Downův syndrom, známý také jako trizomie 21, je genetická porucha způsobená přítomností celé třetí kopie 21. chromozomu nebo jeho části. Obvykle je spojena s opožděným tělesným růstem, lehkým až středně těžkým mentálním postižením a charakteristickými rysy obličeje. Průměrný inteligenční kvocient mladého dospělého člověka s Downovým syndromem je 50, což odpovídá mentálním schopnostem osmiletého nebo devítiletého dítěte, ale tato hodnota se může značně lišit.
Chromozomální sady rodiče postiženého jedince jsou obvykle geneticky normální. Pravděpodobnost výskytu se zvyšuje z méně než 0,1 % u dvacetiletých matek na 3 % u matek ve věku 45 let. Předpokládá se, že přídatný chromozom vzniká náhodně (vlivem nové mutace), není znám vliv chování rodičů nebo vliv faktorů prostředí, který by zvyšoval pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění. Downův syndrom lze identifikovat během těhotenství prenatálním screeningem s následným diagnostickým vyšetřením nebo po narození přímým pozorováním a genetickým vyšetřením. Od zavedení screeningu se většina těhotenství s Downovým syndromem na základě rozhodnutí rodičů ukončuje umělým potratem.
Downův syndrom nelze vyléčit. Bylo prokázáno, že vzdělávání a správná péče zlepšují kvalitu života. Některé děti s Downovým syndromem se vzdělávají v běžných školních třídách, zatímco ostatní vyžadují specializovanější vzdělávání. Někteří jedinci s Downovým syndromem dokončí střední školu a několik z nich absolvuje terciární vzdělávání. V dospělosti vykonává ve Spojených státech amerických asi 20 % osob s Downovým syndromem výdělečnou činnost, přičemž mnoho z nich vyžaduje chráněné pracovní prostředí. Často potřebují podporu ve finančních a právních záležitostech. Průměrná délka života se v rozvinutých zemích pohybuje kolem 50 až 60 let při zajištění řádné zdravotní péče. Po celý život se doporučují pravidelné lékařské prohlídky.
Downův syndrom je jednou z nejčastějších chromozomových abnormalit člověka. Vyskytuje se přibližně u 1 z 1 000 dětí narozených každý rok, v České republice asi u 0,4 z 1000 živě narozených dětí. V roce 2015 se Downův syndrom vyskytoval u 5,4 milionu osob na celém světě a měl za následek 27 000 úmrtí, což je méně než 43 000 úmrtí v roce 1990. Je pojmenován po britském lékaři Johnu Langdonu Downovi, který tento syndrom popsal v roce 1866. Některé aspekty tohoto onemocnění popsali již dříve francouzský psychiatr Jean-Étienne Dominique Esquirol v roce 1838 a francouzský lékař Édouard Séguin v roce 1844. Genetická příčina Downova syndromu byla objevena v roce 1959.
Příznaky a symptomy náhled|Chlapec s Downovým syndromem používá akumulátorovou vrtačku k sestavení knihovny. alt=An eight-year-old boy|náhled| Osmiletý chlapec s Downovým syndromem Osoby s Downovým syndromem jsou téměř vždy tělesně a mentálně postiženy a v dospělosti jsou jejich mentální schopnosti obvykle podobné jako u osmiletých nebo devítiletých dětí. Mají také obvykle špatnou funkci imunitního systému a zpravidla dosahují vývojových milníků v pozdějším věku. Mají zvýšené riziko řady dalších zdravotních problémů, včetně vrozené srdeční vady, epilepsie, leukémie, onemocnění štítné žlázy a duševních poruch.
Charakteristika Procento Charakteristika Procento Mentální postižení 99 % Abnormální zuby 60 % Nedostatečný růst 90 % Šikmé oči 60 % Pupeční kýla 90 % Zkrácené ruce 60 % Zvýšená kůže na zadní straně krku 80 % Krátký krk 60 % Nízký svalový tonus 80 % Obstrukční spánková apnoe 60 % Úzké patro úst 76 % Abnormálně ohnuté konečky prstů (klinodaktylie) 57 % Plochá hlava 75 % Brushfieldovy skvrny na duhovce 56 % Zvýšená volnost vazů 75 % Abnormální dlaňové rýhy (Simianská rýha) 53 % Proporcionálně velký jazyk 75 % Vyčnívající jazyk 47 % Abnormální vnější uši 70 % Vrozená srdeční choroba 40 % Zploštělý nos 68 % Strabismus ~ 35 % Oddělení prvního a druhého prstu 68 % Nesestouplá varlata 20 %
Vzhledové a muskuloskeletální náhled|Nohy chlapce s Downovým syndromem, na kterých je vidět výrazná sandálová mezera (rozšířený prostor mezi palcem na noze a druhým prstem). Lidé s Downovým syndromem mohou mít některé nebo všechny tyto tělesné znaky: malou bradu, šikmé oči, špatný svalový tonus, široký nos s plochým kořenem, nízko posazené uši, abnormální rýhu na dlani a vyčnívající jazyk v důsledku malých úst a relativně širokého jazyka. Tyto změny dýchacích cest mohou vést k obstrukční spánkové apnoi přibližně u poloviny osob s Downovým syndromem. Mezi další časté znaky patří: plochý a široký obličej, krátký krk, nadměrná ohebnost kloubů, rozšířený prostor mezi palcem na noze a druhým prstem (tzv. sandálová mezera), abnormální vzory vedlejších dlaňových rýh na konečcích prstů a krátké prsty. Nestabilita atlantoaxiálního kloubu se vyskytuje asi u 20 % a může vést u 1–2 % osob k poranění míchy. K nestabilitě kyčle může dochází v 1–7% případů a vzácně může docházet i k neúrazovému vykloubení kyčle.
Růst je pomalejší, což vede k tomu, že dospělí mají tendenci k nízkému vzrůstu – průměrná výška mužů je 154 cm a žen 142 cm. U jedinců s Downovým syndromem se s věkem zvyšuje riziko obezity. Vzhledem k těmto odchylkám jsou vypracovány růstové grafy speciálně pro děti s Downovým syndromem.
Neurologické Downův syndrom je příčinou asi třetiny případů mentálního postižení. Mnoho vývojových milníků je opožděno, přičemž schopnost lézt se obvykle objevuje kolem 8 měsíců, nikoliv kolem 5 měsíců, a schopnost samostatné chůze se obvykle objevuje kolem 21 měsíce, nikoliv ve 14. měsíci.
Většina jedinců s Downovým syndromem má lehké (IQ: 50–69) nebo středně těžké (IQ: 35–50) mentální postižení, někteří jedinci mají těžké obtíže (IQ: 20–35). Osoby s tzv. mozaikovým Downovým syndromem (postižení pouze některých populací buněk v těle jedince) mají obvykle IQ o 10–30 bodů vyšší.
Obvykle lidé s Downovým syndromem řeči dobře rozumí ale mají zhoršené schopnosti vyjadřování se. Celkem 10 až 45 % z nich buď koktá, nebo mluví rychle a nepravidelně, takže je obtížné jim porozumět.
Obvykle si poměrně dobře poradí se sociálními dovednostmi. Problémy s chováním nebývají tak velkým problémem jako u jiných syndromů spojených s mentálním postižením. U dětí s Downovým syndromem se duševní onemocnění vyskytuje téměř ve 30 %, autismus u 5–10 %. Lidé s Downovým syndromem prožívají širokou škálu emocí. I když jsou lidé s Downovým syndromem obecně šťastní, v rané dospělosti se mohou objevit příznaky deprese a úzkosti.
Děti a dospělí s Downovým syndromem mají zvýšené riziko epileptických záchvatů, které se vyskytuje u 5–10 % dětí a až u 50 % dospělých, včetně zvýšeného rizika specifického typu záchvatů zvaných infantilní křeče. Alzheimerova choroba postihuje okolo 15 % jedinců ve věku 40 let, po dosažení 60 let toto riziko stoupá na 50–70 %.
Smyslové náhled|Brushfieldové skvrny, viditelné na duhovkách dítěte s Downovým syndromem Poruchy sluchu a zraku se vyskytují u více než poloviny osob s Downovým syndromem. Zrakové vady se vyskytují u 38 až 80 % osob. U 20 až 50 % osob se vyskytuje strabismus, při kterém se obě oči nepohybují společně. Celkem 15 % osob má šedý zákal a může se vyskytnout již od narození. Častější je také keratokonus (tenká, kuželovitá rohovka) a zvýšený oční tlak, stejně jako refrakční vady vyžadující brýle nebo kontaktní čočky. Brushfieldovy skvrny (malé bílé nebo šedohnědé skvrny na vnější části duhovky) se vyskytují u 38 až 85 % jedinců.
