Nikolaj Ivanovič Kostomarov, Николай Иванович Костомаров, Микола Іванович Костомаров (Jurasovka, Voroněžská gubernie – Petrohrad), byl jedním z nejvýznamnějších rusko-ukrajinských historiků, otcem moderní ukrajinské historiografie a jedním z prvních zastánců antinormanské teorie. Byl také překladatelem, romantickým spisovatelem, dramatikem a básníkem, výzkumníkem sociopolitických a hospodářských dějin Ruska a Ukrajiny a členem Petrohradské carské akademie věd.HRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů – Sovětský svaz I.. Praha: Odeon 1978. S. 597-598..POSPÍŠIL, Ivo a kol.Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. S. 337-338.
Život thumb|left|Kostormarov v první polovině 60. let thumb|left|Kostomarov na obraze Konstantina Makovského z roku 1883 Jeho otec, Ivan Petrovič Kostomarov, statkář a vojenský důstojník ve výslužbě, se v září 1817 oženil s nevolnicí Taťánou Petrovnou Kostomarovovou (rozenou Melnikovovou). Jeho otec pocházel ze staré šlechty Moskevského velkoknížectví, jejíž kořeny sahají až do doby cara Borise Godunova. Jeho matka byla prostá rolnická žena. Protože se Nikolaj Kostomarov narodil před svatbou jeho rodičů, stal se de iure nevolníkem svého otce. Vražda jeho otce, spáchaná nevolníky v roce 1828, postavila Nikolaje a jeho matku do obtížné finanční a právní situace, protože vzhledem k tomu, že byl nevolníkem, dědictví připadlo jeho nejbližším příbuzným. Prodejem 14 000 hektarů půdy získala Taťána Petrovna Melnikovová 50 000 rublů a svobodu pro svého syna. Nikolaj navštěvoval moskevskou internátní školu a díky svým vynikajícím prospěchům byl považován za zázračné dítě (francouzsky: enfant miraculeux). Z finančních důvodů však musel přestoupit na voroněžskou internátní školu, která byla blíže domovu. Výuka ho nudila a postrádala jeho motivaci, a tak byl po dvou letech za své žertíky vyloučen a přeložen na voroněžské gymnázium, které absolvoval v roce 1833.Къ біографіи Н. И. Костомарова. In Кіевская старина. Кіевъ 1895. Т. 49, № 4. C. 34—75. Dostupné onlině thumb|Kostomarův hrob na Volkovském hřbitově v části Litěratorskije mostki (Литераторские мостки) V roce 1836 absolvoval historii a filologii na Charkovské univerzitě. Po absolvování univerzity nějakou dobu sloužil jako kadet u uhlánského pluku, poté vyučoval dějepis na gymnáziích v Charkově a Rovně. V roce 1845 byl vrchním učitelem na Prvním kyjevském gymnáziu a v letech 1846-1847 mimořádným profesorem na katedře ruských dějin Kyjevské univerzity.Костомаров Микола Іванович. Бібліотека української літератури. Dostupné online
V letech 1844–1847 byl profesorem na Kyjevské univerzitě. V té době se seznámil s Tarasem Ševčenkem, který se stal jeho přítelem. Byl jedním ze zakladatelů Cyrilometodějského bratrstva, považovaného za první ukrajinskou politickou organizaci. Program této organizace byl mimo jiné stanoven v Kostomarovově díle Kniha života ukrajinského národa (Книга буття українського народу), které bylo založeno na myšlenkách ukrajinského národního obrození a ukrajinského panslavismu, romantismu panslovanské jednoty, autonomie a lidové moci.ПЕТРОВСЬКИЙ, В. В.; РАДЧЕНКО, Л. О.; СЕМЕНЕНКО, В. І. Історія України. Неупереджений погляд. Факти. Міфи. Коментарі. Харків: Школа 2007. . C. 239—242. V díle je patrný vliv dokumentů polského osvobozeneckého hnutí, zejména díla Adama Mickiewicze Kniha polského lidu a polské pouti (1832, Księgi narodu polskiego i pielgrzymstwa polskiego). náhled|N. S. Kostomarov na ukrajinské poštovní známce z roku 1992 Na jaře 1847 bylo Cyrilometodějské bratrsvo carskými úřady zničeno a Kostomarov byl zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti a v roce 1848 převezen do Saratova. Teprve v roce 1856 byl amnestován. Od roku 1858 žil v Petrohradu, kde jako profesor vedl v letech 1859–1862 katedru ruských dějin na tamní univerzitě. Byl organizátorem „Literárních úterků“ pro petrohradské Ukrajince. To byla doba jeho nejintenzivnější práce a také nejvíce přispěla k jeho popularitě. Ve svých přednáškách se často zabýval názory, které získal v Charkově. Roku 1862 odešel do výslužby a věnoval se vědecké práci.
