Elemér Anton Koloman László von Kászon-Jakabfalva (5. října 1864 Budapešť – 2. října 1941 Budapešť) byl rakousko-uherský admirál maďarského původu. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1881, řadu let působil v námořní sekci na ministerstvu války jako překladatel do maďarštiny. Absolvoval několik zaoceánských cest a v závěru kariéry byl velitelem několika válečných lodí. V roce 1912 byl odeslán do penze a mimo aktivní službu získal hodnost kontradmirála (1914).
Životopis náhled|vlevo|Křižník SMS Kaiser Karl VI., vlajková loď kapitána Eleméra Lászla při cestě do jižní Ameriky (1909–1910) Pocházel ze staré rodiny ze Sedmihradska, byl synem Kolomana Lászla, sekčního rady na ministerstvu války, který byl povýšen do šlechtického stavu. Po absolvování gymnázia v Budapešti studoval v letech 1877–1881 na C. k. námořní akademii v Rijece.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 17 dostupné online V letech 1881–1882 byl účastníkem plavby korvety SMS Erzherzog Friedrich podél břehů Afriky, do jižní Ameriky a Karibiku. Sloužil také na cvičné lodi SMS Novara a v roce 1884 získal hodnost praporčíka. V letech 1886–1889 působil střídavě u prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války a u námořní základny v Budapešti. Jeho úkolem bylo překládat do maďarštiny dokumenty vycházející z ministerstva války.
Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1891Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1892; s. 1093 dostupné online, poručík I. třídy 1895)Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1896; Pula, 1896; s. 400 dostupné online a jako navigační důstojník sloužil na křižníku SMS Tiger a obrněné lodi SMS Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie. Na přelomu let 1893–1894 doprovázel na císařské jachtě SMS Miramar císařovnu Alžbětu na MadeiruRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 144 dostupné online, později byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde byl také velitelem jednotek námořní pěchoty. V roce 1896 se podílel na organizaci oslav uherského milénia, kde měl na starost výstavu o námořnictvu. Koncem roku 1896 byl navigačním důstojníkem na korvetě SMS ZrínyiRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 144 dostupné online a v letech 1897–1901 byl znovu zaměstnán jako překladatel v prezidiální kanceláři námořní sekce ministerstva války.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 146 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1901; Vídeň, 1900; s. 1183 dostupné online Na pozici prvního důstojníka poté sloužil na křižníku SMS Kaiser Karl VI., obrněné lodi SMS Erzherzog Albrecht nebo admirálské jachtě SMS Pelikan.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 178 dostupné online
náhled|vlevo|Zámek rodu Degenfeld-Schonburg v Csomaköz (dnes Ciumești, Rumunsko), sídlo Eleméra Lászla po odchodu do výslužby V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1905)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1906; s. 1260 dostupné onlineEinteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 136 dostupné online zastával funkci velitele námořní základny říční plavby v Budapešti (1905–1908)Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1908; Vídeň, 1908; s. 132 dostupné online, mezitím byl také velitelem torpédových křižníků SMS Magnet a SMS Lussin.Rang- und Eintheilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1908; Vídeň, 1908; s. 176 dostupné online K datu 1. listopadu 1907 byl povýšen na fregatního kapitánaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1908; Vídeň, 1907; s. 1273 dostupné online a v roce 1909 byl v rámci záložní eskadry velitelem křižníku SMS Szigetvár. Poté střídal působení u sborového námořního velitelství v Pule a u technického referátu námořní základny v Terstu. V letech 1909–1910 byl na vlajkové lodi SMS Kaiser Karl VI. velitelem torpédové flotily.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 175 dostupné online V roce 1910 podnikl s touto lodí plavbu přes Atlantský oceán do jižní Ameriky, křižník brouzdal podél břehů Brazílie, Argentiny a Uruguaye se zastávkami v Montevideu nebo Buenos Aires, nejdéle loď kotvila po dobu tří týdnů v Rio de Janeiru. Plavba začala 1. března 1910 v Pule, kam se loď vrátila přesně po půlroce 31. srpna.Cesty válečných lodí c. k. námořnictva na webu kriegsmarine.hu dostupné online
Během mise do jižní Ameriky byl ke dni 1. května 1910 povýšen na kapitána řadové lodiSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1910; s. 1362 dostupné online a v letech 1910–1912 byl velitelem dělostřelecké cvičné lodi SMS Adria.Rang- und Einteilungs.iste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 205 dostupné online Na jaře 1912 byl bez bližšího zařazení přidělen znovu ke sborovému námořnímu velitelství v Pule. K datu 1. srpna 1912 byl penzionovánRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 120 dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 100 dostupné online a mimo aktivní službu byl krátce před první světovou válkou povýšen na kontradmirála (25. ledna 1914).Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 133 dostupné online
V roce 1898 se v Debrecíně oženil s hraběnkou Annou Marií von Degenfeld-Schonburg (1875–1925), dcerou hraběte Josefa Degenfeld-Schonburga (1847–1927), dědičného člena uherské Sněmovny magnátů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1902; Gotha, 1902; s. 197 dostupné online Z manželství se narodily čtyři děti. Rodina původně žila na zámku Degenfeldů v Ciumești.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1269 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 239 dostupné online Po první světové válce se tato lokalita ocitla v záboru Rumunska, načež rodina László přesídlila do Budapešti.
Řády a vyznamenání Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vysokých vyznamenání.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 213 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 104, 191 dostupné online
60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1893) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1901) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1907) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1912)
Odkazy Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 553–558 (heslo Elemér László von Kászon-Jakabfalfa) ISBN 3-7648-2519-7
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Narození 5. října Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 2. října Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži