Ludwig Viktor von Höhnel ( Ludwig Victor Ritter von Höhnel) (6. srpna 1857 Prešpurk – 23. března 1942 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál, cestovatel a spisovatel. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1876. V letech 1886–1888 a 1892–1893 podnikl dvě významné expedice do vnitrozemí východní Afriky, své poznatky později publikoval v několika knihách a dosáhl uznání i v zahraničí. Během další kariéry u námořnictva byl později velitelem několika bitevních lodí a nakonec velitelem arzenálu v Pule (1908–1909). V roce 1909 odešel do penze a v roce 1910 byl povýšen na kontradmirála.
Životopis Byl synem dvorního rady Gottfrieda Höhnela, zemského finančního ředitele v Terstu. Studoval na gymnáziu v Terstu a Tereziánské akademii ve Vídni, další fázi vzdělání absolvoval v letech 1873–1876 na C. k. námořní akademii v Rijece.Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 68 dostupné online V roce 1876 vstoupil jako kadet k námořnictvu a na korvetě SMS Donau se plavil po Středomoří (1876–1878). V roce 1879 získal hodnost praporčíka a na císařské jachtě SMS Miramar doprovázel korunního prince Rudolfa do Španělska. Jako navigační důstojník poté vystřídal službu na různých lodích, působil také u jednotek námořní pěchoty v Pule. V letech 1882–1884 byl na staniční lodi SMS Andreas Hofer přidělen k vojenskému velitelství v ZadaruRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 168 dostupné online a poté byl navigačním důstojníkem na cvičné lodi SMS Novara (1884–1885).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 115 dostupné online Na admirálské jachtě SMS Greif doprovázel znovu prince Rudolfa i s manželkou Štěpánkou na ostrov Lokrum (1886).
Výpravy do Afriky náhled|vlevo|Mapa cesty expedice hraběte Samuela Telekiho a Ludwiga Höhnela 1887–1888 V letech 1886–1888 podnikl výzkumnou výpravu do vnitrozemí Afriky jako doprovod uherského šlechtice hraběte Samuela Telekiho (1845–1916).Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 475 (heslo Ludwig von Höhnel) Iniciátorem expedice byl korunní princ Rudolf. Jejich cesta začala v lednu 1887 v Pangani na břehu Indického oceánu, z východu obešli horu Kilimandžáro a pokračovali na sever do oblasti dnešní Keni. Zatímco hrabě Teleki byl soukromá osoba a věnoval se spíše lovu, Höhnel byl úřady pověřen geografickým průzkumem a vedením cestovního deníku. Jako první Evropané objevili jezero Turkana, o jehož existenci se dosud vědělo jen z nepřesných zpráv obchodníků. Jezero bylo pojmenováno po korunním princi jako Rudolfovo (Rudolph-See), jméno Turkana dostalo až v roce 1975. Po Rudolfově manželce bylo pojmenováno další objevené jezero (Štěpánčino, dnes Chew Bahir). Expedice se často potýkala s nepřátelstvím domorodých kmenů (celkem 34 členů výpravy zahynulo) a dezorientací ve zcela neznámém terénu. Expedice skončila v říjnu 1888, kdy se nalodila v Mombase na zpáteční cestu do Evropy.Expedice Samuela Telekiho na webu botany.cz dostupné online
Po návratu do Evropy Höhnel znovu sloužil u námořnictva a postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1887Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 13 dostupné online, poručík I. třídy 1890).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 12 dostupné online V letech 1892–1894 podnikl další výpravu do Afriky, na kterou byl přizván americkým magnátem Williamem Astorem Chanlerem. Cesta vedla opět do Keni a Höhnel kartograficky zpracoval okolí hory Mount Kenya, výprava měla ale znovu problémy s domorodými kmeny a také dezercí nosičů. Höhnel byl 24. srpna 1893 vážně zraněn nosorožcem a musel se vrátit do Evropy.Expedice Ludwiga Höhnela na webu hedvabnastezka.cz dostupné online
Další služba u námořnictva náhled|vlevo|Ludwig von Höhnel (1892) Po zotavení ze zranění byl znovu aktivním důstojníkem námořnictva, v letech 1894–1895 jako dělostřelecký důstojník na korvetě SMS DonauRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894, Vídeň, 1894; s. 145 dostupné online absolvoval cestu přes Atlantik a oblast Karibiku do New Yorku, kde se mimo jiné setkal s pozdějším prezidentem Theodorem Rooseveltem. Po návratu byl v letech 1895–1896 přidělen k Námořnímu technickému výboru, poté byl důstojníkem na fregatě SMS Laudon (1896–1897)). Znovu na palubě lodi SMS Donau podnikl v letech 1897–1898 další zaoceánskou cestu s kadety námořní akademie.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 163 dostupné online
