Státní převrat v Chile () se odehrál 11. září 1973. Šlo o vojenský převrat, při kterém byla svržena vláda demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho a jeho koalice Lidové jednoty. Allende byl označen za prvního demokraticky zvoleného marxistu v Latinské Americe. Jeho zvolení vedlo k politické krizi, jelikož v parlamentu měli většinu opoziční konzervativci. Dne 11. září 1973 se skupina armádních důstojníků vedená generálem Augustem Pinochetem rozhodla provést vojenský puč a chopila se moci. Následovalo sedmnáct let vojenské diktatury.

Během vlády vojenské junty byly zakázány všechny komunistické a socialistické strany Chile a docházelo k rozsáhlým represím levice a jiné opozice režimu. V roce 1974 se Pinochet prohlásil prezidentem a jeho vládu krátce nato uznaly Spojené státy americké, které prostřednictvím tajných operací CIA (například Projekt FUBELT) od začátku sedmdesátých let usilovaly o svržení Allendeho a zavedení proamerické a antikomunistické autokracie. Odtajněné dokumenty CIA v roce 2023 potvrdily, že prezident Richard Nixon a Henry Kissinger věděli o plánu převratu a nezasáhli proti němu.

Pozadí V roce 1970 probíhaly v Chile prezidentské volby, ve kterých zvítězil Salvador Allende (za koalici Lidová jednota). Jeho soupeři byli Jorge Alessandri Rodríguez (Národní strana) a Radomiro Tomic (Křesťanskodemokratická strana). Allende získla 36,6 % hlasů a druhý Alessandri 35,3 % hlasů. Jelikož ale žádný nezískal většinu, měl podle chilského volebního systému o vítězi rozhodnout parlament.

Tehdejší chilská ústava zakazovala prezidentům absolvovat více než jedno funkční období za sebou. Prezident Eduardo Frei Montalva tedy nemohl znovu kandidovat. Americká CIA se v operaci Track I snažila ovlivnit členy parlamentu, aby zvolili Alessandriho, který skončil ve volbách druhý. Ten měl, dle plánu, krátce nato rezignovat a vyvolat nové volby. Frei by poté mohl znovu kandidovat. Nicméně mezitím Allende podepsal závazek, že bude dodržovat ústavu Chile, a parlament potvrdil jeho vítězství. CIA poté zahájila Projekt FUBELT (operaci Track II), při které se snažila zdiskreditovat Allendeho a vyvolat povstání, při kterém by musela zasáhnout armáda, která by se chopila moci. Američané se obávali, že by případný úspěch Allendeho pojetí socialismu mohl posilovat obdobné politiky v Latinské Americe. K tomu na konci roku 1971 Chile navštívil kubánský komunistický vůdce Fidel Castro, což USA znepokojilo.

Allendeho vládu provázela ekonomická krize. Fiskální deficit se z 3,5 % v roce 1970 zvýšil na 24 % v roce 1973. Současně došlo k devalvaci měny a inflace vzrostla na 606 %. Konalo se také několik stávek a protestů. Přepravci dokonce vyzvali ke generální stávce. Allende na toto zareagoval vyhlášením nouzového stavu a vedoucí protestů byli zatčeni. Nicméně to vyvolalo jen další protesty. Zatímco podnikatelé stávkovali, dělníci zůstávali na Allendeho straně. Některé pracovní kolektivy dokonce kazily stávky vyhlášené vlastníky podniků a pracovaly, aby udržely ekonomiku v chodu. Ve vybraných případech docházelo k přebírání továren do rukou výborů pracujících.

V říjnu 1970 byl při nepovedené převratové akci připravené CIA zabit generál René Schneider, který byl velitelem chilské armády. Aby došlo k uklidnění situace, byl na jeho místo dosazen generál Carlos Prats, který měl podporu konzervativních politiků. V roce 1972 se Prats, v době protestů, stal ministrem vnitra.https://archive.today/20070802230054/http://www.latercera.cl/medio/articulo/0,0,38035857_178048856_151840537,00.html

V březnu 1973 se konaly parlamentní volby, ve kterých Lidová jednota, i přes ekonomické problémy, obdržela 44,2 % hlasů. Opoziční pravicové strany před volbami utvořily koalici Konfederace demokracie, která obdržela 55,4 %. V Senátu dopadly volby obdobně. Parlament tedy ovládla opozice.

