náhled|Pamětní deska na rodném domě v Letohradu Peter Jilemnický (pseudonymy Al Arm, Peter Malý, Peter Hron; 18. března 1901 Kyšperk – 19. května 1949 Moskva) byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu.
Životopis náhled|Rodný dům Petra Jilemnického v Letohradu Narodil se v Kyšperku (dnes Letohrad) ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku.
Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku.
V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany (VKS/b/) a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 345–6
Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách.
Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici – pracovním táboře Griebo u městečka Coswig poblíž Dessau v Sasku-Anhaltsku (německy Elberegulierung Post Griebo bei Coswig (Anhalt)).:De:Griebo#Geschichte Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 348–9
V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ). V roce 1945 nastoupil jako vysoký úředník Sboru pověřenců na post vedoucího oddělení pro děti a mládež (povereníctvo školstva a osvety). V roce 1947 byl jmenován stálým delegátem Všeslovanského výboru v Bělehradě a v roce 1948 se stal kulturním atašé československého velvyslanectví v Moskvě.
Zemřel 19. května 1949 v Moskvě ve věku 48 let. Pohřben byl nejprve v Bratislavě, roku 2016 byla urna s jeho popelem přenesena do rodinného hrobu na hřbitově v Letohradu.
Tvorba S literární tvorbou začal ještě za středoškolských studií. Začínal psaním poezie i prózy a své dílo zveřejňoval v Mladých proudech. V jeho práci bylo zpočátku možno zpozorovat prvky expresionismu, později pak silné sociální cítění, autobiografické prvky a politické názory, ale i lyrika a popisy přírodních krás (např. Kysuce). Velká část jeho díla zůstala jen v rukopisné formě. Publikoval ve více časopisech (Proletárka, Hlas ľudu, Pravda chudoby, DAV)
Ocenění 1949 titul národní umělec (in memoriam) V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 349
Pocty Po Petru Jilemnickém byla za socialismu pojmenována kolej Univerzity Karlovy (v současnosti Divadlo v Řeznické) a jako doklad slovensko-maďarského přátelství po něm byla již v roce 1950 pojmenována (resp. přejmenována) dokonce i kolej na Gellertově hoře v maďarské Budapešti.Lidové noviny. 25.4.1950. Roč. 58, č. 97, s. 2. ISSN 0862-5921. Dostupné také z: https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:b72a3ed0-7f60-11dd-a933-000d606f5dc6.
Dílo náhled|Dům Petra Jilemnického ve Svätém Juru náhled|Bývalá škola v Kostolci (dnes penzión), kde Jilemnický učil 1932–1936 1921 – Devadesátdevět koní bílých, prozaická prvotina 1925 – Štrajk, proletářské drama 1929 – Víťazný pád, románová prvotina 1929 – Dva roky v kraji Sovietov 1930 – Zuniaci krok 1932 – Pole neorané 1934 – Kus cukru 1937 – Kompas v nás 1938 – Návrat 1947 – Kronika 1947 – Cesta 1948 – Vítr se vrací 1951 – Prečo som sa stal komunistom 1954 – Průvan – menší literární práce 1955 – Tri rozprávky, próza pro děti Pěšinky, sbírka (rukopis) Oheň majáků, cyklus (rukopis)
Citáty
Odkazy náhled|Hrob rodiny Jilemnických na hřbitově v Letohradu
Reference
Literatura Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 14. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2001. 146 s. . S. 45–46. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.345–9
Externí odkazy
Peter Jilemnický na Litcentrum.sk
Kategorie:Spisovatelé socialistického realismu Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící slovensky Kategorie:Slovenští novináři Kategorie:Slovenští pedagogové Kategorie:Slovenští publicisté Kategorie:Češi na Slovensku Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Čestní občané města Letohrad Kategorie:Davisté Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Narození 18. března Kategorie:Narození v Letohradu Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Úmrtí 19. května Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení v Bratislavě Kategorie:Pohřbení v Letohradu