Wilhelm von Breisach (3. ledna 1812 Eisenstadt – 9. února 1894 Štýrský Hradec) byl rakouský admirál židovského původu. Narodil se v Dolním Rakousku do obchodnické rodiny, původně sloužil v armádě a od roku 1835 u námořnictva. Absolvoval rychlý služební postup a po revoluci v roce 1848 byl vysokým představitelem c. k. námořnictva, patřil k blízkým spolupracovníkům vrchního velitele námořnictva arcivévody Maxmiliána. Zastával také funkce v námořní administraci, byl ředitelem císařské námořní kanceláře (1857–1862) a sekčním šéfem na ministerstvu námořnictva (1862). Svou kariéru završil jako velitel námořních základen v Benátkách (1862–1863) a v Terstu (1863–1866), zároveň byl zástupcem vrchního velitele námořnictva. V roce 1866 byl penzionován v hodnosti kontradmirála a v roce 1877 získal šlechtický titul.
Životopis Byl potomkem staré židovské rodiny z Frankfurtu nad Mohanem, která v 18. přesídlila do habsburské monarchie. Narodil se jako syn obchodníka a v roce 1831 vstoupil jako dobrovolník do armády. Získal vzdělání na vojenské škole v Tullnu a v roce 1833 nastoupil ke sboru pionýrů. V roce 1835 vstoupil k jednotkám námořní pěchoty a poté několik let sloužil u obchodního loďstva. Na fregatě SMS Guerriera se plavil po Středomoří, do Toulonu a Tangeru (1835), poté na lodi Ussaro absolvoval cestu do New Yorku (1835–1836). V letech 1838–1839 si doplnil vzdělání v matematice na námořní akademii v Benátkách a v roce 1841 získal hodnost praporčíka odpovídající vojenské hodnosti nadporučíka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1842; Vídeň, 1842; s. 399 dostupné online
Kromě služby na různých lodích působil také u námořní základny v Benátkách. V revolučních bojů v Itálii se zúčastnil blokády Benátek a bombardování Ancony (1849). Rychle postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1848, poručík I. třídy 1849)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 505 dostupné online a na přelomu let 1849–1850 byl již velitelem fregaty SMS Bellona. K datu 9. března 1852 byl povýšen na korvetního kapitána, poté byl velitelem výstroje a zástupcem velitele námořní základny v Pule (1854).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 642 dostupné online
V hodnosti fregatního kapitána (25. ledna 1855)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1855; s. 40, 654 dostupné online se stal pobočníkem vrchního velitele námořnictva arcivévody Maxmiliána a zároveň byl přednostou I. sekce u vrchního námořního velení (1855–1857).Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1857; Vídeň, 1857; s. 234 dostupné online K datu 27. března 1857 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi a od srpna 1857 vedl jako ředitel námořní kancelář císaře Františka Josefa (Marinekanzlei bei Seiner Majestät).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 856 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1859; Vídeň, 1859; s. 233 dostupné online Spolu s ním se také v roce 1859 zúčastnil války proti Sardinii v severní Itálii. V císařské námořní kanceláři setrval do roku 1862WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 136 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 714, 718 dostupné online a poté se stal sekčním šéfem na ministerstvu námořnictva, zároveň byl zástupcem ministra Mathiase von Wickenburga.WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 137 dostupné online
Od září 1862 byl velitelem námořní základny, respektive sborového námořního velitelství (Hafenadmiralat) v Benátkách.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 720 dostupné online O rok později byl ve stejné funkci přeložen do Terstu (1863–1866)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 704 dostupné online a znovu byl také zástupcem vrchního velitele námořnictva (Ludwig von Fautz a Wilhelm von Tegetthoff).Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1865; s. 200 dostupné online K datu 22. dubna 1866 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost kontradmirála.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 738 dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 22 dostupné online
Po odchodu do výslužby se trvale usadil ve Štýrském HradciRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 81 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1893; Vídeň, 1893; s. 1108 dostupné online, kde zemřel 9. února 1894 ve věku 82 let a byl pochován na hřbitvě St Leonhard.
V roce 1850 se v Terstu oženil s Eugenií Haasovou (1825–1903). Měli spolu čtyři potomky, z nichž dva zemřeli v dětství. Dcera Wilhelmine (1851–1883) se provdala za pozdějšího c. k. generálmajora Franze Buchtu, bratra admirála Heinricha Buchty. Syn Eugen (1853–1937) byl inženýrem, ústředním inspektorem společnosti Rakouské Jižní dráhy a nositelem Řádu Františka Josefa.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1917; s. 236 dostupné online
Tituly a ocenění Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1881; Pula, 1881; s. 278 dostupné online Mimo aktivní službu byl v roce 1877 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (Ritter von Breisach). V rámci nobilitačního procesu požádal o udělení erbu s vyobrazením fregaty SMS Bellona, která byla dříve jeho vlajkovou lodí. Příslušný diplom s erbem byl vystaven k datu 4. října 1877.Wilhelm von Breisach na webu novanobilitas.eu dostupné online
Rakousko 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1861) 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1877)
Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice III. třídy (1853, Prusko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1857, Papežský stát) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Guadalupe (1865, Mexiko)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 207–210 (heslo Wilhelm von Breisach) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy Wilhelm von Breisach in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští Židé Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 3. ledna Kategorie:Narození v roce 1812 Kategorie:Narození v Eisenstadtu Kategorie:Úmrtí 9. února Kategorie:Úmrtí v roce 1894 Kategorie:Úmrtí ve Štýrském Hradci Kategorie:Pohřbení ve Štýrském Hradci Kategorie:Muži