Tobias svobodný pán von Oesterreicher, (13. června 1831 Písečné – 26. srpna 1893 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál židovského původu. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1848 a zúčastnil se několika válek. Proslul svými aktivitami v kartografii a mapovým zpracováním pobřeží Jaderského moře, své poznatky uplatnil i jako spisovatel. Za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1874 získal titul barona. V letech 1874–1876 vedl obchodně-diplomatickou misi na Dálný východ a po návratu byl vysokým úředníkem v námořní sekci na rakousko-uherském ministerstvu války (1876–1881). Po odchodu do penze získal hodnost kontradmirála (1882).
Životopis náhled|vlevo|Korveta SMS Erzherzog Friedrich, vlajková loď Tobiase Oesterreichera během cesty kolem světa (1874–1876) Byl synem židovského obchodníka Josefa Oesterreichera a narodil se v Písečném na jižní Moravě. Studoval Polytechniku ve Vídni, námořní školu v Terstu a v roce 1848 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Během revolučních bojů v Itálii v roce 1849 se na fregatě SMS Guerriera zúčastnil blokády Benátek a Ancony, poté vystřídal službu na různých lodích a v roce 1851 získal hodnost praporčíka. Mimo jiné byl pobočníkem velitele námořní základny v Pule a působil také u arzenálu v Benátkách. Absolvoval rychlý služební postup (poručík II. třídy 1856,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 689 dostupné online poručík I. třídy 1857)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 863 dostupné online a ve válce se Sardinií byl velitelem škuneru SMS Arethusa (1859). V dalších letech se podílel na mapovém zpracování toku a ústí řeky Pád (1859–1861).
V roce 1861 byl povýšen na fregatního kapitána,Militär Schematismus des östereichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 722 dostupné online poté byl pobočníkem velitele námořní základny v Benátkách (1864–1865)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 706 dostupné online a krátce působil také na ministerstvu války (1865–1866). Během války s Itálií se jako velitel parníku SMS Elisabeth zúčastnil Bitva u Visu (1866).Velení rakouského námořnictva v bitvě u Visu na webu moja-rijeka.eu dostupné online Několik dalších let strávil cestami a geografickým průzkumem Jaderského pobřeží (1866–1872).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 767 dostupné online Mezitím byl k datu 24. října 1869 povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi.Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 893 dostupné online V roce 1872 byl přidělen ke komisi pro výstavbu lodí a v roce 1873 byl přeložen k námořní základně v Terstu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeń, 1873; s. 660 dostupné online
Jako velitel korvety SMS Erzherzog FriedrichKais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 692 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1877; Vídeň, 1876; s. 249 dostupné online absolvoval v letech 1874–1876 dvouletou cestu kolem světa. Cílem této expedice bylo navázání obchodních vztahů s Japonskem a Siamským královstvím, ale také astronomické pozorování přechodu Venuše mezi Zemí a Sluncem. Z domovského přístavu v Pule se výprava vydala přes nově vybudovaný Suezský průplav kolem břehů Indie a Číny. V Tokiu byla posádka lodi přijata k audienci císařem císařem Mucihitem. Z východní Asie pokračovala cesta přes Tichý oceán k břehům severní Ameriky se zastávkou v San Franciscu. Během další cesty kolem jižní Ameriky následovala další zastávka ve Valparaísu, přes Atlantský oceán s přistáním na Azorách a Alžíru se výprava vrátila v červnu 1876 do Puly. Cesty se na pozicích nižších důstojníků zúčastnilo několik později významných osobností námořnictva (Rudolf Berghofer, Friedrich Albert von John, Simon Lehnhart von Lenningsfeld),Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 80 dostupné online prvním důstojníkem na lodi byl moravský šlechtic hrabě Ervín Dubský z Třebomyslic, který z cesty zanechal cenný deník a z Dálného východu také přivezl hodnotnou sbírku uměleckých předmětů.KONEČNÁ, Kateřina: Erwin hrabě Dubský: Život námořníka, sběratele a umělce 19. století; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2015 (magisterská diplomová práce); s. 47–49 dostupné online
Po návratu ze zámoří byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule (červen 1876) a v listopadu téhož roku byl povolán do Vídně na ministerstvo války, kde v námořní sekci zastával funkci přednosty technického odboru (1876–1881).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1877; s. 252, 254 dostupné onlineWAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 141 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 805, 810 dostupné online V létě 1881 byl ze zdravotních důvodů uvolněn z aktivní služby a k datu 1. února 1882 odešel do penze,SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 129 dostupné online při té příležitosti byl povýšen do hodnosti kontradmirála.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 49 dostupné online
Po odchodu do výslužby žil v TerstuRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 53 dostupné online a v BenátkáchRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 82 dostupné online
Zemřel 26. srpna 1893 ve věku 62 let ve Vídni, kde byl pohřben na Ústředním hřbitově.
Dílo Během průzkumu pobřeží Jaderského moře se podílel na vzniku několika desítek pobřežních map s podrobnými plány 57 přístavů. Tyto kartografické podklady sloužily v Itálii a Jugoslávii až do druhé světové války. Z podnětu ministerstva války zpracoval výsledky svých výzkumů i literárně. Později publikoval také své poznatky z dvouleté cesty kolem světa, které kromě Vídně vyšly tiskem i v Budapešti a Lipsku.
Die oesterreichische Küstenaufnahme im Adriatischen Meere über Auftrag des k. k. Reichs-Kriegs-Ministeriums, Terst, 1873; 238 s.dostupné online Aus fernem Osten und Westen; Vídeň, 1879;
Tituly a ocenění I když v roce 1848 došlo v Rakousku k úplné emancipaci Židů, Tobias Oesterreicher v zájmu své kariéry konvertoval v roce 1856 na katolickou víru (nakonec v roce 1883 přijal evangelické vyznání). To mu také umožnilo postup ve šlechtické hierarchii, za zásluhy byl v roce 1872 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1874 získal titul svobodného pána. Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Almanach für die K.K. Kriegs-Marine 1881; Pula, 1881; s. 238 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1869) 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1873) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1881)
Zahraničí 60x60pixelů Řád Medžidie IV. třídy (1859, Osmanská říše) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Guadalupe (1867, Mexiko) 60x60pixelů Řád slávy I. třídy (1871, Tunisko)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 314–320 (heslo Tobias von Oesterreicher) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy Tobias von Oesterreicher in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu slávy (Tunisko) Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Rakouští kartografové Kategorie:Rakouští Židé Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 13. června Kategorie:Narození v roce 1831 Kategorie:Úmrtí 26. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1893 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži