thumb|right|220px|Harvardské počtářky v roce 1891. Fotografie byla pořízena ve výpočetní místnosti Observatoře Harvardovy univerzity. Harvardské počtářky, známé také jako Harvardské počítačky (Harvard Computers), bylo označení pro tým žen, které na přelomu 19. a 20. století pracovaly jako kvalifikované pracovnice na zpracování astronomických dat na Observatoři Harvardovy univerzity v Cambridgi (Massachusetts). Velkou zásluhu na vytvoření této skupiny počtářek měl tehdejší ředitel observatoře Edward Pickering. Díky významným objevům, vytvářením zásadních referenčních katalogů, stanovováním základních osvědčených postupů v oboru a pečlivé správě jedinečné harvardské kolekce astronomických skleněných fotografických desek nelze vliv a odkaz této skupiny žen přehlédnout. Některé z těchto žen, jako například Annie Jump Cannonová, Henrietta Swan Leavittová, Cecilia Payne-Gaposchkinová, Williamina Flemingová, učinily objevy, které byly pro astrofyziku důležité.
Terminologie Skupina mezioborových odborníků v Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, včetně správců záznamů, artefaktů a historických prostorů spojených s astronomickými počtářkami, vydala doporučení, jak plněji a přesněji popsat ženy, které prováděly astronomický výzkum na Observatoři Harvardovy univerzity (HCO) na konci 19. a začátku 20. století. Pro popis skupiny pracovnic v astronomii se doporučuje používat termín Women Astronomical Computers místo označení „Harvard Computers“, které postrádá specifičnost a nezohledňuje složitost způsobu sebeidentifikace samotných pracovnic. Nový termín tak má zohledňovat rozmanitost zkušeností a přínosu zúčastněných žen a také odráží historické genderové předsudky v HCO i v rámci astronomie.
thumb|right|Harvardské počtářky pod vedením E. Pickeringa, květen 1913. Zadní řada zleva: M. Harwood, M. O'Reilly, E. Pickering, E. Gill, A. Cannon, E. Leland, F. Cushman, M. Whyte, G. Brooks. Přední řada: A. Walker, neznámá (pravděpodobně J. Mackie), A. Carpenter, M. Gill, I. Woods. Používaný termín Harvard Computers autoři doporučení nepovažují za nesprávný. Není to však jejich preferovaný termín, protože nespecifikuje oblast, ve které ženy pracovali, a soustřeďuje se spíše na instituci než na jednotlivce. V historickém kontextu je skutečnost, že to byly ženy, důležitá. Vykonávaly práci, která byla sama o sobě přelomová, a zároveň otevíraly nové možnosti pro ženy ve vědeckých profesích. Dopisy, deníky a další primární zdroje psané samotnými ženami naznačují, že jejich genderová identita byla pro jejich zkušenosti důležitá.
Astronomické počítačové pracovnice (počtářky) měly specializované, specifické astronomické znalosti a dovednosti a je důležité je uznat jako osoby s jedinečnými, cennými odbornými znalostmi v určitém oboru. Přívlastek „astronomické“ tak odlišuje tyto ženy od „lidských počítačů“ pracujících v jiných oborech v první polovině 20. století, včetně matematiky, námořní navigace, konstrukce letadel a raket, výzkumu zbraní během druhé světové války a dalších.
Mnohé z žen, zejména před rokem 1920, se buď samy identifikovaly, nebo byly profesně označovány jako „počtářky“. Toto profesní označení se používalo napříč vědními obory dříve, než bylo přijato v HCO. Úkolem počtářek v HCO bylo provádět matematické výpočty a přesná astronomická měření. Slovo počtářka upřesňuje, jaký typ práce ženy v kontextu doby vykonávaly.
Autoři návrhu také důrazně doporučují vyhnout se výrazu „Pickeringův harém“, jak je někdy skupina počtářek označována a to z několika důvodů: je neuctivý; nevystihuje povahu práce, ženy byly najímány k výkonu technicky kvalifikované práce specifické pro astronomii; tento termín se soustřeďuje na E. Pickeringa a staví ženy spíše do pozice doplňků jeho kariéry než samostatných výzkumnic; kariéra mnoha žen z této skupiny trvala mnoho desetiletí nebo trvala dlouho po Pickeringově působení ve funkci ředitele HCO, mnohé s ním nebyly vůbec spojeny nebo se jejich kariéry s jeho kariérou nepřekrývaly.
Historie Historické souvislosti thumb|right|Asistentky pracující v místnosti v nové cihlové budově observatoře, Březen 1898. Williamina Flemingová je žena stojící vzadu, bezprostředně před ní sedí Evelyn Lelandová (v řadě uprostřed) a vpravo je Ida Woodsová. Ostatní ženy jsou neznámé, ale žena nejblíže ke kameře by mohla být Annie Cannonová. Až do poloviny 19. století se astronomové ve své práci opírali výhradně o pozorování noční oblohy pomocí dalekohledů. To v důsledku znamenalo, že mnoho času strávili čekáním na noci s ideálními podmínkami, kdy pak museli horečně pracovat, aby ten čas využili. S vynálezem fotografie a technologie zachycování snímků hvězd na skleněné desky se tato omezení podařilo překonat: za jasných nocí bylo možné pořizovat snímky dalekohledem a teprve později je studovat.Pozorování pomocí pozemních dalekohledů, které bylo pro astronomii v té době určující, bylo pro ženy funkčně nedostupné. Vedení hvězdáren, včetně Harvardu, se domnívalo, že ženy nejsou vhodné pro fyzickou povahu pozorování, včetně pozdních nocí a chladného počasí. Annie Cannonová byla významnou výjimkou – pozorovala prostřednictvím harvardského dalekohledu na jižní stanici Boyden v Arequipě v Peru a fotografie také sama vyvolávala.
Rostoucí význam vědy v americké společnosti a zlepšující se možnosti vzdělání pro ženy znamenaly, že koncem 19. století hledaly kvalifikované ženy příležitosti ve vědě. Některé ženské vysoké školy kladly důraz na vědu a svým studentkám vštěpovaly závazek věnovat se výzkumu. V době rozšiřování vědeckých institucí se ukázalo, že ženy se poměrně snadno dostávají na nová pracovní místa, která se začala definovat jako „ženská práce“. Tyto možnosti však byly obvykle velmi omezené a práce byla tak špatně placená nebo nízko hodnocená, že ji kvalifikovaní muži nechtěli přijmout.
Ženy se významně zapsaly i do astronomie na Harvardově observatoři v období před zavedením doktorského programu na observatoři. Tyto zásluhy však byly formovány určitou představou o tom, jaká astronomická povolání jsou pro ženy vhodná. Ženy v astronomii pracovaly v rámci vymezené samostatné ženské práce, ale také vyvinuly strategie, jak rozšířit omezení, která jim byla přidělena. Podle vzoru běžného pro ženské profesionálky na přelomu století většina astronomek neusilovala o stejná pracovní místa, jaká zastávali muži, ale spíše se snažila rozšířit pracovní příležitosti vhodné pro ženy. Ne všem ženám však tato ženská práce vyhovovala. Astronomky s nadáním v oblastech, které nebyly v astronomické komunitě považovány za ženské, se snažily rozšířit možnosti, které byly ženám k dispozici. Také nové technologie v astronomii, zejména fotografie, vedly k novým typům projektů a nové pozornosti věnované některým oblastem studia, jako jsou například proměnné hvězdy. Celé oblasti výzkumu v astronomii začaly být definovány jako ženská práce a některé ženy byly za vynikající práci odměněny značnou vědeckou prestiží.
Existovalo několik důvodů, proč Harvardova observatoř začala zaměstnávat ženy: Ženy měly specializované dovednosti a znalosti použitelné pro práci observatoře. Mnohé z astronomických pracovnic získaly vysokoškolské vzdělání v oboru matematiky a astronomie. Vedení observatoře věřilo, že ženy mají zvláštní „ženské“ vlastnosti, které jsou užitečné pro tento druh systematické, opakující se a přesné práce – trpělivost, přesnost, smysl pro detail a pečlivost. Ženy poskytovaly levnou pracovní sílu. Zaměstnavatelé běžně platili ženám za stejnou práci méně než mužům. Bylo to úsporné rozhodnutí o zaměstnání, které umožňovala ekonomika, v níž měly ženy s astronomickým a matematickým vzděláním nebo schopnostmi omezené profesní možnosti. Přestože ženy pracující v astronomii nebyly v té době spravedlivě odměňovány, jejich platy v observatoři převyšovaly to, co by si vydělaly jinde. V roce 1900 vydělávala W. Flemingová 1 500 dolarů ročně. Ve stejné době činil průměrný plat ženy vyučující na státní škole v Massachusetts 633 dolarů. Pro mnoho astronomických počtářek byla tato práce jejich vášní, některé také pocházely z rodin spojených s astronomií nebo s observatoří. Poptávka po práci v observatoři byla velmi vysoká, protože existovalo jen málo jiných profesních příležitostí, jak se věnovat astronomickému výzkumu. Ženy s vysokoškolským vzděláním v oboru astronomie a matematiky nacházely uplatnění jinde především jako učitelky na ženských vysokých školách nebo na středních školách.
