náhled|vpravo|250px|Vrstvy kůže Dermatologie (z řeckého δερμα, kůže a λόγος, slovo, přeneseně věda) neboli kožní lékařství je obor medicíny zabývající se kůží a jejími deriváty (vlasy, nehty, potní žlázy, atd.) a chorobami kůže. Za zakladatele moderní dermatologie je považován rakouský lékař moravského původu, brněnský rodák Ferdinand von Hebra (1816-1880).
Lékaři a známí dermatologové Lékař kožního lékařství – dermatolog – se specializuje na diagnózu a léčbu chorob kůže a kožních derivátů včetně nádorových onemocnění kůže. Je atestován v oboru dermatovenerologie, tedy chorob kožních (dermatologie) a pohlavních (venerologie).
Chirurg-dermatolog (v ČR obvykle označován jako korektivní dermatolog) provádí operace kožních nádorů metodami zahrnujícími i Mohsovu mikrochirurgickou metodu, operace za pomoci laseru, fotodynamickou terapii (PDT) a kosmetické metody s použitím botulotoxinu, skleroterapie, liposukce a augmentace ("zesílení") měkkých tkání.
Dermatopatologové mikroskopicky vyhodnocují vzorky tkání (histopatologie).
Dětští dermatologové (dermatologové pediatři) se specializují na diagnózu a léčbu chorob kůže u dětí.
Známí dermatologové v ČR
Monika Arenbergerová – přední česká dermatoložka působící ve Fakultní nemocnici Královské vinohrady
Petr Arenberger – přední český dermatolog a bývalý ministr zdravotnictví taktéž působící ve Fakultní nemocnici Královské vinohrady
Podobory náhled|vpravo|200px|Melanom - velmi zhoubný kožní nádor Kůže je největší a nejvíce viditelný lidský orgán. Ačkoliv mnoho nemocí kůží se vyskytuje samostatně, některé z nich jsou projevem vnitřního onemocnění. Z tohoto důvodu jsou dermatologové vzděláváni i v oborech jako chirurgie, revmatologie (mnoho revmatologických onemocnění se může projevovat příznaky a změnami na kůži), imunologie, neurologie (tzv. “neurokutánní syndromy” jako neurofibromatóza a tuberózní skleróza), infekční nemoci a endokrinologie. Na významu získává i genetika.
Venerologie Venerologie je sesterský obor dermatologie, který diagnostikuje a léčí pohlavně přenosné choroby. Provázanost s dermatologií je dána především historicky tím, že řada pohlavně přenosných chorob se projevuje právě na kůži.
Flebologie Flebologie je podobor, který se zabývá problémy povrchového žilního systému. Dermatologie zde ve své působnosti hraničí s chirurgií.
Korektivní dermatologie Korektivní dermatologie byla po dlouhou dobu důležitou součástí oboru dermatologie. Na počátku dvacátého století kožní lékaři využívali dermabrazi k vyhlazení jizev po akné a metoda mikropřenosu tuku byla používána k vyplnění kožních defektů. Dermatologové specializující se v korektivní dermatologii typicky používají k potlačení známek stárnutí neinvazivní metody. Botox se používá od té doby, co ho americký Úřad pro léčiva a potraviny schválil pro ošetření (léčbu) vrásek. Botox se používá k minimalizování vrásek jako čelní vrásky a vějířků vrásek kolem očí. Vyplní se jím linky na obličeji a minimalizuje se objevování nových vrásek. K ošetření kůže se používají i metody využívající záření (lasery, intenzivní pulzní světlo, radiofrekvence, infračervené záření, ultrafialové záření, rentgenové záření a fotodynamická terapie).
Dermatologická chirurgie Metody a techniky, které má chirurg-dermatolog k dispozici, zahrnují lasery, tradiční chirurgii, elektrochirurgii, kryochirurgii, fotodynamickou terapii (PDT), liposukci, blefaroplastika (kosmetická operace očních víček), minimálně invazivní plastické operace obličeje (např. “S-lift”) a různé lokální a injekční prostředky jako kožní výplně (např. přenos tuku a kyselina hylauronová). Někteří speciálně vyškolení chirurgové-dermatologové provádějí i Mohsovu mikrochirurgickou metodu, která může být účinná v boji s opakovanými výskyty rakoviny kůže nebo jejími neurčitými nebo těžkými formami.
