světové války již významněji nezapojily. Na konci války tyto útvary pod vedením generála Buňačenka vstoupily na straně povstalců do bojů o Prahu v průběhu Pražského povstání proti německým silám.
Podle Jaltské dohody spojenců v protihitlerovské koalici převzaly smluvní strany povinnost vrátit vysídlené osoby do zemí jejich občanství. Dne 11. února 1945 byly uzavřeny bilaterální sovětsko-americké a sovětsko-britské dohody o vzájemné repatriaci sovětských, amerických a britských občanů. Podobná dohoda s Francií byla podepsána 26. června 1945. Na základě těchto dohod byli vlasovci vydáni k potrestání do SSSR. Generál Vlasov požádal o politický azyl ve Švýcarsku, ale byl mu zamítnut. Podle jiných zdrojů se dobrovolně rozhodl sdílet osud se svými vojáky. Žilenkov s Malyškinem byli do SSSR vydáni až v roce 1946.
Všichni velitelé ROA byli předáni sovětským úřadům, které s nimi uspořádaly proces v Moskvě. Ostatní vojáci byli potrestáni bez řádného soudu, žádná subjektivní stránka trestných činů nebyla hledána. Vojáci 1. divize ROA nacházející se v lesích okolo Lnářů byli 12. května 1945 vydáni americkými jednotkami do rukou sovětského velení. Zajatci byli roztříděni na důstojníky, poddůstojníky a řadové vojáky. Večer 12. května 1945 přijel sovětský generál a oznámil rozsudek – důstojníci budou zastřeleni, ostatní budou potrestáni 25 lety nucených prací. Popravy byly vykonány na místě. Dá se předpokládat, že s ostatními zajatými vlasovci bylo zacházeno podle stejného klíče. Řadoví příslušníci ROA tak zmizeli v pracovních táborech GULAG.
Přípravné řízení Přípravné řízení prováděla SMĚRŠ. Vyšetřování vlasovců vedli:
Viktor Abakumov – náčelník SMĚRŠ. Ministr státní bezpečnosti, který byl 19. prosince 1954 zastřelen pro vlastizradu. Alexandr Leonov – generálmajor a vedoucí vyšetřovací jednotky pro zvláště závažné případy. Byl zastřelen společně s Abakumovem. Vladimir Komarov – plukovník a vyšetřovatel. Byl zastřelen společně s Abakumovem. Konstantin Sokolov – podplukovník a vyšetřovaltel. Propuštěn ze státních bezpečnostních složek v r. 1954.
Hlavní osobou vyšetřování byl generál Vlasov. První výslech vedl šéf kontrarozvědky Abakumov. Vlasov byl umístěn do cely jako tajný vězeň číslo 31. Byl podroben vyšetřovací metodě zvané dopravní pás, což znamená, že vězeň byl téměř nepřetržitě vyslýchán vyšetřovateli, kteří se střídali. Vlasov byl nepřetržitě vyslýchán od 16. do 25. května 1945 s přestávkami na spánek a jídlo. Po deseti dnech Vlasov přiznal vinu ve všech bodech.
Dne 20. května 1945 začal v 11:00 výslech generálmajora Sergeje Buňačenka a skončil v 16:00. Zpráva o jeho výslechu zabrala dvě a půl strany.
Dne 22. června 1945 byl generálmajor Dmitrij Zakutnyj vyslýchán sedm hodin, protokol má deset ručně psaných stran.
V noci na 24. srpna 1945 byl generálmajor Fjodor Truchin vyslýchán hodinu a půl, ale neúplná stránka protokolu obsahuje pouze jedenáct vět napsaných na stroji s dvojitým řádkováním. 8. října 1945 byl Truchin pět hodin vyslýchán. Z tohoto vyšetřování zbylo dvanáct ručně psaných stran. V některých protokolech nebyla doba výslechu uvedena vůbec.
Pomoc vlasovců při Pražském povstání se vyšetřovatelům nehodila, a proto o nich v protokolech není ani zmínka.
Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR Soud, před kterým byl případ projednáván, bylo Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR. Tento posuzoval trestní případy mimořádné důležitosti ve vztahu k nejvyššímu velení armády a námořnictva (velitel sboru a výše), dále osob obviněných ze zrady a kontrarevoluční činnosti. Odvolání proti jeho rozsudkům se v praxi neprovádělo s ohledem na utajení projednávaných případů. Předsedou vojenského soudu v době konání procesu v roce 1946 byl generálplukovník vojenské justice Vasilij Vasiljevič Ulrich, který soudil také v případu Tuchačevského a dalších známých procesů na konci třicátých let 20. století. Soudil později také v procesu s krasnovci. Další členové kolegia byli příslušníci vojenské justice generálmajor F. F. Karavajkov a plukovník G. N. Danilov.
Obžaloba Před soudem stanulo celkem 12 lidí. V sovětských novinách byli obžalovaní označeni za agenty německé rozvědky, kteří prováděli aktivní špionáž, sabotáž a teroristické aktivity proti Sovětskému svazu. Obžaloba se skládala z následujících bodů:
Terorismus – páchání teroristických činů namířených proti představitelům sovětské vlády nebo vůdcům revolučních a dělnických stran, rolnických organizací a účast na provádění teroristických činů, a to i osobami, které nepatří ke kontrarevolučním organizacím (článek 58-8 Trestního zákoníku RSFSR). Diverze – zničení nebo poškození v kontrarevolučním úmyslu výbuchem, žhářstvím nebo jiným způsobem železnice nebo jiné dopravní trasy, komunikačních spojů, vodovodů, veřejných skladů a jiných staveb nebo státního a veřejného majetku (článek 58-9 trestního zákoníku RSFSR). Protisovětská agitace a propaganda – propaganda nebo agitace obsahující výzvu ke svržení, podkopání nebo oslabení sovětské moci, jakož i rozšiřování, zhotovování nebo přechovávání literatury téhož obsahu (článek 58-10 trestního zákoníku RSFSR). Zrada (vojenská) – zradou je jakákoliv činnost zaměřená na svržení, podkopání nebo oslabení moci dělnických a rolnických sovětů (rad) zvolených na základě ústavy SSSR či svazových republik nebo podkopávání či vnější oslabení SSSR. V písmeni b bylo stanoveno, že tyto zločiny spáchané vojenským personálem se trestají zastřelením (článek 58-1b trestního zákoníku RSFSR). Organizovaná skupina – jakákoli organizační činnost zaměřená na přípravu nebo spáchání trestných činů uvedených v §58 Trestního zákoníku RSFSR, jakož i účast v organizaci vytvořené za účelem přípravy nebo spáchání některého z trestných činů uvedených v této kapitole (článek 58-11 trestního zákoníku RSFSR).
Obžalovaní byli dále také souzeni podle článku 1 Výnosu Prezídia Nejvyššího sovětu z 19. dubna 1943, O výměře trestů pro německo-fašistické zločince vinné z vražd, mučení sovětského civilního obyvatelstva a zajatých rudoarmějců, pro špióny, zrádce vlasti z řad sovětských občanů a pro jejich pomocníky (rusky О мерах наказания для немецко-фашистских злодеев, виновных в убийствах и истязаниях советского гражданского населения и пленных красноармейцев, для шпионов, изменников родины из числа советских граждан и для их пособников).
Klíčovým obviněním bylo, že obžalovaní jako vojáci Rudé armády porušili vojenskou přísahu, zradili socialistickou vlast a v různých dobách přešli dobrovolně na stranu nacistických jednotek.
Obhajoba obžalovaných byla založena na tom, že se snažili zachránit si život z německého zajetí. Blagověščenskij svůj vstup do ROA zdůvodňoval před vyšetřovateli SMĚRŠ tím, že do ní vstoupil sice bez přímého pokynu sovětských úřadů, ale s cílem podkopávat KONR zevnitř. U generála Vlasova byla obhajoba založena na tom, že se snažil zachránit životy sovětských občanů, zejména ostarbeiterů. SSSR neuznával konvenci o zacházení s válečnými zajatci, proto obecně se sovětskými vojáky v zajetí bylo nakládáno velmi tvrdě. Podmínky ilustruje níže uvedená citace.
