Theodora Straková, rozená Švehlíková (21. prosince 1915 Vídeň – 27. února 2010 Žernůvka), byla česká historička a muzeoložka se specializací na muzikologii, dlouholetá vedoucí hudebního oddělení Moravského zemského muzea v Brně, mimo jiné badatelka a propagátorka díla Leoše Janáčka.

Život Narodila se jako Theodora Švehlíková ve Vídni 21. prosince 1915. Dětství prožila v Polné na Jihlavsku, většinu života však spojila s Brnem. Zde v letech 1927–1935 studovala na gymnáziu a poté navštěvovala přednášky z germánské a románské filologie a hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU), jež završila v roce 1953 doktorátem. Disertační práci zasvětila tématu Anonymní varhanní tabulatura moravského původu. Později, v roce 1968, získala také vědeckou hodnost kandidátky věd o umění.

Již v roce 1937 začala pracovat jako pomocná vědecká síla v Hudebním archivu Moravského muzea (pozdějším hudebním oddělení Moravského zemského muzea). Když pak po únoru 1948 odešel vedoucí pracoviště Jan Racek na Filozofickou fakultu, nastoupila Straková na jeho místo a hudební oddělení vedla až do dubna 1978. Pod jejím řízením se přestěhovalo do budovy bývalé Janáčkovy varhanické školy a získalo rozsáhlé a kvalitně zpracované sbírkové fondy, jejichž nejcennější součástí se stal archiv Leoše Janáčka.

V roce 1942 si vzala za manžela muzikologa Vincence Straku (1912–1975), který byl zatčen při přepadení Kounicových kolejí nacisty, po roce 1948 byl pro změnu vyloučen z Filozofické fakulty coby „protistátní živel“, byl poslán zprvu do dolů, pro tělesnou slabost posléze převeden na povrchové práce a nakonec umístěn v účtárně v Rájci-Jestřebí, až v 60. letech se směl vrátit do Brna jako knihovník konzervatoře. Theodora s manželem bydlela ve vilce pod Babím lomem v Lelekovicích severně od Brna.

Hudební oddělení obsahovalo převážně církevní hudbu, která pro tehdejší režim neměla valnou hodnotu, a Straková se coby žačka Vladimíra Helferta a Jana Racka věnovala výzkumu staré chrámové i světské hudby, do popředí jejího badatelského zájmu se ale dostal život a dílo Leoše Janáčka, o jehož propagaci se zasloužila. K jeho dvacátým úmrtinám v roce 1948 spoluorganizovala výstavu, k další výstavě v roce 1958 iniciovala i první mezinárodní konferenci, jež pomohla částečně rehabilitovat Janáčka i pro tehdejší režim. Rovněž janáčkovská výstava v roce 1978 dosáhla celostátního významu.

I po definitivním odchodu do důchodu v roce 1983 zůstala v kontaktu se svým působištěm a pokračovala ve vědecké práci. Kromě autorství deseti katalogů k výstavám přesáhl seznam jejích publikovaných studií 120 položek a více než 30 z nich bylo věnováno Janáčkovi. Pro anglické vydání katalogu Janáčkova díla v Oxfordu roku 1997 připravila kompletní soupis jeho literárních prací a také v roce 2003 připravila spolu s Evou Drlíkovou svoje poslední a největší dílo, jímž byla dvousvazková edice souborného kritického vydání Janáčkova literárního díla.

Byla činná i v organizační, přednáškové či hudebně vzdělávací oblasti, spolupracovala s brněnským rozhlasem. Na počátku 60. let vzniklo její zásluhou Malé divadlo hudby, působící v Brně po dobu dalších tří desetiletí.

V lednu 2008 jí byla udělena Cena města Brna za rok 2007 v oblasti společenských věd. V posledních letech života pobývala v Domově sv. Alžběty v Žernůvce u Tišnova, kde 27. února 2010 zemřela v pokročilém věku 94 let. Poslední rozloučení se uskutečnilo 4. března ve hřbitovní kapli sv. Barbory v Polné.

Reference

Externí odkazy Theodora Straková na webu města Brna

Kategorie:České historičky Kategorie:České muzikoložky Kategorie:Čeští muzeologové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Nositelé Ceny města Brna Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Narození 21. prosince Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 2010 Kategorie:Úmrtí 27. února Kategorie:Úmrtí v Žernůvce Kategorie:Ženy