Nona Faustine (1977 – 20. března 2025) byla americká fotografka a vizuální umělkyně. Její práce se zaměřovala na historii, identitu, reprezentaci a na to, co to znamená být ženou v 21. století. Její umělecká díla jsou ve sbírce Brooklynského muzea a Carnegie Muzea.
Raný život a vzdělání Nona Faustine se narodila v roce 1977 v Brooklynu ve státě New York a vyrostla v Crown Heights. Její rodiče přišli do města ze Severní Karolíny. Faustine se k fotografii dostala již jako dítě. Její otec a strýc byli amatérští fotografové a Faustinin první fotoaparát byl darem od jejího strýce.
Faustine byla původně inspirována k tomu, stát se fotografkou, sérií knih Time Life. Ovlivnili ji Diane Arbus, Richard Avedon a fotoreportér Ernst Haas. Nicméně, ve svém mladém věku měla Faustine problém najít sebe samu v historii fotografie, se kterými se setkávala, protože se zaměřovaly na fotografy, kteří byli nepoměrně většinou muži a běloši.
V roce 1997 získala titul BFA v oboru fotografie na School of Visual Arts v New Yorku a v roce 2013 titul MFA na Mezinárodním centru fotografie na Bard College.
Kariéra Autorčina tvorba se soustředila především na zkušenosti černošských žen, často prostřednictvím autoportrétu. Například její portrét Say Her Name z roku 2016, vyfotografovaný v bytě její rodiny ve Flatbush, byl vytvořen jako pocta Sandře Blandové, černošské ženě, která zemřela v policejní vazbě v roce 2015.
Autorčina práce se také zabývala širšími otázkami americké historie, například ve fotografické sérii, ve které umístila národní památky (jako je Lincolnův památník a Socha svobody) za mříže.
Jako vysokoškolačka se Faustine věnoval především dokumentární fotografii. Nasnímala jednu sérii, "Mladé matky", o mladých ženách, které znala prostřednictvím své rodiny, přátel a svého okolí. Zajímala se také o krajinářskou fotografii, kterou později zúročila ve filmu „White Shoes“ (Bílé boty). Jako studentka MFA se Faustine začala vzdalovat tradičnímu dokumentárnímu modelu a v roce 2016 prohlásila: "Už to pro mě prostě nefungovalo. Chtěla jsem více prostoru pro hru s komunikací. Oslovila mě konceptuální díla."
Mitochondria (2008–2025) V seriálu „Mitochondria“, odkazu na mitochondriální DNA, která je plně zděděna po matce, Faustine vyfotografovala sebe, svou matku, její sestru a dceru v jejich společném domě v Brooklynu, NY. Dílo osvětluje jak sílu jejich rodinného pouta, tak jejich vzájemně závislé osudy. The New York Times poznamenal, že série je "oslavou moci afroamerických žen pečovat o rodinu, dokonce i za nejtěžších okolností. Název série odkazuje na mitochondriální DNA... Prostřednictvím této vědecké metafory série připomíná kontinuitu afroamerického ženství z jedné generace na druhou... Série také podtrhuje barevnou roli a kvalitu, kterou hrají africké americké ženy, marginalizované v rámci hlavního proudu feminismu se však dokázaly obrátit a povzbudit jeden druhého tváří v tvář předsudkům, ještě před příchodem moderního feministického hnutí.
"White Shoes" (Bílé boty, 2012–2021) Série "White Shoes" (Bílé boty) zobrazuje historii otroctví v New Yorku prostřednictvím série aktových autoportrétů pořízených v bývalých místech významných pro obchod s otroky. Seriál se také zabývá zobrazením černého ženského těla.
Faustine poprvé dostala nápad na sérii v roce 1991, během výkopu afrického pohřebiště na Manhattanu. Na „Bílých botách“ začala pracovat jako postgraduální studentka. Faustine, ovlivněná Lornou Simpsonovou a Carrie Mae Weemsovou, zahájila sérii jako svůj diplomový projekt v roce 2012 a během následujících tří let k ní přidávala další díla.
