Siegfried II. či též Sayfried Ferdinand Kolonič z Kologradu ( Siegfried von Kollonitsch, 22. září 1572, Eisenstadt, Uherské království – 12. února 1624, Levice) byl uherský šlechtic z původně chorvatského rodu Koloničů z Kologradu. Sloužil v císařské armádě jako polní maršál a příznivec protestantů v Uhrách.
Život Siegfried Ferdinand se narodil jako nejstarší syn z deseti dětí barona Jiřího Seyfrieda z Koloniče (1537–1599) a jeho manželky Marie Heleny Fuchsové z Fuchsbergu (1539–1603). Jeho kmotrem byl sám císař Maxmilián II.
Během dlouhé turecké války, které se účastnil od roku 1593, se Siegfried natrvalo usadil v Uhrách. V roce 1598 obdržel uherský inkolát a domovská práva.Inkolát kromě získání pozemků znamenal také státní příslušnost pro zahraniční rody a současně přiježí mezi domácí šlechtu a právo nabývat panství v nové vlasti. Byl považován za jednoho z nejlepších vojevůdců své doby. Knížeti Gabrielu Báthorymu kladl v boji urputný odpor. V roce 1601 byl císařem Rudolfem II. jmenován plukovníkem jezdectva a v roce 1604 byl po abdikaci Jiřího Thurzona jmenován generálem a stal se nejvyšším velícím důstojníkem hornouherských sil v CisdanubiiCisdanubie („země před Dunajem“) je historický region, který zahrnoval velkou část Horních Uher a část Velké dunajské nížiny - celkem 13 žup. a kapitánem pevnosti Nové Zámky. Bojoval s císařskými oddíly proti Štěpánu Bočkajovi a i po Vídeňském míru z roku 1606 si svoji pozici udržel, včerně postu velícího generála hornouhorských horních měst. Císař Ferdinand II. ho jmenoval do hodnosti polního maršála. Byl také jedním ze signatářů Žitvatorockého míru.Žitvatorocký mír byl uzavřen 11. listopadu 1606 mezi císařem Rudolfe II. a sultánem Ahmedem I. (1590–1617). Za císařskou stranu ho podepsal Jiří Thurzo, František Batthyány, Kryštof z Erdődy a Siegfried Ferdinand z Koloniče.
Na Štědrý den 1610 byl Siegfried z Koloniče odvolán z úřadu, protože kritizoval mírovou dohodu s Turky. Vyzval proto ostřihomského beje Kara Aliho na den svatého Jiří 1613 na souboj, čímž porušil dohody stanovené ve Vídeňském míru a v roce 1614 byl postaven před vídeňský vojenský soud a na rok uvězněn. V roce 1616 se opět dostal do konfliktu se státními úřady kvůli sporu o svůj majetek (Devín, Levice), což vedlo k dalšímu uvěznění a zabavení majetku. 8. září 1621 byl propuštěn z vězení, v roce 1622 byl rehabilitován a veškerý majetek získal zpět.
Je poněkud neobvyklé, že Siegfried z Koloniče, coby potomek katolického šlechtického rodu, z nějž vzešli dva arcibiskupové,Leopold Karel z Koloniče a kardinál Zikmund Kolonič z Kologradu byl přesvědčeným a nadšeným protestantem a stoupencem reformace Martina Luthera a měl dokonce vlastní luteránské dvorní duchovenstvo. Aktivně také podporoval protestanty při zakládání jejich kongregací. Měl také klíčový podíl na založení evangelické církve augsburského vyznání v Bratislavě.V dopise ze 16. července 1606 V dopise ze 16. července prešpurský magistrát požádal Siegfrieda z Koloniče, aby směl konat protestantské bohoslužby ve městě, a to tak, že by se jeho račanský dvorní kazatel Andreas Reuß přemístnil do Prešpurku. Již 7. srpna přišla souhlasná odpověď. Přislíbil také, že jako příslušník vyšších tříd bude na zasedáních budoucího zemského sněmu usilovat o to, aby obyvatelé Bratislavy získali pro své bohoslužby jeden z městských kostelů. (Citát z Geschichte der evangelischen Kirchengemeinde..., S. 88f; viz Literatura)
Siegfried z Koloniče zemřel 12. února 1624 na zámku Levice. Jeho ostatky byly uloženy do rakve, ale rakev stála nepohřbená ve velkém sále zámku Levice po 14 let.V roce 1624 byl v Levicích na příkaz arcibiskupa Petra Pázmánye evangelický kostel luteránům odebrán a předán jezuitům. To se odehrálo v době protireformace v Uhersku. To byl pravděpodobně důvod, proč přesvědčený luterán Siegfried z Koloniče nesměl být pohřben. Náboženská svoboda v Uhrách byla luteránům zaručena až v roce 1645 po Lineckém míru. Pochováni však byli tajně v kryptě městského kostela v Levicích až v roce 1638 na příkaz dvorního komorníka Jakoba Johanna Stelly.
Manželství a potomstvo Siegfried z Koloniče byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla s Žofie Perényiová (18. července 1574 – 12. února 1606).Žofie Perényiová byla dcera župana Ugočské župy Štěpána Perényiho (* červen 1550 – 8. března 1575) a jeho manželky Anny Dobóové z Ruszky (* ~ 1550). Ta byla v prvním manželství vdaná za Jiřího Székelyho a podruhé za Jana Forgáče z Ghymese (* 1573, † 1601). Tímto sňatkem se dostal do kruhů uherské šlechty. Své druhé manželství uzavřel s Annou Marií ze Sauranu († ~ 1624). Obě manželství však zůstala bezdětná.
Reference
Literatura C. E. Schmidt, S. Markusovßky, G. Ebner: Geschichte der evangelischen Kirchengemeinde A. B. zu Preßburg. 2 Bände, Pozsony 1906, S. 87ff. Magyar Életrajzi Lexikon. Budapest 1981, Band 1, S. 953, ISBN 963-05-2498-8
Externí odkazy Constantin von Wurzbach: Kollonitz, Siegfried (II.) (Seyfried) Freiherr von. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 12. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1864, S. 363. Deutsche Biographie
Kategorie:Koloničové Kategorie:Narození 22. září Kategorie:Narození v Eisenstadtu Kategorie:Narození v roce 1572 Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Polní maršálové Kategorie:Protestanti Kategorie:Úmrtí 12. února Kategorie:Úmrtí v Levicích Kategorie:Úmrtí v roce 1624 Kategorie:Muži