Hofkirche (česky: Dvorní kostel) je gotický kostel nacházející se ve čtvrti Altstadt (česky: Staré Město) v Innsbrucku v Rakousku. Kostel byl postaven v roce 1553 císařem Ferdinandem I. (1503–1564) jako památník jeho dědečkovi, císaři Maxmiliánovi I. (1459–1519), jehož kenotaf uvnitř ukrývá pozoruhodnou sbírku soch německé renesance. V kostele je také hrob tyrolského národního hrdiny Andrease Hofera.
Ačkoliv Maxmilián ve své závěti uvedl, že chce být pohřben v zámecké kapli ve Wiener Neustadtu (česky: Vídeňské Nové město), bylo nepraktické postavit tam velkolepý památník podle plánů, které osobně připravil. Ferdinand I. jako vykonavatel závěti plánoval postavit nový kostel a klášter v Innsbrucku, aby byl památník důstojný. Nakonec však Maxmiliánův jednoduchý hrob zůstal ve Wiener Neustadtu a Hofkirche slouží jako kenotaf.
Kostel Hofkirche se nachází na Universitätsstraße 2, vedle Hofburgu ve Starém Městě Innsbrucku. Kostel navrhl architekt Andrea Crivelli z Trenta v tradičním německém stylu halového kostela. Skládá se ze tří lodí s třístranným závěrem, kulatými a lomenými okny a strmou střechou s valbami. Jeho vrstvené opěrné pilíře odrážejí kompromis mezi soudobým renesančním designem a německým pozdně gotickým stylem. Kameníci Hieronymus de Longhi a Anton de Bol vytvořili jemný renesanční portál. vlevo|náhled|Chórové lavice a oltář Interiér kostela obsahuje galerie, vysoké štíhlé sloupky z červeného mramoru s bílými stylizovanými korintskými hlavicemi a řečniště. Originální žebra galerie vyrobená z pískovce z Mittenwaldu byla zachována, ale poškozené hlavní klenutí bylo po zemětřesení v 17. století přestavěno v barokním stylu.
Hlavní oltář byl navržen v roce 1755 dvorním architektem Nicolò Pacassim z Vídně a zdoben krucifixem vídeňského akademického malíře Johanna Carla Auerbacha a bronzovými sochami svatého Františka z Assisi a svaté Terezie z Ávily od dvorního sochaře Balthasara Molla (1768). Renesanční varhany (1560) vytvořil Jörg Ebert z Ravensburgu a místní je popisují jako jedny z pěti nejslavnějších varhan na světě. Panely varhan namaloval Domenico Pozzo z Milána.
Boční kaple, nazývaná Stříbrná kaple (německy: Silberne Kapell), byla vysvěcena v roce 1578. Je zde stříbrný oltář Panny Marie, který byl postaven ze tří sloních klů a tří set kilogramů ebenového dřeva, a hroby arcivévody Ferdinanda II. a jeho manželky Filipíny Welserové – oba od Alexandra Colyna.
Kenotaf vpravo|náhled|Maxmiliánův kenotaf Velkolepý černý mramorový kenotaf císaře Maxmiliána stojí uprostřed hlavní lodi. Florian Abel z pražského císařského dvora dodal plnohodnotný návrh vysokého hrobu ve stylu dvorského manýrismu. Jeho stavba trvala více než 80 let. Sarkofág byl dokončen v roce 1572 a konečné ozdoby – klečící císař, čtyři ctnosti a železná mříž – byly přidány v roce 1584.
Stavbu vlastního hrobu řídil trentský kameník Hieronymus Longi. Základ hrobu je z hagauského mramoru, což je jurský vápenec nacházející se v severním Tyrolsku a používaný jako stavební kámen po celé západní části Rakouska. Bronzový reliéfní fríz obsahuje trofeje v podobě váz, zbroje, zbraní, štítů, hudebních nástrojů atd., a nad ním jsou dvě řady bílých mramorových reliéfů. Těchto 24 reliéfů vytvořil umělec Alexander Colin na základě dřevorytů z Triumfální brány (německy: Ehrenpforte) Albrechta Dürera, každý se čtyřmi kamennými basreliéfy na koncích hrobky a osmi na jejích delších stranách. Události z Maxmiliánova života vyobrazují takto:
Sňatek Maxmiliána s Marií Burgundskou, 1477 Vítězství nad Francouzi v první bitvě u Guinegate, 1478 Znovudobytí pevnosti Arras, 1492 Maxmiliánova korunovace římským králem v Cáchách, 1486 Vítězství arcivévody Zikmunda Tyrolského nad Benátčany v Callianu, 1487 Maxmiliánovo osvobození Vídně z uherské nadvlády, 1490 Dobytí Stuhlweissenburgu, 1490 Vrácení Maxmiliánovy dcery Markéty francouzským králem, 1493 Ústup Turků z Chorvatska, 1493 Aliance Svaté ligy proti Francii, 1494 Maxmiliánova svatba s Biancou Marií Sforzou, 1494 Sňatek Filipa Sličného s Janou I. Kastilskou, 1496 Vítězství Maxmiliána nad Čechy u Řezna, 1504 Dobytí pevnosti Kufstein, 1504 Podrobení vévody z Guelders, 1505 Aliance Cambrai proti Benátkám, 1508 Vítězství nad Benátkami, 1509 Návrat vévody Maxmiliána Sforzy do Milána, 1512 Vítězství nad Francouzi ve druhé bitvě u Guinegate, 1513 Maxmilián a král Jindřich VIII. Anglický se setkávají v Thérouanne v roce 1513 Porážka Benátčanů u Vicenzy, 1513 Dobytí benátské pevnosti Murano, 1514 Zasnoubení Maxmiliánova vnuka Ferdinanda s Annou Českou a Uherskou, 1515 Obrana Verony, 1516
Hrob je obklopen jemnou železnou mříží od Jörga Schmidhammera z pražského dvora, navrženou innsbruckým malířem Paulem Trablem a zakončenou sochami čtyř ctností a klečícího císaře podle modelů Alexandra Colyna.