Tato práce je založena na autorčině výzkumu historie otroctví v pěti městských částech New Yorku, včetně pohřebišť otroků, trhů s otroky, farem vlastnících otroky a míst přistání otrokářských lodí. Stojící v bílých botách připomíná divákům, jak často musí Afroameričané přijmout bílou kulturu. Pózuje na dřevěné bedně na místech kolem New Yorku, kde se kdysi prodávali otroci, a „odhalila své tělo historii a zprostředkovávala nejzásadnější hrůzu obchodu s otroky, způsob, jakým redukoval lidi na pouhá těla, stroje svalů“.
Její výstava v roce 2016 na Smack Mellon byla rozsáhle recenzována. Alexandra Schwartzová z listu The New Yorker: „Faustininy fotografie slouží k označení míst, která patří k historii, která je příliš často skrytá před zraky, ať už kvůli designu, zanedbání nebo neustále frenetickému tempu změn, které jsou životu v New Yorku vlastní.“ V roce 2024 byla série vystavena v Brooklynském muzeu.
Osobní život Faustine byla svobodnou matkou jedné dcery narozené koncem 21. století. Podle společnosti African Ancestry, která testuje DNA, Faustine zjistila, že má dědictví Bubi, Hausa, Fulani a Tikar z matčiny strany a dědictví rodu Mandinků a nigerijských Jorubů z otcovy strany. Nona Faustine zemřela 20. března 2025 ve věku 48 let.
Publikace "White Shoes" (Bílé boty), Nona Faustine a kol., Mack – 2021
Výstavy
Samostatné výstavy "Making Them Known: Nona Faustine", Artspace, New Haven, CT, 2017 "Mitochondria", Higher Pictures, Brooklyn, New York, 2021 "White Shoes" (Bílé boty), Brooklynské muzeum, New York, 2024
"My Country" ("Moje země", 2016) "My Country" ("Moje země") byla autorčinou první samostatnou výstavou, která se konala v Baxter St. Camera Club v New Yorku od 8. prosince 2016 do 14. ledna 2017. Výstava představila díla z cyklu „Bílé boty“ a také sérii fotografií památek. Pomníky, včetně Sochy svobody a Lincolnova památníku, jsou zobrazeny s černou čarou protínající obraz. The Village Voice napsal, že její dílo bylo „upřímným ztvárněním hanebného a až příliš pohřbeného amerického dědictví marginalizace“ a vysvětlil dopad fotografií památníku: „grafické přerušení představuje množství týraných Američanů, pro které takové struktury a jejich údajná reprezentace obecného dobra zůstaly nedostupné“.
Skupinové výstavy "The Outwin American Portraiture Today," 2019, National Portrait Gallery, Washington, DC "Perilous Bodies," Fordova nadace, NY, 2019 "Slavery In The Hands Of Harvard" ("Otroctví v rukou Harvardu"), Harvardova univerzita, 2019 "Refraction: New Photography of Africa and its Diaspora", Steven Kasher Gallery, 2018 "MAMI", Knockdown Center, Maspeth, NY 2016 "Race&Revolution", Governors Island, NY 2016 "The Future Is Forever" ("Budoucnost je navždy"), Mezinárodní centrum fotografie, Mana Contemporary Art Center Jersey City, NJ 2015
Ocenění 2024, Římská cena za vizuální umění od Americké akademie v Římě 2019, cena Anonymous Was A Woman Award 2019, cena Colene Brown Art Prize, BRIC 2019, finalistka soutěže Outwin Boochever soutěže Smithsonian National Portrait Gallery
Sbírky Národní galerie ve Washingtonu, Washington, DC, Spojené státy americké Brooklynské muzeum, Brooklyn, New York, Spojené státy americké
Odkazy
Reference
Související články Fotografie ve Spojených státech amerických Seznam amerických fotografek Ženy ve fotografii
Externí odkazy http://nonafaustine.virb.com/home
Kategorie:Americké fotografky Kategorie:Narození v roce 1977 Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Úmrtí 20. března Kategorie:Ženy