náhled|180px|Hercův hrob na Vyšehradském hřbitověhrob herce Bedřicha Karena na Vyšehradském hřbitově v Praze Bedřich Karen,20. ledna 1932 změna příjmení z Fremr na Karén vlastním jménem Bedřich Fremmr, křtěný Bedřich Vojtěch (15. října 1887, PlzeňMatriční záznam o narození a křtu – 21. srpna 1964, Mariánské Lázně) byl český divadelní a filmový herec.
Život Narodil se jako syn škodováckého dělníka Jana Fremra, avšak záhy coby student plzeňské reálky začal projevovat silnou náklonnost k divadlu a literatuře. Později školu opustil, aby se mohl zcela věnovat herectví. Již v roce 1905 se stal na radu Vendelína Budila členem venkovské divadelní společnosti Jana Evangelisty Sedláčka. Později prošel společnostmi J. Tuttra, A. Kučery a operetní společností Marie Zieglerové. V roce 1910 pak přijal angažmá v plzeňském divadle (Vendelín Budil), mezitím se kocem října roku 1917 oženilMatriční záznam o sňatku Bedřicha Vojtěcha Fremra s Anou Poliakovou farnost Plzeň 1 město s Annou Poliakovou. Později v letech 1917 až 1921 působil v Divadle na Vinohradech. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, V roce 1921 odešel za Karlem Hugo HilaremKolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 207 do Národního divadla a zde působil až do roku 1959, kdy odešel do důchodu.
Herecký dojem Bedřich Karen za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících a různorodých rolí, a to jak na divadelních jevištích, tak v rámci rodícího se československého filmu. Za zmínku stojí zejména nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil postavy záporné, či lépe „záporné“ (louňovický probošt – nepřítel husitů, imperialistický pilot, ředitel, velkopodnikatel…)
Zejména zde zazářilo v pravém světle jeho mistrovství, kdy si divák může marně lámat hlavu, čímpak si ho postava lotra získala, že k ní cítí prazvláštní vztah souznění a nelhostejnosti k jejímu osudu. Opověď není jednoduchá, přesto ne nemožná – jde totiž v pravdě o koncert starého divadelnického umu, talentu a herecké geniality. Přestože existují i filmy, které v současnosti lze považovat za mírně úsměvné, poplatné době vzniku. Ovšem i zde lze nalézt značné kouzlo ryzího herectví, jakožto hlavní devizu starých dobrých herců, ke kterým bude provždy patřit i Bedřich Karen.
Ocenění 1926 Státní cena za herecké umění 1953 titul zasloužilý umělec 1955 Řád práce 50px|řád Pr
Filmografie Němé filmy 1918 Čaroděj (detektiv Torp) 1921 Mnichovo srdce (továrník Janota) 1921 Neznámé matky (továrník Janota) 1929 Plukovník Švec Zvukové filmy 1931 Psohlavci (Jan Sladký Kozina) 1937 Bílá nemoc (Sigelius) 1938 Cech panen kutnohorských (alchymista David Wolfram) 1947 Siréna (ředitel Bacher) 1951 Mikoláš Aleš (ředitel Swerts) 1951 Posel úsvitu (Knopp) 1952 Anna proletářka (Rubeš) 1952 Velké dobrodružství (belgický král Leopold II.) 1952 Únos (plk. Jacobs) 1954 Jan Hus (kardinál Pierre d’Ailli) 1954 Výstraha 1954 Z mého života (Rieger) 1957 Dobrý voják Švejk (jeden z lékařů posuzujících Švejka) 1957 Proti všem (louňovický probošt) 1959 Taková láska (děkan) 1961 Ďáblova past (biskup Ditrichštejn)
Odkazy
Reference
Literatura Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 33, 137, 155, foto 57, 341, 383 Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 75, 76, 95, 100, 111, 322, 424, 446. Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 572–574. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 41–2, obraz. část str. 54–6 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 207–9 Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 55, 57, 91, 105, 255 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 19, 21–3, 31, 105, 166, 193,
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 39, 132, Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 42, 65, 146, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 50, 135–6, 161, 180, Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 200–201. Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179,
Externí odkazy
Bedřich Karen v souborném katalogu Akademie věd ČR (životopis, seznam rolí, fotografie)
Bedřich Karen na stránkách Českého rozhlasu
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Herci Divadla Josefa Kajetána Tyla Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Narození 15. října Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Úmrtí 21. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1964 Kategorie:Muži Kategorie:Režiséři Divadla na Vinohradech