Ústavní krize V červenci 1973 plukovník Roberto Souper Onfray obklíčil se svou jednotkou prezidentský palác. Nicméně jeho pokus o vojenský převrat (známý jako El Tanquetazo) byl zneškodněn. Následně se ukázalo, že převrat organizovala chilská fašistická paramilitární organizace Frente Nacionalista Patria y Libertad.

Díky většině v parlamentu opozice odhlasovala odvolávání ministrů, což hojně činila a čímž ochromovala vládu, a to i přesto, že mezi právníky byl tento postup označen za protiústavní, jelikož ústava předpokládala, že vládu sestavuje prezident. V srpnu 1973 vydal Nejvyšší soud Chile stanovisko, ve kterém uvedl, že chilská vláda není schopna efektivně prosazovat zákony státu. Opoziční pravicové strany poté obvinily vládu z neústavních kroků a vyzvaly armádu k zásahu. Krátce poté následovaly rozsáhlé protesty. Vláda nezasáhla, jelikož se obávala povolat četnictvo, u kterého si nebyla jistá loajalitou. Allende během srpna jmenoval generála Carlose Pratse také ministrem obrany, nicméně byl donucen rezignovat na oba ministerské posty ještě před koncem měsíce, a to kvůli skandálu, kdy během dopravního incidentu vystřelil na civilistku. Ve funkci velitele armády ho okamžitě nahradil generál Augusto Pinochet.

Koncem měsíce srpna opozice schválila rezoluci, ve které vyzvala vládu k zastavení porušování ústavy. Současně v ní vyzvali armádu a policii, aby zasáhla. Allende reagoval obviněním opozice z vyvolávání státního převratu. Allende se obhajoval, že své kroky učinil k ochraně republiky proti terorismu. Naopak obvinil opozici z porušování ústavního pořádku a vyvolávání občanské války nebo vojenského převratu.

Příprava převratu Již v polovině července 1973 došlo mezi některými důstojníky armády ke konspiraci, jejímž cílem mělo být svržení vlády Lidové jednoty. Nepanovala ovšem shoda na provedení. Generál Carlos Prats si byl vědom sílících hlasů proti Allendemu v armádě. Navrhoval vytvoření nové vlády Allendeho se zapojením více generálů ve vládě, přičemž by byla vyjednána tolerance ze strany Křesťanskodemokratické strany. Z funkcí by současně museli být odvoláni členové komunistické strany a radikálních socialistů. Generálové tento návrh přijali, ale shodli se, že půjde pouze o prozatímní přechodnou vládu, která vyústí ve vládu vojenské junty. Nicméně skupina jiných generálů, mezi nimiž byli Oscar Bonilla, Sergio Arellano Stark, Javier Palacios a Augusto Pinochet, si stáli za tím, že fáze přechodné vlády je zbytečná.

Průběh převratu náhled|Novinář Sylvain Julienne a policisté během puče (11. září 1973) Vojenský převrat vypukl brzy ráno 11. září 1973. Generálové datum vybrali záměrně, jelikož šlo o výročí vojenského převratu v Chile z roku 1924. Pučisté obsadili strategickou základnu námořnictva ve Valparaísu a obsadili televizní a rozhlasové vysílání. Allende byl okamžitě o konání armády uvědoměn a přesunul se se svou prezidentskou gardou do prezidentského paláce. V osm hodin ráno pučisté zastavili vysílání a vydali vlastní prohlášení o úmyslu svrhnout Allendeho z obavy před marxistickým převratem v zemi. Armáda poté bombardovala komunistická rádiová studia a vysílače.

Pučisté zatkli ministra obrany Orlanda Leteliera, čímž Allendemu zabránili v kontaktu s armádou. Po úspěchu převratu byl Letelier poslán do exilu a v září 1976 na něj byl, na Pinochetův rozkaz, spáchán atentát. Od moci byl odstaven také velitel námořnictva admirál Raúl Montero. Velení převzal pučista José Toribio Merino. Allende se neúspěšně pokusil volat generálovi Augustovi Pinochetovi, veliteli armády. Poté volal generálovi Gustavovi Leighovi, veliteli letectva. Ani jeden z nich telefonát nepřijal. Naopak velitel četnictva José María Sepúlveda a velitel policie Alfredo Joignant telefonáty přijali a vydali se k prezidentskému paláci. Z průběhu začínalo být jasné, že se na vojenském převratu podílí celá armáda. Allende přesto doufal, že má na své straně alespoň část jednotek. Prezident například nevěřil, že se na puči podílí i Pinochet, u kterého věřil v loajalitu. Již v devět hodin ráno armáda oznámila, že má celou Chile pod kontrolou. Současně četníci opustili prezidentský palác. Allende se přesto odmítl vzdát.

