Afghánské ozbrojené síly, oficiálně Ozbrojené síly Islámského emirátu Afghánistán (paštunsky: د اسلامي امارت وسله وال ځواکونه, Jazyk Dárí: قوای مسلح امارت اسلامی افغانستان), představují vojenské síly Afghánistánu, které byly pod velením vlády Tálibánu v letech 1997 až 2001 a znovu jsou od srpna 2021.
Tálibán vytvořil první podobu ozbrojených sil emirátu v roce 1997 poté, co se zmocnil moci v Afghánistánu po skončení afghánské občanské války, která probíhala v letech 1992 až 1996. Tyto síly byly rozprášeny po invazi USA v roce 2001 a následném pádu první vlády Tálibánu. Byly obnoveny poté, co Tálibán 15. srpna 2021 ovládl hlavní město Kábul a dosáhl tak porážky Američany podporované Islámské republiky Afghánistán včetně její Národní armády a vítězství ve válce v Afghánistánu. Tím došlo k obnovení Islámského emirátu Afghánistán po dvacetileté přestávce ve vládnutí. Oficiálně byly znovu založeny 8. listopadu 2021.
Podle Ministerstva obrany Afghánistánu činil v roce 2023 jejich celkový početní stav 170 000 vojáků.
Historie Obyvatelé území dnešního Afghánistánu se po staletí podíleli na vojenských strukturách různých státních útvarů a říší. Afghánští bojovníci sloužili mimo jiné v armádách Ghaznovců (963–1187), Ghuridů (1148–1215), Dillíského sultanátu (1206–1527), Mughalské říše (1526–1858) i v perských armádách za vlády Afšárovců. Geneze moderních afghánských ozbrojených sil je obvykle kladena do počátku 18. století, kdy se v Kandaháru prosadila dynastie Hotaků, jež roku 1722 porazila perskou safíjovskou říši v bitvě u Gulnabádu.
Roku 1747 založil Ahmad Šáh Durrání Durránskou říši, jejíž afghánská armáda vedla v průběhu 18. a počátku 19. století řadu válek v oblasti Paňdžábu na severu indického subkontinentu. K nejvýznamnějším střetům patřila třetí bitva u Pánípatu roku 1761, v níž afghánská vojska porazila Maráthskou říši. Následně se Afghánci opakovaně střetávali se Sikhskou říší; tzv. afghánsko-sikhské války však vedly k výrazným územním ztrátám Afghánistánu. Během první anglo-afghánské války (1838–1842) vpadla do země armáda Britské Indie, která se po sérii bojů na různých místech Afghánistánu nakonec stáhla.
K zásadní reorganizaci afghánské armády došlo roku 1880 za vlády emíra Abdurrahmána Chána, a to za asistence Britského impéria. Proces modernizace pokračoval za vlády krále Amanulláha Chána na počátku 20. století a následně během čtyřicetileté vlády krále Záhira Šáha. V období studené války, zejména mezi 50. a 70. lety 20. století, převážnou většinu výzbroje, výcviku a materiální podpory afghánských ozbrojených sil zajišťoval Sovětský svaz.
V letech 1978–1992 vedly sověty podporované ozbrojené síly Afghánistánu intenzivní boje s mnohonárodními skupinami mudžáhidů, které byly podporovány zejména Spojenými státy americkými, Pákistánem a dalšími státy. Po rezignaci prezidenta Muhammada Nadžíbulláha v roce 1992 a ukončení sovětské podpory se afghánská armáda fakticky rozpadla na jednotlivé frakce kontrolované různými válečnými skupinami. V následujícím období ovládlo Afghánistán hnutí Tálibán, jehož vedení bylo do značné míry vycvičeno a ovlivněno pákistánskými ozbrojenými silami.
Po svržení režimu Tálibánu na konci roku 2001 a vzniku Afghánské přechodné správy byly vytvořeny nové vojenské jednotky. Ty byly vycvičeny státy Severoatlantické aliance, především Spojenými státy americkými. Afghánské ozbrojené síly operovaly formálně samostatně, avšak s významnou leteckou podporou amerického letectva. Afghánistán jako hlavní spojenec USA mimo NATO nadále získával rozsáhlou vojenskou pomoc, která dosahovala miliard dolarů ročně, a to až do poloviny roku 2021.
Po převzetí moci hnutím Tálibán v srpnu 2021 byly ozbrojené síly Islámské republiky Afghánistán fakticky rozpuštěny a bývalí povstalci se stali základem nové vojenské struktury Islámského emirátu Afghánistán. Část příslušníků zaniklé Afghánské národní armády se následně zformovala do Fronty národního odporu Afghánistánu, která zahájila partyzánský boj proti novému režimu.
Struktura
Armáda Ministerstvo obrany po převzetí moci Tálibánem změnilo názvy vojenských jednotek, ale ponechalo v platnosti číselná označení všech armádních sborů. S platností od 8. listopadu 2021 je afghánská armáda tvořena osmi sbory. Vedle těchto pravidelných jednotek jsou součástí armády rovněž speciální jednotky. +Armádní sboryLogoNázevVelitelstvíRef. 313. centrální sborKábul209. sbor Al-FathaMazár-e Šaríf217. sbor UmaríKundúz205. sbor Al-Badr Kandahár201. sbor Chálid bin ValídLaghmán 203. sbor Mansúrí Gardéz207. sbor Al-FarúkHerát215. sbor AzmHilmandSpeciální sílyLogoNázevVelitlestvíRef.103x103pixelů313. prapor Badri127x127pixelů60. prapor speciálních sil JarmúkRudá jednotka
Letectvo Vzdušné síly Afghánistánu jsou značně omezené, trpící nedostatkem strojů a personálu. Přesto jejich aktivita od roku 2021 narůstá. Využívají zejména letiště v Kábulu, Mazár-e Šarífu a Kandaháru.
Vybavení Po zhroucení Afghánské národní armády a Afghánské národní policie ukořistili tálibánští militanti velké množství vojenského vybavení různého typu, které využili k transformaci na regulérní a moderní armádu. Například již v listopadu 2021 se v Kábulu konala vojenská přehlídka, kde byli tálibánští bojovníci oděni nikoliv v tradičních oděvech, nýbrž v ukořistěných uniformách. Mezi další ukořistěné vybavení patří:
pěchotní zbraně: Glock 19, M 9, M4, M16, AK-47; dělostřelecké systémy: houfnice D-30; bojová vozidla: HMMWV ("Humvee"), Ford Ranger, MRAP, M117; bojová letadla: vrtulník Mi-17, vrtulník Mi-24, vrtulník MD 500, vrtulník UH-60, bojový letoun EMB 314; přepravní letadla: transportní letoun C-130.
V lednu 2022 skupina tálibánských vojáků absolvovala speciální tříměsíční výcvikový program ohledně moderní vojenské techniky. Tálibán se rovněž zmocnil zařízení, která v Afghánistánu vybudovaly zahraniční síly, například letecké základny Bagrám.
Galerie
Odkazy
Reference
Související články
Mudžáhid
Externí odkazy
Profil ministerstva obrany na síti X Afghánistánu Kategorie:Afghánské vojenství