Vedení SSSR původně plánovalo vést proces jako veřejný v Říjnovém sále Domu odborů, ale nakonec převážilo stanovisko, že je nežádoucí, aby obžalování vyjádřili své protisovětské názory před sovětskými diváky. Podle zdůvodnění se tyto názory mohly shodovat s náladami určité části obyvatelstva nespokojeného se sovětskou vládou. Proto 26. dubna 1946 se Viktor Abakumov a předseda soudu Vasilij Vasiljevič Ulrich obrátili na Stalina se žádostí, aby byl případ zrádců veden v neveřejném procesu bez účasti stran. Žádosti bylo vyhověno. Lze vyloučit spekulace, že důvodem neveřejnosti byla chatrná důkazní situace sovětské obžaloby, protože činnost obžalovaných byla dobře zdokumentována samotnými obžalovanými v tisku, letácích, brožurách nebo prohlášeních.
Před soudem probíhal výslech obžalovaných, kde přiznávali své viny.
Rozsudek Plánovaný rozsudek smrti pro všechny obžalované schválilo politbyro Ústředního výboru VSK(b) dne 23. července 1946. Vlastní proces se konal ve dnech 30. až 31. července 1946 v Moskvě. Vyhlášení verdiktu předcházela sedmihodinová porada členů senátu a v noci 1. srpna 1946 byl oznámen rozsudek. Samotné znění rozsudku bylo označeno jako přísně tajné (). V procesu byli všichni obžalovaní shledáni vinnými ve všech bodech obžaloby, odsouzeni k trestu smrti oběšením, zbaveni vojenských hodností a byl jim zabaven veškerý majetek. Dne 1. srpna 1946 byl rozsudek vykonán. Těla popravených byla zpopelněna v krematoriu NKVD a jejich popel byl vysypán do příkopu Donského kláštera, kam byl v sovětských dobách sypán popel osob popravených jako nepřátelé lidu.
Popravy oběšením v SSSR byly vykonávány od roku 1943 do roku 1947. Tento způsob usmrcení odsouzeného zavedl Výnos Prezídia Nejvyššího sovětu z 19. dubna 1943 ve svém prvním článku. Byl používán především na válečné zločince zejména tam, kde byl záměr popravu ukázat davu.
Žádost o rehabilitaci odsouzených podal jeromonach Nikon v roce 2001. Jeho žádost byla odůvodněna tím, že odsouzení nebyli zrádci vlasti, ale pouze odpůrci bolševismu, ateismu a totalitního stalinského režimu, který si nevážil lidského života. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu Ruské federace odmítlo 1. listopadu 2001 rehabilitovat A. A. Vlasova a ostatní obžalované. Pouze byl zrušen rozsudek podle části 2 článku 58-10 trestního zákoníku RSFSR (protisovětská agitace a propaganda). Zbytek byl ponechán beze změn. V SSSR i současném Rusku jsou příslušníci Vlasovovy armády stále považováni za zločince a slovo vlasovec se užívá jako synonymum pro nebezpečného a podlého zrádce. +OdsouzenýVýroková část rozsudkuRozsudek60pxAndrej Andrejevič Vlasov40px|odkaz=Vyznamenání za zásluhy a statečnost pro příslušníky východních národů30px|generálporučík ROAKvůli svým protisovětským náladám zradil svou vlast a přešel na stranu nacistických vojsk, vyzradil Němcům tajné informace o plánech sovětského velení a také pomlouvačně charakterizoval sovětskou vládu a stav týlu Sovětského svazu. Brzy nato dal VLASOV souhlas německému velení k vedení jednotek tzv. „ruské armády", vyjádřil přání vstoupit do budoucí „ruské vlády“ a projednal s odpovědnými představiteli německého ministerstva zahraničních věcí otázky rozdrobení Sovětského svazu.
V prosinci 1942 vytvořil VLASOV spolu s dalšími zrádci vlasti na příkaz německého vojenského velení a německé rozvědky tzv. „Ruský výbor“, jehož cílem bylo svržení sovětského státního zřízení a nastolení fašistického režimu v SSSR. V čele tohoto „výboru“ VLASOV rekrutoval stejně smýšlející lidi z řad nepřátelských elementů, vydával protisovětské letáky pro vojáky Rudé armády a obyvatelstvo SSSR, cestoval do táborů, kde byli drženi sovětští váleční zajatci, a na okupované území SSSR a vyzýval občany SSSR, aby zahájili ozbrojený boj proti sovětské vládě a Rudé armádě.