V roce 1875 Kostomarov prodělal tyfus, což značně podkopalo jeho zdraví. Ve stejném roce se oženil s ovdovělou Alinou Leontijevnou Kysilovou, rozenou Kragelskou, která byla jeho snoubenkou již před jeho zatčením v roce 1847, ale po jeho vyhnanství se provdala za jiného. Jeho zdraví také ovlivnily dvě nehody, kdy jej roku 1881 a 1882 srazil kočár. Počátkem dubna roku 1885 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Ráno 7. dubna zemřel ve svém bytě na Vasiljevském ostrově v Petrohradu. Pohřben byl 11. dubna 1885 na petrohradském Volkovském hřbitově na čestném pohřebišti nejvýznamnějších ruských spisovatelů, vědců, umělců a veřejných činitelů nazýaném Literátské lávky (Литераторские мостки).
Dílo Kostomarov psal díla o dějinách Ukrajiny, Moskevského velkoknížectví a Polska a jeho celoživotní dílo obsahue 300 vědeckých prací. Početné studie, monografie, články a črty obsahují živé obrazy dějin Ukrajiny, Ruska i Polska v období feudalismu. Do středu své práce kladl život obyčejného lidu ve všech jeho projevech. Většinou psal rusky, ale jeho raná umělecká díla a překlady jsou v ukrajinštině. Do ukrajinštiny přeložil báseň od Shakespeara, dílo Byrona a několik básní z Rukopisu královedvorského, aby dokázal, že v ukrajinštině lze také vytvořit velkou literaturu. Význam neztratila ani jeho publicistika. Hodně úsilí věnoval práci v Archeografické komisi. K tisku připravil posmrtné vydání děl svého přítele Tarase Ševčenka.
Výběrová bibiografie thumb|Kniha života ukrajinského národa ( Книгa буття українського народу) Krásná literatura Sava Čalyj (1838, Сава Чалий), historická tragédie v ukrajinštině o konfliktu mezi osobní ctí, ambicemi, zradou a službou cizí moci vydaná pod pseudonymem Jeremija Halka (Иеремия Галка).. Ukrajinské balady (1839, Украинские баллады), básnická sbírka s ruským titulem, ale s básněmi z velké části v ukrajinštině. Snítka Jeremiáše Galky (1840, Вітка Ієремії Галки), bísnická sbírka v ukrajinštině vydaná pod pseudonymem Jeremija Halka. Perejaslavská noc (1841, Переяславська ніч), historické drama napsané v ukrajinštině odehrávající se v Perejaslavi během kozáckého povstání roku 1649 vydané pod pseudonymem Jeremija Halka. Cremutius Cordus (1849, Кремуций Корд), tragédie v ruštině odehrávající se v antickém Římě za císaře Tibéria s titulní postavoi žímského historika obnviněného z oslavy vrahů Julia Caesata.Кремуций Корд. Мисленnoe древо. Dostupné online Ukrajinské výjevy z roku 1649 [kolem 1860, Украинские сцены из 1649 года], knižně prvně roku 1890, dramatický fragment v ukrajinštině s hlavní postavou Bohdana Chmelnického.Украинские сцены из 1649 года. Мисленe древo. Dsotupné online Hádanka (1862, Загадка), dramatické zpracování ukrajinské lidové pohádky o chytré dívce.Загадка. Мисленe древo. Dostupné online Syn. Povídka ze 17. století (1865, Сын. Рассказ из времен XVII века), povídka zobrazující ruský a ukrajinský společenský život, šlechtu, kozáckého prostředí, nevolnictví i lidovou morálku. Řekové na Tauridě [1883, Эллины Тавриды), historická hra v ruštině ze starověkého Řecka řešící neschopnost komunit udržet zákonný řád kvůli svému egoismu.Эллины Тавриды. Мисленnoe древо. Dostupné online Autobiografie (Автобиография), rusky, fragmenty vydány roku 1890, celé vydání až roku 1922.Сочинения Н. И. Костомарова. Литература и жизнь. Dostupné online
Historické, literárně kritické a politické spisy Kniha života ukrajinského národa (1846, Книгa буття українського народу), politický manifest s programem pro Cyrilometodějské bratrstvo. Ivan Svigrovský, ukrajinský kozácký hejtma 16. stoleti (1855, Иван Свирговский, украинский казацкий гетман XVI векa). Bohdan Chmelnický a vrácení Jižní Rusi Rusku (1857, Богдан Хмельницкий и возвращение Южной Руси к России). Jižní Rus u Kostomarova označuje především ukrajinské země (kozáckou Ukrajinu, levobřežní a pravobřežní Ukrajinu) v rámci jeho tehdejšího historického názvosloví, nikoli jižní část dnešní Ruské federace. Počátek