Erfurtský masakr bylo vyvraždění židovské komunity v německém Erfurtu, k němuž došlo ve dnech 21. a 22. března 1349.Podle jiných zdrojů došlo k masakru 2. března 1349. Údaje o počtu zabitých Židů se značně liší (od 100 do 3000).Heinrich Graetz (31 December 2009). History of the Jews, Vol. IV (in six volumes): From the Rise of the Kabbala (1270 C.E.) to the Permanent Settlement of the Marranos in Holland (1618 C.E.). Cosimo, Inc. s. 109. Všichni židovští přeživší byli z města vyhnáni. Někteří Židé sami zapálil své domy, aby tak nepadl jejich majetek do cizích rukou, navíc oni sami v plamenech zahynuli dřív, než mohli být zlynčováni. Mezi zavražděnými byl i přední talmudista Alexander Suslin. Erfurt nejvíce postihl mor v roce 1350, kdy během deseti týdnů zemřelo více než 16 tisíc obyvatel. Několik let po pogromu se Židé do Erfurtu vrátili a založili druhou komunitu, která byla zrušena městskou radou v roce 1458.
Pozadí Mnoho masakrů během epidemie černé smrti, k nimž docházelo nejen v Německu, ale i v dalších zemích, bylo reakcí na falešná obvinění Židů, že tuto epidemii způsobili. Jinde bylo zabíjení Židů ospravedlňováno tím, že vyvraždění Židů zabrání šíření moru do dané oblasti. Ačkoliv tato přesvědčení a doprovodné masakry často podporovali i místní biskupové nebo flagelanti, katolická církev, včetně papeže Klementa VI. (během jehož papežství mor vypukl a také se objevili flagelanti) a jeho nástupce Inocence VI., se proti těmto pogromům a pronásledování Židů postavila. V papežské bule vydané na konci roku 1349 papež Klement VI. odsoudil hnutí flagelantů a kritizoval jejich "prolévání židovské krve".
Erfurtské rukopisy Pogromy byly většinou doprovázeny rozsáhlým rabováním. Mezi předměty uloupenými při erfurtském masakru patřily i erfurtské rukopisy psané v hebrejštině, včetně Tosefty, která je nejstarším dochovaným rukopisem tohoto druhu a pochází z 12. století.
Po masakru se erfurtské rukopisy, včetně Tosefty, dostaly do vlastnictví městské rady Erfurtu a na konci 17. století skončily v knihovně luteránské evangelické církve v Erfurtu, v bývalém augustiniánském klášteře. Byly znovuobjeveny v knihovně v roce 1879 a šestnáct z těchto rukopisů bylo v roce 1880 převezeno do Královské knihovny v Berlíně, kde jsou dosud uloženy pod označením Erfurtská sbírka. Podle jednoho zdroje se na rukopisu Tosefta nacházejí krvavé skvrny.Eliyahu Gurevich (2 May 2010). Tosefta Berachot: Translated into English with a Commentary. Eliyahu Gurevich. s. 14.
Mnoho erfurtských Židů před útokem preventivně ukrylo své cennosti. Jedna taková skrýš, pravděpodobně patřící obchodníkovi Kalmanovi z Wiehe, byla nalezena v roce 1998. Obsah skrýše, známý jako erfurtský poklad, je trvale vystaven v nově zrekonstruovaném muzeu ve Staré synagoze v Erfurtu, která byla postavena v 11. století.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Masakry v Německu Kategorie:Protižidovské pogromy Kategorie:Dějiny Židů v Německu Kategorie:Černá smrt Kategorie:Erfurt Kategorie:Evropa v roce 1349 Kategorie:Středověké dějiny Německa