Neredzīgais Indriķis (Slepý Jindřich) (, Mazdzērve, dnes Apriķi – , tamtéž) byl lotyšský básník, první, jehož dílo bylo publikováno v samostatné sbírce, a první, jehož básně byly přeloženy do jiného jazyka.Slovník pobaltských spisovatelů. Praha: Libri 2003. S. 178.Neredzīgais Indriķis. Ar Aizputi un novadu saistītie. Biogrāfiskā vārdnīca. Dostupné online
Život thumb|left|Indriķisův náhrobní kámen Pocházel z nevolnické rodiny na panství Elkulejās. Poté, co v dětství ztratil rodiče, byl vychován příbuzným svého otce. V pěti letech po onemocnění neštovicemi úplně ztratil zrak , ale dokázal se vyučit ševcem a krejčím. Jeho starší bratr mu četl články a básně otištěné v knihách, a tak Indriķis začal skládat písně podle vzoru balto-německého luteránského pastora Gottharda Friedricha Stenderse. Skládal také náboženská kázání a upozornil na sebe literáta a pastora farnosti Apriki Karla Gotharda Elferfelda. Jeho zásluhou bylo zapsáno a pak roku 1806 knižně vydáno čtrnáct Indrikisovýh básní pod názvem Tā Neredzīgā Indriķa dziesmas (Básně slepého Jindřicha) jako první vydaná básnická sbírka autora lotyšského původu. Elferfeld napsal ke knize předmluvu, postaral se o její distribuci. Některé Indriķisovy básně byly také přeloženy do němčiny. Elferfeld rovněž psal o Indriķisovi do německých novin, například do Neue Wöchentliche Unterhaltung, kde ho nazval lotyšským Homérem.Neredzīgais Indriķis. Latvijas un latviešu literatūras vortāls. Dostupné onlineŠLAPAKA, Jana. Tik un tā es atnākšu. Žurnāls Rosme, Nr. 2013/11. Dostupné online
Roku 1807 se oženil s Annou z vesnice Pādure a měl s ní čtyři děti (dva chlapce a dvě děvčata). Zemřel 24. ledna 1828 a je pohřben na hřbitově Ģibortu poblíž Apriki. Roku 1935 byl na hřbitově postaven pamětní kámen s nápisem v Braillově slepeckém písmu.
Roku 1991 byl v rižské Strazdumuiži postaven Indriķisův památník od sochaře Ārise Smildzerse, který byl později zničen.Piemineklis Neredzīgajam Indriķim. Rīgas pieminekļu aģentūra. Dostupné online
Dílo Indriķisovy básně vycházejí ze Stendersovy osvícensky klasicistní poetiky, ale začíná se v nich také projevovat nastupující preromantismus (sentimentalismus) v duchu pietismu, který do luteránské formální a chladné teologie vnášel citovost a silně citově zabarvenou osobní zbožnost.Literatūrzinātne, folkloristika, māksla. Latvijas Universitāte, 2008. s. 177. Dostupné online
Indriķis psal především o svém neštěstí, o zbožnosti a o důvěře v Boha, o přírodě a o ročních obdobích, o životě rolníků a o jejich práci i o lásce a tichém rodinném štěstí, ale občas se v jeho písních objevili i sociální témata. Často skládal ke svýn básním vlastní melodie. Chválil také zrušení nevolnictví v Kuronsku a Livonsku, ke kterému došlo v letech 1817 až 1819. Po vydání básnické sbírky vycházely jeho příležitostné básně lotyšsky i německy také v novinách, kalendářích a v almanaších. Je zařazován do skupiny tzv. starolotyšů (veclatvieši), kteří iniciovali lotyšské národní obrození.PAROLEK, Radegast. Srovnávací dějiny baltických literatur. Praha: Universita Karlova 1978. S. 34.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Neredzīgais Indriķis: kā viņš nonāk līdz dzejošanai un kāpēc viņa dziesmas jālasa skaļi. Latvijas Radio 1. Dostupné online Индрик, латышский поэт. Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона. Dostupné online
Kategorie:Lotyšští spisovatelé Kategorie:Osobnosti národních obrození Kategorie:Osvícenci Kategorie:Preromantičtí spisovatelé Kategorie:Narození 15. října Kategorie:Narození v roce 1783 Kategorie:Narození v Lotyšsku Kategorie:Úmrtí 24. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1828 Kategorie:Úmrtí v Lotyšsku Kategorie:Muži