Dermatologické vyšetření Dermatologické vyšetření se obvykle skládá z: anamnézy – tj. důkladného zjištění "zdravotní historie" pacienta aspekce, tj.prohlédnutí celého pacienta, někdy i s použitím lupy palpace, tj.hodnocení pohmatem dalších metod podle diferenciálně diagnostické rozvahy vitroprese, tj. stištění kůže sklíčkem a pozorování vzniklých barevných změn histologického vyšetření biopsického materiálu mykologického vyšetření mikrobiologického vyšetření alergologického nebo imunologického vyšetření vyšetření Woodovou lampou, tedy prohlédnutí pod lampou vyzařující UV záření o vlnové délce zhruba 365 nm
Léčba Lokální terapie náhled|vpravo|200px|Léčiva ve formě masti Kůže je maximálně přístupná pro lokální terapii. Antibiotické masti mohou pomoci eliminovat infekce, zatímco zánětlivé kožní choroby jako ekzém a psoriáza (lupénka) často reagují na masti s obsahem kortikoidů.
Farmakoterapie koupele – např. heřmánková koupel působí slabě protizánětlivě obklady vysýchavé chladné a vlažné – ochlazují a působí protizánětlivě teplé – zvyšují prokrvení, působí proti svědění zapařující léčivé roztoky zásypy – vysušují a odmašťují kůži tekuté pudry oleje – zvláčňují a promašťují masti emulze pasty
Fyzikální terapie náhled|vpravo|200px|Dermatologický laser Bucky paprsky – dlouhovlnné ionozující UV záření (10-15 keV) RTG lampa dle Chaoula – krátkovlnné rentgenové záření (cca 50 keV) povrchová RTG terapie – 60-120 keV Solux lampa – infračervené záření rtuťová výbojka – „horské slunce“, UV záření PUVA (fotochemoterapie) – před ozařováním se aplikuje látka zvyšující citlivost na záření laser fototerapie polarizovaným světlem elektrokauter – odstranění některých lézí teplem kryoterapie – odstranění některých lézí tekutým dusíkem ultrazvuková terapie – údajně působí příznivě na nadprodukci vaziva
Systémová terapie Pomocí lokální terapie se ošetřuje mnoho kožních nemocí, dermatologové však využívají i celkové (systémové) podání léků. Pro léčbu kožních nemocí se používají antibiotikum a léky k potlačení imunity nebo naopak prostředky ke zvýšení imunity. Isotretinoin se používá při vážných případech cystického akné vulgaris a často způsobuje celoživotní zmírnění příznaků tohoto hyzdícího onemocnění.
Chirurgická léčba Chirurgický zákrok provedený chirurgem-dermatologem může být nevyhnutelný, například při léčbě křečových žil nebo rakoviny kůže. Křečové žíly mohou být ošetřeny metodou zvanou skleroterapie (injekční aplikace prostředku, který žíly vyhladí) nebo laserem s dlouhými pulsy Nd:YAG. Nádory kůže mohou být odstraněny vyříznutím, kryochirurgií, rentgenovými paprsky nebo prostředkem zvaným imiquimod. Do péče dermatologa se může dostat i pacient s bércovými vředy (v ČR spadá péče o bércové vředy dermatologům nebo všeobecným chirurgům podle volby pacienta)
Psychodermatologie a hypnodermatologie Psychodermatologie a hypnodermatologie zahrnují využití hypnózy v kombinaci s jinými psychologickými terapiemi k léčbě nemocí kůže.