Označení, které bylo ženám na observatoři přisuzováno, se v průběhu času výrazně měnilo; například až do roku 1900 byly ženy označovány výhradně jako počítačové pracovnice (počtářky) nebo asistentky a od 10. a 20. let 20. století byly některé z nich, kromě jiných titulů, označovány jako astronomky. Některé z těchto žen prováděly vlastní původní vědecký výzkum a některé z nich prováděly výpočty podporující výzkum jiných. Mnohé odvedly mnohem hodnotnější práci, než jim bylo v té době připisováno, a jiné za svou práci získaly významná ocenění. Vznik pracovních míst pro ženy na Harvardově observatoři ukazuje, jak potřeby zaměstnavatele a zaměstnance formovaly práci žen v astronomii.
Skleněný vesmír thumb|right|Skupina počtářek na Harvardově observatoři v roce 1891. V roce 1875 nečekaně zemřel v pořadí třetí ředitel Harvardovy observatoře Joseph Winlock (1826–1875), který observatoř vedl v letech 1866–1875. Observatoř byla v té době chudá na finance i na přístrojové vybavení a neměla dostatek pracovních asistentů a zaměstnanců. Totéž platilo o téměř všech třiceti veřejných a soukromých observatořích, které ve Spojených státech existovaly před rokem 1880. Žádná z nich neměla dostatečnou finanční podporu ani dostatečně početný personál, aby mohla fungovat pouze jako výzkumná instituce. V evropských zemích byla astronomie obvykle podporována státem. V Americe však měla takovou podporu pouze Námořní observatoř; astronomie se obecně nepovažovala za samostatnou vědu, ale především za nástroj, který se používal při řešení praktických problémů – k určování zeměpisné šířky a délky, zeměpisných hranic, přesného času a zvláštností počasí a klimatu. Pouze Harvardova observatoř a Námořní observatoř ve Washingtonu mohly být oprávněně považovány za rovnocenné svým protějškům v Evropě.
Po smrti Josepha Winlocka zastával v letech 1875 až 1877 funkci dočasného ředitele hvězdárny profesor Arthur Searle (1837–1920), který kromě obvyklých astronomických pozorování věnoval energii malého kolektivu pracovníků přípravě několika svazků Annals of Harvard College Observatory pro tisk. Přestože se za Winlockova vedení přihlásila na observatoř jedna nebo dvě ženy jako dobrovolné studentské asistentky, teprve v roce 1875 začal Searle uplatňovat v té době ojedinělou politiku přijímání žen mezi své zaměstnance. Mezi první ženy (počtářky), které na observatoři oficiálně pracovaly, patřily Rebecca Titsworth Rogersová (v letech 1875–1898, manželka Williama A. Rogerse, který byl od roku 1870 astronomem na observatoři), Rhoda G. Saundersová (1875–1888) a Anna Winlocková (1875–1904, dcera Josepha Winlocka).
První ženy, které nastoupily na Harvardovu observatoř v roce 1875, pomáhaly W. Rogersovi při práci na aktualizaci hvězdného katalogu Bonner Durchmusterung. Především trávily dny prováděním matematických výpočtů pro muže astronomy, kteří prováděli v noci pozorování pomocí poledníkového kruhu, který byl na observatoři instalován v roce 1870. Počtářky přebíraly pozorovací zápisníky astronomů a redukovaly v nich zaznamenané údaje – zprůměrovaly čísla a opravily je o refrakci, paralaxu a chyby vlastní různým přístrojům, aby zaznamenaly absolutní polohu objektu na obloze. Tehdejší prezident Harvardovy univerzity Charles William Eliot sám podpořil zaměstnávání žen tím, že požádal Arthura Searla, aby angažoval slečnu Saundersovou na jeden rok s platem 600 dolarů. Saundersová zůstala na observatoři třináct let.