Rudolf Mareček (28. února 1888 Nový Hrozenkov– 20. února 1970 Alma-Ata) byl český esperantista, komunista, cestovatel, zakladatel přistěhovaleckého družstva Interhelpo v Sovětské Kyrgýzii, učitel a horolezec.
Po vyučení cestoval za prací po Evropě, dostal se až do Oděsy. Ve Vídni absolvoval stavební oddělení průmyslové školy (1903–1907) a navštěvoval kurzy umělého jazyka Ido, který záhy začal také vyučovat a věnoval se mu po celý svůj život. V mládí absolvoval pěšky cestu z Vídně do Švýcarska přes Alpy, poté poznával Karpaty i Kavkaz. Hory a horolezectví se stalo také jeho celoživotní vášní.
Počátkem dvacátých let 20. století se vrátil do Československa. Pracoval jako truhlář a oženil se s Albínou Budijewicz. Oba byli levicově zaměřeni. S rodinou utíkal před první světovou válkou. Koncem dvouletého pobytu v Charkově vstoupil do Bolševické strany a rodina se na jaře roku 1917 odstěhovala do Pišpeku (Biškeku). Angažoval se v Ruské občanské válce ve střední Asii. Na podzim roku 1918 byl vyslán Bolševickou stranou do Číny pro amnestované kyrgyzské uprchlíky vyhnané z údolí Ťan-šanu, v roce 1916. Jeho výprava se zdařila.
V roce 1921 se přestěhoval s rodinou do Československa a angažoval se v propagaci přistěhovaleckých družstev do Sovětského svazu. Sám založil družstvo Interhelpo. Během roku 1926 se vrátil do Sovětského svazu. Vystudoval vodohospodářství a získal sovětské občanství. Pracoval při zavlažování polí v Uzbekistánu, Kazachstánu a Kirgýzii a věnoval se práci na místních řekách.
Během padesátých a šedesátých let 20. století navštívil několikrát Československo a přednášel pro veřejnost. Byl vedoucím mezinárodních jazykových klubů jazyka Ido. Se svými dětmi podnikl řadu prvovýstupů v horském pásu Těrský Alatau. Pojmenovali desítky vrcholů v Centrálním Ťan-šanu (například hora Bolševik, vrchol Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého nebo vrchol Sovětsko-československého přátelství). Svůj poslední výstup podnikl v 76 letech. Na jeho počest pojmenovali kazašští horolezci v Zailijském Alatau skalnatý vrchol se dvěma štíty.
Život Rudolf Mareček se narodil v Novém Hrozenkově. Vyučil se stolařem a za prací cestoval po Evropě. S manželkou Bělou žili nějaký čas ve Vídni. Byl jazykově nadaný a navštěvoval zde kurzy umělého jazyka Ido. Záhy začal vyučovat na večerních kurzech dělníky. Společně s manželkou byli levicově zaměřeni. Před „zájmem“ rakousko-uherské policie odešli v roce 1909 na Slovensko a pracovali v nábytkářské firmě Tatran v Turčanském Svatém Martině. Jako vůdčí osobnost se zapojil do stávky dělníků za vyšší mzdu a byl i s manželkou z firmy propuštěn. Bylo zřejmé, že obživu bude v Rakousko-Uhersku hledat těžko a proto odešel s rodinou na Ukrajinu. Mluvil dobře německy a maďarsky, záhy se naučil rusky a také se časem domluvil kirgizsky, uzbecky a kazašsky.
Mezi lety 1915–1917 studoval stavební oddělení Technických kurzů v Charkově. V roce 1917 vstoupil do Bolševické strany. Angažoval se v Ruské občanské válce ve střední Asii. Rodina se usadila v Piškeku (Biškeku) a záhy organizoval u jezera Issyk-kul také zemědělskou komunu „Novaja Era“. V prosinci roku 1918 byl zvolen předsedou podzemní komunistické strany ve městě Alma-Ata (tehdy se jmenovalo Věrnyj) a v březnu roku 1918 stál v čele vítězného povstání. Moc v oblasti (Kazachstán) se dostala do rukou bolševiků.
Středoasijské povstání (1916) V období během I. světové války ruské úřady vyhlásily mobilizaci místních mužů (19–43 let). Reakcí bylo Kirgizské povstání (červenec 1916 – únor 1917). Místní povstalci se postavili proti představitelům ruských úřadů, ale i proti ruským kozákům. Kozáci záhy povstání potlačili a sta tisíce Kirgyzů odešly přes horské pohoří Ťan-šan do Číny (Středoasijské povstání z roku 1916). Cestou jich řada zemřela. Rudolf Mareček byl vyslán v roce 1918 do Číny, aby uprchlíky přivedl zpátky. Byl dobrý horolezec a již během pobytu v Rakousko-Uhersku patřil k průkopníkům alpinismu. Většina kirkyzských uprchlíků se usadila v čínském městě Aksu. Marečkovi se strastiplný návrat v zimě a přes horské průsmyky, s vracejícími se Kirgyzi podařil.
Družstvo Interhelpo V roce 1921 se vrátil s rodinou do Československa. Usadil se ve městě Turčiansky Svätý Martin a vstoupil do vzniklé Komunistické strany Československa. Ve městě pořádal pro levicově smýšlející dělníky večerní kurzy jazyka Ido a jako dobrý agitátor, vysvětloval a popisoval „spravedlivou, komunistickou“ společnost, která vznikala v Sovětském svazu. Dne 1. května 1923 bylo založeno v Žilině dobrovolnické družstvo, které se skládalo z řemeslníků různých profesí. Družstevníci se chystali vystěhovat do Sovětského svazu, aby pomáhali budovat válkou zničenou zemi, v podmínkách komunistického hospodaření. Družstvo bylo v Československu zaregistrované jako „Interhelpo, všeobecné výrobní a spotřebitelské družstvo v Žilině“.
Sám s družstvem do sovětské Kyrgýzie neodjel. Aktivně se však podílel na výjezdu dalších skupin, jako byla Kladenská komuna a komuna Reflektor. Záhy se seznámil s Klementem Gottwaldem a blízko měl také k sovětskému velvyslanci v Československu, kterým byl Vladimír Antonov Ovsejenko. Spolupracoval také s publicistou a komunistou Václavem Chlumeckým.
Návrat do Sovětského svazu Během roku 1926 začal studovat v Sovětském svazu vodohospodářství. Studia ukončil titulem inženýr. Získal sovětské občanství. Věnoval se hydro-melioraci ve městě Saratov. Zakládal kroužky a vyučoval jazyk Ido. Věnoval se zavlažování polí v Uzbekistánu, Kazachstánu a Kirgýzii. Na jaře, v roce 1930, se vrátil do Biškeku jako sovětský občan Rudolf Pavlovič Mareček, člen Komunistické strany Sovětského svazu. Věnoval se práci na místních řekách. V roce 1932 byla na řece Čuje postavena první vodní elektrárna v oblasti.
Koncem třicátých let 20. století byl zatčen NKVD, centrálním státním orgánem Sovětského svazu. Byl vyšetřován jedenáct měsíců a poté propuštěn. Ve čtyřicátých letech 20. století přednášel na Zemědělském institutu v Prževalsku (Karakol) a vedl zde horolezeckou sekci Prževalského. Během padesátých a šedesátých let 20, století navštívil několikrát Československo a přednášel pro veřejnost. Byl vedoucím mezinárodních jazykových klubů jazyka Ido. V roce 1967 byl vyznamenán Leninovým řádem.
Rodina Byl dvakrát ženatý. S první manželkou Albínou (Bělou), která byla modistkou měl šest dětí. Syn – Miroslav/Miloslav (* 1913) a dcera Věnceslava (* 1915) zemřeli v roce 1917 při první cestě rodiny do Střední Asie.
Syn Bořivoj (21. března 1917 – 8. června 2001) se mezi lety 1936–1937 podílel na dvou horolezeckých expedicích v pohoří Ťan-šan. V roce 1937 absolvoval Středoasijskou školu horolezeckých instruktorů. Se svou manželkou Anastasií získali dvakrát titul „mistr sportu“ v horolezectví a horské turistice, když se zúčastnili několika desítek horských expedic. Během Velké vlastenecké války byl od roku 1942 ředitelem mobilní školy horských střelců v horách Kyrgyzstánu. V Československu mu byl udělen v roce 1935 Český kříž. Po válce vedl oddělení horolezectví a turistiky Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. Věnoval se výuce na univerzitě a mapoval hory v rámci budování tras horské turistiky. dcera Dragomíra (cca 1919) – herečka Kyrgyzského operního divadla, dcera Vladivoj (cca 1920) – učitelka fyziky, syn Květoslav (cca 1922) – námořní inženýr, vnučka Inezilya Borivoevna Marechek – inženýrka, vnučka Elvíra Borivoevna Marechek – architektka.
S druhou manželkou Annou Afanasjevnou děti neměli. Oba zemřeli v Alma-Atě. Vnučka Elvíra se později přestěhovala do Československa.
Horolezectví Celá rodina se věnovala horolezectví. Horský pás Těrský Alatau měl řadu nedotčených hor. Rudolf Mareček se svými dětmi Bořivojem, Vladivojem, Květoslavem i Dragomírou začali s prvovýstupy. Pojmenovali desítky vrcholů v Centrálním Ťan-šanu (například hora Bolševik, vrchol Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého nebo vrchol Sovětsko-československého přátelství). Většinou zůstala jména vrcholů zachována. Vychoval stovky mladých sportovců a svůj poslední výstup podnikl v 76 letech. Na jeho počest pojmenovali kazašští horolezci v Zailijském Alatau skalnatý vrchol se dvěma štíty.
Odkazy Reference
Související články Interhelpo Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Narození v Novém Hrozenkově Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Narození 28. února Kategorie:Úmrtí 20. února Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Almaty Kategorie:Čeští esperantisté