Problémy se sluchem se vyskytují u 50–90 % dětí s Downovým syndromem, což je často důsledek zánětu středního ucha, který se vyskytuje u 50–70 %. Ušní infekce často začínají v prvním roce života a jsou částečně způsobeny špatnou funkcí Eustachovy trubice. Nadměrné množství ušního mazu může také způsobit ztrátu sluchu v důsledku ucpání zevního zvukovodu. I mírná ztráta sluchu může mít negativní důsledky pro řeč, porozumění jazyku a učení. Je důležité vyloučit ztrátu sluchu jako faktor zhoršení sociálních a kognitivních schopností. Věkem podmíněná ztráta sluchu se vyskytuje v mnohem ranějším věku než u zdravé populace a postihuje 10–70 % osob s Downovým syndromem.
Srdce Míra vrozených srdečních vad u novorozenců s Downovým syndromem se pohybuje kolem 40%. Z těch, kteří mají srdeční onemocnění, má asi 80 % defekt atrioventrikulárního septa nebo defekt komorového septa, přičemž první z nich je běžnější. S věkem stoupají obtíže s mitrální chlopní se, a to i u jedinců bez srdečních vad při narození. Mezi další vrozené srdeční vady patří Fallotova tetralogie a otevřená Botallova dučej. Lidé s Downovým syndromem mají nižší riziko kornatění tepen.
Nádorová onemocnění Ačkoli se celkové riziko nádorových onemocnění u Downova syndromu nemění, riziko nádorových onemocněních varlat a některých krevních nádorů, včetně akutní lymfoblastické leukemie (ALL) a akutní megakaryoblastické leukemie (typ akutní myeloidní leukémie), se zvyšuje.
Nádorová onemocnění krevní řady U dětí s Downovým syndromem se leukémie vyskytuje 10 až 15krát častěji. Zejména akutní lymfoblastická leukémie je 20krát častější a megakaryoblastická forma akutní myeloidní leukémie je 500krát častější. Akutní megakaryoblastická leukemie (AMKL) je leukemie megakaryoblastů, prekurzorových buněk megakaryocytů, které tvoří krevní destičky. Celkem 1 až 3 % všech případů ALL u dětí tvoří akutní lymfoblastická leukemie spojená s Downovým syndromem. Nejčastěji se vyskytuje u dětí starších devíti let nebo s počtem bílých krvinek vyšším než 50 000 na mikrolitr a je vzácná u dětí mladších jednoho roku. ALL spojená s Downovým syndromem má obvykle horší výsledky než jiné případy ALL u lidí bez Downova syndromu.
U Downova syndromu AMKL obvykle předchází přechodná myeloproliferativní choroba (PMD), porucha tvorby krvinek, při níž se nenádorové megakaryoblasty s mutací v genu GATA1 rychle dělí v pozdějším období těhotenství. Tento stav postihuje 3–10 % dětí s Downovým syndromem. Ačkoli často spontánně odezní do tří měsíců po narození, může způsobit závažné krevní, jaterní nebo jiné komplikace. Asi v 10 % případů PMD během tří měsíců až pěti let po odeznění přejde v AMKL.
Dálší nádorová onemocnění Lidé s Downovým syndromem mají nižší riziko všech hlavních pevných nádorů, včetně nádorů plic, prsu a děložního čípku, přičemž nejnižší relativní míra se vyskytuje u osob ve věku 50 let a starších. Toto nízké riziko je pravděpodobně způsobeno zvýšenou expresí tumor supresorových genů přítomných na chromozomu 21. Jednou z výjimek jsou nádory zárodečných buněk varlat, která se u osob s Downovým syndromem vyskytují ve vyšší míře.
Endokrinní Problémy se štítnou žlázou se vyskytují u 20–50 % jedinců s Downovým syndromem. Snížená funkce štítné žlázy je nejčastější formou, vyskytuje se téměř u poloviny všech jedinců. Problémy se štítnou žlázou mohou být způsobeny špatnou nebo nefunkční štítnou žlázou při narození (tzv. vrozená hypotyreóza), která se vyskytuje v 1 % nebo se mohou vyvinout později v důsledku napadení štítné žlázy imunitním systémem, což má za následek Gravesovu chorobu nebo autoimunitní hypotyreózu. Častější je také diabetes mellitus 1. typu.
Gastrointestinální Zácpa se vyskytuje téměř u poloviny lidí s Downovým syndromem a může vést ke změnám chování. Jednou z možných příčin je Hirschsprungova choroba, která se vyskytuje u 2–15 % lidí a je způsobena nedostatkem nervových buněk ovládajících tlusté střevo. Mezi další časté vrozené problémy patří atrézie dvanáctníku, pylorostenóza, Meckelův divertikl a imperforátní řitní otvor. Celiakií trpí asi 7–20 % jedinců a častější je také gastroezofageální reflux.
Zuby