Sochy náhled|Socha vévody Leopolda III. náhled|Socha krále Artuše Kenotaf je obklopen 28 velkými bronzovými sochami (200–250 cm) předků, příbuzných a hrdinů. Jejich výroba probíhala v letech 1502–1555 a zaměstnala řadu umělců, včetně Christiana Ambergera, Albrechta Dürera, Jörga Kölderera, Jörga Polhamera staršího, Gilga Sesselschreibera, Ulricha Tiefenbrunna, a sochařů jako Peter Vischer starší, Hans Leinberger, G. Löffler, Leonhart Magt a Veit Stoß. Tři ze soch byly vytvořeny podle návrhů Dürera. Podle Davida Gasse, ředitele Jupistarchivu, bylo zařazení soch krále Artuše a Godefroie z Bouillonu dáno tím, že sestra Ludvíka II., Anna, královna česká, se provdala za Ferdinanda, vnuka Maxmiliána, a přinesla s sebou anglické dědictví. Oba muži údajně patřili mezi její předky. Následující seznam obsahuje sochy (ve směru hodinových ručiček zleva od oltáře) s uvedením návrháře, sochaře, zpracovatele a roku vytvoření:
Jana, královna kastilská († 1555), Sesselschrieber a Kölderer, Magt, Godl, 1528 Ferdinand II., král aragonský († 1516), Polhaimer, Magt, Godl, 1530–31 Filip Dobrý, vévoda burgundský († 1467), Sesselschrieber, Magt, Godl, 1521 Karel Smělý, vévoda burgundský († 1477), Sesselschrieber a Kölderer, Magt, Godl, 1525–26 Cymburgis, arcivévodkyně rakouská († 1429), Sesselschrieber a jeho dílna, 1516 Markéta, vévodkyně savojská († 1530), Tiefenbrunn, Magt, Godl, 1522 Bianca Maria Sforza, císařovna Svaté říše římské († 1511), Tiefenbrunn, Magt, Godl, 1525 Zikmund, arcivévoda rakouský († 1496), Kölderer, Magt, Godl, 1523–24 Artuš, král britský († 6. století), Dürer, Artusmeister, Vischer, 1513 Ferdinand I., král portugalský († 1383), Sesselschrieber a jeho dílna, 1509 Arnošt, vévoda rakouský († 1424), Sesselschrieber a jeho dílna, 1516 Theodorich Veliký, král Ostrogótů († 526), Dürer, Artusmeister, Vischer, 1513 Albert II., vévoda rakouský († 1358), Polhaimer, Magt, Godl, 1528/29 Rudolf I., král německý († 1291), Sesselschrieber a jeho dílna, 1516/17 Filip I., král kastilský († 1506), Sesselschrieber a jeho dílna, 1516 Chlodvík I., král Franků († 511), Amberger, Arnberger, Löffler, 1509 Albrecht II., král německý († 1439), Sesselschrieber a Polhaimer, Magt, Godl, 1526 Fridrich III., císař Svaté říše římské († 1493), Sesselschrieber a Kölderer, Magt, Godl, 1523/24 Leopold III., markrabě rakouský († 1136), Kölderer, Magt, Godl, 1520 Albrecht IV., hrabě habsburský († 1239), Dürer, Leinberger, Godl, 1517 Leopold III., vévoda rakouský († 1386), Kölderer, Magt, Godl, 1519 Fridrich IV., vévoda rakouský „s prázdnými kapsami“ († 1439), Tiefenbrunn, Magt, Godl, 1523/24 Albrecht I., král německý († 1308), Polhaimer, Magt, Godl, 1527 Godefroy z Bouillonu († 1100), Polhaimer, Magt, Godl, 1533 Alžběta Lucemburská, královna německá († 1443), Polhaimer, Magt, Godl, 1530 Marie, vévodkyně burgundská († 1482), Sesselschrieber, Sesselschrieber, Sesselschrieber, 1513/16 Alžběta Korutanská, královna německá († 1313), Sesselschrieber a jeho dílna, 1516 Kunhuta, arcivévodkyně rakouská († 1520), Sesselschrieber, Sesselschrieber, Sesselschrieber, 1516/17
Galerie obsahuje 23 malých soch (66–69 cm) patronů habsburského rodu. Ty navrhl dvorní malíř Jörg Köldere kolem let 1514/15 a Leonhard Magt je vyřezal do dřeva a následně pokryl voskem. V kostele byly dříve i busty římských císařů; 20 z nich je dnes vystaveno na zámku Ambras a jedna v Bavorském národním muzeu v Mnichově.
Hrob Andrease Hofera Andreas Hofer, národní hrdina Tyrolska, je rovněž pohřben v tomto kostele. Jeho sochu vytvořil sochař Johann Nepomuk Schaller a reliéf „Přísaha na vlajku“ podle náčrtu Josefa Martina Schärmera vytvořil Josef Klieber.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Oficiální stránky Hofkirche Hofkirche na Sacred Destinations Hofkirche (video)
Kategorie:Kostely v Innsbrucku Kategorie:Pomníky a památníky v Rakousku Kategorie:Ferdinand I. Habsburský Kategorie:Kulturní vyobrazení Jany I. Kastilské