Dermatologická onemocnění náhled|vpravo|200px|Dermatofagie Akné – způsobeno infekcí a ucpáním mazových žlázek nadměrně vylučovaným mazem, objevuje se zejména v pubertě ve formě pupínků nebo uhříků. Existuje několik druhů akné – černé tečky, zánětlivé pupínky. Při neléčení mohou pleť nevratně poškodit. Chlorakné Aktinická keratóza Angiom Atletická noha Atopický ekzém Argýrie – otrava stříbrem, projevuje se zešednutím kůže Bradavice Genitální bradavice Behcetův syndrom neboli Behcetova nemoc neboli BN – zánět krevních cév Blepharitis – zánětlivé onemocnění očních víček Bowenova choroba Bulózní pemfigoitida Celulitida Dermatitida Atopická dermatitida Fotodermatitida Kontaktní dermatitida Periorální dermatitida Seboroická dermatitida Ekzém – zánětlivé kožní onemocnění, často způsobené alergickou reakcí organismu na nějakou látku Epidermolysis bullosa – "EB", vrozená dědičná vada, skupina genetických poruch způsobujících puchýře a strhávání pokožky i při sebemenším tření Erysipel Erytrodermie Groverova choroba Hemangiom Holohlavost Hyperhydróza/Hyperhidróza – nadměrné pocení Ichtyóza Impetigo – silně nakažlivá bakteriální infekce, způsobuje svědění Kaposiho sarkom – nádorové onemocnění způsobené lidským herpesvirem HHV-8 Keloid, keloidní jizva Keratosis pilaris – folikulární hyperkeratóza, na pažích, hýždích, stehnech a výjimečně na hrudníku, vypadá jako husí kůže, nesvědí, zhoršuje se v zimě Kopřivka = urtika; kožní reakce na alergen, způsobuje svědění Křečové žíly - varixy Kvasinkové infekce moučnivka – způsobuje ji kvasinka Candida albicans, postihuje zejména ústa a zevní rodidla Lichen planus Lipom – tukový nádorek, nezhoubný Lymfadenitis Lupénka Lupus vulgaris Lupy Mazová cysta Nádory kůže Maligní melanom Melasma/melazma Moluska seu Molluscum contagiosum – infekční přenosné onemocnění kůže, způsobené virem, který se jmenuje Moluscipoxvirus. Projevuje se jako benigní (nezhoubná) virová kožní infekce. Neštovice Nevus flammeus – nápadné červené skvrny na kůži nebo pleši; vzniká poruchou krevního zásobení (nahromadění rozšířených krevních vlásečnic) nebo pigmentace kůže Omrzliny Opary Pásový opar Opruzeniny Popáleniny – vznikají následkem vystavení pokožky nadměrnému slunečnímu nebo jinému záření, působení kyselin nebo vysokých teplot Potničky Podráždění hmyzem – např. roztoči, vši, blechy Plísňová onemocnění kůže – vznikají nejvíce ve vlhkých chráněných místech (podpaží, třísla, vlasy, chodidla, kůže mezi prsty) Proleženiny Rakovina kůže Raynaudova choroba Růžovka = rosacea, kůže je narudlá, mastná a zhrublá Skleroderma Spáleniny Svrab – infekce způsobená roztočem zvaným zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) Tinea neboli dermatofytóza – plísňové onemocnění kůže způsobené dermatofyty Vitiligo Vřídky Vyrážky Žilky – rozšířené žilky
Historie Za první vědecký traktát o dermatologii je považována práce Geronima Mercurialiho De morbis cutaneis (“O nemocích kůže”) z roku 1572. O jednu z prvních fotografických dokumentací kožních nemocí se prvním desetiletí devatenáctého století zasloužili Balmanno Squire, Dr. Alfred Hardy, Dr. A. de Montméja, Dr. Howard Franklin Damon, Dr. George Henry Fox a Dr. Oscar G. Mason.
Atestace Atestace v ČR Atestace podle vyhlášky MZd. č. 361/2011 Sb. Vyhláška MZd. č. 185/2009 Sb. byla nahrazena realističtějšími požadavky pro řadu oborů. K 4. 6. 2011 však stále není známa náplň atestačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie.
Atestace podle vyhlášky MZd. č. 185/2009 Sb. Dermatovenerologie byla zařazena mezi obory navazující na dvouletý interní nebo chirurgický kmen, teprve poté měla následovat tříletá specializační příprava. Toto zařazení vyvolalo silnou kritiku Ministerstva zdravotnictví vedeného Danou Juráskovou, dermatovenerologie se spolu s neurologií staly obory, na kterých se nejvíce poukazovalo na nerealistický a s odbornými společnostmi nekonzultovaný postup ministerstva při tvorbě vzdělávacích programů.
Starší atestace Úplné postgraduální (tj. po promoci na lékařské fakultě) vzdělání dermatolovenerologa trvá v ČR minimálně 5 let. Kromě práce pod dozorem zkušených lékařů na dermatologických pracovištích musí lékař v předatestační přípravě absolvovat stáž na interně, chirurgii (ideálně plastické chrurgii nebo i na korektivní dermatologii), na oddělení infekčního lékařství, v mikrobiologické laboratoři a na gynekologii.
Výcvikový program v Austrálii