V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1899)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1899; s. 1175 dostupné online byl přidělen k námořní základně v Terstu se zařazením u technického odboru.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1899; s. 133 dostupné online V letech 1899–1903 zastával funkci pobočníka císaře Františka Josefa.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1900; Vídeň, 1899; s. 32 dostupné onlineAlmanach für die K. u. K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 11 dostupné online V roce 1903 byl velitelem křižníků SMS Tiger a SMS SzigetvárRang- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 172 dostupné online a mezitím byl povýšen na fregatního kapitána (1. května 1903).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1904; Vídeň, 1903; s. 1210 dostupné online V lednu 1905 byl jmenován velitelem křižníku SMS PanhterEinteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 51 dostupné online, s nímž absolvoval více než jednoroční cestu na Dálný východ, do Austrálie a na Nový Zéland.Cesty válečných lodí rakousko-uherského námořnictva ve 20. století dostupné online Po návratu byl znovu členem velení námořní základny v Terstu.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 10, 149 dostupné online
náhled|vlevo|Bitevní loď SMS Sankt Georg, vlajková loď kapitána Höhnela v letech 1907–1908 V únoru 1907 byl na vlajkové lodi SMS Sankt GeorgPřehled velitelů bitevní lodi SMS Sankt Georg dostupné online zařazen ke křižníkové flotile admirála Hermanna PleskottaRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1907; s. 165 dostupné online a následně k I. eskadře Luciana Zieglera.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1908; Vídeň, 1908; s. 162 dostupné online a k datu 1. května 1907 dosáhl hodnosti kapitána řadové lodi.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1908; Vídeň, 1907; s. 1270 dostupné online V prosinci 1907 podnikl cestu do Řecka a v červnu 1908 byl přeložen k námořní základně v Pule. V letech 1908–1909 byl krátce velitele námořního arzenálu v Pule namísto dočasně nepřítomného admirála Lazara Schukiće.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 333 dostupné onlineRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 133 dostupné online Ze zdravotních důvodů byl ke dni 1. srpna 1909 penzionován.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 73 dostupné online Mimo aktivní službu byl povýšen do hodnosti kontradmirála (18. června 1910).Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1910; s. 111 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1910; s. 1363 dostupné online
Po odchodu do výslužby žil trvale ve VídniRangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 213 dostupné online, kde zemřel 23. března 1942 ve věku 84 let, po kremaci byly jeho ostatky uloženy v čestném hrobě ve skupině 15E na Centrálním hřbitově.Seznam čestných hrobů na vídeňském Centrálním hřbitově dostupné online
Jeho starší bratr Franz Xaver von Höhnel (1852–1920) byl botanikem a profesorem na univerzitě ve Vídni.Franz Xaver von Höhnel in: Deutsche Biographie dostupné online
Dílo Své poznatky z výprav publikoval v několika spisech a přispěl mimo jiné k bližšímu poznání Velké příkopové propadliny.
Ost-äquatorial-Afrika zwischen Pangani und dem neuentdecken Rudolf-See; Gotha, 1890 Zum Rudolf- und Stefaniasee; Vídeň, 1892 Mein Leben zur See, auf Forschungsreisen na bei Hofe. Erinnerungen eines österreichischen Seeoffiziers (1857–1909); Berlín, 1926
Tituly a ocenění Byl uživatelem šlechtického titulu rytíře (Ritter von Höhnel), který získal jeho otec v roce 1867. Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Vzhledem ke svým objevitelským zásluhám v Africe byl také čestným členem řady vědeckých institucí ve Vídni (K.u.K. Geographisches Gesselschaft), Káhiře (Société Géographique Khédiviale), Římě (Scoieta Geografica Italia), Berlíně (Gesselschaft für Erdkunde) nebo Amsterdamu (Aardrijkkundigen Genotshap).
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1906) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
Zahraničí 60x60pixelů důstojník Řádu akademických palem (1899, Francie) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (1900, Německo) 60x60pixelů Řád Takova III. třídy (1900, Srbsko) 60x60pixelů Řád lva a slunce II. třídy (1901, Persie) 60x60pixelů komandér Řádu bílého sokola (1901, Sasko) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské hvězdy (1902, Rumunsko) 60x60pixelů komandér Řádu Albrechtova (1902, Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu etiopské hvězdy (1907, Habeš) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1908, Německo) 60x60pixelů komandér Řádu Spasitele (1908, Řecko)
Je po něm pojmenována ulice Ludwig von Höhnel Gasse v 10. vídeňském obvodu Favoriten. Jeho jméno nese také Chameleon přilbový (chameleon Hoehnelův – Trioceros hoehnelii), vzácný druh chameleonů žijící pouze v horských oblastech Keni.
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 343–349 (heslo Ludwig Viktor Ritter von Höhnel) ISBN 3-7648-2519-7
Externí odkazy
Ludwig von Höhnel in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu akademických palem Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu etiopské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Narození 6. srpna Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí 23. března Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži