Geografike hyfegesis (starořecky: Γεωγραφικὴ Ὑφήγησις), v překladu Návod ke geografii, často uváděno též pod zjednodušenými latinskými názvy Geographia či Cosmographia, je atlas a pojednání o kartografii vytvořené Klaudiem Ptolemaiem.

Shrnuje zeměpisné poznání římské civilizace ve 2. století, popsáno je území od Ostrovů požehnaných v Atlantiku až po Čínu.

Určuje polohu 6345 měst.

Vznik Dílo Ptolemaios vytvořil v egyptské Alexandrii okolo roku 150. Kniha je psána řecky a jde o jednu z nejvlivnějších v dějinách geografie. Jednalo se o revizi dnes už ztraceného atlasu od Marina z Tyru (70–130), který Ptolemaios opravil a doplnil novými informacemi a objevy z římských a perských zdrojů. Ptolemaios si vzal za úkol vypracovat dokonalejší přehled jako základ nové mapy světa. Autor Marina kritizuje, že zkonstruoval svou mapu světa ve válcové projekci, která silně zkresluje vzdálenosti v rovnoběžkovém směru; doporučuje své dvě dokonalejší projekce – prostou kuželovou a pseudokuželovou délkojevnou.

Na rozdíl od jiných římských geografů, Strabóna či Plinia staršího, byl Ptolemaiois ochotný vzít v úvahu data poskytovaná námořníky a obchodníky (například těmi, co dorazili do dnešního Vietnamu), proto byla jeho práce na svou dobu mimořádně přesná.

Obsah díla Kniha se skládá ze tří částí, rozdělených do osmi knih. Sedm z osmi knih jeho Návodu (z let 150–160) obsahuje v podstatě seznam geografických názvů (vlastních jmen) a odpovídajících souřadnic.

Z 8000 bodů, které Ptolemaios uvádí, však jen asi polovinu získal měřením geografických šířek a délek. To bylo v jeho době velmi obtížné a Ptolemaios předpokládal, že délka zemského rovníku je jen asi 30 tisíc km. Ostatní byly vypočteny na základě stanovených či odhadnutých vzdáleností. V mnohých případech převzal ze starších materiálů rozdílná pojmenování týchž bodů a vztáhl je k různým objektům, což vyvolalo značný zmatek.

Kniha I je pojednáním o kartografii a chorografii, popisujícím metody používané ke shromažďování a uspořádání Ptolemaiových dat. Tato kniha je teoretickým a metodickým úvodem, v němž se vysvětlují způsoby stanovení vzdáleností, polohy bodů a zobrazení zemského povrchu v rovině, tj. to, co tvoří matematickou geografii.

Od knihy II až do začátku knihy VII uvádí místopisný slovník hodnoty zeměpisné délky a šířky pro svět známý starým Římanům (Ekumena).

Č. knihy Oblast Kniha II Británie, Hispánie, Galie, Germánie, Raetie, Panonie, Ilýrie a Dalmácie Kniha III Itálie, Sarmacie, Balkán a Řecko Kniha IV Mauretánie, Libye, Kyrenaika, Egypt, Etiopie Kniha V Anatolie, Kypr a Blízký východ, Arábie, Mezopotámie Kniha VI Střední Asie Kniha VII Indie, Čína a Cejlon

Zbytek knihy VII poskytuje podrobnosti o třech projekcích, které se používají pro konstrukci mapy světa, a to v různé složitosti a věrnosti.

Kniha VIII představuje atlas regionálních map. Mapy obsahují rekapitulaci některých hodnot uvedených dříve v díle, které měly být použity jako popisky pro objasnění obsahu mapy a zachování její přesnosti při kopírování.

KapitolaPopis1Na základě rozdělení ekumény na regionální mapy2Které věci je vhodné zahrnout do popisku ke každé mapě3Mapa Evropy č. 1 (dnešní Velká Británie)4Mapa Evropy č. 2 (dnešní Španělsko a Portugalsko)5Mapa Evropy č. 3 (dnešní Francie, Belgie, atd.)6Mapa Evropy č. 4 (dnešní Německo, Česko, Nizozemí, Dánsko, atd.)7Mapa Evropy č. 5 (dnešní Švýcarsko, Rakousko, Srbsko, Chorvatsko, atd.)8Mapa Evropy č. 6 (dnešní Itálie atd.)9Mapa Evropy č. 7 (Sardinie a Sicílie)10Mapa Evropy č. 8 (dnešní Polsko, Bělorusko, Ukrajina, atd.)11Mapa Evropy č. 9 (dnešní Rumunsko, Bulharsko, Severní Makedonie, atd.)12Mapa Evropy č. 10 (dnešní Řecko a Albánie)13Mapa Afriky č. 1 (dnešní Maroko a Alžírsko)14Mapa Afriky č. 2 (dnešní Alžírsko, Tunisko, Libye)15Mapa Afriky č. 3 (dnešní Libye, Egypt, Súdán)16Mapa Afriky č. 4 (Saharská a subsaharská Afrika)17Mapa Asie č. 1 (dnešní Turecko)18Mapa Asie č. 2 (dnešní Rusko, Ukrajina atd.)19Mapa Asie č. 3 (dnešní Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, atd.)20Mapa Asie č. 4 (dnešní Kypr, Izrael, Sýrie, Irák, atd.)21Mapa Asie č. 5 (dnešní Íran, atd.)22Mapa Asie č. 6 (dnešní Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Jemen, Omán, atd.)23Mapa Asie č. 7 (dnešní Rusko, Kazachstán, Turkmenistán, atd.)24Mapa Asie č. 8 (dnešní Čína, Mongolsko, atd.)25Mapa Asie č. 9 (dnešní Pákistán, Afghánistán, atd.)26Mapa Asie č. 10 (dnešní Indie)27Mapa Asie č. 11 (dnešní JIhovýchodní Asie, atd.)28Mapa Asie č. 12 (dnešní Srí Lanka)29Seznam zemí ekumény30Seznam délek a šířek jednotlivých map

Dodnes není jasné, zda Ptolemaios vlastnoručně sestavil mapy, jež se mu tradičně připisují. V některých byzantských seznamech jeho prací, publikovaných ve 13. století, se uvádějí dvě varianty kartografických příloh: 26 map a souborné mapy světa 64 map plus mapy světa

Někteří odborníci připisují jejich autorství Ptolemaiovi, jiní však soudí, že mapy nesestavil, že k nim pouze připravil podklady. Na některých exemplářích Ptolemaiovy mapy čteme jméno Agafodemona z Alexandrie, který žil pravděpodobně v 5. století. Je známo, že byzantský mnich Maxim Planud (1260–1310) samostatně sestavil mapu podle Ptolemaiova rukopisu. Jiný Byzantinec Nikifor Gregor (1295–1359) kopíroval kartografické přílohy ke Geografike hyfegesis.

Popis území Čech a Moravy

Kniha II, kapitola 10 obsahuje popis Germánie, zahrnující i místa na současném území České republiky.

... pod nimi se nachází les Gabreta a mezi nimi a Sarmatskými horami Hercynský les

... pod Gabretským lesem sídlí Markomani, pod nimiž Sudini a až k Dunaji Adrabekampové; pod Hercynským lesem Kvádi ...

Ve stejné kapitole Ptolemaios jmenuje dosti velký počet osad, jež při správném pochopení jeho práce lze umístit na území Čech a Moravy.

Jsou to osady: Argelia, Lupfurdon, Nomistérion, Redintuinon a pravděpodobně také Kalaigia, Hégétroatia, Stragona, Lugidunon, Kolankoron a snad i na severu Susudata a na jihu Kasurgis; Strevint(i)a, Meliodunon a snad i Felikia; Eburodunon-Eburon, Karrodunon a snad i Setovia, Asanka a Leukaristos.

V roce 2010 vědci z Berlínské technické univerzity analýzou souřadnic ztotožnili Eburodunon s Brnem.

Středověk Jak vypadal originál knihy je nejisté, zcela jistě byl napsán v řečtině.

Al-Chorezmího arabský překlad knihy z 9. století – Kitáb Surat al-Ard – měl velký vliv na geografické představy islámského světa, šlo o autoritativní zdroj informací ještě v Osmanské říši. Kniha si zachovala vliv i v křesťanské středověké Evropě a dokonce ještě i v renesanci. První zásadnější opravy údajů začala přinášet až výprava Marca Pola do Číny (konec 13. století).

Nejstarší dochovaný řecký rukopis Geografie pochází ze 13. století. Neobsahuje mapy, takže jeho nálezce, byzantský mnich Maximos Planoudes, je musel znovu nakreslit podle souřadnic uvedených v textu. Jeho mapy jsou ty nejstarší dochované „ptolemaiovské“. Planoudes rukopis našel v Chrámu svatého Spasitele v Chóře (dnešní Istanbul v Turecku).

První latinský překlad knihy byl pořízen v roce 1406 nebo 1407 Jacopem d'Angelem ve Florencii.

První tištěné vydání s mapami, vydané v roce 1477 v Bologni, bylo také první tištěnou knihou s rytými ilustracemi. Vydání vytištěné v Ulmu v roce 1482 bylo prvním na sever od Alp.

Klaudiovou knihou se řídil Kryštof Kolumbus na své cestě, která vedla k objevení Nového světa Evropany. Věřil ji více než aktuálním dílům Martina Behaima a jiných svých současníků.

Galerie

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Knihy z 2. století Kategorie:Atlasy Kategorie:Geografická literatura Kategorie:Kartografická zobrazení Kategorie:Dějiny geografie Kategorie:Mapy