Armáda prezidentovi pohrozila, že jestli se nevzdá, bude bombardovat prezidentský palác. Dokonce mu nabídli bezpečný odlet ze země pro něj i jeho rodinu. Allende to odmítl. Socialistická strana Allendemu radila, aby opustil palác a uprchl do San Joaquínu, průmyslové zóny hlavního města Santiaga, kde se měli jeho podporovatelé přeskupit a pokusit se porazit pučisty. Allende ovšem odmítl i tento návrh. V 9:10 hodin Allende vysílal svůj poslední projev, ve kterém obyvatele Chile informoval o probíhajícím vojenském převratu a o svém odmítnutí vzdát se. Generál Leigh se rozhodl na palác udělat nálet, nicméně bombardér by na místo doletěl až za čtyřicet minut. Pinochet proto rozkázal prezidentský palác ostřelovat dělostřelectvem. Prezidentské gardě se dařilo dobytí paláce oddalovat pomocí odstřelovačů na střeše paláce. Leigh poté povolal helikoptéry, aby provedly na palác střelbu a kryly postup pozemních jednotek. Prezidentská garda však odolávala do dvou hodin odpoledne.

Po pádu obrany pučisté nalezli Allendeho mrtvého ve své pracovně. Podle obecně přijatého vysvětlení spáchal sebevraždu krátce před vstupem pučistů do paláce. V posledním pokusu o vysílání, krátce před sebevraždou, Allende národu vzkázal udržení naděje a odvahy v budoucím boji s temnotou. Pronesl: „Dělníci mé země, věřím v Chile a osud naší země. Již jiní překonají tuto temnou a hořkou chvíli, kdy zrada vítězí. Mějte na paměti, že brzy se znovu otevřou cesty, kterými projdou svobodní lidé, aby vybudovali lepší společnost. Ať žije Chile! Ať žije lid! Ať žijí dělníci!“https://library.brown.edu/create/modernlatinamerica/chapters/chapter-10-chile/primary-documents-w-accompanying-discussion-questions/document-25-final-speech-by-salvador-allende-1973/ Není jisté, jestli toto vysílání v té době někdo slyšel, ale zachoval se přepis.

Dopady náhled|Chilská armáda zadržuje na stadionu zatčené tisíce lidí během převratu (září 1973) V době po převratu se uvádělo, že během něj zemřel jen prezident Allende. Po návratu k demokracii v roce 1990 vyšetřování ukázalo, že mezi oběťmi byl také novinář Augusto Olivares, který rovněž spáchal sebevraždu. Zraněni měli být Antonio Aguirre a Osvaldo Ramos, kteří byli prezidentovi spolupracovníci. Ti byli následně uneseni z nemocnice a poté zmizeli. V roce 2006 však podle novinářské investigativy probíhající během souzení Pinocheta došlo k nucenému zmizení nejméně patnácti členů prezidentovy gardy.

Na straně pučistů-armády padlo 34 lidí. Dalších šestnáct vojáků mělo padnout při bojích se zbývajícími podporovateli Allendeho v polovině září 1973. Během října 1973 padlo dalších dvanáct vojáků. Celkově při potírání odboje v následujících měsících padlo 162 vojáků. Během převratu také došlo k zatčení desítek tisíc lidí, kteří byli internováni na národním stadionu.

Během Pinochetova režimu došlo k mučení nejméně 40 tisíc lidí.

Dne 13. září 1973 vojenská junta rozpustila parlament a zakázala levicové politické strany, které byly součástí koalice Lidová jednota. Pozastaveny byly veškeré politické aktivity. Následovalo zavedení vojenské diktatury. Velitelé pučistů se domluvili na střídání v čele státu a Pinocheta jmenovali velitelem junty. Současně propagandisticky vytvořili falešné zprávy o přípravě komunistického převratu ze strany Allendeho (údajný Plán Zeta či Plán Z). Šlo o legitimizaci vlastního převratu.

Zapojení USA