Rusi (1860, Начало Руси), historická studie zabývající se vznikem ruské státnosti v Kyjevské Rusi. Rysy lidové jihoruské historie (1861,Черты народной южнорусской истории). Myšlenky federalismu ve staré Rusi (1861, Мысли о федеративном начале в древней Руси), historicko-politická studie, v níž autor rozvíjí jednu ze svých hlavních historických koncepcí: že stará Rus podle něj nebyla od počátku založena na silném centralizovaném státě, ale svazkový (federaticní) tcharakter – jednotlivá knížectví a zemské celky si uchovávaly značnou samostatnost. Dvě ruské národnosti (1861, Две русские народности), historicko-etnografická studie o vztahu Rusů a Ukrajinců, v níž Kostomarov rozvíjí myšlenku, že v rámci širšího historického celku Rusi existují dvě odlišné národní větve: severní (velkoruská), spojená především s Moskvou, a jižní (maloruská, resp. ukrajinská), spojená s Ukrajinou a tradicí Kyjevské Rusi. Autor zdůrazňuje rozdíly mezi nimi. Dokumenty k dějinám Jižní a Západní Rusi shromážděné a vydané Archeografickou komisí (1863-92, Акты, относящиеся к истории Южной и Западной России, собранные и изданные Археографическою комиссиею), patnáctidílná pramenná edice, na níž se Kostomarov významně autorsky a redakčně podílel. Věče a věčové zřízení ve staré Rusi (1864, Вече и вечевое устройство в древней Руси), historická studie o instituci věče, lidového shromáždění ve staroruských městech, zejména v Novgorodu a Pskově . Jižní Rus na konci 17. století (1867, Южная Русь в конце XVII века). Poslední léta Polsko-litevské unie (1870, Последние годы Речи Посполитой), monografie o konci Polsko-litevské unie. Ruské dějiny v životopisech jejich významných osobností (1873-1888, Русская история в жизнеописаниях её главнейших деятелей), dílo zachycující události od staré Rusi až po 18. století prostřednictvím 53 podrobných životopisů, mezi nimiž nechybí knížata, carové, významní vzbouřenci ani církevní hodnostáři.Костомаров, Николай Иванович. In Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона 1895. Т. XVI, С. 401—404. Zkáza (1879-80, Руина), historická monografie o politickémo rozvratu a občanských válkách na Ukrajině v druhé polovině 17. století.
Překlady Všechny překlady jsou do ukrajinštiny.Микола Костомаров. Переклади. Мисленe древо. Dostupné online Překlady básni Kytice (Квіточка), Jahody (Ягоди) a Růže (Рожа) z Rukopisu královédvorského zařadil autor již do své sbírky Ukrajinské balady (1839, Украинские баллады). William Shakespeare: Píseň Desdemony (Пісня Дездемони) z tragédie Othello pod názvem Vrba (Верба) (1840). George Gordon Byron: Hebrejské melodie (Єврейські співанки) (1841). Jelen (Олень), báseň z Rukopisu královédvorského (1841) Turnaj (Турнія), báseň Ludiše a Lubor (O slavném sědání) z Rukopisu královédvorského (1843)
Česká vydání Ivan IV. Vasiljevič Hrozný. Praha: Vesmír 1925. Překlad Pavel Papáček.Ivan IV. Vasiljevič Hrozný. Národní digitální knihovna. Dostupné online Odkazy Reference
Externí odkazy
) ZHUKOVSKY, Arkadii. Kostomarov, Mykola. Internet Encyclopedia of Ukraine hosted by the Canadian Institute of Ukrainian Studies. Dostupné online Костомаров Николай Иванович. People on orwell.ru. Dostupné online
Kategorie:Ruští historikové Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Ruští básníci Kategorie:Ruští dramatici Kategorie:Ruští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Ukrajinští historikové Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Ukrajinští dramatici Kategorie:Ukrajinští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Ukrajinští překladatelé Kategorie:Překladatelé do ukrajinštiny Kategorie:Překladatelé z angličtiny Kategorie:Překladatelé z češtiny Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Narození 16. května Kategorie:Narození v roce 1817 Kategorie:Narození ve Voroněžské oblasti Kategorie:Úmrtí 19. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1885 Kategorie:Úmrtí v Petrohradu Kategorie:Pohřbení na Litěratorskich mostkach