thumb|V minulosti obvyklé označení autobusové zastávky ČSAD „na znamení“ thumb|upright|Starší označení autobusové zastávky na znamení v Praze
Zastávka na znamení nebo na požádání (v minulosti a v některých zemích označovaná též například jako zastávka podle potřeby) je zastávka, ve kterých zastavují spoje (vozidla, vlaky atd.), pouze tehdy, projeví-li cestující svůj zájem nastoupit nebo vystoupit. Obvykle tento druh (či charakter) býval určen zastávkám s velmi slabým obratem cestujících, zejména v málo osídlených nebo neosídlených místech. V první polovině 21. století se v řadě měst a regionů v Evropě prosazuje trend rozšiřovat tento režim zastavování na celé místní systémy MHD nebo regionální dopravy, zejména autobusové.
Režim zastavování Zastavování na znamení je obvykle vyznačeno v jízdních řádech nebo stanoveno místním přepravním řádem či přepravními podmínkami. Může být stanoveno buď pro všechny spoje zastavující v zastávce, nebo jen pro určité linky, spoje či období, nebo může být v určitých částech dne či týdne (například ve večerních a nočních hodinách nebo o víkendech) stanoveno pro celou linku nebo síť. V některých zemích a dopravních sítích je zvykem způsob zastavení vyznačit i nápisem na označníku zastávky.
Dopravce obvykle vlastními vnitřními předpisy v souladu se smluvními přepravními podmínkami stanoví povinnosti řidičů. U některých dopravců se počítá s tím, že se řidič může řídit běžným pozorováním a svým rozumem, zejména sledovat, zda v zastávce někdo čeká, zda se ve voze někdo zjevně chystá vystupovat, zda si nějaký cestující zakoupil jízdenku do příslušné zastávky a podobně.
Pokud je požadován nějaký úkon od cestujícího, tak ve vozidle zpravidla musí včas před zastavením stisknout tlačítko STOP (v některých novějších vozidlech je stejná funkce přiřazena i tlačítku poptávkového otevírání dveří), a pokud vozidlo takové tlačítko nemá, ústně upozornit řidiče nebo průvodčího, že bude vystupovat; v některých odbavovacích systémech řidič či průvodčí registruje požadavky a cílové stanice cestujících již při nákupu či kontrole jízdenky. Obvykle se vyžaduje jedno stisknutí tlačítka, protože vícenásobné stisknutí může mít jiný význam (například v Česku obvykle dva stisky znamenají výstup s kočárkem, vícenásobný přerušovaný stisk požadavek na nouzové zastavení), pokud nejde o speciální signalizaci vyhrazenou pro samostatné účely. Tlačítko buď vyvolá pouze zvukový signál u řidiče (a řidič v některých typech vozidel má možnost přijetí požadavku potvrdit rozsvícením nápisu „stop“, „zastavíme“ nebo podobného), nebo přímo způsobí elektronické zaregistrování požadavku a rozsvícení potvrzujícího nápisu. Funkce tlačítka požadavku pro zastavení v zastávce může být účelně sloučena s funkcí tlačítka s požadavkem na otevření dveří.
thumb|upright|Tlačítko požadavku na zastavení v německé železniční zastávce Bad Herrenalb-Kullenmühle. Od cestujícího čekajícího na zastávce bývá požadováno stát včas na viditelném místě zastávky a případně též dát řidiči včas znamení, zpravidla zvednutím paže. V některých moderních drážních systémech (mimo Českou republiku) je na zastávkách tlačítko, jímž může cestující zadat požadavek do traťového signalizačního a zabezpečovacího systému. Předpisy některých dopravců nařizují zastavit i v případech, kdy nikdo znamení nedal, například při nepřehledné situaci nebo není-li vlak či vozidlo vybaveno použitelným signalizačním zařízením nebo stojí-li na nástupišti osoba, která nedává znamení, nebo je-li třeba vyčkat na stanovený čas odjezdu.
V mnoha zemích existují způsoby dopravy, při nichž je běžné zastavit na vyžádání i mimo zastávku, popřípadě přizpůsobit trasu požadavkům a potřebám cestujících ve voze. Typickým příkladem je turecký dolmuş. Experimenty s podobným způsobem dopravy jsou prováděny i v Česku a na Slovensku, ale často jsou na hraně ve vztahu k právním předpisům o provozu na pozemních komunikacích, veřejné dopravě a financování veřejné dopravy. Širším uplatněním principu zastávek na znamení je systém dopravy nazývaný například radiobus, při němž spoje uvedené v jízdním řádu jedou pouze tehdy, pokud o ně někdo projeví zájem (například telefonicky). Spoj pak jede pouze v té části trasy, pro kterou byl požadován, a zastavuje pouze ve vyžádaných zastávkách.
Účel a hodnocení zastávek na znamení Zastávky na znamení mají smysl pouze v těch zemích a druzích dopravy, kde je zastavování veřejné dopravy vázáno na zastávky (zastavování mimo zastávky je obecně zakázané, nežádoucí nebo nestandardní) a zároveň obecně platí povinnost řidiče zastavovat v zastávkách i tehdy, jestliže nikdo o nastoupení nebo vystoupení nejeví zájem. Z toho vyplývá, že zastávky na znamení jsou specifikem zemí a míst s rigidnějším přístupem k předpisům.
Výhodou zastávek na znamení oproti takzvaným stálým zastávkám je zrychlení dopravy, úspora nákladů na provoz (zejména pohonných hmot nebo elektrické energie) a životního prostředí (zplodiny spalování, hluk). Také bývá uváděno nižší opotřebení vozovek v zastávkách.
Výhodou zastávek na znamení oproti režimu zastavování volně mimo zastávky je možnost zveřejnění jízdního řádu v místě zastavování a možnost soustředění cestujících na jedno místo, což umožňuje vybrat místo vhodné z hlediska bezpečnosti provozu a předejít zbytečnému opakovanému zastavování v krátkém úseku.
V souvislosti se zaváděním poptávkového ovládání dveří a zdokonalením akustických i vizuálních informací ve vozidlech se trendem stalo plošné zastavování na znamení v celých systémech MHD či regionální dopravy. Jeho výhodou je zjednodušení systému pro cestující, kteří pak již nemusejí dohledávat či sledovat, které zastávky a ve kterém období jsou na znamení, protože princip je ve všech zastávkách stejný. Tím se zpřehlední také informační značení na označnících zastávek a v jízdních řádech.
Nevýhodou zastávek na znamení jsou zvýšené nároky na pozornost cestujícího – cestující musí sledovat, zda zastávka, kterou hodlá použít, je „na znamení“, a musí si včas všimnout přijíždějícího vozidla (či vlaku), případně i rozeznat jeho označení, cestující ve vozidle musí včas rozpoznat, že se blíží jeho výstupní zastávka – i na pozornost a předvídavost řidiče, přičemž hrozí různé konfliktní situace. Často se také status zastávky (tedy jestli je, nebo není na znamení) mění v závislosti na denní době, dnu v týdnu nebo ročním období, což situaci pro cestující i řidiče dále komplikuje. Tyto nevýhody může vydavatel předpisů nebo dopravce zmírnit nebo vyloučit stanovením vhodného režimu (povinností řidiče a povinností cestujících). Důležitým aspektem je dostupnost tlačítek ve vozidlech tak, aby je mohla nalézt a bezpečně použit i osoba s pohybovými omezeními, se zavazadly, aby na ně dosáhlo i dítě< (v některých starších typech vozů byla tlačítka pouze na stropě) a aby cestující nebyli kvůli použití tlačítka nuceni se přemisťovat v jedoucím vozidle. Situace může být nevýhodnější i pro cestující dobíhající na poslední chvíli, které řidič při přijíždění k zastávce neuvidí.
Použití v různých zemích Česko Obecný právní režim
Základní právní rámec dává v České republice vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu:
§ 16, odst. 3: Jedná-li se o stanici, kde vozidlo zastavuje jen na znamení, musí cestující, který chce nastoupit, dát včas osobě řídící vozidlo znamení zvednutím paže; cestující, který chce vystoupit, musí včas použít příslušné signalizační zařízení nebo včas vyrozumět o svém úmyslu řidiče vozidla nebo doprovod vlaku.
§ 16 odst. 2: Cestující může do vozidla nastoupit nebo z něj vystoupit jen ve stanici, a není-li vozidlo v pohybu. Odst. 4: Zastaví-li vozidlo z provozních důvodů mimo stanici nebo ve stanici, kde podle jízdního řádu nezastavuje, smí cestující vystoupit, případně i nastoupit jen se souhlasem řidiče nebo jiné pověřené osoby dopravce.
Někteří dopravci či organizátoři dopravních systémů (České dráhy, ROPID a DPP, DPO a další) mají ve smluvních přepravních podmínkách zásadu, že vozidlo zastaví v zastávce vždy, stojí-li na zastávce nějaká osoba. Jiní dopravci (například jihlavský dopravní podnik) mají tuto zásadu pouze v interním provozním předpise. Podobně je u některých dopravců například stanoveno, že vozidlo zastaví i bez znamení například v případě, kdy již v zastávce stojí jiné vozidlo, nebo pokud vozidlo není vybaveno funkčním signalizačním zařízením, nebo pokud by vozidlo projelo zastávku dříve než v pravidelný čas odjezdu stanovený jízdním řádem.
U autobusů, trolejbusů nebo tramvají s poptávkovým otevíráním dveří lze v některých městech či v některých typech vozů použít tlačítko otevírání dveří zároveň jako znamení k zastavení, popřípadě je též funkce tlačítka znamení k zastavení upravena tak, že slouží zároveň jako žádost o otevření dveří nejbližších danému tlačítku. Ve starších vozidlech na celostátních a regionálních železničních drahách však nelze žádost o otevření dveří uplatnit před zastavením vlaku a tedy ani nelze funkci tlačítek sjednotit.
Způsob označování zastávek na znamení thumb|Označení autobusové zastávky na znamení v Praze odpovídající 60. či počátku 70. let 20. století V jízdních řádech se standardně (podle prováděcí vyhlášky k Zákonu o silniční dopravě) zastávky na znamení označují značkou x nebo ×, která je v autobusových jízdních řádech umístěna u názvu zastávky (ve sloupcových jízdních řádech obvykle vlevo od názvu zastávky, v některých typech jízdních řádů nebo v přehledech vedení linek v závorce za názvem zastávky), v železničních jízdních řádech vlevo od časového údaje odjezdu spoje. Před zavedením celostátní standardizace se v Praze zastávky na znamení označovaly značkou +, v některých městech se označují značkou z. Jinými značkami (například #) bývají v Praze označovány zastávky, které mají charakter na znamení pouze po část provozní doby.
Dřívější vyhláška č. 49/1998 Sb., o jízdních řádech a organizaci celostátního informačního systému o jízdních řádech, požadovala uvést údaj o tom, zda je zastávka na znamení, v jízdním řádu. Novější vyhláška 388/2000 Sb. tento požadavek neobsahuje výslovně, ale zahrnuje jej v požadavku uvést u názvu zastávky bližší podmínky jejího použití, k čemuž stanoví závaznou značku × s významem „zastávka je jen na znamení nebo požádání“. Novější vyhláška 122/2014 Sb. zavádí tuto jednotnou značkou pro dva podobné významy: nejen dosavadní „zastávka jen na znamení nebo požádání“ před názvem zastávky, ale i „spoj zastavuje jen na znamení nebo požádání“ před časovým údajem spoje, což reflektuje zavedenou praxi z železničních traťových jízdních řádů.
Na označnících zastávek se obvykle označují nápisem „na znamení“ umístěným buď pod názvem zastávky, nebo přímo ve značce označující zastávku (tak tomu bylo v původních označeních zastávek ČSAD). Zhruba od poloviny 90. let však označení druhu zastávky není právními předpisy ani technickými normami (ČSN 73 6425 Tramvajové, autobusové a trolejbusové zastávky) povinně vyžadováno.
Autobusové a trolejbusové zastávky thumb|upright|Označení „Na znamení od 20:00 do 4:00 a v sobotu a neděli celodenně“ na autobusové zastávce MHD v Praze thumb|upright|Kombinace stálé zastávky MHD se zastávkou na znamení meziměstské linky, Praha V městské autobusové (a trolejbusové) dopravě jsou zastávky na znamení často zřizovány zejména v okrajových, řídce osídlených nebo průmyslových částech měst. Je-li zastávka určena více linkám, obvykle mívá pro všechny linky stejný druh (charakter), a označení na znamení se vyznačuje na zastávkový sloupek. V Praze jsou některé zastávky označeny nebo „od 20 do 5 hodin a v sobotu a neděli celodenně na znamení“.