Leodegar Kneissler von Maixdorf (uváděn též jako Kneißler) (21. listopadu 1844 Olomouc – 20. února 1925 Waitzendorf) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1861 a zúčastnil se několika válek na moři. V letech 1904–1911 byl zástupcem vrchního velitele námořnictva a v roce 1910 dosáhl hodnosti admirála. Po první světové válce žil v Brně a pobíral výsluhu jako penzionovaný generál československé armády.
Biografie náhled|vlevo|SMS Kronprinzessin Erzehrzogin Stephanie, vlajková loď Leodegara Kneisslera v roce 1897 Narodil se v Olomouci jako syn c. k. majora Leodegara Kneisslera (1811–1886). Nejprve studoval na vojenských školách v Krakově a Rijece a absolvoval jeden ročník na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1860–1861). V roce 1860 nastoupil jako kadet k námořní pěchotě a v následujícím roce absolvoval na parníku Greif cestu na Korfu. V roce 1862 prošel kurzem pro důstojníky dělostřelectva na výcvikové lodi SMS Adria a poté byl přidělen k pluku námořní pěchoty. Za války s Itálií v roce 1866 bojoval v bitvě u Visu a téhož roku byl povýšen na praporčíka. V letech 1870–1871 se na korvetě SMS Dandolo plavil do jižní Ameriky a jižní Afriky a poté dva roky strávil mimo aktivní službu na dovolené (1872–1874). V dalších letech byl na různých lodích dělostřeleckým důstojníkem, vykonával službu v přístavech Terst a Pula, mimo jiné působil i jako pedagog na výcvikové lodi SMS Adria. Mezitím postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1878, poručík I. třídy 1880).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 11 dostupné online
Během povstání v Dalmácii v roce 1882 byl na pobřeží velitelem výsadku námořní pěchoty, poté byl dělostřeleckým důstojníkem na větších lodích, ale i velitelem menších plavidel. V roce 1885 byl vyslán do Anglie a poté sloužil u vojenského velitelství námořní základny v Pule. V roce 1889 byl povýšen na korvetního kapitána a jmenován prvním důstojníkem na křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I. (1889–1891). V hodnosti fregatního kapitána (1893) byl jako vojenský referent přeložen k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu a v roce 1895 byl na korvetě SMS Donau přidělen jako doprovod arcivévodovi Františku Ferdinandovi na cestě do severní Afriky. V roce 1895 byl zároveň povýšen na kapitána řadové lodi.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 6, 166 dostupné online Několik let působil u Námořního technického výboru a v roce 1897 se jako velitel obrněné lodi SMS Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie zúčastnil mezinárodní blokády Kréty.Přehled velení rakousko-uherského námořnictva během blokády Kréty 1897–1898 na webu austro-hungarian army dostupné online V roce 1898 jako velitel jachty Pelikan doprovázel generála Ludwiga Windischgrätze na inspekční cestě do Boky Kotorské, na stejné lodi v roce 1899 znovu doprovázel následníka trůnu Františka Ferdinanda na jeho ozdravné cestě do Egypta. V letech 1899–1900 byl velitelem bitevní lodi lodi SMS Monarch.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1899; s. 147 dostupné online
V letech 1900–1902 byl velitelem oblastního námořního velitelstvi v TerstuRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 139 dostupné online a k datu 1. ledna 1901 byl povýšen do hodnosti kontradmirála.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 6 dostupné online V letech 1902–1903 byl velitelem eskadry a v letech 1903–1904 velitelem 1. námořní divize.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1904; Vídeň, 1904; s. 10 dostupné online V roce 1904 byl jmenován zástupcem velitele námořní základny v Pule, v této funkci strávil jen půl roku a nakonec byl v letech 1904–1911 zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války, tj. současně zástupcem vrchního velitele námořnictva.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 297 dostupné online Dne 1. listopadu 1905 byl povýšen na viceadmirálaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 1207, 1217 dostupné online a nakonec dosáhl hodnosti admirála (1. listopadu 1910).Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 10 dostupné online
Ke dni 1. července 1911 byl penzionován.Služební postup Leodegara Kneisslera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 88 dostupné online Usadil se v Brně, kde se uvádí přihlášen k pobytu za první světové války a ještě v roce 1920. Jeho bydlištěm byl nájemní dům v ulici Kottgasse č. p. 9 (dnešní Körnerova).Adreßbuch von Gross Brünn 1920; Brno, 1920; s. 270 dostupné online Po rozpadu monarchie se kvůli nároku na výslužné přihlásil do československé armády a v roce 1920 mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.Přehled generálů III. třídy československé armády 1919–1927 na webu valka.cz dostupné online
Zemřel 20. února 1925 ve věku 80 let ve Waitzendorfu v Dolním Rakousku a byl pohřben na hřbitově v nedalekém Sankt Pölten.
V roce 1885 se oženil s Rosou Pindterovou von Pindtershofen. Měli spolu tři syny, Leodegara, Ludwiga a Leonharda.
Tituly a ocenění Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Leodegara Kneisslera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 331 dostupné online V roce 1896 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Maixdorf. Při příležitosti odchodu do penze obdržel v roce 1911 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 249 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1882) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1886) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1902) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1911)
Zahraničí 60x60pixelů Řád slávy III. třídy (1871, Tunisko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu meče (1891, Švédsko) 60x60pixelů Řád Medžidie II. třídy (1899, Osmanská říše) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (1902, Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (1903, Řecko) 60x60pixelů velkokříž Řádu posvátného pokladu (1910, Japonsko)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 75–80 (heslo Leodegar Kneißler von Maixdorf) ISBN 3-7648-2519-7
Externí odkazy Leodegar Kneissler in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu posvátného pokladu Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu slávy (Tunisko) Kategorie:Narození 21. listopadu Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození v Olomouci Kategorie:Úmrtí 20. února Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Muži