Karl svobodný pán Lewartov von Lewartowski ( Carl Leopold Freiherr Lewartow von Lewartowski, uváděn též jako Lewartowsky) (19. listopadu 1806 Poznachowice Górne – 22. března 1865 Terst) byl rakouský admirál polského původu. Po krátké službě v armádě vstoupil v roce 1826 k c. k. námořnictvu. Vyznamanel se v revolučních letech 1848–1849 a rychle postupoval v hodnostech. Později byl velitelem námořních základen v Pule a Benátkách a v roce 1858 dosáhl hodnosti kontradmirála. Svou kariéru završil jako zástupce ministra námořnictva (1862–1863), v roce 1864 odešel do penze a krátce poté zemřel.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Lewartowskich Pocházel z polského šlechtického rodu, byl synem statkáře barona Johanna Nepomuka Lewartowskiho (1777–1858). Jako haličský stipendista začal v roce 1821 studovat na Technické vojenské akademii ve Vídni a v roce 1826 krátce sloužil u 30. pěšího pluku, ještě téhož roku přešel k námořnictvu. Jako námořní kadet sloužil na různých lodích a působil také u arzenálu v Benátkách. V roce 1831 se zúčastnil mezinárodních operací v Sýrii proti egyptskému místokráli Muhammadovi Alímu. O rok později získal hodnost praporčíka odpovídající vojenské hodnosti nadporučíka (1832).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1833; Vídeň, 1833; s. 378 dostupné online Sloužil také u obchodního loďstva a absolvoval řadu cest po Středomoří.
V roce 1843 byl povýšen na fregatního poručíkaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1844; Vídeň, 1843; s. 410 dostupné online a krátce velel jednotkám námořní pěchoty v Benátkách, v letech 1845–1846 byl na fregatě SMS Bellona pobočníkem velitele námořní divize.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1847; Vídeň, 1847; s. 34 dostupné online Jako poručík řadové lodi (1848) byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva Antona Martiniho.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1848; Vídeň, 1848; s. 34 dostupné online Během revolučních bojů v Itálii se na parníku SMS Custozza zúčastnil blokády Benátek a Ancony (1849), v té době byl již korvetním kapitánem.
V roce 1850 byl povýšen na fregatního kapitánaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 504 dostupné online a zastával funkce u námořních základen v Terstu a Benátkách. V letech 1850–1852 byl velitelem III. námořního okrsku v ZadaruMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1851; Vídeň, 1851; s. 545 dostupné online a poté zástupcem velitele námořní základny v Pule (1852–1854). Mezitím byl v roce 1853 povýšen na kapitána řadové lodi.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1853; Vídeň, 1853; s. 626 dostupné online Jako velitel fregaty SMS Venus byl v letech 1854–1855 zároveň velitelem eskadry na Blízkém východě. Poté zastával funkce velitele námořní základny v Pule (1855–1856)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1855; Vídeň, 1855; s. 69, 103 dostupné online a v Benátkách (1856–1857).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 885, 887 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1857; Vídeň, 1857; s. 235 dostupné online
Jako přednosta II. technické sekce byl v roce 1857 přidělen k vrchnímu námořnímu veleníWAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 135 dostupné online a k datu 19. listopadu 1858 byl povýšen na kontradmirála.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 526 dostupné online Zároveň odešel do výslužby, ale o několik let později byl znovu povolán do námořní administrace jako sekční šéf na ministerstvu námořnictva, respektive zástupce ministra Friedricha von Burgera (1862–1864).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 713, 720 dostupné onlineWAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 137 dostupné online K datu 17. března 1864 byl definitivně penzionovánSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 105 dostupné online a o rok později zemřel v Terstu, kde byl pochován ve vojenské části hřbitova Sant'Anna.
Jako příslušník staré polské šlechty užíval titul svobodného pána (baron – Freiherr), který byl rodině potvrzen v roce 1783 po začlenění Haliče k habsburské monarchii.Šlechtické tituly po zániku Polsko-litevské unie dostupné online Za účast v revolučních bojích v letech 1848–1849 získal rakouský Řád železné koruny III. třídy (1849) a komandérský kříž papežského Řádu sv. Silvestra (1849). Později se stal ještě nositelem norského Řádu sv. Olafa (1857).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 714 dostupné online
Jeho mladší bratr Heinrich (1811–1875)Heinrich von Lewartowski na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online sloužil v rakouské armádě a proslul především v revolučních letech 1848–1849 organizováním sborů slovenských dobrovolníků proti uherským povstalcům.Heinrich Lewartowski in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné onlineOttův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 977–978 (heslo Lewartowski Jindřich)
Odkazy Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 146–150 (heslo Karl Lewartow von Lewartowski) ISBN 3-7648-2511-1
Kategorie:Rakouští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Polští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Silvestra Kategorie:Nositelé Řádu svatého Olafa Kategorie:Narození 19. listopadu Kategorie:Narození v roce 1806 Kategorie:Úmrtí 22. března Kategorie:Úmrtí v roce 1865 Kategorie:Úmrtí v Terstu Kategorie:Pohřbení v Terstu Kategorie:Muži